Jednoduchý lov ryb bez krmení

- Matěj Hruška

Na úplném začátku svého rybářského života jsem chodil k vodě s velmi skromnou výbavou. Vystačil jsem si s jedním prutem, krabičkou s háčky, bročky a samozřejmě s věcmi, které mi ukládal rybářský řád. Díky tomu jsem mohl většinu své výbavy dát do maskáčové vesty, kterou jsme s rodiči zakoupili na tržišti v nedalekém Frýdku-Místku. Tato velice „módní“ vesta tehdy vyšla na 350 Kč po krátkém vyjednávání s místním trhovcem. Sloužila mi jako úložný prostor pro mé rybářské tretky, které jsem z ní nevytahoval ani doma. Kompletně vybavenou jsem si ji věšel do skříně. Byla vždy připravená na vycházku. K vestě stačilo už jen vzít do ruky prut a podběrák a mohl jsem jít.


Pod stromy ryby často hledám

Chodil jsem takto k malé říčce, která protékala sídlištěm, kde jsme tehdy bydleli. Rodiče mi stanovili úsek, kde jsem se mohl pohybovat. Byl asi kilometr dlouhý a byl ohraničený z jedné strany cukrárnou a z druhé psím výběhem. Až na výjimky byl tento úsek poměrně mělký a byl tvořený menšími tůňkami, které od sebe oddělovaly peřeje s hloubkou vody sotva po kolena (mnohdy i jen po kotníky). Největší a mezi rybáři nejznámější tůň na tomto úseku říčky byla za místním farním úřadem. Já měl jiná oblíbená místa, avšak i sem jsem chodil lovit. Většinou jsem nezůstával na jednom místě, ale různě jsem se po vymezeném úseku pohyboval. Často jsem jej prošel celý.

Montáž, kterou jsem používal, byla tvořena splávkem, vyvažovacím bročkem a háčkem, nebo jen bročkem a háčkem. Nepoužíval jsem tehdy návazce, takže jsem měl vše na kmenovém vlasci. Jako nástrahy jsem používal to, co jsem si zrovna u vody našel (žížaly, chrostíky, sarančata), nebo jsem si vzal z domu rohlík či chleba.

Ani mě nenapadlo si nějak vnadit místo. Prostě jsem své montáže nahazoval do míst, kde jsem tušil ryby. Většinou to byla místa, kde končila mělčina a začínala tůň nebo kde se za překážkou točila voda, případně pod převisy keřů a stromů. Když se mi zdálo, že v proudu splávek putuje příliš rychle, nechal jsem na sestavě jen broček a háček a držel jsem vlasec mezi prsty nebo jsem prut položil na zem a sledoval špičku svého proutku. A i bez přikrmování jsem se dočkal ryb. Nejčastěji jsem chytal hrouzky, plotice, okouny, ale často jsem dostal i pěkné tlouště a pstruhy.


Prořez na jednom stojáku mě nenadchl...

Začátky krmení a první krmítková směs

Když už jsem byl starší a má rybářská působnost se z kilometrového úseku roztáhla na okruh obce a jeho okolí, začal jsem pohlížet na zakrmování jinak. Protože jsem se začal setkávat s místy, kde pro mě na první pohled nebylo zjevné, na jakém místě se ryby budou zdržovat, musel jsem si je někam shromáždit. A tak přišly mé první pokusy s přikrmováním. I když jsem se v montážích zatím nikam neposouval, v krmení jsem začal dělat první krůčky a někam jsem pokročil.

Natrhaný a rozmočený rohlík nebo hrstka kukuřice (popřípadě kombinace obojího) byly první návnadou, kterou jsem na svých nových místech začal zkoušet. Díky tomu jsem se také dočkal i takových druhů ryb, které jsem doposud znal jen z obrázků. Hlubší a méně proudné úseky, které jsem začal v této době vyhledávat v kombinaci s prvním zakrmováním, mi přinesly cejny, ostroretky, kapry a někdy i líny. Byla to pro mě hotová rybářská revoluce. Chodil jsem lovit na rybníky, kde jsem se splávkem prochytával oblast kolem břehu. Hloubka se tam pohybovala kolem dvou metrů. Takto jsem často nachytal mraky menších cejnů a menší kapříky.

