NVash - Profil | St 18.2.2026 20:34:06
mlaďoch >> No 😲 to se mi líbí 👍😉🤘
Nmlaďoch - Profil | Ne 15.2.2026 4:49:55
Z Hartvíkovic do Prahy , práce v kanceláři Rudolfa Slánského, a údajná otrava jejího manžela.
Jiřina Milostná, dera rolníka Františka Milostného z Hartvíkovic a Františky z rodu Zelený, se narodila roku 1923 v Hartvíkovicích.
Byla dána rodiči na studie do Prahy. Provdá se za Emila Šranka a kolem roku 1949 je zaměstnaná v kanceláři na sekretariátu UV KSČ, kdy funkci generálního tajemníka zastává Rudolf Slánský. Po jeho zatčení 23 listopadu 1951, je vystavena několika výslechům a neustálého sledování ze strany Státní bezpečnosti. A to ve dne v noci. Strach a nejistota po celou dobu vedení procesu se Slánským a dalšími obžalovanými, až do popravy Rudolfa Slánského, dne 3.prosince 1952, bylo pro rodinu vyčerpávající, poznamenáno strachem a nejistotou každým dnem.
Její manžel Emil Šrank se narodil roku 1919 v obci Velká Lhota a za války bojoval v 1. armádním sboru, pod velením Ludvíka Svobody. Po skončení války má hodnost štábního kapitána.
Od roku 1965 žije rodina, mají dva syny, v Trenčíně, kde je Emil Šrank velitelem vojenského okruhu se sídlem právě v Trenčíně.
Roku 1969 je povýšen na generálmajora a zastává funkci náčelníka raketového vojska a dělostřelectva.
Rok 1969 a události dalších měsíců ,rodinu opět uvrhá do nejistoty. Emil Šrank ,jako spolubojovník Ludvíka Svobody, je postupně v souladu s oslabováním funkce Ludvíka Svobody upozaďován a vše vyvrcholí 21 srpna 1973 v Bratislavě, kde je Emil Šrank na výjezdní poradě vojsk. Jeho manželka Jiřina ho od této cesty zrazovala, kdy měla zlé tušení. Toho dne je jí telefonicky oznámeno, že její manžel dostal infarkt. Ona má však jasno a je si jista, že byl otráven. Jiřina zůstává sama se dvěma syny v Praze. Na důchod se vrací do Hartvíkovic, do domu po svých rodičích ,a 29. března 1998 umírá v Třebíčské nemocnici.
Nmlaďoch - Profil | Ne 15.2.2026 4:44:14 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Jestlipak nám dnes presstituti připomenou....
Letecký útok na Prahu 14. února 1945 byla operace
a m e r i c k ý ch vzdušných sil ("prý" si tenkrát spletli Prahu s Drážďanama, no to jistě 🤦♀️)
Praha se během druhé světové války stala cílem amerického bombardování několikrát, ale nálet 14. února 1945 byl z nich co do počtů lidských obětí nejtragičtější.
Ještě připomenu
letecký útok na Plzeň - 25. dubna 1945, byla to operace opět
amerických vzdušných sil (USAAF) na jaře 1945, v závěru druhé světové války. Při denním náletu bombardérů USAAF na západočeské město Plzeň byly cílem Škodovy závody a vojenské letiště na Borech, škody však utrpěly i čtvrti Skvrňany a Karlov. Operace probíhala přesně tři roky po operaci Canonbury, prvním vážnějším náletu na Plzeň.
Jo spojenci z USA...
Nezapomeneme!
S úctou k obětem těchto náletů
🌿🕯🖤
Ivanka M. Ivanová
Njeden3 - Profil | So 14.2.2026 22:25:48
Doktor17 >> mraky lidí je napojeno na penězovody z brusele systému,bud oni nebo někdo z rodiny
ti pak samozřejmě věří
a pakje hodně zmanipulovaných ovcí
kdyby se lidi nedali manipulovat,nemohl Hitler nikdy spustit válku
a dnes je to stejné
NDoktor17 - Profil | So 14.2.2026 21:03:44
jeden3 >> další důvod to neplatit. I když tady v jednom vláknu je dost oveček co jim vše věří.
