Keč ent rylejs - nezachází to už do extrémů?

Keč ent rylejs je jistě ušlechtilá myšlenka. Usportovat rybu a nakonec jí darovat svobodu. Nicméně přijde mi, že keč ent rylejs dnes už není ta příjemná a poklidná myšlenka, nýbrž se svou povahou blíží ke kultu. Keč ent rylejs je IN, je šik, je kůl a je trendy, tedy moderní rybáři pouští všechny ryby, aniž by se zamysleli a přemýšleli, proč je pouští. Prostě to teď frčí, psali to v časáku (časopis Mladý Kaprař se od kultu keč ent rylejs distancuje - pozn. redaktora), rybu musím pustit, jinak nejsem moderní a když nejsem moderní, jsem nula, jsem nikdo, jsem vostuda a to já být nechci. Kdyby si moderní fanatici pouštěli ryby jak na běžícím pásu, plácali se navzájem po zádech a po hýždích, fotili se, jak pouští ryby, pak se navzájem znovu poplácali po hýždích, bylo by všechno v pořádku. Ale co mě zaráží je to, že tito ovlivnění rybáři se zatemnělou myslí jsou skálopevně přesvědčeni o své pravdě a tuto dávají všem okázale najevo. Když si někdo vezme rybu, dostanou záchvat, naběhnou jim žilky po celém těle i momo něj a vidí rudě. Nadávají, vyhrožují, zastrašují a někteří ultramoderní respondenti tady na Mrku přejí dotyčnému i smrt.
Kam tento moderní kult povede? Mám se bát, že až u vody zabiju rybu, seběhnou se na mě keč ent rylejs týpci s kleštěma a střepama a hezky si mě zpracujou? Ani bych se možná nedivil