Velcí, větší, největší - tloušti 1

- osprey

      Nedávno vyšel na MRKu článek mého přítele Aleše Kubelky o lovu tlouště na ovoce. Aleš do něj vložil své letité zkušenosti s lovem této pohledné a všudypřítomné ryby a kdo četl pozorně, možná zjistil, že jeho metoda vykrystalizovala do čisté podoby, na níž je těžké cokoli měnit a která je na mnoha místech obdivuhodně úspěšná.
      Moje rybářská dušička se ovšem potácí vícero cestami a přestože jsem měl možnost ocenit v praxi Alešovo umění, používám trošku jiné postupy. Proto snad nevadí, vyjdou-li krátce po sobě dva články věnované téže tématice. Nebudu tady zdůrazňovat, v čem se náš pohled liší, ačkoli se tomu těžko můžu vyhnout, ale rád bych mluvil o našem společném cíli, k němuž z různých stran ze všech sil směřujeme. Je to ulovení těch největších exemplářů, které se v našem okolí vyskytují. Radujeme se sice oba z každého záběru, ale jako motor nás žene touha dostat na břeh jednoho z těch krasavců, které člověk tu a tam zahlédne koutkem oka nebo se doslechne, že tu takového někdo kdysi dávno ulovil.
      Jestli ale čekáte čtení o ohromujících úlovcích, budu vás muset zklamat. Tento článek je spíše výsledkem mé snahy vymanit se ze stereotypu desítek úlovků střední nebo mírně nadprůměrné velikosti. Protože zejména v posledním roce mám dojem , že se už začínám blížit k jádru věci, pokusil jsem se dosavadní poznatky shrnout a předložit čtenářům MRKu.

      Než se pustím do rozebírání šancí na ulovení trofejního exempláře druhu Leuciscus cephalus, zkusím se na chvíli zamyslet, jaké velikosti může tloušť vůbec dosáhnout. Pokud zkusíte pátrat ve vědecké literatuře, pak budete patrně zklamáni. Metodika odlovu ryb pro vědecké účely využívá většinou prostředky účinkující plošně – v případě tekoucích vod se obvykle jedná o elektrický agregát. Výhodou je, že takto získáte reprezentativní vzorek zachycující průřez celou populací. Jedna z prvních věcí, které si u takového hromadně odloveného souboru jedinců nemůžete nevšimnout, je rychlý pokles početnosti u vyšších věkových skupin. I u vzorků zahrnujících stovky exemplářů tvoří ryby nad 10 let (čtyřicátníci) jen malou skupinu často pouze několika kusů. Naproti tomu lov na udici je vysoce selektivní. Vhodným výběrem náčiní, nástrahy i lovného místa lovíte velké procento ryb z nejvyšších věkových skupin a tak není divu, že většina chycených tlouštích stařešinů, kteří se zatvrzele odmítají rozloučit se životem, skončila na prutech sportovních rybářů. Proto ani autorům vědeckých prací nezbývá než citovat údaje z rubrik rybářských časopisů. A protože v případě tlouště se nejedná o druh, kterým se šťastní lovci všude chlubí, údaje o většině trofejních exemplářů publikovány nejsou a rychle upadají v zapomnění.


