Svazomasaj – mýtus, vyhynulá bytost, každodenní realita?

Čím víc se potuluju kolem vody nebo na mrku, tím víc si říkám, že to takto nejde donekonečna. Zavzpomínám-li na moje lovy ryb před 25-30 lety a porovnám-li to se současností, tak je to v podstatě neporovnatelné. V podstatě v každé louži se tenkrát třel lín i candát, pod každou druhou větví stála 15cm kudla, bílé ryby bylo tak akorát, občas se objevil karas obecný. Nepitval bych stav kaprů, kapr vždy byl a vždy bude všude (rým).
Myslím, že na většině vod je dnes hojný převážně jen kapr násaďák (větší kapři odjeli na soukromáky nebo do udírny) a pak ještě přemnožený a zakrnělý cejn (díky absenci dravců). Ostatní ryby často známe pouze týden po vysazení a nebo z atlasu. Můžeme zde namítnout, že za všechno mohou přehradní hráze a teplota vody (ano, na řekách částečně ano) a pak taky, že za všechno může nepůvodní karas stříbřitý. Ale bavme se o běžných rybnících 1-10Ha.
Osobně to vidím zcela jinak a to především v lidech. Když zavzpomínám na moje zkušenosti za posledních 191 docházek v minulém roce, tak český člověk je v podstatě tak nenažraný, nenechavý a často i hloupý, že po něm zůstává pouze spoušť. Kromě toho, že všechny mírové ryby pečlivě poválí po zemi, přeměří a uloží do saku, tak bohužel i dravce na rybku když už nezmasí, tak podměrečné aspoň nechá zažrat a pak s nadávkami a trojhákem v jícnu háže zpět do vody. Často se vyplatí i hluboko zažraný trojhák vyoperovat rezavým peánem, není to totiž levná záležitost. Tito svazomasaji často nemají ani podběrák a když ano tak takový, co trhá ploutve, nepoznají některé druhy ryb a jako nástražní používají jeseny, ouklejky a další. Kromě neznalosti základních druhů ryb se stále bavíme o činnosti lovců v mezích pravidel, pytláci jsou zanedbatelné procento škůdců. V podstatě je jim všechno jedno a jediným hnacím motorem je levné maso. Poměrně početnou podskupinou svazomasajů tvoří tací, co pronásledují náklaďák a jezdí na revíry těsně po vysazení kaprů (pracovně jim přezdívám trambusáci) a tito mají mozek stejně velký jako ostatní, akorát dokážou navíc i telefonovat kamarádům. Drtivá většina svazomasajů nepřemýšlí a v podstatě i ryby, které už nikdy nikdo v revíru nenahradí, nekompromisně končí v mrazáku nebo hospodě. Dalším, snadno pozorovatelným faktorem, je absence mozků i při tak jednoduché činnosti, jakou je odnesení si nepořádku od vody. Asi nemá význam tu vypisovat kolik se válí okolo revírů plechovek, petek, cívek od vlasců a sáčků od krmení. Určitě to tam všechno nechali koupači, slýchávám.
Nicméně toto všechno zajisté znáte, někteří z vlastní zkušenosti, někteří moudřejší to třeba jen vnímají v okolí. Často tady čteme okřídlenou formulaci, že beru ryby jenom občas (občas=všechny mírové ) nebo že 50kg /rok je zcela normální a adekvátní množství. No, každého vizitka. Škoda jen, že tito lidé bez mozků si neuvědomují, že tu nejsou jediní, schovávají se za to svoje „občas“ a jen pláčou, jak je málo kaprů.
Dostaňme se konečně i k otázce a tou je, zda vůbec někdo vnímá určité množství zmasených ryb jako nějaký ještě únosný kompromis, který je adekvátní k tomu, kolik stojí povolenka a co vše za tu směšnou cenu svaz nabízí? Z mého pohledu při směšné ceně roční povolenky na stovky revírů a tedy jedné vycházky kolem 5Kč (kdo chodí méně často – jeho mínus) v podstatě už nemáme nárok na nic, kromě několika kaprů případně duháků za rok (snadno nahraditelných). Tedy obecně řečeno do 10kg masa/rok. Vše ostatní nad tento limit je normální masařina a k tomu většina svazomasajů ještě ryby rozdává, protože je nemají šanci zužitkovat sami. Abych nekázal vodu a nepil víno, tak minulý rok jsem odnesl 2 kapry do 45cm a 15 plotiček nástražných. Z mnou ulovených mnoha desítek dravců nebyl ani jeden zažraný.
A druhá otázka: Známe-li chování „taky rybářů“ u vody, tak má význam usilovat například o prodloužení doby lovu, má význam jim ještě radit formou článků, videí, detailních informací na netu nebo v časopisech?
Podle mého ne a kdyby bylo podle mého i to ostatní tak bych zdražil povolenky, přijal opatření omezující počty přisvojených ryb, rozšířil hájení, hned poté, místo vagónu kaprů do každé kaluže, zaplatil funkční RS a možná bychom se po letech opět dočkali toho, že se i v návesním rybníčku 1Ha bude třít lín s candátem. Možná by po pětinásobném zdražení povolenky a omezení vysazování kaprů už ta RS do dvou let ani nebyla potřeba.