Pár zážitků od vody 2 aneb s feederem na výpravě

Je to už pár let. Je začátek horkého a suchého léta. Už teď jsou vedra. Příštích několik dní strávím s partou kaprařů na přehradě.

NEDĚLE

Ráno se sjíždíme u přístaviště. Všichni jsou místní a někteří tu mají lodě. Jen já to mám dál a jezdím sem na návštěvu. Vždycky se těším, že tady chytím nějakou pořádnou rybu. Ale byl jsem tu takhle už pětkrát, a zatím to nějak nepřišlo. Letos se pojede na místo na lodích, abychom byli trochu dál a ve větším klidu. Vyndáváme věci z aut. Já chytám jen feeder, ale i tak toho mám s sebou až moc. A kolik nezbytných věcí mají všichni ostatní, kteří chytají kapry, si dovedete představit. Nejtěžší jsou baterie k elektromotorům a kanystry a barely s pitnou vodou. Většina lidí jede na celý týden, já na pět dní. Všechny věci jsou u břehu na hromadách, něco už v lodích, auta se odvážejí. Čeká se na kamaráda, nepsaného šéfa výpravy, který má přijet z protějšího břehu přehrady největší lodí s benzínovým motorem. Už měl vyjet. Á, telefon! To je on, tak snad už jede. No…, jel. Vyjel už dřív, ale uprostřed přehrady mu zhasnul motor a nejde nahodit. Koupil ho nedávno, starší, a neměl už čas ho pořádně vyzkoušet. Někdo musí pro něj. A tak jedna naložená loď s elektrickým motorem vyráží pomalu tím směrem. Čekáme dál. Pak v dálce vidíme lodě. Už jsou blíž, ale nejsou to oni. Jiná parta se z výpravy vrací. Přistávají.
„Tak co, jak to šlo?“
„Bída, skoro nic, je moc horko.“
No, to nám to všechno pěkně začíná… (A to jsme ještě věřili, že konec bude lepší).
„Vy ale, koukám, podle těch věcí, jedete na půl roku, tak se snad ryb dočkáte.“
Dobrý fór, ale ne pro nás a zrovna teď.
Po „chvíli“, možná to nebyla ani hodina, připlouvají ve vleku naše dvě lodě. Další hodinka, no, spíš víc, je věnována nakládce zbývajících věcí a hlavně pokusům zprovoznit motor, leč marným. Motor je tedy odmontován z lodi a odvezen. Místo něj je připevněn elektrický a naše vlajková loď jako poslední opouští přístav a pluje za ostatními, které už to nevydržely a vyrazily dřív. Ty naložené lodě jsem si bohužel nevyfotil.

Jsme na místě. Nebo snad ne? Mělo to být ještě o kus dál? První loď přistála moc brzy? Už je ale vyložená, některé věci rozbalené, vykládá se druhá. Po „poradě“ padá rozhodnutí - zůstaneme tady. Někomu se to líbí víc, někomu méně, ale myslím, že každý se už trochu bojí, že v tomhle počasí v těch dvou místech žádný velký rozdíl nebude. Všichni vynášejí, vybalují, staví, připravují, pak přípitek na přivítání a může se jít na to. Je už odpoledne, blíží se večer.

Vybíráme si místa, někdo zaváží, někdo nahazuje a někdo to nechá na zítra. Dnes si jen popovídá s kamarádem, něco dobrého popijí, zakousnou, času dost, týden před nimi je přece dlouhý. Já si trochu olovem mapuji dno, zakrmuji místo a do tmy chytám několik malých kapříků. No, uvidíme zítra…

PONDĚLÍ

Od rána krmím stejný flek, jako včera. Kapříci mi jdou dobře, ale jiné ryby vůbec. Dopoledne za námi přijíždí další kolega. Je to příjemný pán, starší než já, myslím, že sedmdesátka se mu už blíží. Stejně jako já chytá většinou na řece, tady na přehradě jsme oba výjimečně. Přivezl si dva zánovní, málo chytané kaprové pruty. Vybere si místo vedle mě. Chystá si věci.
„Fando, pojď sem, ty hodíš určitě dál, než já,“ obrací se na mladšího kamaráda.
Fanda se po chvíli nechá přemluvit, vezme jeho prut, nápřah, švih a prásk! Horní půlka prutu letí po vlasci do vody! Vytahují to všechno navijákem zpátky na břeh a prohlížejí. To už se u nich scházejí ostatní.
„No, ty jo!“
„Kdes to koupil?“
„Tam…, u toho…“
„No to není možný, dyť to prasklo ve spojce!“
„To jsem teda neviděl.“
„Já mám tyhle pruty taky a držej.“
„Máš to ještě v záruce, ne? Tak mu to tam vrať.“
„No, já nevim.“
„To musí bejt vadnej kus, určitě to reklamuj.“
S kroucením hlav nad touto nevysvětlitelnou událostí se všichni rozcházejí a kolega sám a s velkou opatrností nahazuje svůj druhý prut.

