Strana mírného pokroku v mezích zákona - J.Hašek ležící a spící

Nlovec 01 - Profil | Čt 16.10.2025 20:40:40 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

☝️V roce 1937 byl George Orwell střelen do krku ostřelovačem během španělské občanské války.
Kulka minula tepnu o milimetry. Spadl na zem, dusil se, jistý, že zemře, ne pro slávu nebo zemi, ale pro pravdu.

👉Ten okamžik ho navždy změnil. Odjel do Španělska bojovat proti fašismu, ale zjistil, že zrada, cenzura a propaganda na obou stranách. Sledoval, jak muži lžou ve jménu spravedlnosti a viděl, jak noviny překrucují fakta, dokud pravda nezmizela.

👉Když se zotavil, nosil jizvu po zbytek života, tenkou připomínku toho, jak křehké může být lidské tělo i upřímnost.

Ta rána krvácela do každého slova, které kdy napsal.🩸
Ve Zvířecí farmě odhalil, jak revoluce hnijí v tyranii.
V roce 1984 dal světu největší varování: že samotná pravda může být zničena, přepsána a nahrazena hlasy moci.

👉Orwellova brilantnost se ale nezrodila v teorii ani v politice. Zrodil se v chudobě a bolesti. Drhl podlahy v pařížských kuchyních. Žil mezi horníky uhlí v severní Anglii, aby porozuměl dělnické třídě. Toulal se uličkami Londýna, neviditelný, hladový, sledoval, jak se společnost chovala k zapomenutým.

👉Věřil, že psaní není kariéra, ale morální čin. „V době podvodu,“ řekl, „Říkání pravdy je revoluční čin. ”

👉Když psal rok 1984, umíral na tuberkulózu, kašlal krev, když psal bezesné noci na studeném ostrově ve Skotsku. Přátelé ho prosili, aby odpočíval, ale on to neudělal. Řekl, že má ještě jednu pravdu, než se mu vzdal hlas.

A když se to konečně stalo, zanechal za sebou víc než romány. Zanechal zrcadlo, které stále příliš jasně odráží náš svět.

George Orwell nepsal jen o útlaku.
Přežil to.
A s jizvou na krku a ohněm v jeho slovech se postaral, abychom nikdy nemohli říct, že nás nikdo nevaroval.

Classic literature

• Nelíbí 0
• Líbí7

Nlovec 01 - Profil | Po 6.10.2025 20:22:20 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Dnes je ,,Den hrdinů,, karpatsko-dukelské operace, tak sem jednoho z nich dávám.....TO byl můj prezident, ne ten podržtaška, slouha a převlečkabát, co tam trčí teď.....

• Nelíbí 0
• Líbí7

Nlovec 01 - Profil | Po 6.10.2025 20:17:48 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

🇨🇿
Brány vlasti utopené v krvi

Před 81 lety vstoupili čeští a slovenští vojáci
v Dukelském průsmyku poprvé na československé území.
Byl to počátek Karpatsko-dukelské operace, největšího bojového nasazení československých vojáků v rámci protihitlerovské koalice za druhé světové války, připravené na pomoc Slovenskému národnímu povstání.

6. října 1944 vstoupily československé jednotky poprvé na československé území. Za minulého režimu se tento den slavil jako Den československé lidové armády.. oslava odvahy
a statečnosti našich vojáků.

7. československý armádní sbor v SSSR, součást 38. armády generála Moskalenka, se spolu se sovětskými vojáky, partyzány a dalšími vlastenci podílel na útoku na Dukelský průsmyk. Tento útok byl naplněním cíle, který provázel vojáky od Buzuluku přes Sokolovo, Kyjev a další bojiště.

Boje probíhaly v neobyčejně těžkých podmínkách:
zaminovaný horský terén, nepříznivé počasí,
nedostatečná komunikační síť, odolný německý odpor nedostatky v řízení a velení

Místa jako Machnówka, Wrocanka, kóta 534, Hyrowa hora se stala symbolem vleklých a krvavých bojů, které trvaly až do 15. listopadu 1944. Slovenským povstalcům však útok nepomohl. Z neúspěchů byl obviněn generál Kratochvíl, který byl maršálem Koněvem odvolán,
a na jeho místo nastoupil generál Ludvík Svoboda.

Operace byla velice krvavá:

Sovětské jednotky: cca 85 000 mužů (Zdroj: Vojenský historický ústav ČR)

Československý armádní sbor: 1 046 padlých, 4 328 raněných, 956 nezvěstných (38 % původního počtu)

Německé jednotky: cca 52 000 padlých, raněných a nezvěstných + 30 000 zajatců

V 1. Československém armádním sboru sloužilo cca 60 000 mužů a žen, z toho 53 % Češi, 19 % Slováci a 22 % Rusíni ze Zakarpatské Ukrajiny. Bojů se do května 1945 přímo účastnilo přes 20 000 vojáků.

