Angličák jednoduše

21.2.2002 - A. TOManec

Pokud je pro vás splávek spotřební materiál, nebo vás štve platit dlouhý peníz za značku, nebo jste prostě domácí kutilové hrdí na své výtvory, může vás tento článek inspirovat. Mít různé velikosti splávků dovážené třeba na +2g s různě dlouhou anténou, o barvě nemluvě, taky není k zahození. Zima ještě nekončí !

Postup při výrobě plováků nebudu rozebírat, je dostatečně popsán jinde. Jen se zmíním krátce o tom, na co je třeba dávat pozor. Balza je materiál záludný. Je velice měkká a proto se velice špatně vrtá. Kvůli souososti začínám středovou dírou a raději ji protlačuji vhodnými trny. Začnu velkým špendlíkem a končím tyčkou o potřebném průměru. Otvor má tím pádem zpevněný (stlačený) povrch a při vlepování dalších dílů líp drží. Po dosmirkování tvaru ještě brusné plátno otočím a rubem mírným tlakem proti palci povrch dohladím. Opět se tím zpevní a pěkně vyhladí.

Nejdřív splávky s pevnou zátěží. Do plastové trubičky za tepla vmáčknu obralík vhodné velikosti, nebo vlepím očko. Olůvko provrtám tak, aby šlo narazit přímo na drátek spodního očka (u lehčích splávků). U větších se mi osvědčilo olůvko s oboustranným kuželem. Líp se soustruží otvor do plováku. Kulička ale vypadá taky dobře. Je možno i odlít přímo speciálně tvarované se zalitým obratlíkem nebo očkem. Plastová trubička se do balzy lepí líp než samotné olůvko. Pořádně zalejte lepidlem. Splávek nesmí cucat vodu. Druhý konec ucpat kolíčkem a zalít vteřinovým lepidlem.

U předvážených splávků je největší problém šroubovací zátěž. Jde samozdřejmě udělat na soustruhu, pokud ho ovšem máte k dispozici. Pokud vám nějaká nezbyla po zlomených a jinak doničených originálech a nechcete ji kupovat (špatně se shání a je drahá), budete se muset obejít bez ní. Jde to taky, ale není to ono.

Kupodivu je zátěž opatřena metrickým závitem a ještě ke všemu velikosti 3 mm. Obyčejný trojka šroubek bez hlavičky postačí. Na dovážení jdou použít velkoplošné podložky stejné velikosti. Důležitá je povrchová úprava a materiál. Poniklované a mosazné nereznou. Lze je také slepit sec. lepidlem na potřebnou hmotnost.

Konec závitu pilníčkem upravíme tak, aby vznikly dvě protilehlé plošky a zde vyvrtáme otvor o průměru 1-1,5 mm. Ten se vrtá dost obtížně, ale jde to. Nejdůležitější je přesně rozměřit a umístit důlčík. Matky jsou opět nejlepší mosazné, ale obyč. stačí. Pokud se vám podaří sehnat takzvané prodloužené, tak je to super. Nosil jsem k tomu malý aluminiový klíček, ale rukou se to dá utáhnout taky a nemá to kam vypadnout, protože to jistí karabinka.

Do pětky trubičky jde šroubek tak akorát, slabší jde odvrtat nebo narazit za tepla. První podložku přilepit zároveň se závitem ke splávku. Délku trubičky rozměřte tak, aby sahala do 2/3 těla splávku. Dřík antenky není tak namáhaný při hodech a stačí mu menší plocha a drží. Délku závitu volíme raději tak, aby šel splávek zatížit na +0 gramů. Železo jde nahradit sklolaminátem a ubrat tak hmotnost na dolní broky. Do otvoru pro zátěž lze také nejdříve namáčknout menší broky.

Ještě před slepením je vhodné zátěž vyzkoušet s tyčkou antenky kterou budem používat. Záleží dost na její nosnosti. Malou zátěž unese černá plastová trubička, která je velmi citlivá, ale špatně se dovažuje. Balza a dřevěné špejle unesou daleko více. Lepidla na obrázku jsou víceméně vodostálé (po dokonalém vyschnutí) a vyhovující.

Anténky jdou vyrobit z impregnovaných špejlí, nasáklé dobře řídkým epoxidem pěkně, pruží a neloupou se. Ideální by byl plastový nátěr, takový, jako se používá na venkovní pletivo. Klasika je originál paví brko. Ale kde to sehnat? Já většinou zbaběle používám lacinější tyčkové splávky. Je nutno je přelakovat, ale je to nejjednodušší. Plastové trubičky 3 mm až 5 mm inzeruje někdo v časopisech pro rybáře, tuším v délce přes metr. Do jedné jde přesně běžná špejle a jsou prakticky nezničitelné.