Šupina samice tlouště dlouhé 52 cm ulovené na revíru Otava 3. Bílé body ukazují jednotlivé annuly – letokruhy vznikající zpomalením růstu v zimním období (stáří 13+). V rozlišení použitelném pro web není šupina příliš „čitelná“, takže mi zase jednou musíte věřit.
      Jak velký je vlastně takový trofejní tloušť? Za základ můžeme vzít půlmetrovou hranici. V této velikosti je tloušti kolem 13 let, často i víc a jedná se o opatrnou rybu s obrovským balíkem životních zkušeností, který kromě povodní, kyslíkových deficitů a jiných pohrom určitě zahrnuje i pár setkání s chutnými sousty obsahujícími nějaký ten háček. Tlouště této velikosti už rozhodně není snadné ulovit. Nedávno jsem dokonce četl názor hlásající, že jedinců přes 50 cm se v naší republice chytí za rok pouze 40 – 80. Jsem v tomto ohledu větší optimista, slýchám o ulovení takových ryb celkem pravidelně a to nemám žádnou síť informátorů, aby se mohlo jednat byť jen o polovinu úlovků z našeho okresu. Vím také o případech, kdy bylo uloveno několik ryb přes 50 cm jedním rybářem v jediném dni z jediného místa. Je ale pravdou, že padesátka je v případě jelce tlouště skutečně zlomová hranice. Této délky doroste jen mizivé procento tlouští populace a navíc se jedná prakticky výhradně o samice, které rostou poněkud rychleji a hlavně se dožívají vyššího věku.
      S každým rokem života navíc se přitom počet trofejních ryb dále zmenšuje. Je to neuvěřitelné, ale zatímco tlouště kolem 48 cm s Alešem ještě chytáme skoro na počkání (trochu přeháním), za padesátkou přichází zlom. Pro zajímavost tady uvedu počty tloušťů jednotlivých velikostních kategorií, které jsem ulovil v posledních dvou letech, kdy se o lov velkých exemplářů alespoň několik týdnů v roce záměrně pokouším.
Délka v cm4142434445464748495051
Počet kusů14121010139853-1

      Vidíte ten rychlý úbytek za hranicí 48 cm?
      Nevím, jestli je tato tabulka něco, čím bych se měl chlubit. Spíš asi ne, protože skutečně velká ryba v ní chybí, ale nedá se nic dělat. Až příště. Přitom jsem od tlustého zářezu daleko za hranicí 50 cm nebyl daleko – dvě ryby, jedna kolem 55 cm (tu jsem viděl kousek před podběrákem) a druhá mnohem větší, mi spadly. Koho překvapí taková „smůla“, musí si uvědomit, že velké ryby berou opatrně, často jsou zaseklé na krajíčku a vzhledem ke své velikosti bojují déle než ty menší. A smůla to také byla, zvlášť u té první. V případě většího jsem toho moc dělat nestihl. Zaregistroval jsem při lovu na cit jemné ochutnání a po půlminutě absolutního klidu mi prudký záběr málem vytrhl prut z ruky. Podle způsobu boje se jednalo o tlouště, síla a hmotnost ryby byly pro mě naprosto nevídané. Ryba se vypnula asi po patnácti sekundách.
      Ve stejné době se na Otavě, kde se pohybuji nejvíce, ulovilo několik tloušťů kolem 55 cm a zřejmě i ten velký, který mi spadl (byl chycen pár dní nato na živou rybku ve stejném úplavu a měl přes 60 cm). Několik podobných ryb s maximem rovných 60 cm se ulovilo i na relativně malé říčce Blanici.
      Otavské rekordy z let více či méně minulých jsou mnohem pozoruhodnější kousky. Od důvěryhodných rybářů mám informace o rybách 72, 73 a 75 cm. Jednou jedinkrát jsem takového tlouště dokonce i viděl. Byl vytažen spolu s desítkami jiných v hájeném úseku pod jezem v Písku. Pozoroval jsem ho dlouho, červené ploutve pod břichem, které se mi tu a tam podařilo spatřit, jasně dokazovaly, že nejde o amura a ostatní tloušti kolem (a mnohým do půl metru moc nescházelo) vypadali jako jeho děti. Velikost se při pohledu z mostu neodhaduje dobře, ale bylo to naprosto úžasné stvoření – pro někoho, kdo tlouště dlouhodobě a záměrně chytá, prostě ryba z jiné planety.
      V případě Otavy jsou uvedené rozměry asi maximum, ale na rozlehlejších revírech byly uloveny ještě větší kusy. Historický údaj z konce 19. století zmiňuje úlovek tlouště o hmotnosti 6,5 kg z pražské Vltavy, což se bere jako absolutní rekord z našeho území. Slyšel jsem však o podobných nebo jen o málo menších tlouštích ulovených i v pozdějších letech. Pokud vůbec existovali (řada informací se po ověřování ukázala nepravdivých, což není nic překvapivého), pocházeli pouze z Vltavy a Labe. Problém je, že pokud počet jedinců s rostoucím věkem neustále klesá, je taková ryba naprostým unikátem. Nelze se o ni cíleně pokoušet, ba ani nelze předpokládat její existenci v určitém úseku řeky.
      Jediný způsob, jak se možná a se štěstím k podobnému úlovku propracovat, je lovit cíleně tlouště větších velikostí a doufat, že jednou se splete i ten vysněný. Zatím se pilně snažím a mých dosavadních 5 úlovků za hranicí 50 cm (maximum jen (?) 52 cm) snad v budoucnu najde další společnost.