Karpatsko-dukelská operace se stala základem bojových tradic československé armády.
Hrdinové, kteří padli proti německému fašistickému okupantovi, svou krví psali dějiny naší země a armády.

Dnes je naším úkolem pamatovat si jejich odvahu a bránit pravdu o historii, která je někdy překrucována.

Čest jejich památce! Nikdy nezapomeneme...🇨🇿⚘

• Nelíbí 0
• Líbí3

Nlovec 01 - Profil | So 4.10.2025 15:01:05 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

V téhle fotografií je tragédie celé dnešní doby.
On hlava státu, 600 tisíc měsíčně, ona 100, za p*delí bodyguard a přitom "Na fotografii jsou vidět starší plechová topná kamna hnědé barvy, která se v Československu hojně vyráběla a používala od 60. let 20. století. Konkrétně jde o typ tzv. "Petry" (lidově „petra kamna“). Jedná se o malá oceloplechová kamna na tuhá paliva (dřevo, uhlí). Nejčastěji se vyráběla v podniku Kovosmalt Holýšov a později ve výrobním družstvu Petry v Oslavanech. Výroba běžela přibližně od 50. let do 80.–90. let 20. století.
Přesný rok výroby z fotografie určit nelze, ale jde zjevně o kus z období 70.–80. let, protože právě tehdy byly tyto hnědé smaltované modely nejrozšířenější."
Tolik analýza od AI.
Jo, grýn dýl na obecním úřadě v Černoučku, voe... 🤣🤣🤣 A ta volební urna taky pamatuje, když se ti dva oslovovali "soudruhu". 🤡🥳🤣

• Nelíbí 0
• Líbí3

Nlovec 01 - Profil | St 1.10.2025 0:25:07 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Lidé měli sebou jen to nejnutnější. Nemluvňata plakala a matky jim neměly, co dát pít ani jíst.

I když mi v roce 1938 byly teprve čtyři roky, velmi dobře se na tuto hrůznou dobu pamatuji. Bydleli jsme v Lomu u Mostu. Tatínek byl horník, maminka švadlena, bratrovi byly dva roky. Vzpomínám si, jak nás tenkrát v roce 1938 zfanatizovaní mladí hitlerčíci, tato privilegovaná německá mládež, strašně tloukli. Nás, malé děti. Házeli po nás kamením, byli nás klacky a sprostě nám nadávali. A to jen proto, že jsme byli Češi. Chodili jsme domů zkrvavení a potlučení. A celé naší rodině bylo jasně řečeno, že jak nás Hitler zabere, půjdeme všichni do koncentráku. Maminka nás už potom ven samostatně vůbec nepouštěla.
Celou naši rodinu ovládl hrozný strach. Všichni němečtí občané (až na malé výjimky) včetně dětí se chovali vůči Čechům velice agresivně a sprostě. Rodiče se tedy domluvili, včetně babičky a tety, která u nás také bydlela, že musíme odejít, a to co nejrychleji. Teta odešla první. Šla se svým snoubencem jakoby na procházku, aby se už nikdy nevrátila.
Tatínek odjel do Čech hledat práci. Nás děti maminka a babička v noci naložily na dětskou sedačku spolu s jednou peřinou, s batůžkem a jídlem a šly jsme. Potajmu, aby nás nikdo neviděl. Nikdy nezapomenu na tu hroznou cestu pěšky, protože vlaky už nejezdily. Z Lomu až do Loun, které už byly české. V Lounech nás naložili do vlaku a rozváželi do domovských obcí. Lidé měli sebou jen to nejnutnější. Nemluvňata plakala a matky jim neměly co dát pít ani jíst. Všichni mi tenkrát připadali moc nešťastní, zbědovaní, uštvaní. Trvalo tři dny, než jsme se dostali do Kladna, a pak ještě dvě hodiny pěšky do obce Jemníky u Slaného. Tam nás dali do obecní pastoušky, protože jiné bydlení nebylo. Byl tam rozvrzaný stůl, jedna židle, stará almara a z prken stlučená postel se slamníkem plným blech. Prostě hotová apokalypsa, na kterou je lepší zapomenout. Tatínek byl ve sběrném táboře a my neměly zhola nic. Všechno zůstalo tam, odkud jsme utekli. Domek, veškeré zařízení, drůbež, tetiččina výbava. S ničím jsme se už nikdy neshledali. Sudetští Němci si rozebrali, co kdo potřeboval. Proto když čtu a slyším o nárocích sudetských Němců vůči Čechům, týkajících se majetku, nestačím se divit. To spíše my bychom si měli nárokovat to, co nám ukradli.
Byla jsem u toho, když Němci byli odsouváni z pohraničí, protože jsme se v roce 1945 vrátili. To, co se dnes píše a říká o jakémsi vyhnání, není pravda. Každý z nich včetně kojenců si mohl s sebou vzít 50 kg majetku. Odváželi si ohromné rance, kufry a veliké batohy. Prostě vše cenné, co měli. A jednalo se s nimi velice slušně. K vlaku je vezli auty, takže nemuseli udělat ani krok pěšky. Maminka s otcem uměli dobře německy a znali se s rodinou antifašistů, kteří, i když nemuseli odejít, odešli také. Ta paní měla v Německu sestru, tak odjížděli k ní, a mamince říkala. „musíme odejet, protože bychom se museli stydět za všechno, co naši spoluobčané Čechům udělali“. Potom nám ještě z Německa psala, že dojeli v pořádku a že se mají dobře. Oni totiž všichni Němci odjet nemuseli. Antifašisté mohli zůstat a mnoho jich také zůstalo. Odešli většinou jen ti, kteří se podíleli na vyhlazování našeho národa. Ti, co odcházeli, vyhrožovali: „Však my se jednou vrátíme a pak uvidíte! My si to s vámi ještě vyřídíme!“
Blanka Rubická, tehdy Jiříkov

