Každý den je řeka jiná - 2. díl

25.1.2018 - Milan Tychler

Včera řeka odměnila mou trpělivost krásným kaprem. Zabral na pomaloučku vedený streamer a ultralehký proutek se opět krásně prohnul. Ovšem zvládl to na výbornou a jediné, co jsem musel udělat, bylo odstranit několik metrů vlasce, který byl celý chlupatý, jak se někde odřel. Dnes hodlám navštívit totéž místo znovu, ale tentokrát se splávkem. Ne že by mi šlo o kapry. Ti mě nechávají klidným, ale říkám si, že když jsou tam kapři, může tam být i něco jiného. Přece jen se jedná o hlubší úsek, i když opravdu jen relativně, protože víc než metr dvacet vody tu nikde není.

Krátce po obědě jsem opět na místě. Protože břeh je tu opravdu problematický a hlavně si nechci ryby plašit, jdu si pro vodu na rozmíchání krmení kousek proti proudu a také nářadí a krmení si chystám kus od místa, kde hodlám chytat. Když mám hotovo, pomalu se sunu k vodě. Nakukuji pod břeh, ale dneska tam nic nevidím. Hladina je klidná, žádné výskoky kaprů… Já ale dobře vím, že i když ryby nevidím, neznamená to, že tu nejsou. Opatrně rozkládám malou skládací stoličku a vystrkuji nad vodu pětimetrovou boloňku. Tato voda opravdu není velká, a když použiji prut jen jako bič, nastavím na splávku metrovou hloubku a nahodím před sebe, budu chytat téměř v polovině toku. Odhaduji, že víc než dvacet metrů široké to tu nebude. Kousek nad místem, kde chytám, vidím na dno, protože dnes je sluníčka trochu víc.

Voda teče mírně, takže si snadno vystačím s gramovým splávkem, který tu budu moct vodit, jak se mi zachce, aniž by se po přibrzdění zvedala má nástraha z vody. Párkrát proplavu splávkem zamýšlené místo lovu, upravím hloubku tak, aby nástraha jen lehce škrtala o dno a pustím se do krmení. Normálně bych udělal pár pevných koulí, položil je na dno a pak přidal pár menších, měkčích, doplněných červy. Jenže v tak mělké vodě bych si moc neposloužil. Nejspíš bych všechny ryby v okolí vyděsil k smrti a zůstal bych tu se svým krmením sám a chytal jen drobotinu, která se tak snadno nevyplaší, a pokud už ano, zase se rychle vrátí. Ovšem já jsem sem kvůli ouklejím a plotičkám nepřišel. Musím na to tedy jinak. Do kbelíku s provlhčeným krmením, do kterého přidávám také přes síto protlačený toustový chleba, přimíchám trochu červů. Krmit budu jen porcemi, které snadno smáčknu v dlani. Šišku musím umačkat tak, aby se nerozbila hned na hladině, ale u dna se rychle rozpadla.

Na začátek házím ke splávku dvě porce krmení a už se věnuji splávku. Záběr přichází už při druhém proplavání. Splávek se nakrátko zastaví a pak bez rozpaků hupsne pod hladinu. Vlasec držím celkem napnutý, a tak stačí jen rychle zvednout špičku prutu a už se na konci vlasce zmítá první ryba, která se nechala zlákat dvěma masnými červy. Je to pěkná plotice. Lehkým tahem ji přivádím rovnou k podběráku. U mnoha rybářů plotice jistě neprobudí žádné nadšení, ale já tvrdím, že plotice je hodně pohledná ryba a větší exempláře ve mně budí docela nadšení, protože skutečně velkých plotic je pomálu a jsou opravdu vzácné. Tato sice k těm opravdu velkým nepatří, ale je hezky vybarvená.

Zdá se, že ryby krmení nevyplašilo, protože při dalším nahození mám hned zase záběr. Tentokrát se splávek vrtí trochu víc, a dokonce maličko povylézá z vody. Zkouším zaseknout… Zásek sedí a ryba spěchá pryč z místa, kde ji háček píchl do huby. Podle tahu bude rozhodně větší než předešlá plotice. Přidržuji jemně cívku navijáku, aby se neprotáčela. Mám brzdu nastavenou dost jemně, protože mám jen tenký návazec z vlasce o průměru 0,11 mm, ale na rybu to platí. Zastaví se a hned vyplouvá k hladině. Pod ní se blýskne široké tělo cejna. Není velký, ovšem tady je i třiceticentimetrový cejn hezká ryba. No, to není zlé. Trošku mi tam zašplouchal, a tak přihazuji porci krmení, abych ryby zase nějak zaujal a odpoutal pozornost od hluku, který, ač nerad, tropím.