      Zmínil bych se ještě o hmotnostech ulovených tloušťů, protože mnohé úlovky z rubrik Nej nej na stránkách časopisů působí poměrem udávané délky a hmotnosti velmi úsměvně. Neříkám, že všechny, ale co si myslet o exempláři s parametry 49 cm/3,80 kg?
      Zkuste si schválně odhadnout hmotnost ryb na následujících ne zrovna kvalitních fotografiích z dob, kdy jsem ještě velké tlouště bral domů a mohl je přesně zvážit. Dnes už to nedělám, ale lovím ryby v přibližně stejných proporcích. Výrazně těžší než tyto jsem rozhodně nechytil. Hmotnosti ryb na obrázcích naleznete na konci článku.
      Vraťme se teď k možnostem, jak vůbec velké tlouště lovit a co je vlastně odlišného mezi běžným chytáním tloušťů a snahou o polapení vychytralého stařešiny. Zde podotýkám, že v reálu nelze žádným způsobem lovit výhradně trofejní tlouště, ale pouze usměrňovat svoje počínání při lovu tohoto druhu tak, aby pravděpodobnost záběru největších kusů stoupla na maximum. Proto, když teď mluvím o lovu velkých tloušťů, jedná se vlastně o zkušenosti získané při lovu těch „skoro velkých“ mezi 45 a 50 cm.