• Nelíbí 0
• Líbí2

Nlovec 01 - Profil | So 27.9.2025 18:43:59 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Jana Marková se ptá, kde na to lidi budou brát?! No, nebudou. Vždyť to je ten cíl, který tady roky opakuji. Cílem je zrušit osobní vlastnictví těm nejchudším, protože jsou velice často "až moc" samostatní. Cílem je získat vojáky na boj s Rusem. Bez vojska lidi jako Soroš ruské bohatství nedosáhnou. A kde ty vojáky vezmete? Se podívejte na Ukrajinu - v Kyjevě nebo na západě koncerty, bary plné, mladí v odvodovém věku se baví. Proč by se nebavili, když - ale bylo to tak vždycky - se lze u odvodových komisařů vyplatit. Vždycky armáda stála zásadně na chudých lidech, kteří už neměli nic a tak jim dali střechu nad hlavou, jídlo a jistotu, že když budou poslouchat, bude se jim dobře dařit. Ano, smrt byla jednou z nehod, co se Vám mohla stát, nicméně co jste už mohli zatratit?! Na druhé straně Vám zas armáda zaručovala, že Vás pohřbí nebo aspoň udělá nějaký památník s Vaším jménem - a to taky nebylo úplně běžné.
Stačí se podívat na úžasný film Čest a sláva - strašně moc všem doporučuji!
Je to na YouTube - https://youtu.be/_uP30akPlkE?si=vlHRYAv3rURSf0U-
Ano, nakonec je nutné zapálit vlastní vesnici, aby se vojáci neměli kam vrátit.
Ta psychologie "nemám co ztratit" je staletí osvědčená.
Tím nás teď ovládají.

• Nelíbí 0
• Líbí2

Nmlaďoch - Profil | Po 15.9.2025 20:33:27

DUKLA :BRÁNA KE SVOBODĚ A HROB TISÍCŮ

Více než už před osmdesáti lety a pár dny začala Karpatsko - dukelská operace. A přesto, když se vysloví Dukla, ozve se ticho, které není úplně prázdné, pro ty kteří si vzpomenou je naplněné bolestí. Ticho, v němž se mísí myšlenky na ten křik vojáků, hukot děl a poslední nádechy těch, kteří padli na cestě k našemu osvobození.

Karpatsko-dukelská operace nebyla jen vojenskou akcí.
Byla křížovou cestou tisíců mužů, kteří věděli, že jejich úkol je téměř nemožný – a přesto šli. Generál Ludvík Svoboda tehdy stál se svými muži v bahně a krvi, v mlze, která halila hory, a nesl tíhu rozhodnutí. Vojáci si pamatovali jeho slova: „Nepřátel se nelekejte… úkol musí být splněn.“ Nezůstalo to jen heslem – bylo to poslední, čeho se mnozí drželi, než padli.

Jen při samotném překročení hranice padlo 935 československých vojáků, 756 zůstalo nezvěstných a více než čtyři a půl tisíce bylo raněno. To nejsou čísla. To jsou otcové, synové, bratři. To jsou zmařené životy, bolestné vzpomínky a prázdná místa u rodinných stolů.

