Můj první rybářský den

Pozvání na rybářskou výpravu

Přítel Jirka, vášnivý sportovní rybář, mi nabídl, abych s ním šla chytat ryby. Nejprve jsem nechápala. Vždyť jsem ryby nikdy nechytala a navíc nemám ani prut, ani rybářský lístek. Veškeré námitky byly rychle vyvráceny, a to slovy, že chytat ryby není těžké, že mě to naučí a že už má vše promyšlené. Copak na tohle jde říct ne?
Tím spíš, když už měl pro mě připravený prut. Vybrali jsme si víkend, kdy jsme ani jeden nešli do práce (sobotní služby by neměly existovat!) a já se začala opravdu těšit. Aby Jirka navodil tu správnou atmosféru, vytáhl mě v týdnu na procházku kolem místních rybníků.

Příliš mnoho informací najednou

Nastal den „D“ a ráno jsem ani nemohla dospat, jak jsem se těšila. Jirka měl vše již připravené, a tak jsme nasedli do auta a vyrazili jsme na soukromý rybník. Počasí nám přálo, už jen aby nám přály i ryby. Jirka začal na mole připravovat nejprve své pruty a já se vrátila myšlenkami zpátky do dětství. Pak začal navazovat můj prut a já mu pokládala snad milion otázek, proč dělá tohle, na co je tohle a k čemu je tohle. Dozvěděla jsem se, že budu chytat na plavanou hned u mola a jako návnadu budu mít na háčku červy. Při představě kroutících se „potvůrek“ mě polilo horko. Všechno bylo připravené a Jirkovy pruty i nahozené.
Zatím jsem si ještě pořád neuměla představit, jak bude samotný lov probíhat. Pokud si vzpomínám na tátu, tak on jen seděl a čekal a čekal a čekal… Já prý čekat nebudu a pro názornou ukázku vzal můj prut a návnadu se splávkem hodil asi metr od mola. Sotva nástraha dopadla, splávek začal poskakovat jako zběsilý a Jirka vytáhl malou rybku. Měla asi 15 centimetrů a já jsem dostala školení, že je to plotice. Netušila jsem, že může někdo vytáhnout rybu takhle rychle! Jak jsem si posléze vyzkoušela, tak ano – může.

Moje první ryba

V zápětí na to mi Jirka ten prut podal s tím, že od teď chytám sama. Trošku váhavě jsem si převzala pomyslnou štafetu a nahodila návnadu do vody přesně podle toho, kam nahazoval Jirka. Chvíli čekám a splávek začal opět bláznit. Já vytáhla prut – a nic! Načež mi Jirka obětavě znovu vysvětlil, co je zásek a jak to mám správně provést. Tak tedy druhý pokus, a šup – ryba. Maličká, krásná – moje první ryba. Neuvěřitelné, já chytila svojí první rybu a vůbec to nebylo těžké. Byla to opět plotice.
Měla jsem neskutečnou radost a hned jsem nahodila návnadu znova. A za chvíli zase rybička. Sice jsem si občas pletla plotici s perlínem, ale bylo mi to jedno, hlavně že se mi dařilo chytat rybičky. A tak jsem se pomalu přestala štítit i červů a směle jsem je připichovala (nebo napichovala? – rybářská „hantýrka“ mi ještě nejde) na háček. Samozřejmě jsem si své úlovky počítala a bylo jich prozatím devět. Chvíli na to desátý. Podle mého amatérského mínění, úžasně zaseklý záběr. V tom ale koukám, že je to ryba „krapet“ větší než ty dvaceticentimetrové plotice a perlíni. Volám Jirku, aby mi s tím pomohl.

Okoun s velkým „O“

Jirka přiběhl, vzal mi prut, a že prý mám připravit podběrák, že „tohohle macka“ bez podběráku do výšky mola nevytáhneme. Podle jeho rad a instrukcí jsem ponořila podběrák do vody a v tu chvíli vidím, že je to okoun. Okouna totiž poznám, je to moc krásná ryba.
Vytáhneme ho z vody, položíme na mokrou podložku a já pozoruji, jak Jirkovi svítí oči. V duchu si říkám, že je to normální ryba a že táta taky nosil domů takto velké kapry, a lehce nechápavě kroutím hlavou nad jeho nadšením z velikosti uloveného okouna. Naměřili jsme mu rovných 40 centimetrů a hned posléze mi Jirka vysvětlil, že většina chycených okounků má v průměru 20 centimetrů. Tohle je opravdu pěkný úlovek.
Co víc bych si mohla přát: sluníčko svítilo, lehký vánek, ryby braly a já navíc zasekla krásného velkého okouna. Střídavě jsem se opalovala nebo chytala malé ryby. Jirka si také chtěl zachytat, svoje pruty měl nahozené na kapry a doufal, že na velké…

Krásný lysec

Den takto krásně utíkal, když se najednou ozval signalizátor na jednom z jeho prutů. Jirka vyskočil jako střela, zasekl a už táhnul. Já měla „oči navrch hlavy“ a čekala jsem, co z toho bude. Ponorka? Prut se ohýbal úplně do oblouku a ryba chycená na háček neuvěřitelně bojovala. Chvílemi jsem myslela, že prut snad praskne. Pomalu si Jirka rybu přitahoval k molu a v jako v tranzu mi začal říkat, co mám dělat. K tomu drze dodal, že sebou mám hodit, protože je to pořádný kapr. Mě v tu chvíli přepadl podobný pocit jako jeho a můj tep nestíhal kmitat. Rychle jsem podle instrukcí namočila pořádně podložku, připravila podběrák a čekala.
Tedy snažila jsem se čekat. Měla jsem v sobě najednou tolik adrenalinu, že jsem nemohla stát jen tak na místě a s napůl ponořeným podběrákem jsem netrpělivě čekala na další instrukce. Ryba se pomalu blížila k molu a najednou: hup, mrsk – a já nestačila zírat.
Byl to tak obrovský kapr, že mně to málem vyrazilo dech. Připravila jsem podběrák tak, aby do něj kapr šikovně vklouzl, a v tu chvíli jsem ho raději předala Jirkovi a vzala od něj jeho prut. Vytáhl kapra na molo, položil ho na podložku a zkoumal jak ho sám zváží, protože já bych ho určitě neunesla. Nemohla jsem mu tedy nijak pomoct. Tak prý ho zváží ve vodě, to kdyby vypadl z podložky, tak ať rovnou do vody.
Ještě před samotným vážením jsem ale Jirku s kaprem fotila. Udělala jsem asi dva snímky, když v tu chvíli mu začal zběsile pípat druhý prut. Okamžitě slezl po straně z mola, pustil kapra a rovnou zasekl druhý prut. Leč smůla – kapr zaplul mezi klacky a sám se osvobodil.

Rybaření „na zkoušku“

Podle odhadu měl ten ulovený kapr 15 až 17 kilogramů. To vše nám zabralo sotva půl hodiny, ale takový adrenalin jsem snad ještě nikdy nezažila. Až dnes pořádně chápu tu pravou rybářskou vášeň. Byl to úžasný a nezapomenutelný rybářský zážitek. Je skvělé, že jsem si mohla rybaření vyzkoušet na soukromé vodě, protože rybářský svaz to neumožňuje. Podle mého názoru je to velká škoda, protože já si po tomto zážitku jistě rybářský lístek udělám.