Strana mírného pokroku v mezích zákona - J.Hašek ležící a spící

Nmlaďoch - Profil | St 12.11.2025 8:18:02

HUSA DOMÁCÍ V BÁJÍCH A POVĚRÁCH
Vedle slepice byly nejhojněji na venkově chované husy, zejména pro peří a pro chutné maso. Naši předci si neuměli představit pouť, posvícení, svatbu, obžínky atd. bez pečené husy. Při obědě rozkrájel hospodář husu a dal pacholkovi a děvečce po stehně, aby hodně běhali a pracovali, pohůnkovi a skotákovi nebo učedníkovi dal po křídle, aby byli do práce „jako vítr“ a nikdy se lenosti neoddávali.

Jako o ptácích vůbec, tak o rodině husí bylo bájeno, že byla původně lidmi. Začneme hlavou rodiny houserem, ten byl důkladným pijákem, a proto prý dosud volá: „Dejte mně ještě máz!“ Husa, šetrná hospodyně posílá pro hospodáře do hospody housata, slovy: „Jděte zas už pro tátu!“ A housata poslouchají, napomínajíce tatíka: „Táto, pojďte domů, je večír!“ Husy prý často hledí vzhůru, a to prý proto, že jim Pán Bůh slíbil botky, aby nemusely stát bosé ve vodě, a tak vyhlíží k nebi, nese-li jim je anděl.

- Kdo chce rozumět husí řeči, nechť usekne hlavu bílému hadu, rozštípne ji a vloží do ní hrách a zakope v zahradě. Když pak hrách vyroste, ať sní první lusk a bude rozuměli husám.

- Když hospodář zakoupí husu, tak aby se držela doma, jde hospodyně pod komín a otočí ji třikráte okolo nohy, nebo jí vytrhne tři peří a dá je za trám. Místy huse umyjí nohy a vodu vylijí po síni. (Mělník.) Jinde zase radí, aby hospodyně koupené huse vždy třetí brk vytrhla, že se nikam toulati nebude. Koupí-li si někdo housata, nemá je první týden pásti, jinak mu prý pojdou.

Pověry spojené s nasazováním a líhnutím:

Na Štědrý den může hospodyně „napravit“ husy, aby mnoho vajec nesly. Natluče červených ořechů a jádra dá husám; kolik jader husa sežere, tolik prý nanese vajec. Místy dávají husám na Štědrý den žráti ze střevíce, aby šly k houserům a hodně nesly. Někde jim přidají ledku, by hodně štěbetaly; houser dostane česnek, aby byl bujný. Husy, které máji veliké kobylky, mnoho vajec nanesou.

- Na Slovensku umývají o štědrém večeru husám nohy, a ta voda se dá vypít „husákovi“, pak prý husy hodně ponesou a budou míti hojně housat. (Květy 1839.)
- Odcházejí-li hospodyně od večeře na štědrý večer, nebudou husy sedět na vejcích.
- Snese-li husa vejce na zahradě, přijdou prý do stavení zloději. Krade-li v noci zloděj husy, ozývá se prý jedna podruhé: „A mne taky vezmete, a mne taky vezmete?“ Tímto křikem často probudí hospodáře a zloděje zaženou.

https://www.ceskezvyky.cz/husa-domaci-v-bajich-a-poverach-lidu-ceskeho/

• Nelíbí 0
• Líbí1

Nmlaďoch - Profil | St 12.11.2025 1:52:14

KDO BYL SV. MARTIN A LEGENDA
Pocházel z území dnešního Maďarska, kde se roku 316 narodil důstojníkovi římské posádky. Otec mu dal jméno po římském bohu války, Martovi. V Itálii začal sv. Martin vojenskou kariéru a jako voják se dostal do Amiens v Galii.

V legendách se vypravuje, že za velmi nepříznivého počasí, když byl kontrolovat vojenské hlídky, se u městské brány setkal s polonahým žebrákem, který prosil o almužnu. Uvádí se, že Martin neměl sebou peníze, ale celým srdcem cítil s tímto chuďasem, třesoucím se zimou. Nerozpakoval se a mečem rozpůlil svůj vojenský plášť, aby ubožáka ochránil před následky prochlazení. Příští noc spatřil Martin Ježíše, který byl oděn půlkou pláště. A uslyšel, jak Ježíš říká andělům:

„Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“

Pro Martina to byl zážitek natolik silný, že opustil vojenskou službu. Svatý křest přijal o Velikonocích v r. 339 a začal žít v ústraní, ve skromnosti a pokoře. Usadil se u města Poitiers, kde založil klášter, zřejmě nejstarší v západní Evropě. V roce 371 byl zvolen biskupem v Tours, proto bývá nazýván Martin z Tours. Dožil se 80 let a zemřel při pastorační návštěvě v Candes 8. listopadu 397. Po řece Loire bylo jeho tělo přepraveno do Tours a 11. listopadu, za mimořádně velké účasti lidu, uloženo, jak si přál do prostého hrobu mezi věřícími. V čele pohřebního průvodu šlo údajně na dva tisíce mnichů a zasvěcených panen.
Ve Francii mu prý bylo zasvěceno přes 3600 kostelů a klášterů a stal se i patronem Francie. U nás je sv. Martinovi zasvěceno 145 kostelů a kaplí.

