Cejni jsou tu pěkní

- Milan Tychler

Jsou rybáři, kteří loví pouze a výhradně jen na několika revírech, které mají v okolí svého domova. Znám dokonce takové, kteří loví stále jen na jedné jediné vodě a pokud možno stále na stejném místě, a jako druhý extrém pak takové, kteří stále někde cestují, hledají a hledají. Čím více hledají, tím méně nachází. Nemají čas poznat dobře vodu, ale alespoň vidí spousty pěkných míst. Většina rybářů je takových, že jen čas od času zabrousí i na revíry dál od domova, ale většinou je příliš nemění. Je to prostě otázkou času. Já toho během roku pojezdím celkem dost a vždycky se těším na novou vodu.

Samozřejmě pokaždé očekávám pěkné ryby a v duchu si maluji, jak to bude skvělé, protože každá voda, kam se chystám, je samozřejmě skvělá. Někdy to tak je, někdy ne. Taková je prostě rybařina. Není a ani nemůže být každý den posvícení.


Brzy ráno jsem na místě

Rybáři obvykle cestují za velkými rybami. To mně o ty největší až tak nejde. Samozřejmě bych vždycky rád nějakou velkou chytil, jenže velké ryby potřebují čas a mé výpravy nebývají dlouhé. Proto jen výjimečně volím takové způsoby lovu, kde dlouho čekám na jeden jediný záběr velké ryby. Raději si vychutnávám spousty záběrů menších ryb a ona se mezi nimi často i nějaká ta lepší najde. Proto je pro takové návštěvy dobrá třeba plavaná, feeder nebo lehká přívlač. Tyto způsoby lovu nevyžadují žádné velké přípravy, člověk může chytat prakticky hned a brzy také zjistí, co v té vodě vlastně je a zda jsou ryby při chuti…

Přede mnou je pár volných prázdninových dnů a to je nejvyšší čas někam vyrazit. Počasí je sice trochu vrtkavé, ale není chladné. Sem tam nějakou drobnější přepršku místy vystřídá pořádný lokální liják a hladiny řek tím pádem hodně kolísají. To není moc dobré. Nechci se hrnout nějakou dálku, abych zjistil, že se na řece nedá chytat. Proto bedlivě zkoumám stavy řek na internetu, výhled počasí, ale není to nic moc. Mohl bych na nějaký stoják, ale to mě právě teď nijak moc netáhne. Řeky jsou přece jen pestřejší a mnohem častěji nabídnou nějaké překvapení. Není snadné vybrat si nějaké místečko. Nakonec padne volba na místo sice hodně vzdálené, ale mám to tam rád. Málokdy mě tato řeka zklamala, průtok je v normálu, voda teplá a mělo by to pár dnů vydržet. Takže rychle zabalit a vyrazit na cestu dlouhou zhruba 350 km od domova.

Bude to jen den, noc a dopoledne, takže stačí jen lehoučký přístřešek na přečkání těch pár hodin v noci. Na krmení budu potřebovat nějakou vařenou kukuřici, pelety, masné červy a vnadicí směs. Hodlám po delší době pořádně ohnout své feederové pruty na naší největší řece – Labi. Co mohu v tuhle dobu a při lovu feederem na Labi očekávat? V podstatě cokoli. Jde jen o to, jakým způsobem se to celé pojme. Mohl bych se zaměřit jen na kapry, což by mě ale dost limitovalo, protože po nakrmení bych mohl čekat záběry prvních slušnějších ryb až někdy v noci nebo spíše do druhého dne. Lepší bude pustit se hned od rána do drobnějších ryb se směsí a červy, současně krmit i kapry a ukrátit si tak krásně a zábavně dlouhý den. Mohou brát cejnci, plotice, podoustve, ale třeba i pěkní cejni nebo parmy. Připlete se možná i kapřík a jiné ryby. Tady člověk nikdy neví a to je to krásné. Každá zaseknutá ryba je překvapením. Může to být ryba naprosto běžná, ale i třeba vaše životní. To se nikdy neví.


Začínám s ploticemi

Vyrážím za tmy na dlouhou cestu. Provoz je nulový a i Prahou jedu naprosto bez problémů. Když jí projíždím, většina lidí teprve vstává. Na místě jsem sice za bílého dne, ale rosa ještě nestačila uschnout a nad vodou se vznáší lehký opar protkaný slunečními paprsky, které se sem probíjí mezi větvemi vzrostlých stromů. Je tu fajn a myslím, že mohu očekávat hezký slunečný den. Tady pod stromy bude příjemný stín a rozhodně mi tu nebude zle. Ovšem co ryby? Tak to se hned ukáže.

Nejprve se trošku porozhlédnu okolo. Toto místo je hodně frekventované a v dohledu mám dvě auta s bivaky vlevo a jeden vpravo. A to je všední den!