Njeden3 - Profil | Čt 12.2.2026 7:28:23 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Rehka-nebude-rad-Z-armady-zni-o-L-159-neco-uplne-jineho-nez-rika-786943
pokud vyjdu z tvrzení inulé vlády , jak moc jsme ohroženi Ruskem a kolik miliard musíme dávat z rozpočtu, který tím totálně devastuejme a tím celou ekonomiku -a stejní politici přitom naší zemi prakticky odzbrojili a poslali co mohli na Ukrajinu a jak je vidět, někteří by v tom rádi pokračovali i dnes!!!! pak pokud platí tedy jejich tvrzení o brzkém útoku Ruska na naší zemi se tito politici jednoznačně dopustili skutků, na které pamatuje trestní řád a tresty za tyto skutky jsou upřímně hodně vysoké.
k těm L159 - dovybavit tyto stroje moderním radarem je podle mě násobně levnější, než kupovat znova celá letadla ...... A původní určení kromě výcviku pro tyto letouny byl boj proti pozemním cílům a vrtulníkům, tedy i proti dronům by museli fungovat skvěle ....a náboje do podvěsného kulometu/jistě by se daly do podvěsu upravit i další střelné zbraně/je zlomkem nákladů na jakoukoliv raketu!!! A letová hodina L159 je opět zlomkem proti hodině gripenu nebo dokonce F35, kdyby jsme je nějakým zázrakem měli opravdu na letišti a náhodou se ten krám zvedl ze země .Nepamatuji si jinou vládu, která tak sabotovala obranu vlastní země ..a jedinou možnou motivací pro takové jednání kromě totální demence může být slib provizí při vynuceném nákupu chybějících zbraní.
Nmlaďoch - Profil | St 11.2.2026 23:42:07 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Převzato
Jednoho krutého zimního rána – 31. ledna 1943 – se na železniční stanici v Siedlcích vplížil vlak.
Na jeho příjezdu se zpočátku nic nezdálo neobvyklé. Železná kola vrzala o zmrzlé koleje. Pára se vznášela v chladném vzduchu. Vozy zpomalovaly a zastavovaly jako jakýkoli jiný dopravní prostředek, který městem projel během dlouhých let okupace.
Ale tento vlak vezl něco, co navždy změnilo Siedlce.
Za dřevěnými dveřmi jeho dobytčích vagónů byly děti – ne vojáci, ne náklad určený do války, ale chlapci a dívky odvezení z oblasti Zamojszczyzna. Byli vytrženi z domovů a rodin, nahnáni do špinavých vagónů určených pro zvířata a transportováni dny tmy a mrazu. Bylo tam málo jídla, žádné teplo a téměř žádná péče. Než vlak dorazil do Siedlců, mnoho z nich sotva žilo.
Když se dveře konečně otevřely, pravda se vylila do zimního vzduchu.
Malé postavy se opíraly o drsné dřevěné zdi. Tváře byly bledé a propadlé hladem. Rty měly popraskané žízní. Některé děti byly příliš slabé na to, aby stály. Jiné se vůbec nehýbaly. Když otevřely oči, zdály se být mnohem starší než jejich věk. Vypadaly méně jako děti a spíše jako stíny, které prožily příliš mnoho utrpení, aby zůstaly celé.
Obyvatelé Siedlce stáli před hroznou volbou. Za německé okupace mohla pomoc deportovaným dětem nebo vysídleným rodinám vést k zatčení, uvěznění nebo smrti. Strach byl všude a přežití často záviselo na mlčení.
Obyvatelé města se však neodvrátili.
Ženy se vrhly vpřed s dekami a kabáty. Muži zvedali nejslabší děti do náruče a odnášeli je z vozů. Dveře se otevíraly po celém městě – domy, kláštery, nemocnice, jakékoli místo, které mohlo nabídnout koutek tepla. Chléb se lámal a dělil se. Voda se podávala z třesoucích se rukou. Cizinci se stávali ochránci, pohybovali se rychle a tiše, znali nebezpečí, ale odmítali opustit ty, kteří už tolik ztratili.
Soucit se pohyboval rychleji než strach.