Sv. Martina si vybrali za svého patrona vojáci, hlavně ti, co jezdili na koních, dragouni a husaři. Také je ochráncem koní. Dále je patronem řemeslníků jejichž práce nějakým způsobem souvisela s vojenstvím a koňmi, jako jsou kováři, zbrojíři. Stal se i patronem žebráků, tkalců, koželuhů, krejčích, hoteliérů, cestovatelů, vězňů, pastýřů, vinařů, abstinentů. V lidové víře je sv. Martin považován za ochránce domácích zvířat, a patří mezi ně i husy.

Bývá zobrazený nejen jako římský voják dělící se s žebrákem o plášť, ale rovněž jako biskup s husou v ruce. Atributy sv. Martina: voják na koni, meč, plášť, žebrák, husa, biskupská mitra, berla a kniha.

• Nelíbí 0
• Líbí0

Nmlaďoch - Profil | So 1.11.2025 5:25:17 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

• Nelíbí 0
• Líbí3

Nmlaďoch - Profil | Út 28.10.2025 7:49:07

• Nelíbí 0
• Líbí1

Nmlaďoch - Profil | Ne 26.10.2025 5:01:54 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

HISTORIE KOMINICKÉHO ŘEMESLA: OD CÍSAŘSKÝCH NAŘÍZENÍ PO CECHOVNÍ TRADICE
Rozvoji kominictví pomohla i nařízení od císaře Rudolfa II. a Marie Terezie, která upravovala, jak často se musí komíny čistit, že se na půdě nemá skladovat obilí a také vyšlo varování pro hospodyně, kvůli rozpálenému tuku totiž shořely desítky středověkých měst.

Kominictví jako cechovní řemeslo bylo svá­záno řadou regulí, které zajišťovaly mimo jiné i to, že se mistrem nemohl stát „kdejaký smejkal“, proto garantovaly vzdělávání a různé kontroly. Mistři si rozdělili měs­to na pracovní okrsky a stanovili si jednotné cenové podmín­ky. Mist­rovství se dědilo z otce na syna. Nejstarší kominický cech byl u nás založený v Třeboni roku 1626, v Praze vznikl o více než století později v roce 1748. Jejich artikule, peníze a tovaryšské knížky se ukládaly ve speciální truhlici, která se otevírala při každé cechovní schůzi, jinak by ani začít nemohla. Již v roce 1748 používal pražský cech kulatou pečeť s obrazem patrona proti ohni sv. Floriana, kterého držel z každé strany kominík. V roce 1751 byl vydán "Ohňový patent" a roku 1755 bylo obnoveno nařízení o zděných komínech. V roce 1787 byl vydán nový patent "řád k hašení ohně", a ten mimo jiné nařizoval: úředník vrchnosti, rychtář obce a kominík měli třikrát ročně prohlédnout komíny, kamna a ohniště ve všech domech.

Dekretem zemské vlády z r. 1821 byla vydána ustanovení o propůjčování kominické živnosti. Počet kominíků měl odpovídat potřebám obyvatelstva a policie měla za povinnost dbát, aby majitelé domů povolovali přístup za účelem čištění komínů. Roku 1896 vzniklo Zemské společenstvo mistrů kominických v království Českém.

Obvykle měly komíny čtvercový tvar a kominíci je čistili tak, že jimi sami lezli. Opírali se přitom zády a koleny o stěny komína a pomocí koštěte nebo škrabadla, zvaného též šorna, smetávali lesklé saze. Později se komíny začaly čistit spouštěním těžké koule a škrabacího kartáče z jejich horní části. Bohužel pro profesi kominíka, byly často využívány malé děti, jako „nástroj“ pro čištění komínů zevnitř, často i takových, které připomínaly spíše bludiště. Nemajetní rodiče dokonce někdy prodávali jejich děti mistrům kominíkům, kam se dostávali i opuštění sirotci. Za jídlo, vodu a střechu nad hlavou byli malí chlapci nuceni pracovat v příšerných podmínkách, od svítání do šera, obvykle bez jediného dne volna. Hlavní náplní práce, pro ně bylo šplhat komínem, kde seškrábali dehet, který byl na stěnách. Když se chlapci báli, jejich mistři v krbu zapálili malý oheň, aby je motivovali k práci. Často jim bylo pouze od 5 do 11 let, jejich plíce se obalovaly sazemi, což bylo důvodem, proč se často malí kominíci nedožili ani středního věku. Naštěstí později přišly regulace, které omezovaly takové zneužívání dětské práce.