Místa výskytu trofejních ryb

      Samotné chytání zahájíme výběrem místa. Jsou dvě možnosti. První z nich předpokládá, že se bude jednat o špičkové místo s dokonalými úkrytovými i potravními dispozicemi a jestli jste četli Tomečka, možná si vzpomenete na to, jak v jedné z povídek Lovů beze zbraní vystupuje „habán tloušť“ – nepolapitelná přechytralá ryba skrývající se značnou část dne v kořenech staré vrby. Ať už vypadá tloušťův úkryt jakkoli, toto je ta první a horší možnost. Ryba má ve svém království poměrně konzervativní návyky, díky nimž se bezhlavě nevrhá na každé dostupné sousto, což naopak činí mladší jedinci a poskytují jí tak poměrně účinnou ochranu před úklady rybářů. Navíc opatrný stařešina velmi často posouvá svou aktivitu do nočních hodin, kdy teprve pomalu propátrává široké okolí a to překvapivě i v mělčinách a těsné blízkosti břehů. Jakékoli vyrušení má za následek zmizení ryby někam do temných zákoutí podvodního světa. Jeden anglický specialista napsal, že zrazená trofejní ryba začne po vyrušení s důvěrou přijímat potravu po tolika hodinách, kolik liber činí její hmotnost. Hodina sem, hodina tam, ať je to jakkoli, jsem velmi náchylný věřit tomu, že stačí maličkost a máte na půl dne sloveno. A nevím, zda jste už viděli ústup pořádného tlouště ze scény. Žádný zběsilý úprk, vlny a podobně. Velké šedé tělo se pomalu propadá do hloubky a rozplyne se jako duch. V mělčině je to samozřejmě jiné, tam prchá každá ryba jako s ďáblem v patách, ale na hloubce nakonec ani nepoznáte. v kterém okamžiku vám ryba zmizela z očí. Zatímco se vám její obraz ještě tetelí před očima, ona sama splynula s pro nás neviditelným světem vodních hlubin.
      Když teď opustím poetické obrazy hluboko zaryté v šedé kůře mého mozku (ale dává nám snad rybařina něco cennějšího?), nemohu nepřipomenout potravní požadavky několikakilového organismu, který musí hradit všechny své biologické i energetické potřeby a má stále jen jedna ústa. Tloušti jsou sice schopni živit se prakticky čímkoli, co si dokáže získat jejich důvěru, ale kusy těchto rozměrů jsou velkým dílem dravci a mrchožrouti. Věci, jimiž se někdy živí, se na háčky nenapichují zrovna často. Když jsem kdysi dávno ulovil svůj první exemplář přes 50 cm, vzal jsem ho coby nový osobní rekord domů, vyfotil, zvážil a také vykuchal. Ryba chycená na mrtvou rybku v ústí stoky odvádějící vodu ze zatopených polí měla v žaludku rozcupovaný balík chlupů, z něhož se vyklubalo 5 nebo 6 dospělých hrabošů zřejmě utopených náhlým zvednutím hladiny řeky. Jindy obsahoval žaludek velkého tlouště pořádného raka semletého napadrť a další zase hrst zrzavé drti, ve které jsem až po nálezu jader poznal planá jablka z nedalekého stromu. Tady odbočím, abych popsal výkon tlouštích požeráků, protože právě ony jsou pilířem tlouští všežravosti a dovolují mu zpracovat prakticky cokoli jedlého co projde tlamou.
      Když jsem zdolal svého prvního tlouště v životě, skřípala asi čtyřiceticentimetrová ryba svými požeráky tak hlasitě, že jsem ze zvědavosti vsunul prst do její tlamy a pokusil se sáhnout si, kdeže se ten zázrak nachází. Sotva špice ukazováku dorazila do inkriminovaného místa, svaly se stáhly a v mžiku jsem měl bříško prstu procvaknuté skrz naskrz. Kleště by to nezvládly líp.
      Větší výčet tlouštích lahůdek bohužel poskytnout nemohu. Moje výzkumy jejich jídelníčku záhy ustaly, když jsem v případě tohoto druhu začal všechny chycené ryby pouštět. Z ryb v tabulce nahoře jsem si neponechal ani jedinou. Až na výjimky je pustím i bez toho, abych je nechal válet po břehu ve snaze získat dokladovou fotografii tuctové kvality.
      Tento odstavec ukončím konstatováním, že lovit tlouštího profesora v samém srdci jeho království zkrátka není právě snadný úkol. Nevíte, zda se tam taková ryba vůbec nachází, relativně snadno ji poplašíte a ještě byste se měli trefit do jejích chutí a nálad. Musím říct, že pro tenhle styl lovu nemám příliš pochopení.
      Pokoušet se o ulovení supertlouště tím, že budu obcházet všechny lokality, které by takovou rybu mohly hostit, jsem rychle vzdal. Občas sice vyzkouším slibný flek a hodně rád vysedávám na místech, kde byly trofejní ryby v minulosti uloveny (opravdu se tam vyskytují opakovaně), ale daleko více sázím na druhou variantu a tou jsou místa, kam jsou tloušti donuceni se přesunout různými vnějšími okolnostmi. Výtěr nebo horké léto donutí značnou část tlouští populace k výletu do proudných partií bohatých na kyslík potřebný jak pro jikry tak pro dusící se rybu. A proudy jsou mnohem hladovější, čitelnější a zpravidla končí jámami pod jezy a peřejemi, což jsou vůbec zajímavá místa. Potravy tu pro velké ryby není zdaleka tolik, aby si mohly dalekosáhle vybírat a navíc soupeř ztrácí výhodu domácího hřiště. Následující řádky proto budou popisovat lov v proudných úsecích v teplém období zhruba od června do září. Pozorování megatlouště v Písku mě přesvědčilo, že i největší exempláře se do těchto míst alespoň příležitostně vypravují.
      Poznámka o výtěru je v tom smyslu, že vytřené ryby zůstávají v proudech nebo pod jezy relativně dlouho a protože si doplňují energii ztracenou při zachovávání druhu, je možno je efektivně lovit. Lov uprostřed vytírajícího se hejna je něco, co by skutečný sportovní rybář rozhodně dělat neměl.