Odpoledne prochází kolem nás mladý rybář z party, kterou jsme viděli včera při příjezdu. Sedí asi půl kilometru od nás. Zastavuje se u mě. Dozvídám se od něj to, čeho jsem se trochu bál. Jsou tu už několik dní. Na feeder má plno kapříků a k nim dva cejny! Kapříci byli asi nedávno nasazení. Skoro všichni mají od třiceti do čtyřiceti centimetrů. No to mě potěš! (A to jsem ještě nevěděl, že já chytím cejna jen jednoho)! Tady, na téhle vodě! Kde mi předloni krásní velcí cejni šli jak…, no jako letos ti kapříci. Zkouším to, jak umím, abych chytil jinou rybu. Nade dno, do sloupce, vedle krmného místa, úplně mimo něj, už bych radši měl i plotičku, ale ne. Buď je to zase kapřík, nebo bez záběru. K večeru se už skoro stydím, že ty nezkušené malé násaďáky tahám z vody. Snad aspoň budou příště trochu chytřejší a opatrnější. Ale zítra už je chytat nechci. A kolegové kapraři jsou téměř bez záběru, větší ryby nejdou.

Takové cejny jsem tu chytal předloni. Občas i dva najednou.


A když jsem jednoho vracel do vody, povedla se mi tahle fotka.

ÚTERÝ

Dnes od rána fouká vítr. Zprava, šikmo k nám. Třeba ryby zvedne a nám to pomůže. Můj soused, který včera přišel o prut, dnes dopoledne nechytá. Vaří ve velkém kotli nad plynovou bombou pro všechny guláš. Už se na něj těším. Já měním cílovou rybu. Přivezl jsem si i trochu třešní, zkusím chytit amura. I za hezkého tlouště bych byl rád. Zakrmuji nedaleko břehu, kam třešně dohodím rukou. Vždyť amuři jezdí ke břehu do rákosí. A nejsem tu sám, kdo třešně zkouší. Na konci naší řady vpravo ode mne sedí kolega, který má třešní dva kýble. Jedním vytvoří mnohem dál než já větší krmné místo a půlku druhého nasype do natrženého pytle od cibule. Ten dá doprostřed krmení a k němu nastraží třešni s háčkem.
„Takhle to tam dýl vydrží, ryby to tak rychle neroztahají.“
Vítr zesiluje. Půl dne nemáme oba na třešně ani ťuk. Po výborném guláši se jinému kolegovi u konce řady vlevo párkrát krátce ozve pípák. A pak se v dálce před ním něco zvedne z vody, vypadá to jako kus hadru a v tom silném větru mu to jede po vyšponovaném vlasci až ke špičce!
„No vidíš, aspoň máš konečně něco na prutu,“ směje se mu soused.
„Ty vole, dyť je to ten Jirkův pytel od třešní!“
Jak že to říkal pan Lustig v té pohádce o Lotrandovi a Zubejdě?
„Inu svět je malý a o náhody tu není nouze.“
On ten pytel nezatížil, voda ho nechtěla a vrátila nám ho zpátky.

Mně se zhoršují zdravotní obtíže, které začaly už týden před výpravou. Špatně se mi sedí, mast ani čípky už moc nepomáhají, asi tušíte, o čem mluvím. Ještě to odpoledne špatná žíla nevydrží a praská. Někdy se prostě nedaří a jak to bývá, nezůstane u jednoho. Ulevuje se mi od bolesti, ale co dál? Přece nepojedu domů! Ale tohle dopadlo dobře, k infekci naštěstí nedošlo. Možná i díky vnitřní desinfekci slivovicí, samozřejmě že mírné. Nevím, ale trochu tomu věřím. Zkouším znovu chytat na třešně a pak později na rousnice. Třešně nic, rousnice zase pár kapříků a k nim první jiná ryba – karas. A večer za tmy pak sumčí miminko, asi třicet centimetrů, můj první sumec v životě. Kapraři dnes pár ryb měli, ale z dalekých zavážek přitáhli stejně malé kapříky, jako já chytám pár metrů od břehu. Pak chytli krásného skaláka, snad čtyřicet pět centimetrů. Možná to byl kříženec s cejnem, zblízka jsem ho neviděl a mezi nimi nedošlo k jednoznačné dohodě. Pro ně to ale není ta pravá ryba. A těm jejich hlavním a velkým se zase nechtělo.