Plotice a cejni jsou při chuti, ale po třech ploticích a dalších dvou cejnech přichází pauza, přestože pravidelně v malých dávkách doplňuji krmení. Je to přece jen malá řeka a ten ruch, který tu způsobuji, asi nesnese. Jenže to je omyl: mám další záběr. Tentokrát se splávek na vteřinku zastaví a pak cestuje pomalu stranou. Přiseknu a ryba na konci vlasce se prudce rozjíždí. Poškubává hlavou a brání se mnohem čiperněji než předešlí cejni a plotice. Copak to asi bude…?

Ryba se brání velmi čile. Má snahu unikat po proudu a stále se drží u dna. Nebude velká, to ne, ale ani to není žádné miminko. Boloňka se pěkně ohýbá. Pracuje skvěle a dokonale tlumí prudké výpady. Ryba nemá šanci dostat vlasec přes brzdu. Konečně si dá říct a já ji zvedám k hladině. Zaleskne se stříbřité tělo a zahlédnu i výrazné cihlově zbarvené ploutve. Je to krásná ostroretka. Musím říct, že takovou už jsem tu nedostal hodně dlouho. Většina ostroretek, které tu chytám, má okolo třiceti centimetrů. Tato má jistě přes čtyřicet a je skutečně pěkně postavená. Připomíná mi dobře živené ryby z Moravy. Mám z ní velkou radost. Ne z ryby jako takové, ale z toho, že se tu ještě dá chytit tak pěkný exemplář této zajímavé ryby. Kdysi jich tu bývaly mraky. Byla to hejna skutečně krásných ryb, jenže to už není pravda. Chytají se čím dál méně, a hlavně menší kousky. Tato ryba je docela výjimečná. Opatrně ji zbavím háčku, který má pevně zaseknutý v horním rohovitém pysku a pouštím ji zpět do řeky, aby se připojila zpět ke svým družkám, protože tu jistě není sama.

Další porce krmení letí do vody a splávek s nástrahou hned za ní. Nejdříve ale upravuji koncovou sestavu tak, aby více vyhovovala ostroretkám. Posouvám splávek na vlasci o kousek výš a zvedám výš také poslední brok sestavy, takže splávek teď vleče návazec po dně. Celou sestavu ještě velmi mírně brzdím. Dělám to proto, aby se nástraha pohybovala po dně hodně pomalu, ale plynule. Ostroretky s úzkými tlamičkami pak mají více času nástrahu dobře uchopit. A vyplatilo se! V podstatě každé nahození teď znamená ostroretku. Jsou to drobnější kousky, ale najdou se mezi nimi i větší. Ty největší berou až kus pod krmením. Když splávek propluje nad krmením a nepřijde záběr, je vždy téměř jisté, že když se potopí níž po proudu, bude to větší ryba. Je evidentní, že větší ryby stojí níž pod krmením.

Teď se záběr projevuje tak, že se splávek zastaví a proud ho pak pomalu stlačí pod vodu. Zpočátku to vypadá jako vázka, ale splávek se pak maličko nadzvedne a buď se začne pohybovat velmi pomalu do strany, nebo přitopený splouvá po proudu. Vždycky když se splávek zastaví, musí člověk udržet nervy na uzdě a počkat, jestli se bude něco dít dál, protože občas se stane i to, že se návazec někde zachytí. Dno je sice čisté, ale občas se na něm nějaký kamínek nebo větvička najde.

Je k neuvěření, jak to dnes ostroretkám chutná. Když konečně v braní poleví - a upřímně říkám, že mě velmi příjemně překvapily -, chytím ještě jednoho menšího cejna. Když ho vytáhnu v podběráku na břeh, háček se mu sám uvolní z tlamičky. Celkem bezděčně pak odložím prut stranou a splávek pošlu i s nástrahou do vody. Takto se mi alespoň vlasec nezamotá do kopřiv, kterých je tu všude okolo víc než požehnaně. Pouštím cejna, utírám si ruce a vidím, jak jde splávek pod vodu. Odhazuji hadr, chápu se prutu a vlasec z cívky jen hvízdá. Je téměř jisté, že mám na prutu opět nějakého zdejšího kapra. Tento je ale k nezastavení. Namíří si to prostě po proudu dolů a jede. Boloňka je jako luk. Pak sebou kapr vztekle škubne, něco povolí a já stáčím volný vlasec k sobě. Už vidím splávek, broky, a dokonce i háček s červy. Neutrhl tedy nic, jen spadl z háčku.

Nevadí. Tento den mi nešlo o kapry a stejně už končím. Krmení došlo. V každém případě tu mám zítra ještě jeden pokus, ale nebude to se splávkem, ale s krmítkem. Myslím, že bych se tu mohl s jemnou špičkou dobře pobavit. Takže do třetice zítra…