      V relativně mírných proudech s hloubkou do 1 m je Alešova metoda - lov na plavanou s nezatíženou třešní pod splávkem z havraního pera opravdu úspěšná, zvlášť když si ji nějaký ten rok pilujete. Místy je to asi to vůbec nejlepší, co se nabízí, protože zajišťuje naprosto přirozenou prezentaci nástrahy těsně nade dnem. Se sílícím proudem a rostoucí hloubkou se ale víc uplatní klasické splávky a nějaká ta zátěž, která donutí splávek nahoře detekovat záběr daleko dřív než byste ho viděli na dvou metrech volného vlasce zmítaného proudem. A já v mnoha případech vyhledávám právě hluboké rýhy, jámy a vracáky – velcí tloušti jsou v nich přes den zalezlí a pod ochranou tmy teprve vytahují shánět potravu do mělčin. Hluboká místa s výraznějším proudem si často přímo říkají o několikagramový splávek s adekvátní zátěží a nebude to na úkor počtu záběrů – aspoň si to myslím a věřte, že si dovedu myslet věci hodně zatvrzele.
      Vrcholem jsou úseky, kde je nástraha doslova smýkána proudem, měnícím se v různých hloubkách vodního sloupce nebo je tah vody takový, že unáší splávek tempem, které odrazuje zkušenější ryby od záběru a tam je nejlepší sáhnout po feederu. Od chvíle, kdy jsem to poprvé udělal, jsem zjistil, že hodně tloušťů skutečně potřebuje čas na ohledání nástrahy a právě lov na položenou jim tuto možnost poskytuje.
      Ještě dříve než jsem se naučil alespoň základy feederového chytání, lovil jsem tlouště běžně na položenou na cit. Na tuto metodu nedám dopustit - kromě toho, že ji rybář velmi intenzivně prožívá, vnáší do položené jinak chybějící dynamiku. Když přidržujete nástrahu valící se proudem, občas ji necháte zastavit na místě, abyste ji vzápětí lehkým pohybem prutu vypravili na další putování, vnímáte jemné vibrace vlasce a poskakování zátěže po nerovnostech dna a to vše je náhle přerušeno dvěma drbanci a prudkým tahem ryby, tak je to něco, co musíte zažívat znovu a znovu. A znovu. Ale takových záležitostí je v rybařině víc, že?

      Trochu jsem se zasnil a měl bych se vrátit k věci. Na celkem nadějných místech, kde jsem na plavanou nedokázal dostat záběr (nabízí se otázka, zda to nebyla moje vina), jsem po přechodu na lov ze dna většinou ulovil alespoň jednu dvě ryby a často víc než slušné. Postupně jsem získával pocit, že velcí tloušti potřebují čas k překonání počáteční nedůvěry v nástrahu. Velká ryba najde chutné sousto, které se objevilo v jejím dosahu, téměř okamžitě. Ale dokáže ho zkoumat i několik minut. Angličané, kteří vědí všechno, tvrdí, že až dvacet. Oproti plavané, jež vyniká pohyblivostí a přirozeným splaváváním nástrahy, boduje položená prostě tím, že dá rybě potřebný čas, aby se pamlskem na háčku mohla chvíli zabývat. Obě metody mají své výhody a nevýhody a každá může za jistých podmínek tu druhou jednoznačným způsobem překonat. Plavaná bude mít vždy nepopíratelnou výhodu, že ve stejném časovém úseku můžete nástrahu nabídnout více rybám.
      Feeder mě oproti lovu na cit posunul v některých bodech ještě o kousek dál. Konečně jsem začal pravidelně lovit v rýhách uprostřed řeky a odměnou byly záběry kilových ryb, které by při kratičkém zaváhání rybáře dokázaly porazit vidličku.