Dnes, kdy se někteří odvažují popírat naše osvoboditele, převlékat jejich památku za cizí kabát a nosit tank v kabelce jako módní doplněk, je naší morální povinností připomínat Duklu. Ne proto, abychom se opájeli minulostí, ale proto, aby nikdo nemohl zapomenout, co znamená slovo oběť.
Kdo v rodině nezažil válku, koho nepoznamenal jeho rod příběh koncentračního tábora, popravy, věznění či padlého na frontě, ten možná dnes lehce říká: „To není naše věc.“
Ale právě ti, jejichž krev nikdy nepoznamenala půdu, by si měli vzpomenout na Duklu. Na to, že svoboda, kterou bereme jako samozřejmost, byla vykoupena bahnem, mrazem a tisíci hrobů.
Ti, kdo nás dnes chtějí hnát proti těm, kteří nás tehdy osvobodili, zapomínají, že historie není divadlo. Není to hra, kde si libovolně převlékáme kostýmy. Dukla není jen odkaz ,je to především výstraha. A kdo ji chce popřít, ten popírá vlastní kořeny a tudíž vlastní existenci.

Ztráty Sovětů a Čechoslováků ale byly také těžké. Padlo přibližně 10 500 sovětských vojáků. Zároveň padlo 1800 příslušníků
1. československého armádního sboru, 4500 jich bylo raněno a sbor přišel o 90 % velitelů. viz. Wikipedie

Katarína Benkö 🌏Svět kolem nás 🌏https://t.me/SvetKolemNashttps://t.me/SvetKolemNas

• Nelíbí 0
• Líbí4

Nlovec 01 - Profil | Út 9.9.2025 19:38:58 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Muehehe. Pamatujete? "Německo věnuje české armádě tanky Leopard," zněly titulky. Podmínkou bylo, že ty naše T72 odevzdáme Ukrajině.
▶️ tak a jsme doma. To "zadarmo" znamená 34 miliard korun. Pro srovnání: cena 44 modernizovaných tanků T72, včetně elektroniky a střeliva byla 2,1 miliardy korun. Tedy vše je 16x předražené.
▶️ už to chápete? Pochopili jste o čem je akce Ukrajina? O čem byla akce Covid? Ano. Správně. Pouze a jenom vytunelování státních rozpočtů.
▶️ nekrade se už tolik na dálnicích. Krade se na zbraních. A jak krásně. Žalobce neexistuje. Opozice se obviní z "ruského vlivu". Podělí se všichni. Každý zabezpečí rodinu a své okolí na generace.
▶️ nemyslete si, že se vykradl jen ten český. Vybral se zejména ten USA, Německa, Francie, Británie. Samozřejmě Ukrajiny. Mluvíme o tom, píšeme o tom, opozice protestuje, řve. Ale co se změnilo? Nic.
▶️ tyhle volby jsou také o tom.

• Nelíbí 0
• Líbí6

Nlovec 01 - Profil | So 6.9.2025 13:12:38 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

2. závěrečná část - Paneláky

👉Panelák dnes: Luxus, který si nemůžeme dovolit, ale stejně na něj nadáváme

☝️Doba, kdy panelák znamenal dostupné bydlení pro všechny, je fuč. Teď je to spíš takový moderní otrokářský přívěšek - pořád stejné betonové stěny, ale nájemné, které by před 30 lety vyvolalo masové povstání se sudlicemi a cepy v Táboře, městě Husitů, dnes bereme jako "normální". Polovina výplaty mizí v nájmu, zbytek sežere jídlo a energie, a když máme štěstí, zbude nám akorát tak na "žvejku". Nebo si aspoň můžeme utřít frňák, protože na kapesník už nezbylo. Ale no, aspoň máme kde bydlet! V tom samém paneláku, který kdysi patřil státu, ale teď ho vlastní nějaký anonymní fond z daňového ráje, který nás každý rok důkladněji oškube.

Ano, tyhle "králíkárny" prošly modernizací - už nemáme umakartové jádro, ale zděné, fasáda je zateplená, takže v zimě neumrzneme, a možná máme i plastová okna, která alespoň trochu tlumí zvuky aut. Ale to je tak všechno. Jinak je to pořád ten stejný panelák, jen s jedním zásadním rozdílem: za socialismu jsme za něj platili pár korun, každý to měl, a nikdo z toho nedělal drama. Dneska je to "sociální bydlení" pro ty, kdo nemají na hypotéku, ale zároveň "nedůstojné králíkárny" pro ty, kdo si myslí, že bydlet v cihlovém činžáku z 19. století je automaticky lepší - i když v něm táhne od oken a voda nám stéká po stěnách.

