Fantastické australské rybaření

28.6.2007 - Tom Fronek

     Chtěl bych vám popsat jednu z nejlepších rybářských dovolených, co jsem kdy zažil.

     Mnoho let jsem žil v Austrálii. Po několika prvních týdnech v této zemi jsem si naplánoval cestu po zdejším severu – CAIRNS-DARWIN. Ve všech rybářských magazínech a TV pořadech jsem viděl, že tam krásná příroda a dají se tam chytit nádherné ryby. Mé plány se mi podařilo zrealizovat až po 15-ti letech a stálo to za to!

     Vyjížděl jsem z Cairns s Toyotou Rav 4. Mým prvním cílem byla Weipa – malé hornické městečko asi 12 hodin severně od Cairns. Cesta trvala dlouho. Musel jsem projíždět lesy, přejíždět řeky a vyhýbat se čemukoliv co se postavilo do cesty – obzvlášť klokanům, pštrosům, ptákům Emu, koním nebo kravám. Projížděl jsem místy, kde krokodýli vládnou řekám a plážím.

     Po příjezdu jsem okamžitě začal projíždět hlavní rybářská místa v okolí. Je zde možné rybaření z pláží, útesů, mostů a řeky. Pokud je odliv, lze lovit i z písečných dun, které vystupují z moře. Osobně nejraději chytám s krátkým prutem a jen prohazuji vodu třpytkou. Rozhodl jsem se, že se zaměřím na dravce, kterých je tu opravdu hojnost.

     U řeky, která ústí do moře jsem si nachytal malé nástražní rybky – cípaly. K tomuto účelu jsem použil kruhovou síť, která je v Austrálii nezbytná, ale bohužel je legální jen v Queenslandu a Notrhern Teritory.

     Každý má jiný způsob, jak nastražit živou rybku. Já ji napichuji přes ocas. Zjistil jsem, že dravci , napadají oběť zezadu a zdálo se mi, že když je háček zapíchnutý v ocase, je větší šance rybu zaseknout. Nahodil jsem kolečko (velká cívka z umělé hmoty, na níž jsem navinul vlasec na 60 kg). Vím, že v těchto místech se zdržují velké ryby, tak jsem nechtěl zbytečně riskovat s prutem. Nahodil jsem a začal jsem druhou udicí prohazovat ústí třpytkou. Vláčecí nástrahy používám různě veliké – od 4 do 20 cm, záleží na místě. Trojháčky také podle velikosti třpytky. Nejraději používám třpytku, která je průhledná a ma v sobě zrcadélko. Sluneční paprsky se od ní odráží a třpytka vydává světelné záblesky i v kalné vodě.

     Hned po druhém náhozu jsem dostal záběr. Na háčku se mi houpala malá burramundi a pak další a další. Bohužel všechny měly jen kolem 40 cm. V této části Austrálie mívají běžnou míru cca 65 cm. Kvůli těmto rybkám jsem rozhodně nepřijel, ale zábava byla to skvělá.

     Pozvolna začala padat noc a já se kvůli krokodýlům vzdálil od vody. Po necelé půlhodince se mi na zemi roztočilo kolečko. Neváhal jsem ani minutu a skočil jsem po něm. Tohle rozhodně nebyla jen malá ryba. “Je to vlak!”, pomyslel jsem si, protože jsem neměl šanci ji otočit. Táhlo mě to k vodě a silon se jen rychle vymotával. Napětí krátce povolilo a já měl šanci namotat trochu silonu zpět. Uvolnění opět vystřídalo napětí a celá situace se opakovala znova. Po chvíli jsem se rozhodl a rozběhl se po pláži nahoru a cokoli tam bylo jsem táhl ven. Nepovolil jsem, nezpomalil. Vzal jsem rybě šanci otočit se a bojovat. Za několik málo chvil jsem vytáhnul tak 40-ti kg rybu. Vyfotil jsem jí a vrátil jí vodě.