Laskavost však nemohla odčinit škody, které již byly způsobeny. Týdny hladovění a zanedbávání dětem ukradly víc než jen sílu. Nemoc se zakořenila v jejich křehkých tělech. Mnohé byly příliš daleko na to, aby se zotavily, a to i v teple a péči obyvatel města. Některé zemřely v neznámých postelích, v náručí lidí, jejichž jména se nikdy nedozvěděly – lidí, kteří s nimi zůstali, aby neopustily svět samotné.
Pro některé z těchto dětí nebyly Siedlce místem záchrany. Byla to konečná zastávka jejich cesty.
3. února 1943 se město shromáždilo, aby pohřbilo své mrtvé. Dvacet tři lidí – většinou dětí – bylo uloženo do hromadného hrobu. Německé úřady požadovaly ticho. Nebudou žádné projevy, žádné písně, žádné veřejné projevy zármutku. Věřily, že smutek lze zvládnout, pokud zůstane tichý a zdrženlivý.
Ale ticho neznamenalo podřízení se.
Na pohřeb přišly tisíce obyvatel. Stáli bok po boku v mrazivém vzduchu. Nebyly vztyčeny žádné transparenty. Nebyla vykřičena žádná slova protestu. Byla tam jen přítomnost – tiché moře lidí, kteří odmítali na mrtvé zapomenout. Jejich nehybnost nesla větší sílu než jakákoli řeč. Jejich zármutek se stal aktem odporu.
Protože pamatovat si znamená popřít lež, že životy jsou bezcenné.
Ty děti neměly hlas, když byly odvedeny z domovů.
Žádný hlas, když jim hlad vykuchal těla.
Žádný hlas, když byly natlačeny do dobytčích vagónů a poslány do nejistoty.
Přesto za ně v onen chladný den promluvili lidé ze Siedlce, aniž by pronesli jediné slovo.
A pokaždé, když je jejich příběh vyprávěn, jejich hlasy se znovu ozývají – nesené pamětí, soucitem a odmítnutím nechat své utrpení utichnout. Byly to děti. Byly milovány. Žily. A zaslouží si, abychom na ně vzpomínali.
Njeden3 - Profil | St 11.2.2026 6:51:34
mlaďoch >> hod sem ještě to video s babišem :-) to se umělé inteligenci fakt povedlo
a byla by fakt legrace, kdyby to byla i pravda 🤣😂
Nmlaďoch - Profil | Út 10.2.2026 7:13:44 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
STROJE NA TĚŽBU DOTACÍ
Dále než třicet let se jako ekolog zabývám negativními externalitami větrníků. Škodlivý infrazvuk, rozsekaní ptáci, stroboskopický efekt, obtížná recyklace laminátových rotorů, snížení cen nemovitosti v okolí, zničení krajinného rázu...
Ale vlastně je to úplně jednoduché, stačí se podívat na fakturu za elektřinu. I když pardon, od letošního ledna tzv. příspěvek na obnovitelné zdroje platí stát, tedy my všichni. Vyjde to nastejno, prostě státem řízené vybírání výpalného. Bez subvencování by žádný "mixér oblohy" nestál, nikomu by se nevyplatilo větrníky budovat.
Ve skutečnosti to nejsou elektrárny, protože elektrárna musí být spolehlivá 24/7, bezpečná a udržitelná na trhu. Jsou to penězovody z našich kapes na účty větrných pijavic. Větrníky nepohání vítr, ale zelená ideologie. Prostě stroje na těžbu dotací.
Tohle je klíčová změna perspektivy – podívejme se na to čistě jako na investiční záměr spekulantů. Těm větrníky dávají smysl, i když zvrácený, pokrytecký, účelový a pro nás ostatní ekonomicky a ekologicky škodlivý. Jako stroje na těžbu dotací jsou větrníky perfektní.
EDIT: Martin Zelinka v komentu používá hezké přirovnání. Větrné elekrárny je něco jako zimní olympiáda na Sahaře. Nápad je to nesmyslný a hloupý, ale s pořádnými dotacemi by to jistě šlo.
Červené karty: Pietromarconi
načítám...
NOVINKA na CHYTIL.cz - plovoucí kouřové boilies
www.chytil.cz
