Leden bez sněhu, rybář na břehu a ve střehu

- Milan Tychler

Když máte povolenku v kapse, je osm nad nulou, po sněhu ani památky a voda v řece tak akorát, byl by hřích nevyrazit k vodě, i když je leden. Už byly i sněhové přeháňky a teplota chloupek pod nulou. Dokonce i pár centimetrů sněhu se dva dny udrželo. Jenže to bylo na začátku prosince. Pak se zima vytratila bůhví kam. Vánoce byly tradičně na blátě a teplé počasí stále trvá. Uvidíme co na to ryby…


Leden bez sněhu

Je to tři dny zpátky, co celý den poprchávalo a chvíli celkem nepříjemně. To si člověk vždycky říká: „Jen aby nezačalo mrznout.“ Ráno je to pak vždycky katastrofa. Plechy na silnicích jen řinčí a příkopy jsou plné aut. Ale je zataženo a teplo, klouzačka, alespoň v našem kraji, nehrozí. Až večer ve zprávách se dozvídám, jak to bylo na Vysočině, na D1 a okolo Plzně. Tam mají starosti řidiči. A má starost je – kam na ryby?

Odpoledne jedu s ženou nakoupit a přejíždím přes řeku Moravu. Samozřejmě bedlivě sleduji stav vody. Je vyšší a mírně podkalená. Stále jsou tu dozvuky předešlého deště. Otázkou je, zda je Morava kalná sama o sobě, nebo ji kalí o kus výš přitékající Bečva. Doma zkoumám na internetu průtoky a stavy obou řek. Obě klesají, ale mnohem větší výkyv má Morava. Problém tedy bude spíš v ní než v Bečvě, avšak stoprocentní to ani zdaleka není. Vše vyjde najevo až ve chvíli, kdy se následující dopoledne objevím u Malé Bečvy, která je zvýšená jen nepatrně a skoro čistá - to znamená, že kal přináší skutečně Morava.


Je to docela pěkný kapr

Málokdo ví, že Malá Bečva je ve skutečnosti umělý kanál, který odvádí vodu z řeky Bečvy u Troubek. Byl vybudován kvůli zajištění vody pro chropyňský mlýn a závlahu zdejších rybníků, z nichž většina už neexistuje. V Chropyni u jezu se dělí na dvě ramena, která se pod městem zase spojují, přibírají o kus dál Moštěnku a pak se tyto vody vlévají do Moravy. Kdo tohle neví, ani ve snu by ho nenapadlo, že se jedná o lidský výtvor, a ne přírodní tok, protože je veden v meandrech. Působí tedy jako naprosto přirozená říčka vinoucí se lužním lesem.

Nemám moc chuti táhnout se někde blátem okolo horního toku, a tak volím pohodlnější a „nebahnitou“ variantu u jezu, kam se dá dojet autem, aniž bych pak musel na myčku. Leden mě připravil o možnost vláčet, takže si musím vybrat mezi plavanou a lehkým feederem. Pro tentokrát volím feeder, který už jsem neměl v ruce hodně dlouho. Hodlám si posvítit na zdejší tlouště pod jezem. Teď, když je voda čistá, vidím, jak je jí oproti minulým letům méně a méně. Celý tok se zanáší, většina vody jde vedlejším ramenem přes mlýn, kde je malá vodní elektrárna - tu nám tu byl čert dlužen. Porosty bez listí neposkytují žádné krytí, a proto nechytám na plavanou. Normálně bych splávek vodil a tlouště hledal, jenže tady bych si tak ryby jen plašil. Mnohem účinnější je najít si hlubší tůňku, opatrně jen s malou zátěží nahodit, dřepnout na malou stoličku a klidně čekat. Žádné popocházení a mávání prutem. Když není do pěti nahození záběr, je čas jít opatrně dál.


Škoda, že není větší

Pomalu se sunu po proudu dolů a vidím, že na některých místech, kde jsem dřív chytal pěkné ryby, nemá vůbec cenu nahazovat. Je tu mělko a ryby žádné. Skutečně se tu najde jen pár tůněk s velmi nejistým výsledkem. Ryby se tu prostě nemají kde skrýt a většina se stáhla po proudu dolů až do Moravy, kde v klidu přežijí zimu. Můžeme všichni jen doufat, že se na jaře alespoň některé z nich zase vrátí.

V duchu jsem připravený spíše na poklidné posezení u vody než na nějaký adrenalinový zážitek. Dnes počítám s krátkou vycházkou, několika nahozeními a snad i s nějakou menší rybkou. Jde mi hlavně o to být u vody. A jak si tak sedím, přemítám o předešlých dnech. Máme za sebou Vánoce, Nový rok a myšlenky mi bloudí stále dál a dál zpět do minulého roku. Jakýpak bude ten letošní? Tak to se brzy uvidí. Jemná špička prutu se velmi nesměle pohne…


Místo pečiva zkusím červy

Není to drcnutí, ale hodně pomalý pohyb. Držím ruku nad prutem a čekám. Když se dá špička znovu do pohybu, zaseknu. Na háčku mám kousek napařeného toustového chleba a přirozeně očekávám nějakého tlouště, větší plotici, případně perlína. Jenže tohle je jako celé hejno tloušťů najednou a stejně to není k zastavení. Ryba z malé tůně mi rve vlasec z navijáku a maže dolů po proudu. Přeletí mělčinou a zastaví se v hlubší tůňce, kde měla být moje další zastávka. Musím popojít kousek dolů, přesunout si prut přes kmen stromu, což bylo dost krkolomné, a konečně se mohu věnovat rybě. Už nikam nespěchá, protože všude okolo je mělko a jediné bezpečné místo, kde hledá záchranu, je právě tahle hlubinka, kde se drží jako klíště.