     Ve Weipa jsem strávil jeeště několik dní a pak se vydal směrem na Princes Charlotte Bay, což je asi 7 hodin pod Weipa zpět dolů směrem na západ. Je to celkem nepřístupné místo a věděl jsem, že tahle cesta bude určitě trvat 2 nebo 3 dny.

     Po cestě jsem se stavil u krásné řeky, kde jsem nasadil koš na kraby. Překvapilo mě, že v koši uvízli i tři raci. Na večeři jsem si chytil také nádhernou burramundi.

     Hned ráno jsem se vydal na cestu. Ujel jsem sice už dost, ale ještě mi notný kus zbýval. Cestou jsem se zastavoval na různých místech a zkoušel chytat v různých řekách, potocích a jezerech.

     Po několika hodinach jsem se zastavil u Archer River a zkoušel jsem vláčet hned u vodních lilií, které tam rostly. Nádherný záběr a už jsem byl zase v akci. Tentokrát to bylo ale jiné než obvykle. Ryba se pohybovala do různých stran a s úžasnou rychlostí. Nikdy ale neplavala ke dnu tak, jako to dělá mnoho jiných druhů ryb. “Saratoga – určitě” blesklo mi hlavou: ”Musím ji vytáhnout!”. Tato ryba je docela zážitek a chytit ji se nepodaří každý den. Taky že jo – je to SARATOGA. Když jsem jí dostal na břeh byl to pro mě krásný okamžik.

     Ale byl čas pokračovát dál, protože jsem do večera chtěl být a Princes Sharllot Bay.

     Dorazil jsem na místo, kde měl být záliv. Utábořil jsem se a protože byla už tma, rozhodl jsem se počkat na průzkum do rána. K mému překvapení nebylo ze spánku nic. Neskutečná hejna komárů přiletěla kdo ví odkud a repellent se projevil jako neúčinná zbraň proti bodajícím otravům. Nikdy jsem nic takového nezažil. Při rozbřesku jsem zjistil, proč tomu tak bylo. Asi 20 m od mého tábořiště byl močál! “No to jsem si teda dal!” Celé okolí bylo bez stromu, všude sucho a nepříjemné okolí: ”Nevím, co tu dělám!”

     Celý den jsem chytal v řece, která vtékala do moře asi 100 m od mého místa “nespánku” Bezúspěšně. K večeru jsem si chytil několik malých rybek a to bylo vše. Přestávalo mě to bavit a rozhodl jsem se, že hned ráno budu pokračovat v cestě. “ZÁBĚR!”, vykřikl jsem a rozběhl se ke kolečku. Neskutečně silný záběr. Musel jsem po něm skočit, jinak bych jej ztratil. Zasekl jsem a tahal něco s obrovskou silou. “CO TO JE?” Až do dnešního dne jsem nic takovou silou netahal. Po 20-ti minutách jsem vytáhl nádherného Queensland Groper (foto 6) – Queensladnského kanice, což je chráněná ryba. Byl veliký a řadím ho k těm zajímavějším úlovkům. Jako nástrahu jsem použil celou rybku asi 20 cm velkou a měl jsem nahozeno jen tak bez olůvka.

     Hned druhý den odpoledne asi o 500 km dál jsem si uvědomil, proč je lepší, když na takové cesty jezdí aspoň 2 auta - což nebyl můj případ. Zapadl jsem v bahně, které tam zůstalo po kalužích. Stálo to hodně úslilí dostat ho ven. Na venkově v Austrálii se naštěstí setkáte větsinou jen s přátelskými lidmi. A za karton piva je možné i nemožné... Ale někdy můžete čekat na projíždějící auto víc jak 5 hodin – což byl můj případ.