No, pro jednoho blázna s feederovými pruty se tu místo snad také najde. Dlouho neotálím a rozložím se na prvním trošku rovném místě a hotovo. Tady nemá cenu nic zkoumat a hledat. Dno je tu všude stejné. Jsem jen kousek od mostu, kde bych případně mohl hledat záchranu, kdyby přišla nějaké průtrž, a budu chytat kousek pod ním. Vlevo na protějším břehu se přede mnou tyčí vrch Radobýl. Se svými 399 metry nad mořem se nedá na zdejší placce přehlédnout.


Některé jsou pořádně pokousané

Tak fajn. Přístřešek stojí za pět minut a já už si chystám krmení. Nejdřív provlhčím směs a rozdělím ji na dvě části. Jednu budu potřebovat do krmítka a budu do ní přidávat masné červy. Do druhé části přidám těžkou lepivou hlínu a také pelety a kukuřici. Budou to velké těžké koule plné hrubých dobrot. Pomalu se budou rozpouštět a lákat tak kapry. Doufám. Nekrmím daleko od břehu, je to sotva dvacet metrů. Ale tady není nač si hrát. Není třeba ukazovat, jak daleko dovedu nahodit. Je třeba chytat tam, kde nakrmím a kde jsou ryby, přičemž je dobré si všechno co nejvíce zjednodušit a ne si to komplikovat nějakou dálkou a těžkými zátěžemi, které jsou do tohoto proudu třeba. Tady je v tuhle chvíli krmítko o hmotnosti 40 g i při lovu blízko břehu minimum. Pro lov kaprů pak budou třeba zátěže těžké asi tak 120 g.

Konečně je hotovo. Pošlu do vody deset velkých krmítek se směsí a červy. Deset velkých koulí s peletami a kukuřicí kousek za ně a už mohu chytat. Krmítko teď vyměním za stejně těžké, ale menší. Nejprve ale postavím na kafe. Ne že bych byl nějak unavený z časného vstávání a cesty za volantem, ale určitě bodne. Kafe je hotové, rychlá snídaně také, ale špička prutu se ani nehne. No, bývají tu i takové dny. Bude to chtít trošku iniciativy. Už mám volné ruce, a tak jdu do toho. V pravidelném intervalu nahazuji a pomalu doplňuji krmení na místě. Trošku jsem ho dal stranou a více ho naředil, aby z krmítka rychleji vypadlo a více kalilo. Takto působí na ryby rychleji a dokáže přivolávat ryby i z větší dálky. Trvá ještě skoro půl hodiny, než se ozve první ryba. Špička se prostě bez varování hezky prudce ohne a je to. Konečně vedu k podběráku první kousek. Je to pěkná plotice.


Cejni jsou tu pěkní

Nevím, jak by to ohodnotili místní, ale já tu plotice nikdy nechytal ve větším množství. Vždycky to byly spíše ojedinělé kousky, takže bych řekl, že je to ryba spíše vzácnější než běžná. Rozhodně jsem tu chytil plotic vždycky méně než cejnů, cejnků a podouství. Pro mě je to tedy fajn úlovek a pěkná ryba okolo třiceti centimetrů. Takové plotice se chytají málokde anebo jen v některém období. Jinak se obvykle chytají plotice menší. Ovšem dneska je to jinak. S ploticemi se doslova roztrhl pytel. Mají svůj den a já chytám jednu za druhou. Všechny pěkné a bojovné. Rozhodně je mám raději než na některých vodách malé zakrnělé a slizké cejny. Nic proti cejnům, ale ten zaneřáděný podběrák po nich fakt není nic moc. Občas nějaká plotice nese jasné stopy po zubech predátora. Ale nejsou to stopy sumčí, jak tu bylo ještě nedávno úplně běžné. Dokonce v posledních letech pozoruji, že se sumci už to tady asi tak slavné nebude a dny hojnosti pomalu a jistě končí. Labe je další vodou, kde dostali sumci od rybářů hezky zabrat. Otázkou je, zda je to vodě ku prospěchu, nebo ne.

Po ploticích nastává menší pauzička, kterou využívám k dalšímu pořádnému prokrmení. Větší krmítko plním červy, z krmení udělám jen zátky a tři takové bomby pošlu na krmené místo. Odezva následuje skoro okamžitě a hned je to těžší ryba. Trošku pojezdí, pocuká, ale ke břehu jde poslušně. Je to pěkný cejn. Takový ten klasický labský. Radost takové ryby chytat. Hezkých pár kousků dostanu na prut. Jsou mezi nimi větší i menší, pak zase nějaké plotice, středně velké podoustve, dokonce i dva menší okouni. Jednu rybu utrhnu. Mohl to být kapr, ale i parma. Kdo ví. Odpoledne nahodím druhý těžký feeder i na kapra. Co kdyby náhodou?


Středně velký „labáček“…

Celý den se nezastavím a kromě několika pauz na jídlo stále chytám ryby. To není všude ani zdaleka běžné. Ovšem už teď jsem spokojený a musím říct, že cejni jsou tu pěkní a ty kilometry mě vůbec nemrzí, protože dnešní rybářský den mě zcela naplnil a ta nejlepší doba, noc a časné ráno, je teprve přede mnou. Snad budou stát za to, ale i tak už je to paráda…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (2 reakce)

Přečteno: 6 880x
Průměrná známka: 1.12