Rád jsem se vracel i na svou říčku, ne však už do onoho ohraničeného úseku. Chodil jsem nad splav, který byl na konci obce asi dva kilometry od mého bydliště. Tady jsem se prvně setkal s ostroretkami. Měly kolem 30 cm, ale byly pěkně bojovné a dobře živené. Kromě ostroretek sem často zavítal i nějaký kapřík a nebyla to taková droboť, jakou jsem chytal na rybníku. Většinou to byli kapři nad 50 cm s vysokými hřbety a kulatými bříšky. Když jsem s nimi bojoval, obával jsem se, že mi zajedou pod jediný keř, který na tomto místě byl a vedle kterého jsem si sedával. Až na výjimky jsem je od keře udržel dál.


Takových pár hrstek někdy stačí

První krmítková směs

Za hranice obce jsem začal jezdit s jedním známým. Ani nevím, jak to začalo. Vím, že to byl kamarád rodičů. Pamatuji se, že mě a bratra jednou vzal na ryby už v dětství, ale asi ho to moc nebavilo. Ani se mu nedivím... Vybavuji si, jak jsem s ním zkoušel poprvé chytat na položenou. Měl jsem tam průběžné olůvko, které mělo zarážku asi 30 cm od navázaného háčku velikosti zhruba 6 a s nastraženou žížalou. Každopádně vím, že mě nebavilo čekat, až se policajt pod prutem pohne, a tak jsem pořád přehazoval. Dokonce jsem začal po chvilce svoji sestavu převazovat na plavačku, protože jsem kolem břehu zahlédl ryby. Tehdy jsem nic nechytil a s tím známým jsem léta na rybách nebyl, až do doby, kdy už jsem byl starší. A byl to právě on, kdo mě přivedl ke krmítkové směsi.

Tato jednoduchá krmítková směs, kterou jsem začal používat při lovu na položenou, byla tvořená kukuřičným šrotem, strouhankou, vanilkovým pudinkem a vanilkovým cukrem. Směs jsem si podle receptury známého namíchal už doma, vždy den před vycházkou, kterou jsme měli spolu domluvenou. Jezdíval jsem s ním na velkou přehradu, kterou měl v oblibě a kde měl svá osvědčená místa. Bylo to zase něco nového. Ukázal mi, jak mám nahazovat, a naučil mě, že si mám najít naproti sobě nějaký bod, na který mám mířit. Ukázal mi taky, jak má být směs vlhká, aby se při letu z krmítka neuvolnila nebo se nerozpadla při dopadu na hladinu. Logicky jsem musel rozšířit i svou výbavu. Už jsem nenosil vestičku, ale batoh, a v ruce mi přibyl kbelík s namíchanou směsí.


Pěkný kapřík si plaval u břehu přehrady

Vylepšování krmení a kupovaná směs

Po střední škole jsem se rozhodl, že bych chtěl ještě zkusit studovat, a tak jsem se ocitl poprvé v Brně. V té době jsem na ryby na nějakou dobu zanevřel, ale jelikož jsem z různých důvodů nezůstal na škole dlouho, vrátil jsem se na sever Moravy, kde jsem po čase opět začal rybařit. Po návratu jsem často chytal na přívlač a při lovu kaprovitých ryb jsem dost spoléhal na to, co už znám. Pak jsem se ovšem znovu vrátil do Brna a už jsem tam zůstal a stal se členem místní organizace. Dá se říct, že jsem zde zažil takové rybářské obrození.

Začalo období, kdy jsem se vrátil k plavačce, a následně jsem si koupil i svůj první feeder. Různě jsem začal experimentovat s vlastním krmením. Například jsem rozmixoval kuřecí játra s česnekem a kukuřicí z konzervy a to jsem pak zamíchal do pšeničného a kukuřičného šrotu. Tuto vlastní směs jsem zkoušel na zimní lov spolu s masnými červy. Docela mi to na řece fungovalo i v chladné vodě. Do krmiv jsem také zkoušel mixovat různé sušenky (nejvíc jsem si oblíbil ty karamelové ke kávě).

Když jsem začal chodit na ryby i s přítelkyní, získal jsem nové zkušenosti i od ní. Ani ona se totiž nebála experimentovat a zakrmovala si arašídovými křupkami. To mě inspirovalo k tomu, abych také přidal do některých směsí arašídy.

Samozřejmě jsem do krmení dával i pro rybáře známější věci, jako je řepka nebo konopné semínko. V létě jsem používal i melasu. Dost z těchto věcí jsem nakupoval v krmivech pro koně, kde bylo možné získat velké množství za malou cenu.