Novostavby? Jasně, mají své výhody - lepší zvuková izolace, moderní rozvody, chytré technologie, parkování, které nevypadá jako scéna z postapokalyptického filmu. Ale kdo na to má? Když se podíváme na ceny, je to jako vybírat mezi tím, jestli chceme bydlet v paneláku, nebo si pronajmout pokoj v hradním sklepení s příslibem, že nám tam nebude dupat na hlavu sousedovo dítě. A přesto se pořád najde dost lidí, kteří se na paneláky dívají skrz prsty, jako by to bylo něco mezi ubytovnou a vězením. Přitom je to prostě normální bydlení - ne luxusní, ne ostudné, jen… normální.

Dospěli jsme do fáze, kdy lidé bydlí v podstatě ve stejných panelácích jako před revolucí, ale platí za to násobně víc - a ještě se za to stydí. Protože přece v panelácích bydlí jenom blbci a socky, že? No, pokud je blbost neschopnost nakrást si během privatizace, pak jsme asi všichni blbci.

Příště, až uslyšíme, jak někdo opovržlivě mluví o panelácích, zeptejme se ho, kde bydlí on. A jestli náhodou nemá štěstí, že jeho rodiče stihli včas "zprivatizovat" dost bytů, aby mu 1 dali. Protože dneska je to jediný způsob, jak se do normálního bydlení dostat - mít bohaté předky, co kradli ve správnou dobu. A pokud je nemáme? No, pak nám nezbývá než doufat, že nám v tom paneláku aspoň nebude zatékat.

Socialistická sídliště vs. dnešní satelity: Kde se vlastně žije lépe?

Když se řekne "panelákové sídliště", mnoha lidem se vybaví depresivní betonová džungle. Jenže realita byla - a v mnoha ohledech stále je - diametrálně odlišná od tohoto zjednodušeného klišé. Socialistická sídliště představovala jeden z nejucelenějších urbanistických konceptů 20. století, který myslel na potřeby běžných lidí do posledního detailu. Proč je tedy dnes toto dědictví tak neprávem zatracované, zatímco moderní satelitní čtvrti - ty skutečné "noclehárny bez duše" - se vydávají za vysněné bydlení?

Komplexní urbanismus vs. developerská nahodilost

Sídliště 60. až 80. let nebyla nahodilá seskupení paneláků, ale pečlivě plánované městské celky. Jejich architekti vycházeli z progresivních idejí Athenské charty a principů modernistického urbanismu. Hlavním cílem bylo vytvořit prostředí, kde bude všechno potřebné dostupné pěšky. A to se podařilo na výbornou.

Mezi paneláky se standardně nacházely:
- Víceleté mateřské školy a základní školy v docházkové vzdálenosti
- Komplexní zdravotní střediska s pediatry, praktiky i zubními ordinacemi
- Síť prodejen: od potravin (Pramen, Jednota) přes masny, pekárny, prodejny textilu až po drogerie
- Kulturní domy, kina a knihovny
- Restaurace, kavárny a hospody jako přirozená společenská centra
- Rozsáhlá síť veřejné dopravy (tramvaje, autobusy, trolejbusy)
- Rozlehlá parková prostranství s dětskými hřišti a sportovišti

Tento koncept byl tak promyšlený, že například pražské Jižní Město mělo v 80. letech vlastní nemocnici, plavecký stadion i dům kultury s koncertním sálem. V Ostravě-Zábřehu dodnes funguje unikátní systém podchodů propojující celé sídliště bez nutnosti přecházet silnice.

Satelity: Zlaté klece moderní doby

Kontrast s dnešními satelitními čtvrtěmi nemohl být markantnější. Developerské projekty na okrajích měst jsou typické:
- Žádnou veřejnou vybaveností (v lepším případě 1 prodejna základních potravin)
- Katastrofální dopravní obslužností (1 autobus ráno a večer)
- Absencí veřejných prostranství (všechny plochy jsou soukromé pozemky)
- Totální sociální izolací (vysoké ploty, bezpečnostní kamery, nulový veřejný život)
- Zcela chybějící kulturní a společenskou infrastrukturou

Nejhorší je situace dětí. Zatímco na sídlištích mohly samy chodit do školy a trávit odpoledne na hřištích, v satelitech jsou odkázané na permanentní rodičovský odvoz autem. Spontánní dětské hry? Neexistuje. Přirozené seznamování s vrstevníky? Nemožné. Výsledkem je generace dětí vyrůstajících v sociální izolaci.

Sociální aspekt: Společenství vs. individualismus

Sídliště vytvářela přirozená sociální prostředí. Lidé se znali z místních obchodů, hospod, školních akcí nebo čekáren u lékaře. Vznikaly tu silné sousedské vazby - staří lidé měli pomoc, matky na mateřské vzájemnou podporu, děti bezpečné prostředí k růstu.

