Kukuřice tak trochu jinak

19.3.2014 - Fishky

Článků o různých druzích partiklů či jejich úpravě je přehršel, ale abych se přiznal, s obsahem mnoha z nich jsem byl spokojený jen víceméně, a tak bych se pokusil také přispět svou troškou do mlýna. Mám rád relaxační lov kaprovitých ryb. To znamená, že spíše než selektivitě nástrahy a velkým rybám dávám přednost akčnímu lovu s lákavou nástrahou, která dokáže přemluvit k záběru co největší počet ryb. A je jedno, jestli jsou to kapři, amurové nebo větší cejni či tloušti.

Z tohoto pohledu se mi jeví jako jedna z nejpřirozenějších, nejlákavějších a také nejdostupnějších návnad právě partikl. Zrn či zrníček je celá řada, od těch „milimetrových“ až po „několikacentimetrové“. Liší se zejména selektivitou, lákavostí, barvou, vůní, tvarem, stravitelností a cenou. Hned na začátku bych vzhledem k posledně jmenovanému aspektu vyřadil z výběru všechny druhy drahých partiklů a současně partiklů, které nám neumožní chytat s nástrahou, na kterou také vnadíme – tuto myšlenku zkusím malinko přiblížít.

Věřím, že kešu ořechy by kaprům chutnaly, bohužel vnazení by se docela prodražilo. Stejně tak bych vyřadil třeba oblíbený tygří ořech, len či konopí. Vím, že poslední dvě jsou hodně oblíbené, ale zkuste mi dát ještě chvíli, upřesním to. Miluju závodní lov a zatraktivnění Method mixu třeba právě zmíněným čerstvým praženým konopím. Ta vůně dokáže často přimět i úplně laxní rybu ke zvědavosti, takže pak zkoumá, co to tak krásně voní, a posléze dojde i k záběru. Bohužel při relaxačním lovu na svazové vodě milují právě konopí třeba plotice a to není zrovna ryba, kterou bych rád cíleně chytal. Ano, krásně stavěná plotice kolem 30 cm dokáže potěšit, ale dnes jdeme cíleně za větší rybou a k tomu potřebujeme selektivnější návnadu.

Při lovu kaprovitých ryb je lepší zaujmout rybu krmením a s nachystanou „hostinou“ ji takříkajíc „rozežrat“. Jakmile se začnou kapři či amuři krmit, ztrácí svou přirozenou opatrnost a s každým soustem u nich roste důvěra v nabízenou návnadu. Právě z tohoto pohledu mi vyhovuje kukuřice – partikl, který je dostupný, selektivní, vhodný na chytání a flexibilní na úpravu. Mnohé vody se označují za „kukuřičné“, protože kapři jsou na nich na tuto oblíbenou návnadu nejvíce zvyklí a s oblibou ji přijímají. Na následujících řádcích bych rád přiblížil způsob, jak právě kukuřici upravit trochu jinak…

Kukuřice má svou charakteristickou chuť, vůni i barvu. Ryby ji milují, ale vzhledem k velké oblíbenosti, častému používání a předchozí negativní zkušenosti s ní jsou už vůči ní o něco zkušenější ryby často velmi nedůvěřivé. Po zakrmení se na místo sjedou ryby zejména menší velikosti a ty větší jako by ve vodě nebyly. Určitě znáte – možná osobně, možná z doslechu – ty příběhy, kdy opodál chytající pán v letech to s něčím „smradlavým“ takříkajíc natřel všem kolem a přitom neměl nijak zvláštní místo, natož výbavu, ba naopak. Prostě úspěch tkvěl v návnadě. Sáček zkvašeného kukuřičného či pšeničného šrotu a ryby šly na břeh jedna za druhou.

Vzhledem k pracovnímu vytížení je celkem těžké naplánovat výlet k vodě dopředu, určitě to znáte. Jednou nevyjde počasí, jindy je potřeba pomáhat doma nebo na zahradě, padne na vás únava nebo přítelkyně požaduje, abyste se chvilku věnovali jí a nákupům… Mít připravený partikl kdykoliv znamená si ho buď uvařit dopředu a zmrazit (ne každý má však místo v mrazicím boxu i na tohle), nebo ho fermentovat. A jsme u toho zvláštního slova: fermentace. Je to zajímavý, pro ryby lákavý a neokoukaný způsob úpravy kukuřice.

