V dnešní době je na většinu vod vyvíjen velmi velký rybářský tlak. To znamená, že většina ryb se ocitne alespoň jednou nebo dvakrát do roka na břehu v rukou šťastného rybáře. Někteří rybáři, zaslepeni novými zážitky, často nemyslí na opatrné zacházení s rybou a klidně ji „odloží“ na písek nebo kameny nacházející se v jejich těsné blízkosti. Ryba se na vzduchu necítí vůbec dobře a dává značně najevo nespokojenost. Často se při těchto pokusech o únik zraní. Není to k rybám ohleduplné (a je to i v rozporu s Rybářským řádem ) ani v případě, že si chce dotyčný rybář rybu ponechat. Situace je však daleko horší, když rybu čeká návrat zpět do jejího rodného živlu. K čemu je rybě dobrý úmysl lovce, který je rozhodnut rybu pustit a nezajistí bezpečný a hlavně co nejkratší pobyt na souši.
Tlama kapra z revíru, kde jsou povinné háčky bez protihrotu.
Při focení nastává další problém. Velká ryba je značně těžká a není snadné udržet ji bezpečně ve správné poloze. Při pokusech o lepší chycení může rybářova ruka sjet pod žábry, kde se nachází velice citlivé orgány a poranit je. Zároveň kovové předměty a ozdoby jako jsou hodinky nebo náramky mohou poškodit kůži ryby a vytvořit ránu, která se často ošklivě zaplísní. Postoj při focení by měl být především pro rybu bezpečný. Je mnohem lepší, když rybář sedí na bobku nebo klečí a navíc má pod sebou pro případ nenadálého pohybu ryby podložku, než když s rybou stojí. Úplně nejlepší je fotit se s rybou ve vodě. Ne v každém ročním období je to však možné, ale pro rybu je to nejbezpečnější.
Pro šetrnou manipulaci s úlovkem byly speciálně navrhnuty pomůcky, které slouží k eliminování zranění ryb. Do této skupiny patří velký podběrák, podložka, sak na přechování a antibakteriální přípravky.
Velký podběrák by měl být vyroben z pevného materiálu a jeho síť by měla být co nejjemnější, aby se do ní rybě nezachytily ploutve, které by se určitě pod její vlastní vahou zlomily. Čím větší je podběrák, tím menší je možnost zranění ryby. Je mnohem lepší podebírat malého cejna velkým podběrákem, než „nahánět“ třeba metrového amura do podběráčku s délkou ramen 30cm.
Podložka: při koupi podložky se člověk musí rozhodnout, kolik chce do ochrany ryby před zraněním investovat. Na našem i zahraničním trhu je velký výběr velikostí, tvarů, materiálů a druhů výstelky, ale která je ta pravá? Nejlepší podložka by měla být velká, dobře polstrovaná, vyrobená z materiálu, který nenasákne vodu ( tudíž dobře schne ) a měla by mít popruhy pro bezpečný přenos ryby nebo pro případné zavěšení na váhu. Pokud někdo nechce kupovat podložku vyrobenou speciálně pro ryby, prakticky nic mu nebrání koupit si levné nafukovací lehátko určené pro odpočinek lidí. Nemám na mysli obyčejnou nafukovací matraci, ale speciální polstrované lehátko z tkaniny, která je z vnitřní strany pogumovaná a tak se dá lehátko i nafouknout. Je lehké, velké, měkké a v současné době je v prodeji např. v prodejní síti Kaufland za 199,- Kč. Z jednoho takového lehátka při troše šikovnosti během chvíle vyrobíte dvě naprosto vyhovující podložky, které splňují všechny požadavky pro opatrné zacházení s rybami. A když už není rybář ochoten investovat do bezpečné podložky, měl by alespoň věnovat pozornost výběru místa, na které ulovenou rybu položí. Určitě je lepší odložit rybu na místo s travním porostem než na písek nebo kameny. Vypadá to jako detail, ale nezapomínejme, že pro rybu může mít takový „detail“ osudné následky!
