Barramundi - Austrálie

12.3.2007 - Tom Fronek

Lake Tinaroo Atherton Table lands Cairns Australia

     Rybáři v celé Austrálii, na Novém Zélandu a okolních zemích říkají, že nejlepší ryba na skvělou rybačku je barramundi. Tahle ryba žije v teplých mořích poblíž ústí řek a libuje si v mangrovovém pobřeží, kde je mnoho bahna. Všichni jsou výhradně samci až do té doby, než dosáhnou délky 120 cm. V té době se mění na samice a stahují se blíže k mořské vodě, protože k tomu, aby se mohli vytřít, potřebují slanou vodu. Tyhle ryby dosahují až 160 cm délky a 40 kg váhy.

     Můj příběh se ale odehrává na jezeře, kde tyhle ryby jsou vysazené a nemohou se rozmnožovat, protože nemají přístup k moři. Jezero Tinaroo má 40 km2 a je to hlavní zásobarna vody pro okolní městečka. Já od něj bydlel jen 15 minut jízdy a mnohokrát jsem se vydal pokusit se jednu z barramundi chytit. Občas jsem měl štěstí, že jsem jednu nebo dvě do 90 cm chytil. Jeden den jsem ale zajel na místo, kde byl přístup jen s autem s pohonem na všechna kola a tam jsem se dostal na místo, kde do jezera vtékal potok. Bylo to nádherné malé rameno a bylo vidět, že po nějaké době bez deště voda klesla o metr, možná i více.

     Slunce začínalo klesat a já na hladině viděl občas malou vlnu. Bylo vidět, že v tomhle místě jsou nějaké ryby, ale bylo těžké uhádnout jaké. Slezl jsem tedy níž k vodě a nahodil ke kmenu, který vyčníval z vody.

     Používám prut asi 150 cm dlouhý, tvrdý a za naviják menší multiplikátor. Nepoužívám silon, protože se hodně natahuje, raději mám šňůru spletenou z umělých vláken. Nástraha je třpytka, většinou asi 15 - 20 cm dlouhá a co nejvíce stříbrná s černým malováním, s trojháčky na spodní a zadní části. Vevnitř trpytky jsou olověné kuličky, které vydávají při pohybu zvuk.

     Způsob lovu: Po nahození se pomalinku stahuje s malými prudkými pohyby. Nahazuje se co nejblíže kolem břehu nebo ke stromům nebo kamenům.

     Po prvním nahození jsem ucítil zátah a hned jsem měl na druhém konci nádhernou barramundi metr dlouhou. Další nához a měl jsem úplně ten samý pocit. Během 20 minut jsem měl dvě krásné ryby.

     Volal jsem tedy ihned svému kamarádovi, se kterým často rybařím, a domluvili jsme se, že přijede nějakou si také chytit.

     Druhý den přijel, ale po 2 hodinách jsme neměli ani záběr. Řekli jsme si tedy, že to vyzkoušíme raději brzy ráno.

     Po velkém večerním plánování a přípravách jsme se ráno v pět hodin probudili do velkého deště a tak jsme odložili výjezd až na pozdější hodiny. Po deváté déšť ustal a my jsme vyjeli na místo.

     Bylo zataženo a na vodě bylo vidět, že se tam dělo něco neobvyklého. Hodně zvýřeneho bahna. Albert nahodil ke starému kmeni a v okamžiku, co třpytka dopadla, Albetr zasekl velikánskou “barra”. Táhla jej dál a dál a po chvíli mu vymotala celý silon, až rybu ztratil.

     Pomohl jsem mu namotat nový vlasec a začali jsme znovu. Po 10 minutách nahazování zasekl nádhernou rybu. Vylétla několikrát z vody a tahala všechen silon z navijáku. Mnohokrát odjela a Albert ji musel táhnout zpět. Během tohoto boje jsem já zatím chytal asi o 10 metrů dál, kde jsem po nahození zahlédl stříbrný záblesk vody a prudký náraz. Můj prut se prohnul a věděl jsem, že tahle ryba není jen něco malého. Oba jsme zažívali nádherný boj. Albert po 15 minutách vytáhl 120cm barra a já asi po 25 minutách 128cm.

     Od té doby jsme na tohle místo jezdili pravidelně, ale nikdy to nebylo takové jako tenkrát.

     Barrumandi mají rádi místa s nepříliš hlubokou vodou a rádi loví v zakalené vodě. Je to predátor, nástrahu napadá zezadu a po zaseknutí se nevzdává do posledního výdechu.

     Není den, kdy bych netoužil být na tomhle místě s těmito rybami raději než kdekoliv jinde.

     Tom