Ale teď už konečně honem k samotné přípravě. Kvasit lze nechat jak syrovou (nevařenou) přepranou kukuřici, tak i vařenou (kvašení je rychlejší, řekl bych i kvalitnější a zrna jsou měkčí). Kukuřici stačí uvařit a nechat zavřenou po okraj zalitou dostatečným množstvím vody (zkrátka musí být ponořená) a při pokojové teplotě ji nechat pracovat, nejlépe ještě s trochu cukru. Je to takový „nejobyčejnější“ způsob přípravy fermentované kukuřice.

Takto připravená kukuřice vydrží zavřená ve velkém kbelíku i rok (vyzkoušeno). Na povrchu se po prvním týdnu vytvoří bílý povlak, po druhém týdnu už je povlak silně cítit a uvolněný plyn z kvasícího partiklu na povrchu nádherně „kvete“ (ano, hraje to všemi barvami a příšerně to smrdí – ale to není na závadu). Před samotným lovem povlak, který se vytvořil na hladině, opatrně sejmeme a vyhodíme a hned je situace o něco veselejší. Kukuřice je stále sytě žlutá s výraznou vůní (nebo spíš „zápachem“). Takto připravená kukuřice je pro ryby mnohem lákavější než jen „vařená“. Povlak z hladiny můžeme odstraňovat průběžně, vždy však dbáme na to, aby kukuřice byla dostatečně ponořená.

Samotná kukuřice je však celkem velká, tedy její zrna jsou velká, a kapři či amuři se jí rychle zasytí. Abychom rybu udrželi déle na svém lovném místě, můžeme partikl vylepšit přidáním řepky a obilí (pšenice, žito, ječmen – co máme po ruce). Řepka má krásnou schopnost, že i na vodách s velkým podílem bílé ryby do ní droboť nenajíždí a současně dokáže kukuřici už při vaření krásně „navonět“. Obdobné je to s obilím. V zemědělském družstvu ho koupíte za pár korun, a když si dáte trochu práce s přípravou, získáte velmi účinné krmení. Obilí není třeba předem máčet a dlouze vařit, takže ho stačí přidat do hrnce s kukuřicí v druhé polovině vaření, případně ho uvařit zvlášť. Obilí je aromaticky hodně nevýrazné, proto také jemu tepelná příprava s řepkou jen prospěje – dostane krásně sytou barvu a pěkně voní po řepce. Z obilí používám nejraději pšenici. Uvařený partikl nakonec promícháme a dál postupujeme jako při fermentaci samotné kukuřice.

Třetím a „nejvytuněnějším“ způsobem přípravy kukuřice, který používám, je fermentace s kefírem. Kefír je ve své podstatě houba z Asie, původem z Tibetu, kde pomáhala tamnímu obyvatelstvu při „konzervaci“ mléka. Když přidali do mléka kefírová zrna, vydrželo jim déle i bez moderních vymožeností jako lednice. Fermentace partiklu s kefírovými zrny je velmi zajímavou alternativou, jak si připravit účinné neokoukané krmení na kapry či amury za celkem dostupný peníz. Postup je obdobný jako u předešlých variant, jen na konec celého procesu po uvaření partiklu a uskladnění v kbelíku přidáme do směsi i kefír a vše důkladně promícháme. Vesměs si tak připravuji partil nějaký čas dopředu – nejčastěji začátkem týdne, jestliže na víkend plánuji výlet k vodě – aby měl partikl v kefíru čas odležet a „nastartovat se“. Koncem týdne je možné přidat i trochu aromatu, v oblibě mám scopex, aby hotový partikl měl zajímavou nasládle ovocnou a nakyslou vůni.

Ryby na fermentovaný partikl reagují rychle a řekl bych, že i s chutí. Ostatně věřím, že mnozí z vás již s úspěchem obdobně připravený partikl použili, případně ho vyzkouší.