Už chvíli vím, že je to celkem pěkný kapr. Dokonce vyhnal z tůně hejno dalších kaprů. Bylo jich snad šest sedm, ale byly to ryby, které musí do míry ještě hodně dorůst. Konečně ho mám v podběráku. Krásný lysec, pěkně vysoký. Spousta rybářů by řekla „už jedlý“, čímž chtějí říct, že má míru. V mém případě je celkem jedno, jak je velký. Metr kvůli němu hledat nehodlám. Rychle cvaknu fotku, rybu pouštím spokojený na míru nejvyšší a stěhuji se o kousek dál.


Divím se, že tu tento okoun je

Následující místo není příliš hluboké. Je to jen taková dlouhá, táhlá tišina. Nástraha klesne ke dnu a v podstatě hned na ni zaútočí ryba. Tady jsem si celkem jistý, že je to tloušť, a je to skutečně tak. Povodím si ho jen krátce, protože není nijak velký a ani se příliš nebrání. To je ryba, kvůli které jsem tu. Jen škoda, že není větší. Nemám pocit, že bych místo nějak poplašil, a tak nahazuji znovu. Odpovědí je mi pár rychlých škubnutí. Budou to buď malé plotice, nebo tlouštíci. Zkouším místo pečiva napíchnout masné červy. Abych se vyhnul záběrům drobotiny, napíchnu jich raději víc. Červi klesnou ke dnu, ale neděje se nic. Chci znovu nahodit na jiné místo, ale ve chvíli, kdy s nástrahou pohnu, popadne ji nějaká ryba. Podle tahu je to střední tloušť nebo velká plotice. Mohla by to být i nějaká jiná ryba. Třeba karas nebo malý kapřík. Ale není to tak. Za malou chvilku se na hladině objevuje ostnatá ploutev pěkného okouna. Fakt se divím, že tu ryba této velikosti je, protože tu máme dva, co okouna nepustí. V podstatě zbavili celou říčku těch větších.

Pouštím ježatého pruhatce a ještě nahodím. Ani nemusím měnit červy. Tentokrát pošlu nástrahu dost blízko ke břehu do míst, kde voda proudí rychleji. Byl to trošku nepovedený hod, ale nechám to být. Nečekám ani moc dlouho, když najednou se špička důrazně ohne – ukázkový záběr. Jsem dost zvědavý, co že se to drželo v proudu. Podle silného tahu by to mohl být další kapr. Rád bych se zvedl a podíval se. Určitě bych rybu zahlédl, ale nechci ji zbytečně plašit. Zůstávám proto sedět na stoličce a jen držím prut. Ryba jezdí od jednoho břehu k druhému, jednou se vydá i po proudu dolů, ale pak se zase vrátí. Nemá tu moc prostoru k manévrování, ale já také ne.


Mám na háčku parmu

Odpor ryby slábne. Mám ji blíž a blíž, až nastane čas ji podebrat. Teprve teď se zvedám a vidím, že mám na háčku parmu. Parmy tu chytám, ale ne v těchto místech, což v tuhle chvíli vůbec není podstatné. Teď je třeba dostat můj úlovek bezpečně do podběráku, což se podařilo. Na dalších místech už je to jen drobotina nebo nic. Byly doby, kdy jsem mohl u každé větší tůně strávit dopoledne a pořád bych něco chytal.

Dnešní den mohu za současného stavu považovat za hodně šťastný začátek, nicméně vím, že vracet se sem v dohledné době nemá cenu. Snad až na jaře, kdy se koryto více naplní a objeví se nějaké ryby z Moravy, což se děje stále méně a méně. Bohužel.

Ale jsou tu i jiné řeky kam se mohu vypravit, a pokud teplý ráz lednového počasí vydrží, nebude to špatné. Možná se někdo vidí spíše na lyžích a na teplou zimu žehrá, mně ale tento způsob ledna naprosto vyhovuje…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (8 reakcí)

Přečteno: 8 727x
Průměrná známka: 1.02

NZimní feeder ‑ s krmením, nebo bez?

Dříve se věřilo, že v zimě ryby nepřijímají potravu vůbec, a proto se v chladných měsících rybáři obávali vnadit. Takové obavy jsou samozřejmě oprávněné, avšak vnadění v přiměřeném množství je velkou pomocí i v zimě.

NJednoduchý lov ryb bez krmení

Na úplném začátku svého rybářského života jsem chodil k vodě s velmi skromnou výbavou. Vystačil jsem si s jedním prutem, krabičkou s háčky, bročky a samozřejmě s věcmi, které mi ukládal rybářský řád.

NPár důvodů proč nechodit v zimě na ryby

Zima většinu rybářů vyžene od vody, ale myslím, že je nás celkem dost, co se jen tak lehce nevzdáváme. Pravda ale je, že se musím někdy také trošku přemlouvat, a pak hledám důvody proč být raději doma v teple.

NRybaření v zimě - je třeba ubrat a zpomalit

Ať chceme, nebo ne, zima je prostě tu. Jsou roky, kdy na sebe nechává dlouho čekat, což mi vyhovuje, a byly i roky, kdy prostě přišla znenadání a držela se jako klíště.