MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

MRK.cz - Stále na rybách

Velká štika

23.11.2000 - Vladimír Sloup

      Tohle povídání by se mohlo jmenovat má skoro největší Štika a je to jedna z mých nejkrásnějších rybářských vzpomínek, která se váže k prvnímu roku rybaření, ale nejen k němu.
      Asi jako každého začínajícího rybáře mě uchvátila přívlač. Jednou jsem protahoval vodu pod Litickým jezem na konci přehrady s malou zlatou rotačku s červeným šrafováním. U břehu přímo pod nohama, když jsem jí vyndaval z vody na ní zaútočila obrovská Štika. Upřímně řečeno leknul jsem se jí tak, že jsem si skoro stříknul do textilu.
      Rozhodně mi svůj život neprodala lacino. Byl to boj o centimetry vlasce, boj o každý kousek jejího dlouhého nenasytného života. Tehdy jsem chytal ještě tak s 0,25, ale přesto (taky díky tehdejší kvalitě to nebyl zázrak) jsem ji unavil, až asi po 20 až 30 minutách. Opravdu jsem nesledoval hodinky, aby byl údaj pod fotkou v časopise zcela přesný, stejně se mi ruce třásly tak, že bych měl ciferník rozmazaný. Za tu dobu jsem popošel po břehu tak 40 m pod jez, kde bylo víc prostoru a hlavně kde jsem měl v batohu zabalený vystřelovací podběrák.
      Ten jsem při slábnoucích výpadech obrovské ryby levačkou rozbalil a vystřelil, jenže! .…. nebyl rozbalený úplně. Síťka se zachytila, podběrák se zcela nevystřelil a zůstal vzpříčený. Dál jsem si s tím jednou rukou hrál a za takových deset minut jsem konečně držel připravený podběrák a unavená štika popojížděla u břehu. Kolem nikdo nebyl, což byl tehdy na tomhle exponovaném místě skoro zázrak, tak jsem si ji podebíral sám. Přendal jsem prut do levačky a pravačkou jsem se ji snažil podebrat. Štika sice už jen tak ležela, ale vlastní vahou začala klesat do hloubky a já jí levačkou neudržel, v hloubce trochu zabojovala a povolila si vlasec. Položil jsem podběrák na zem, přendal prut do pravačky a zase jsem ji „dopáčil“ ke břehu. Přendal jsem prut do levačky, pravačkou jsem sebral podběrák, … a situace se opakovala. Napotřetí mi došlo, že takhle prostě nemám šanci a přehodil jsem podběrák do levé a prut vzal pravou rukou. Jenže ouha, tahle královna Litické přehrady prostě byla nad sílu mé jedné ruky. Nebo s odstupem času by bylo lepší říct nad mé tehdejší rybářské zkušenosti. Prostě mi vůbec nenapadlo zapřít si konec prutu o tělo a snažil jsem se ji udržet jen zápěstím. A co na to Štika. Konečně jí došlo, že na břehu není žádný Rybář, ale jen takový nezkušený rybáříček a rozjela se ke svému závěrečnému náporu.
      Vlasec zpíval ve vysokých tóninách, cívka hrála svoji píseň starého gramofonu a ryba, v přehradě z nejzkušenějších, zamířila přímo pod jez do největšího proudu, do vývařiště. Držel jsem ji zuby nehty, rozhodnut nedat svůj životní úlovek, rozhodnut vytrvat i s rukama stále, anebo dík vyčerpání už, se třesoucíma jako by byly ze sulcu. Štika nastavuje své obrovské boky proudu, využívá jeho síly a rve se o další a další centimetry vlasce, o život! Konečně! Konečně se mi ji povedlo otočit a ryba vzdala svůj boj. Pokolikáté už? Pokolikáté už jsem v to věřil?
      Nadosmrti budu mít vrytý do paměti obrázek obrovské Štiky ve zpěněné vodě podjezí. Tělo prohnuté jako luk a celé vyčnívající nad hladinu, mírně natočená na bok, skřele odstáté, občas skrze ně prošplíchne trocha vody, hřbetní ploutev vztyčená, mohutná ocasní ploutev se jen zlehka pohybuje v proudu, hravé vlnky přeskakují Štičí hřbet, jiné ji jen tak zlehka olíznou hlavu, jako by se sama řeka loučila se svou vládkyní a ta obrovská tlama, doširoka rozevřená neskutečná jeskyně lemovaná řadou ostrých zubů, a tam úplně vzadu, spolehlivě zaklesnutá mezi žaberními oblouky je malá třpytka a od ní vede tenké vlákno mého vlasce dělící Štiku od svobody.
      Je krásně zapadlé mezi přední zuby takže ani poslední mátožné pohyby Štiky nehrozí jeho přeříznutím. Napírám se do prutu a začínám rybu zvolna přitahovat ke břehu. Teď, ano právě teď si již mohu říct dobojováno, ryba se nechává bez odporu přitahovat, jen tak zlehka klouže po zpěněné hladině směrem ke břehu. Tlamu stále doširoka otevřenou, celou vyčnívající nad vodu a v ní vzadu zaseklý trojháček, jenže co to? Nepochopil jsem jak a nechápu to dodnes, třpytka se uvolňuje a letí ven. V té chvíli jsem byl klinicky mrtvý, mozek přestal fungovat, srdce se mi zastavilo a jako se říká o okamžicích smrti, před vnitřním zrakem mi proběhl celý můj život. Netrvalo to minuty, ba ani vteřiny, bylo to v jediném zlomku sekundy a pak následoval zázrak. Třpytka vystřelená jak z praku prolétá dlouhou jeskyní Štičí tlamy a tam, úplně na konci, těsně před definitivním koncem se setrvačností zasekává mezi přední zuby. Jsem zcela neschopný pohybu, prut je stále ohnutý a Štika dál klouže po vodní hladině. Už zase je o metr blíž.
      Možná jsem měl přiseknout, možná ne, jisté je, že třpytka se vpředu spíš jen zaklesla než zasekla a znovu se uvolňuje. Teď již definitivně. Probzučí v nebezpečné blízkosti mé hlavy, ale já ji nevnímám. Dívám se do očí poražené Štiky, stále ještě neví, že je svobodná, že vyhrála svůj velký boj, neví, že ten poslední metr co chyběl ji už nikdo nedotáhne, neví, že rybář co stojí na břehu se slzami v očích se s ní loučí navždy. Proud ji pomalu snáší níž a ryba zbavená tahu vlasce začíná klesat pod vodní hladinu. Už začíná chápat. Zavírá tlamu, zlehka pohybuje ocasní ploutví, jakoby nevěřila, že už jí zase poslouchá a pomalu, velice pomalu a znaveně mizí v hlubinách.
      Epilog: Co říci závěrem? Vzteklej jsem rozhodně byl. Po sobě člověk dupe těžko tak jsem se proběhl, alespoň po podběráku. Už nikdy nevystřeloval. Ještě mnoho krásných ryb jsem dokázal ulovit ve své další rybářské kariéře, ale nikdy se mi nepovedlo překonat bájnou hranici jednoho metru. I když jsem měl na prutu velké ryby, chyběly jim ony pověstné centimetry, anebo prostě byly nad moje síly. Nikdy již jsem nebyl tak blízko ke zdolání metrové ryby. Kolik měřila ona Štika? Nevím, samozřejmě. Ale poctivý odhad je, že měla 110 cm s 5 cm tolerancí.
      A kdo vlastně vyhrál? Samozřejmě, že Štika. Vyhrála to nejcennější, svůj život. A já doufám, že ho v poklidu dožila ve vodách Radbuzy. Ale i já jsem vyhrál. Vyhrál jsem celoživotní lásku k přírodě a všemu živému, vyhrál jsem nadšení pro krásného koníčka a vyhrál jsem nádhernou vzpomínku. Možná je dobře, že jsem jí nechytil. Alespoň se mohu hnát dál, alespoň mám cíl kterého chci dosáhnout, metu kterou chci pokořit.