Ještě v první polovině 19. století působili kominíci pouze ve velkých městech. Do těch menších a do vesnic zacházeli spíš zřídka. Na venkově jejich služby dlouho odmítali. Důvody popsal vrchnosti roku 1783 rychtář na strakonickém panství: „Kominík platen a prospěšen by byl ještě víc k naší velké zkáze a škodě. Poně­vadž my sami naše komíny každej tejden smejčíme a bedlivou pozornost držíme. Jen daremné peníze bysme složili na kominíka!" Na venkově si obstarávali čištění komínů majitelé domů sami nebo s pomocí své čeledi, ale většinou bylo vymetení provedeno nedbale. Obec svými zřízenci vymetali komíny hlavně po zimě a ve svatém velikonočním týdnu o Sazometné středě. K povinnostem rychtářů a starších obce také patřilo pravidelně prohlížet komíny a ohniště a nařizovat případné opravy nebo vydat zákaz v nich topit.

https://www.ceskezvyky.cz/historie-kominickeho-remesla-od-cisarskych-narizeni-po-cechovni-tradice/

• Nelíbí 0
• Líbí4

Njeden3 - Profil | So 18.10.2025 7:40:13

.,.

• Nelíbí 0
• Líbí5

Njeden3 - Profil | So 18.10.2025 7:35:40

-.

• Nelíbí 0
• Líbí5

Njeden3 - Profil | So 18.10.2025 7:31:59

.,

• Nelíbí 0
• Líbí0

Njeden3 - Profil | So 18.10.2025 7:26:06

,.

• Nelíbí 0
• Líbí2

Njeden3 - Profil | So 18.10.2025 4:41:53

,.,

• Nelíbí 0
• Líbí1

Njeden3 - Profil | So 18.10.2025 4:37:35

.,

• Nelíbí 0
• Líbí4

Njeden3 - Profil | So 18.10.2025 4:31:29

.

• Nelíbí 0
• Líbí3

Njeden3 - Profil | Pá 17.10.2025 18:59:29

.-

• Nelíbí 0
• Líbí2

Njeden3 - Profil | Pá 17.10.2025 18:51:58

.,

• Nelíbí 0
• Líbí1

Njeden3 - Profil | Pá 17.10.2025 16:05:47

asi to za chvilku smažou, tak to dám pro pobavení sem

• Nelíbí 0
• Líbí0

Njeden3 - Profil | Pá 17.10.2025 15:53:04

.-

• Nelíbí 0
• Líbí4

Njeden3 - Profil | Pá 17.10.2025 15:41:44

,.

• Nelíbí 0
• Líbí7

Njeden3 - Profil | Pá 17.10.2025 15:38:06

..

• Nelíbí 0
• Líbí6

Njeden3 - Profil | Pá 17.10.2025 15:37:41

.

• Nelíbí 0
• Líbí3

Nlovec 01 - Profil | Čt 16.10.2025 20:42:19 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

☝️V roce 1948 matka v Chicagu vyvěsila ceduli „4 děti na prodej“, které nikdo nemohl uvěřit, že je skutečná, a při fotografování si skrývala obličej.
Jmenovala se Lucille Chalifoux, těhotná matka čtyř dětí, žijící v chudobě a čelící vystěhování. Fotograf zachytil okamžik, kdy si skrývala obličej, zatímco její děti seděly vedle cedule. Během několika měsíců byly všechny pryč, prodány nebo darovány cizím lidem. 😢

👉O několik let později se děti přihlásily se svými příběhy. Některé byly biti, některé nuceny pracovat, jiné vyrůstaly v domovech, kde je nikdy nikdo doopravdy nechtěl. Znovu se našly až o několik desetiletí později a nesly v sobě jizvy z rozhodnutí učiněného v zoufalství a beznaději.

☝️Fotografie „4 děti na prodej“ zůstává jedním z nejznepokojivějších obrazů v americké historii, strašidelnou připomínkou toho, že hrůza ne vždy pramení z násilí.
Někdy se rodí z hladu, studu a nesnesitelných nákladů na přežití.😢

• Nelíbí 0
• Líbí4

Červené karty: Pietromarconi