Dnešní satelity jsou pravý opak. Vysoké ploty, individuální vjezdy do garáží, absence veřejných prostor - to všechno vytváří prostředí, kde sousedy často nepoznáme ani po letech. Jak ukazují výzkumy, míra osamělosti je v těchto lokalitách alarmující. Dnes se satelity tváří jako "prestižní bydlení", ale ve skutečnosti jsou to mrtvé zóny, kde se lidé jen vracejí z práce, zavřou se za branku a žijí ve své bublině. Není tu žádná přirozená sociální interakce, žádné místo, kde by se dalo jen tak posedět a pokecat. Všechno je naplánované, organizované, rezervované - žádná spontánnost, žádné nečekané setkání u lavičky.

Ekonomická realita: Dostupnost vs. předraženost

Ironií je, že zatímco paneláky jsou dnes haněné jako "sociální bydlení", ve skutečnosti jsou často jediným dostupným řešením pro běžnou sociální třídu. Ceny bytů v nové zástavbě jsou pro většinu lidí nedosažitelné, a tak paradoxně dochází k situaci, kdy si mladé rodiny nemohou dovolit nic jiného než... panelák.

Estetika: Funkčnost nad formou

Ano, paneláky nejsou architektonickými skvosty. Ale jak připoměl jeden profesor urbanismu, jehož jméno si bohužel nevybavím, ani kdybych se na panel postavil:
"Domy se nehodnotí podle fasád, ale podle toho, jak se v nich žije."
A v tomto ohledu mnohé panelákové byty překonávají drahé novostavby s tenkými stěnami a nekvalitními materiály. A co ten argument, že paneláky jsou "ošklivé" a že z oken nevidíme na horské panorama? Kolik lidí v Česku skutečně bydlí s výhledem na šumavské štíty nebo romantická údolí? Většina z nás kouká buď na jiný panelák, nebo na rušnou silnici. A víte co? I tak to může být domov. Protože bydlení není jen o estetice, ale o tom, jestli máme kolem sebe fungující infrastrukturu, sousedy, se kterými si můžeme poklábosit, a služby, které nevyžadují hodiny dojíždění.

Nastal čas přehodnotit předsudky

Místo nekritického odsuzování panelových sídlišť bychom měli ocenit jejich urbanistické kvality. Nejsou to "králíkárny", ale doklad doby, kdy se bydlení řešilo jako veřejná služba, ne jako spekulativní komodita. Dnešní satelity - ty skutečné "noclehárny bez duše" - by se od nich mohly mnohému přiučit. Možná přijde čas, kdy si začneme vážit toho, co socialistický stavební program dokázal, a uvědomíme si, že kvalita života se neměří výhledem z okna, ale tím, co všechno máme po ruce a v dosahu.

Takže než zase někdo začne opovrhovat paneláky jako "králíkárnami", měl by se zamyslet, jestli dnešní satelity - ty údajně "lepší" alternativy - nejsou ve skutečnosti mnohem větší sociální experiment v izolaci a odcizení. Paneláky možná nejsou dokonalé, ale daly lidem víc než jen střechu nad hlavou - daly jim místo, kde mohl vzniknout život. A to je víc, než co dnes nabízí řada těch "luxusních" novostaveb na okraji měst.

Vítek Jiras

• Nelíbí 0
• Líbí3

Nlovec 01 - Profil | So 6.9.2025 10:24:09 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Paneláky

👉Králíkárny pro králíky aneb Jak disentní šlechta opovrhovala paneláky

Paneláky. To slovo dnes vyvolává u lepšolidí podobný záchvat morálního zvracení jako pohled na socialistický realismus nebo představa, že by měli manuálně pracovat. A přece - tyto "králíkárny", jak je s oblibou nazýval náš disentní kulisák a exprezident Václav (Flaška) Havel, poskytly bydlení milionům lidí, kteří do té doby žili v přeplněných nájemních bytech, činžácích s havarijními rozvody, nebo rovnou v koloniálu na dvoře. Ale co je to proti ušlechtilému pohledu intelektuála, který strávil pár let v luxusním fešáckém kriminálu a pak se přestěhoval na Hrad, odkud mohl s patosem hledět na ty šedivé betonové krabice plné běžných smrtelníků?

👉Havel, muž, který nikdy nepochopil, že většina lidí neměla tu čest bydlet na Hrádečku, se rozhodl národu vysvětlit, že bydlet v paneláku je vlastně ponížení. Králíkárny, říkal. Jak trefné! Jak vtipné! Jak odvážné! A jak naprosto odtržené od reality. Protože co může vědět člověk, který celý život žil v privilegovaných kruzích, o tom, jaké to je, když konečně máme vlastní koupelnu a nemusíme chodit na záchod do dvora? Nic. Ale to nevadí - důležité je, že se intelektuál může pohoršovat nad estetikou sídlišť, zatímco jeho kamarádi z privátní sféry rozkradou část bytového fondu (RPG byty) a pak mu ještě zatleskají.