Sak na přechování nebo eko vezírek se používá k uchování ryby do doby než ji bude možno fotit. Osobně sak nepoužívám, protože nechci ryby vystavovat zbytečnému riziku. Obzvláště v letních dnech, když voda kvete, můžou ryby uhynout. To je zapříčiněno nedostatkem vzduchu, protože jemná síťovina se zanese biomasou a ucpe tak jediný možný zdroj kyslíku. Když už někdo chce používat sak na přechování, měl by ho umístit tak daleko a do takové hloubky, aby to nebylo pro rybu nebezpečné. Zároveň je nutné sak zatížit, protože vlny by ryby nejspíše zanesly ke břehu, kde by riziko smrti rapidně vzrostlo. Také by bylo pro rybu smrtelné podcenit přivázání saku. Pouze kvalitní provaz zabrání odpočaté rybě v utrhnutí a následném uhynutí.
Antibakteriální přípravky- slouží k ošetření ran způsobených např. vpichem háčku, boláků nebo zaplísnění.
Další nebezpečí se skrývá za nesprávně zvoleným místem lovu. Hodně rybářů umisťuje svoje montáže do těsné blízkosti podvodních překážek, kam si ryba po záběru hned namíří a většinou také zamotá. Někdy se podaří montáž i s rybou uvolnit, jindy se ryba uvolní dříve, než stačíme nad vázku dojet a montáž vyprostit. Ale co se stane s rybou, která se nedokáže sama osvobodit díky pevně zaseklému háčku? Buď se jí podaří si háček vyříznout, nebo vysílením zemře. Této tragédii se dá předejít několika způsoby. Jedním z nich je určitý odstup od vázek, se kterým by se většina rybářů nechtěla smířit. Druhým způsobem je použití takové montáže, která zajistí co nejvyšší bezpečnost ryby. Musíme si uvědomit, že jediné co drží rybu na druhém konci udice je háček. Proto se vždy snažme u vázek použít háček bez protihrotu, který několikanásobně lépe vypadne z rybí tlamy. Při chytání v mušlových polích nebo na ostrých lavicích nám velké procento ryb, hlavně kaprů, montáž uřízne a tahá pak s sebou háček, olovo, někdy olověnou šňůrku a několik metrů pletené šňůry. Tím se zvyšuje riziko uváznutí kapra, který má snahu ukrýt se třeba v potopeném stromě. To znamená, že by teoreticky mělo smysl chytat na háčky bez protihrotů.
Mnoho rybářů se bojí většího množství ztracených ryb, ale skutečnost je podle mě jiná. Rozhodně bych se nebál zařadit háčky se zamáčknutým protihrotem do standardní výbavy, protože udržuje-li rybář po celou dobu zdolávání napnutý vlasec (což by měl i s klasickým háčkem) nehrozí nebezpečí vyháknutí. Když už z jakéhokoliv důvodu použiji háček s protihrotem, snažím se vždy vyrobit montáž, ze které se samovolně odpojí olovo. Na obrázku je vidět montáž, ze které by se olovo při zaseknutí mezi kameny mělo lehce odpojit. Často se však olovo neodpojí a sklouzne po vlasci dolů a zde může nastat problém. Některé závěsy na olovo mají tu nevýhodu, že mají konce úzké tak, že jimi neprojde uzlík. Olovo tak sklouzne až k uzlíku spojujícímu kmenový vlasec se splétanou šňůrou a na něm se zasekne. Tomuto problému se dá jednoduše předejít. Stačí odříznout malý kousek závěsu vpředu i vzadu a spojovací uzlík může volně projet. Ryba tak není tolik stresována taháním olova za sebou a má větší šanci se volného háčku zbavit.
Při zdolávání je montáž bez olova mnohem méně náchylná na uvolnění z kaprovy tlamy. Jednou z možností je použití kamene přivázaného tenkým vlascem k montáži, který se po záběru utrhne a kapr pak bojuje pouze na volné montáži. Olovo zapříčiňuje vyháknutí ryby hlavně při použití hodně těžkých olov v kombinaci s krátkou montáží.
Doufám, že tímto článkem alespoň trochu pomohu našim rybám k přežití a bude ubývat těch, které končí se zlomenými ploutvemi, zaplísněnými ranami a potrhanými tlamami. Také bych byl rád, kdyby ubylo rybářů s názorem, že ryba má dostat šanci. Rybáři zastávající tento názor často zvolí slabší náčiní, než by bylo v danou chvíli vhodné. Jakou šanci tedy ryba dostala? Možná tak menší na přežití…
Chcel by som vyvrátiť všetky pochybnosti a mylné predstavy mnohých rybárov, ktorí sú presvedčení, že ryba po vylovení, prípadne jej krátkodobom zasakovaní uhynie a nemala by sa preto púšťať späť do vody.
PÁRYSŮV RYBÁŘSKÝ RÁJ