     Přejížděl jsem na druhou stranu Cape York a směřoval směrem na Golf, oblast Burketown – což je chráněné krajiné území. Ale protože tehnle článek je o rybaření, nebudu se zdržovat popisem krajiny a přejdu k dalšímu úlovku. Vědel jsem, že s barramundi to bude težší a težší. Tak jsem si ještě chytl jednu na molu, kde lovilo mnoho lidí z malé vesničky.

     Po několika dnech docela těžkého terénu jsem se ocitl v oblasti Golf (od Burketown až po Nulbuwar). Tady jsem chtěl strávit pár dní. Hned první odpoledne u moře jsem vytáhl Shavelnose shark a Grey nurse shark - (žralok s nosem tvaru lopaty). Dali mi docela zabrat. Obě ryby mají úžasnou sílu. Chytají se s lankem, protože jejich zuby jsou neuvěřitelně ostré - jak malé pilky. Používal jsem opět kolečko - v takových místech se mi nejvíce osvědčilo.

     Po několika dnech jsem se opět vydal na cestu - směr Darwin. Je to velmi pěkné místo a rybářský ráj. Začátek byl dobrý – chytil jsem ěkolik barramundi a malých makrel. Noc jsem trávil dobrým chytáním na pláži asi 200 km od Darwin. Nalovil jsem si večeři a zaměřil jsem se na něco většího. Navázal jsem na prut vlasec 30-tku s 3-mi háčky a asi 15-ti cm rybkou. Nahodil jsem kousek od proudu, který byl viditelný i na hladině a usadil se na pláži. Několikrat jsem musel měnit nástrahu, protože krabi se k ní dostali dřív než ryby. Celou noc jsem neměl jediný záběr. V moři ? A nic? Skutečně tomu tak bylo. Den před tím byl lov docela dobrý. Sem tam se mi na háčku objevil trevalli nebo makrela. Ryby zkrátka neberou pořád a hlavně člověk musí znát moře.

     K ránu jsem slyšel, jak se naviják rozjel. Tento zvuk má každý rybář rád - hlavně po dlouhém tichém čekání. Vzbudilo mě to a hned jsem zasekl. “CO TO JE?” Vždyť to nebojuje a je to těžké. Tahá to jen trochu. Možná to bude jen tráva. Vytáhl jsem to z vody a nevěřil svým očím. Mořský úhoř! Ale obrovský - měl aspoň 3 metry. Po vytažení úhoře nastal problém, jak z něj dostat háček a pustit jej zpět do vody. Tyhle ryby mají nános na zubech, který může způsobit otravu krve, a to jsem nepotřeboval. Vše šlo nakonec bez problémů. Háček byl jen lehce zaseknutý v horní čelisti. Dostat jej zpátky do moře bylo trochu horší. Po lehkém boji se ale přece zadařilo a on zmizel ve vodě. “Začíná se mi to líbit.”, pomyslel jsem si, ale věděl jsem, že mám stále cestu před sebou a že je ještě určitě mnoho ryb, které na mě čekají.

     Vydal jsem se na cestu hned po obědě. Musel jsem stále myslet na to, že už mi opět dochází benzín a že nejbližší ranger (hajný) bydlí 100 km odsud. Zavolal jsem mu z vesničky a domluvil se, kdy bude doma. Tohle by měl dělat každý cestovatel v Austrálii, který plánuje projíždět místa bez civilizace. Ranger zařídí benzín, poradí a hlavně vás může nechat hledat, když se neobjevíte v tu dobu, kterou mu nahlasíte. Je to taková pojistka.

     Po té, co jsem vše vyřídil, jsem pokračoval v cestě na Darwin. Už jsem byl v místech, kde je moře Arafura. Je to velmi teplé moře se spoustou velkých ryb, ale také spoustou velkých krokodýlů. Po příjezdu k řece v Limmen Bight jsem se utábořil v dostatečné vzdálenosti od vody, protože tady to opravdu legrace nebude. Bylo to zajímavé místo a věděl jsem, že o ryby tu není nouze. Benzínu jsem měl dost a ranger mě zásobil i chlebem a nějakým tím pivkem. Brzo odpoledne jsem se vydal k vodě – předtím jsem jako ochranu proti bodavému hmyzu použil repelent BUSHMAN (nedoporučuji jako parfém pro dámy). Po příchodu k řece jsem zjistil, že je odliv, a tak mám čas do večera na rybaření.