👉Socialistický režim, ten zlý monolit bez špetky vkusu, postavil během pár desetiletí víc bytů, než kapitalistický režim za 30 let existence. Můžeme se pro to třeba postavit na hlavu a chrlit rozhořčenou vzteklou žluč, ale je to prostě tak. Fakta hovoří jasně. A nejen to - postavil je tak, aby v nich mohli bydlet i ti, kdo neměli miliardového kmotra nebo dědictví po šlechtickém rodu. Ale to je přece špatně! Vždyť kde by pak byla ta poezie bezdomovectví? Kde by byla ta romantika čekání na hypotéku? Kde by byla ta ušlechtilá bída, kterou můžou humanitně vzdělaní novináři popisovat ve svých článcích, zatímco bydlí v rekonstruovaných vinohradských činžácích?

☝️Po revoluci se ukázalo, že pravá svoboda nebyla v tom, aby každý měl kde bydlet, ale v tom, aby pár vyvolených mohlo spekulovat s nemovitostmi a zbytek se mohl učit pokoře v nájmech za polovinu výplaty. A když náhodou někdo řekne, že paneláky nebyly tak špatné, hned se na něj sesype smečka architektů, urbanistů a disentních pamětníků, kteří mu vysvětlí, že žil v neštěstí a ani o tom nevěděl. Jak směšné! Být spokojený s bytem, který byl dostupný, funkční a teplý? To přece nelze! Vždyť v něm chyběla rustikální patina, industriální genius loci a ta pravá autentická bída, která dělá z měst "duchaplná" místa!

☝️Takže příště, až uslyšíme nějakého estéta, jak se ošklíbá nad paneláky, zeptejme se ho, kolik bytů postavil on. Kolik lidí má díky němu střechu nad hlavou? A jestli by nebylo lepší, kdyby místo keců o králíkárnách šel radši zamést před dům, kde dnes spí lidé, kteří na rozdíl od něj neměli to štěstí, aby se narodili do správné společenské vrstvy. Ale to bychom asi chtěli moc - vždyť co je důležitější: řešit bytovou krizi, nebo mít v médiích pár vtipných bonmotů o ošklivých stavbách? Rozhodně to druhé. Králíci ať si klidně mizí v děrách, hlavně že my, lepší lidé, můžeme nad jejich příbytky ohrnovat nos.

👉Panelák není vězení, i když sousedovo chrchlání by tomu mohlo nasvědčovat

Ano, paneláky mají své neduhy. Když nemají zateplení, připomínají ledničku v zimě a saunu v létě. Když mají tenké stěny, můžeme s naprostou jistotou vědět, že soused nad námi právě dojídá chipsy, že jeho dítě znovu upustilo hračku na zem, a že manželé vedle se zase hádají o tom, kdo zapomněl vynést koš. Suchý vzduch? No jistě, v paneláku se člověk naučí pít vodu, i když nemá žízeň, jen proto, aby mu nepopraskaly rty. A přesto - navzdory všem těmto "hrůzám" - je bydlení v paneláku pořád jen… normální bydlení. Ne gulag. Ne králíkárna. Ne sociální experiment. Prostě místo, kde lidé žijí, protože potřebují střechu nad hlavou a nemají chuť platit půlku výplaty za "autentický loft" v bývalé tovární hale.

👉Zajímavé je, jak se z paneláků stal takový národní strašák, přestože drtivá většina těch, kdo nad nimi ohrnují nos, v nich buď sama vyrostla, nebo dokonce stále bydlí. Jenže najednou je to ostuda. Najednou je to "málo cool". Najednou je lepší předstírat, že člověk bydlí v cihlovém domě z první republiky po tatíčkovi Masarykovi, i když ve skutečnosti bydlí v paneláku po rekonstrukci, který má lepší izolaci než ta "historická" stavba, kde v zimě táhne od oken jako v opuštěném kostele Tomáše Halíka. Ironie je, že zatímco paneláky se postupně zateplují, vyměňují se v nich okna a zvelebují společné prostory, spousta "krásných starých domů" zůstává v dezolátním stavu, protože majitel nemá na rekonstrukci, ale přece jenom - je to přeci "originál", takže to má tu "pravou atmosféru". Atmosféru plísně a průvanu.

☝️A pak tu máme ten další oblíbený argument: paneláky jsou "ošklivé". Jako by každý, kdo v nich bydlí, měl povinnost každé ráno vyjít před dům, pokleknout a zapět chvalozpěv na krásu betonu. Většina lidí ale neřeší, jestli je jejich dům architektonický skvost - chtějí, aby byl funkční, teplý a aby v něm nebylo slyšet každý sousedův kr(o)k. A překvapivě, modernizované paneláky tohle často splňují lépe než mnoho předražených novostaveb, kde developer ušetřil na izolaci a teď se v létě pečeme jako v troubě.