STŘEDA

Dnes zkusím chytat ve větší vzdálenosti od břehu. Poprvé nasazuji do akce svá nová šedesátigramová krmítka pro dlouhé hody se zátěží vpředu. Létá to pěkně, ale stejně se bojím do toho pořádně opřít. Můj těžší feeder měří sice 390 cm, ale má odhoz jen 100 gramů a já ten zlomený kaprový prut mám pořád před očima. V té dálce neumím přesně zakrmit místo, nechávám to tam tedy déle ležet, zkouším různé nástrahy a výsledek je – záběr žádný. Druhý prut zase na třešně a pořád nic. S těmi už skončím.
Můj starší soused dnes bude od rána chytat. Chystá si zbylý kaprák, napřahuje se, švihá a prásk! Půlka prutu je ve vodě!
„No tohle snad už…“
Zase se u něj, tentokrát už skoro všichni, scházíme.
„Vždyť to prasklo úplně stejně, jako minule!!?“
Zlomený prut prohlíží i kamarád, který předevčírem ten první neviděl.
„No jo, dyť ty to do sebe málo zasouváš! Ani ne na půlku! Ve správné hloubce to nikdy nebylo, na tom dílu je to vidět. To pak nemůže ten švih vydržet.“
Majitel prutu neprotestuje, bude to asi pravda. Dva kaprové pruty jsou v háji a na reklamaci to zjevně nebude. Nevysvětlitelné je rázem vysvětleno, soused si jde pro feeder a dál chytáme spolu. Já se vracím blíž ke břehu, kde jsem chytal předchozí dny, abych dnes vůbec něco chytil. Oba vedle sebe krmíme na stejnou vzdálenost a po nějaké době tam kapříky zase máme. Mně se ale dnes opravdu daří. Kromě malých kaprů mám i jednoho cejna, jednoho skaláka, a dokonce dva karasy! :-)) Ostatní taky pokračují v nastoleném trendu, větší, natož velký kapr se nekoná. Ti pravověrní stále zavážejí a zkoušejí všechno možné, ti malověrní nahazují třeba i rousnici – co kdyby přišel úhoř? A chytají dva menší sumce.

ČTVRTEK

Můj poslední den. Vlastně už jen půl. Chytám jen do oběda. A hádejte, co? No kapříky přece, nic jiného. A mezi nimi je jeden už skoro kapr - čtyřicet sedm!:-) Do té chvíle největší kapr výpravy. Později jsem se dozvěděl, že snad opravdu celé výpravy. Popravdě vám musím říct, že nebýt to na výpravě, už bych dnes k té vodě asi nešel.

Tak tady vidíte, jak já jsem vlastně nevděčný. Vždyť já si snad vůbec nevážím toho, že těch kapříků tam tolik je a že je můžu chytat! Vy mi ale určitě rozumíte, vám to vysvětlovat nemusím. Z průběhu výpravy jste jistě poznali, že jsem ještě rybářsky „nedospěl“. Nedospěl k tomu, abych v takovémhle případě, který jsem tu zažil poprvé, vydržel chytat tak, abych nechytil skoro nic, anebo přestal chytat úplně. Ale stydím se a snažím se polepšit. :-)) Jeden prut skoro vždycky házím na delší dobu na větší rybu. Pořád mám ale radši ten druhý, jemnější, který přehazuji často, a na kterém se stále musí, nebo může něco měnit, zkoušet. A taky se na něm často něco děje. To je pro mě feeder a za to jsem vděčný těm, kdo ho vymysleli, i těm, kteří ho dotáhli do dnešní podoby.

Z téhle výpravy na velkou vodu se tedy pro mě nakonec stala výprava na trochu nechtěné kapříky, protože já jsem jel na všechny ryby. A pro kapraře to byla výprava bez kaprů. Někdy to prostě nevyjde. Ale nevadí, důležité je, že jsme byli pár dní s kamarády v klidu a pohodě u vody a je na co vzpomínat. Odpoledne balím, loučím se a odjíždím.

Samozřejmě, že se tam toho událo mnohem víc. Určitě i něco, o čem já vůbec nevím, a pro někoho jiného to bylo podstatnější, nebo i zajímavější. Já jsem tu popsal jen to, co utkvělo ve vzpomínkách mně. Tak zase příště… Teď jen, aby mě ještě pozvali, jestli si to tu někdo z účastníků přečte :-).