Autor: Vladimír Sloup

Přečteno: 15 553x
Průměrná známka: 1.38

Související články

Rande se zubatou

Žíhané tělo vystřelí vpřed, čelisti se rozevřou a vzápětí neomylně zmačknou tělíčko oběti.

Prívlač s multiplikátorom

Každý asi vie, že multiplikátor je navijak. Už menej ľudí vie, že neslúži len na vyvážanie a lov na mori, ale dá sa s ním aj vláčiť.

6x štika (dokončení)

Pomalu se blížil na závěr souboje, ryba již musela být velmi blízko.

Co je nového - dravci + obecné
Akční nabídky
Všechny slevy a akce
akce, rybareniPrut Shimano Catana DX Spin 270 cm Medium

Za 999
Podzimní přívlač s osvědčenými přívlačáky za super cenu !!!!

akce, rybareniWobler SPRO PowerCatcher Cranky Minnow

Za 49
Osvědčené woblery za cenu třpytek?

Oznámení - dravci
Vložit oznámení

Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.

Kalendář akcí - dravci
Seznam závodů
Výsledky závodů
Všechny výsledky
Doporučujeme e-shop
Rubrika E-shopy
CARPPRODUCT.CZ CARPPRODUCT.CZ

Váš specialista nejen na lov kaprů. Zavedený E-shop s dlouholetými zkušenostmi a kamennou prodejnou, na trhu jsme přes 20 let....