K problematice poskytování náhrad za škody způsobené na rybách v rybářských revírech.

Nyní aktuální problém při řešení náhrad škod na rybách způsobených kormorány, stanovisko je bohužel stále platné:

Sdělení

odboru legislativního k problematice poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy za škody způsobené na rybách v rybářských revírech.

Podle zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů, není z právního hlediska možné poskytovat náhrady škody za škody způsobené vydrou říční nebo kormoránem velkým na rybách v rybářských revírech.

Definice pojmu "ryby" uvedená v ustanovení § 2 písm. d) zákona č. 115/2000 Sb. byla jeho novelou č. 130/2006 Sb. rozšířena o "ryby v rybářských revírech", a to oproti dosavadnímu znění, které za ryby pro účely tohoto zákona považovalo pouze ryby chované k hospodářským účelům v rybnících, sádkách, rybích líhních a odchovnách, klecových odchovech nebo pstružích farmách, tzn. pouze ryby chované v uzavřených objektech. Doplnění definice o ryby chované v rybářských revírech s cílem rozšířit poskytování náhrad i na ryby volně žijící ve vodních tocích je v přímém rozporu s účelem a smyslem zákona č. 115/2000 Sb., podle kterého [§ 2 písm. b)] stát poskytuje pouze náhrady za škody na majetku osob a škody na životě nebo zdraví fyzických osob. V případě ryb žijících v rybářských revírech jde obdobně jako u zvěře o "věc ničí" (res nullius), nejde o vlastnictví konkrétní osoby, a nevzniká tedy škoda žádnému vlastníku. Vlastnické právo k rybám vzniká v tomto případě až jejich ulovením. Zákon č. 115/2000 Sb. v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který zakotvuje poskytování náhrad pouze za omezení vlastnického práva nebo přímo za vyvlastnění, umožňuje poskytování náhrad škod jen u ryb v uzavřených objektech, kde lze prokázat vlastnictví k nim.

Právní úprava obsažená v zákoně č. 115/2000 Sb. zcela koresponduje se zákonem č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění zákona č. 444/2005 Sb., který v ustanovení § 2 písm. f) rozumí výkonem rybářského práva činnost v rybářském revíru spočívající v plánovitém chovu, ochraně, lovu a přisvojování si ryb, popřípadě vodních organismů. I podle zákona o rybářství tedy vlastnické právo k rybám vzniká až jejich ulovením (tj. odnětím z rybářského revíru).

Zákon o rybářství obsahuje speciální úpravu týkající se náhrady škody způsobené na rybí obsádce v rybářském revíru nebo na rybníku nebo ve zvláštních rybochovných zařízeních. Podle ustanovení § 12 odst. 11 zákona o rybářství odpovídá za tuto škodu osoba, která ji způsobila. K vymáhání škody je oprávněn uživatel rybářského revíru. Toto ustanovení nezakládá vlastnické právo uživatele rybářského revíru k rybám v rybářských revírech (vodních tocích), ale jeho účelem je určit subjekt oprávněný k náhradě škody způsobené konkrétní osobou právě z toho titulu, že ryby ve vodních tocích konkrétního vlastníka nemají; jinak by se bez dalšího uplatnil § 420 a násl. občanského zákoníku. Jelikož § 12 odst. 11 zákona o rybářství upravuje otázku příjemce náhrady škody způsobené konkrétní fyzickou nebo právnickou osobu, není s ní zákon č. 115/2000 Sb. nikterak v rozporu, ale, jakožto lex specialis, řeší poskytování náhrad škod způsobených živočichy, nikoliv osobami.

Vzhledem ke skutečnosti, že změna ustanovení § 2 písm. d) zákona č. 115/2000 Sb. učiněná zákonem č. 130/2006 Sb. je v rozporu se základními podmínkami, za nichž se podle zákona č. 115/2000 Sb. poskytují náhrady škod, a nadto neodpovídá základním principům práva ústavního a občanského, nelze tuto část citovaného ustanovení aplikovat.

Výše uvedené stanovisko je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 540/2003 ze dne 29.4.2004, který (byť byl vydán před účinností zákona č. 130/2006 Sb.) jednoznačně vyslovil právní názor, že na rozdíl od ryb v rybnících není vlastnictví k rybám v tekoucích vodách možné a neulovené ryby ve vodních tocích se považují za věc. Ztráta dosud neulovených ryb žijících ve vodních tocích tím, že je zkonzumovala vydra, nemůže představovat snížení majetkového stavu oprávněného subjektu rybářského práva, neboť ten ryby k okamžiku jejich ztráty nevlastnil.

ředitelka odboru legislativního

Pramen:
Věstník Ministerstva životního prostředí z roku 2006 č. 9, str. 6.