     Náhle jsem uslyšel strašný zvuk. Rozhlédnul jsem se, abych věděl co ten příšerný zvuk způsobuje. Byl to zápasící krokodýl. Viděl jsem jich po cestě už hodně, ale tohle byl zážitek. Ještěr chytil malého žraloka a zápasil s ním (foto 11 – je tu jen vidět oba predátory vedle sebe, na dalších fotografiích bohužel nejde vidět o moc víc). Sledoval jsem je asi 15 minut a rozhodl jsem se nechat rybaření až na druhý den ráno, kdy uvidím, co se kolem mne děje.

     Ráno byl znovu odliv a slunce mne ubíjelo (30-32 stupňů a kolem 90% vlhkosti ve vzduchu). V tomto místě je problém, že při odlivu je všude bahno a voda je težce přístupná. Proto jsem se rozhodl, že dojedu do Darwin a tam si dam několik dní odpočinek a podívám se tam do skal na sladkovodní rybaření.

     Můj plán se vydařil a na konci dne jsem dorazil do Darwin. Pár dní jsem se zdržel, ale rybaření jsem stále provozoval. Darwin je jako všechny hlavní města v Austrálii hned u moře a rybaření je tu docela dobré. Ovšem já jsem moc štěstí neměl. Kromě malých rybek, které byly krásně zbarvené jsem nic nechytil.

     Rozhodl jsem se tedy jet trochu blíže ke Kakadu national park. Je to velmi pěkné místo, ale jako každý jiný park i tento byl plný turistů. Dojel jsem tedy do Kathrine a to byl můj cíl. Tady jsem chtěl nachytat několik ryb a vydat se nejkratší cestou zpět do Cairns.

     Tahle ta sekce už nemá s rybařením moc společného, jen vám chci přibližit, co vše se může v Austrálii na rybách stát. Mám v Darwin kamaráda, který rád rybaří, a tak jel se mnou na tenhle výlet. Přijeli jsme do míst, kde nám bylo doporučeno nahodit na několik druhů ryb. Catfish, Saratoga, Bass. Je tu řeka, která teče po skalách a vodopádem se dostáva mezi skály a vytváří jezírko a zase vytéká dál. Toto místo se dá jednoduše najít. Je to jen pár kilometru ze Stuart Highway. Našli jsme příjemné místo, kde voda sice stála, ale byla dobře prokysličená a bylo jisté, že je plná ryb. Nahodili jsme 3 pruty se třemi různymi návazci.

     Po hodině čekání se kamarád Victor šel trochu projít po okolí - snad aby prišel na jiné myšlenky. Náhle jsem zaslechl křik z dálky “Okamžitě pojď sem“. Došel jsem tedy za Victorem a to co jsem viděl se vymykalo mému chápání. Na protejší skále byl olivový python, který měl chyceného klokana a snažil se jej vytáhnout z vody. (foto 12). I když jsem ten den rybu nechytil, viděl jsem něco, co je málokdy k vidění.

     Má cesta byla ukončena ten stejný den. Vrátil jsem se zpět do Darwin a na druhý den vyjel směrem na Alice Springs, odkud jsem pokračoval na Cairns. Byl to perfektni rybářský zážitek.

     Teď, co žiji na Novém Zélandu, tak plánuji něco podobného. Od mnoha lidí jsem slyšel o různých nádherných místech, ale kralovství rybářů je prý v okolí Pluto point. Myslím, že to bude cíl mé příští cesty.

     Tak příště, přátelé