      A teď se podíváme na další okamžiky, kdy je možné nachytat největší tlouště v nedbalkách. Jsou to chvíle, kdy jsou ryby násilím vytrženy ze zaběhaného způsobu života a navíc vystaveny dlouhodobému působení hladu. Stává se to zejména při dlouhotrvajícím zakalení vody způsobeném povodněmi anebo po dlouhé tuhé zimě, o jaké je ovšem poslední dobou nouze. Vždy, když se poměry upraví a voda se začíná čistit, všechny ryby si aktivním sběrem potravy snaží nacpat prázdná břicha. Možná se sem vkrádá otázka etiky lovu v takových chvílích. Ale u lovu v předjaří se to jaksi přehlíží, protože úlovků v té době přece jen není tolik (většina lidí se spíš bude divit, proč to tu rozebírám) a v případě povodní je tu vždy otázka jak dlouho a po jak velké povodni už je etické chytat či nechytat. Většina povodní není tak drastická jako ty ze srpna 2002 (spíš bych použil termín zvýšený stav vody) a po této katastrofě zase byly řeky zvednuté až do ledna dalšího roku. Já prostě výraznější pohyby hladiny občas využívám a beru je jako možnost pokusit se o ryby, které jsou za normálních okolností téměř nedostupné. Kdo mi to má za zlé a sám je bez viny, ať první hodí kamenem. Navíc s přístupem „velká ryba nebo nic“ toho obvykle moc nechytím a spíš odcházím od řeky s prázdnou tu a tam vyprovázen shovívavými pohledy borců, presujících do batohu už n-tého šupináče. V mém okolí si totiž řadoví rybáři podobné otázky prakticky vůbec nekladou a čile v podobných obdobích masakrují hladové kapry a dravce.
      Pokud se v kalné klesající vodě pokouším o tlouště, nabízím na výrazných místech, kde se ryby dosud skrývají před čistícím se proudem, mrtvou rybku na dno. Chce to silnější vlasec, protože rybám je to v ten moment skoro jedno a zabrat může naprosto cokoli. Loni jsem tak chytal jen jednou a tomu krátkodobému vzestupu hladiny bych ani povodeň neříkal. Poprvé jsem za těchto okolností použil feeder s velmi nefeederovou dvaadvacítkou a dal jsem při té příležitosti loknout vzduchu tlouštíkovi 47 cm dlouhému.

           Hmotnost ryb na obrázcích: hubenější 51 cm – 1,58 kg, tlustší 51 cm – 1,78 kg i s plným břichem hrabošů, 52 cm – 1,63 kg, jde o rybu, jejíž šupinu jste si mohli prohlédnout.

Autor: osprey - ®

Diskuse k článku (37 reakcí)

Přečteno: 16 338x
Průměrná známka: 1.23

NTloušť kostelník

S boiliem lze chytat i jiné druhy ryb v zajímavých velikostech.

NTloušti spadlí z višně

Návod pro lov jelců tloušťů na třešně.

NVelcí, větší, největší - tloušti 2

Mnohdy je nejlepším zdrojem informací o výskytu trofejních tloušťů v revíru čiperný sdílný stařík, který je denně u vody a k tomu pamatuje časy, kdy takových ryb bylo daleko víc než dnes.

NTloušti a ovoce

Starší ryby podřizují výběr lokality, kde se převážně přes den pohybují, vždy vlastnímu pocitu bezpečí.

NTloušti a ti ostatní

Tloušť skoro nikdy nevezme nástrahu hned napoprvé, ale většinou ji nejdříve oťuká a pokud nezjistí nic podezřelého, tak po ní vyjede.

NJelec tloušť - 1. díl

Potom je tu velké dilema mezi rybáři a to jestli lovit na vypeckovanou nebo nevypeckovanou třešeň.