Ovšem ne vždy se mi chtělo experimentovat, a tak jsem začal kupovat hotové směsi. Bylo to i z důvodu nedostatku času a někdy jsem byl prostě líný si něco připravit. Lenost se často rybáři nevyplácí, ale v tomto směru to není až tak hrozné. I když krmení něco stojí, často se dá nakoupit kvalitní a levné. A přece i čas jsou peníze, takže se mi to vrací v ušetřeném čase.


Vlastní směs a rohlík zapůsobil na tuhle parmu

Nechci tady dělat reklamy nějakých značek, protože těch kupovaných jsem zatím ani moc nevyzkoušel, proto by to nemělo velkou váhu. Každopádně, jakmile se mi zdá krmení vůní atraktivní, docela mu věřím. Myslím, že například takové perníkové vůně mi zatím fungovaly po celý rok. Zkusil jsem i scopex, který mi také voněl moc zajímavě. Zpočátku jsem se docela divil, o co vlastně jde. Pak jsem se podíval na článek na internetu a sám jsem byl překvapený, o jakou se vlastně jedná příchuť.

Kupovaná krmení jsem samozřejmě také obohacoval o nějakou složku, která mi měla udržet ryby na místě. Krom už zmiňovaných partiklů a červů to byly také různé druhy a velikosti pelet.


Hrstky kukuřice ve vodě i na háčku

Zpět ke kořenům

Rozhodně jsem zde nevypsal všechny ingredience svých experimentálních krmiv nebo všechny příchutě těch kupovaných, protože to by bylo zbytečně dlouhé. Navíc i dnes zjišťuji, že někdy se vyplatí spíše sledovat vodu a ryby si najít. Na menších říčkách jsem si našel na procházce kolem vody s polarizačními brýlemi (někde jsou vidět i bez brýlí) i malá hejna kaprů. Takže i dnes si vystačím s málem. Někdy jdu prostě na lehko a projdu spíše větší úsek vody.

Podle bublinek jsem si často našel i líny, které jsem v minulosti chytal spíše sporadicky. Na místě jsem si je udržoval jen hrstičkami kukuřice. Bylo to místo, kde je velké množství ouklejí a jiné drobotě. Kdybych tam začal krmit koulemi nějakého krmení na sypké bázi, nástraha by mi nedoputovala až k oněm línům.

Když se trochu ohřála voda na přehradě, ryby často vyjely na mělčiny a já je chytal snad dva metry od břehu jen na osvědčenou kukuřici a rohlík. Ostatní rybáři házeli na velké vzdálenosti a nic nechytali. Je pravda, že většina mých ulovených ryb byli cejni, ale po čase jsem chytil i nějakého kapříka. Takovéto chvíle mě vždy znovu přesvědčí, že je důležitější ryby najít. Například v létě jsem zkoušel chytat ostroretky pod splavem a jako nástrahu jsem používal jen vodní řasy a žádné vnadění nebylo zapotřebí, protože ty ryby tam prostě byly.


Amura přilákala vůně jahod

Závěr

Ze svých zkušeností můžu tedy říct, že krmení je velmi dobrý pomocník, ale ne vždy je nutné. Může se stát, že nebudu mít doma ani pytlík kukuřičného šrotu a v rybářských potřebách bude třeba zavřeno. V takovém případě si prostě vyberu vodu, o které vím, kde se na ní ryby zdržují, nebo nějakou menší vodu, kde se ryby snadno hledají. Pak si určitě můžu dobře zarybařit i bez krmení.

Je pravda, že krmení není vhodné jen ke stažení ryb na určité místo, ale slouží i k udržení ryb na místě. I to se však dá obejít. Místo, které si rozplaším při zdolávání ryby, prostě opustím a vrátím se později, nebo procházím další slibná místa. Je jasné, že takovou strategii nebudu uplatňovat, když s sebou potáhnu půl rybářského obchodu. A když se to tak vezme, pak kdyby bylo vždy nutné krmit, museli bychom i při vláčení házet kusy rybiček do vody, abychom mohli chytat dravce. Což většina asi nedělá.


Duháka jsem nejednou dostal na rohlík

Ať už chytáte jen s krmením, nebo i bez něj, přeji hodně úspěchů při lovu. Ať se vám splávky potápí (jezdí), špičky ohýbají, pípáky pípají, policajti zvedají k prutu (padají dolů) a tak dále… Prostě ať berou!

Petrův zdar!!!

Autor: Matěj Hruška - ®

Diskuse k článku (3 reakce)

Přečteno: 6 438x
Průměrná známka: 1.26