👉Takže ano, panelák není dokonalý. Ale ani cihlový činžák, ani dřevěná chata, ani minimalistický loft v přestavěné fabrice. Každé bydlení má své výhody a nevýhody. Jenže zatímco u všeho ostatního se ty nedostatky berou jako přirozená daň za určitý životní styl, u paneláků se z nich dělá tragédie. Proč? Protože je snadné pohrdat něčím, co bylo postavené v éře, kterou dnes oficiálně musíme nenávidět. Jenže realita je taková, že miliony lidí v těch "odporných králíkárnách" prostě žijí - a většina z nich nebrečí do polštáře nad tím, jak strašné to je. Mají tam své domovy, své vzpomínky, své životy. A možná by bylo načase přestat předstírat, že bydlet v paneláku je sociální selhání, a radši ocenit, že to pořád ještě je jedno z mála dostupných míst, kde může normální člověk bydlet, aniž by musel žádat o hypotéku jako o milost.

👉Vily pro lumpenburžoazii, paneláky pro plebs - aneb Kde bydlí ti "lepšolidé"

To je přece jasné - normální člověk nemá nárok na vilu s bazénem, saunou a vířivkou. Na to musíme být buď dědicem disentní legendy, nebo členem té správné rychlokvašácké smečky, která stihla v devadesátkách nakrást dost majetku, aby si dnes mohla hrát na uvědomělou buržoazii. Zatímco my, běžní smrtelníci, se musíme spokojit s tím, co po nás zůstalo - s paneláky, které postavil ten "zlý" socialistický režim, aby měl kde bydlet i ten, kdo neměl strejčka v bankovní radě nebo kmotra v privatizační komisi.

☝️Ale ouha - najednou se ukázalo, že tyhle "šeredné králíkárny" jsou vlastně docela lukrativní kšeft. Stačilo počkat, až stát rozprodá bytový fond za hubičku, posbírat je do svého portfolia a pak začít zdvihat nájmy, jako by to byly luxusní loftové apartmány v centru Prahy. A ejhle - z lidí, kteří celý život žili ve svém panelákovém bytě, se rázem stali nájemníci, kteří musí každý měsíc odevzdávat polovinu výplaty nějakému "podnikateli", jehož jediná zásluha byla, že měl včas konexe a dostatek drzosti. To je přece ten pravý kapitalismus, ne? Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu!

👉A zatímco tihle novodobí baroni si užívají svých vil s bazény a vířivkami, běžní lidé se musí smířit s tím, že jejich děti už nikdy nebudou mít vlastní bydlení, protože ceny nemovitostí vystřelily do vesmíru a nájmy ženou lidi do dluhů. Ale co na tom - hlavně že máme svobodu! Svobodu platit astronomické částky za to, co kdysi patřilo všem. Svobodu obdivovat ty, kteří zbohatli na rozkradeném majetku, a ještě se tváří, jako by byli národními mecenáši. Svobodu poslouchat, jak nám nějaký další intelektuál vysvětluje, že vlastně bychom měli být vděční, protože dnes už přece "můžeme cestovat" - jako by průměrný člověk měl čas a peníze na to, aby každý víkend frčel do Barcelony, místo aby počítal, jestli mu vyjde nájem.

☝️Takže ano, pane Havle, nemáme vily. Nemáme bazény. Nemáme sauny. Ale máme aspoň ten panelák, který nám zůstal z dob, kdy stát ještě alespoň předstíral, že bydlení je základní lidské právo, a ne pouhá komodita pro spekulanty. A možná by bylo načase přestat se tvářit, že každý, kdo nežije v historickém centru nebo na vlastním pozemku, je nějaký méněcenný králík. Protože zatímco vy jste si užívali svých hradů a vil, my jsme v těch "králíkárnách" prostě žili - a pořád žijeme. I když nám to někteří z vás tak vehementně vyčítají.

Vítek Jiras

• Nelíbí 0
• Líbí3

Nmlaďoch - Profil | Út 2.9.2025 22:00:11

• Nelíbí 0
• Líbí5

Nmlaďoch - Profil | So 30.8.2025 9:44:34

Co dodat?

• Nelíbí 0
• Líbí6

Njeden3 - Profil | Pá 29.8.2025 19:05:05

palac Dunaj...ten první z Prahy, ten hruhý z Liberce
mě se líbí víc ten náš :-)

• Nelíbí 0
• Líbí0

Nlovec 01 - Profil | Čt 28.8.2025 22:27:29

jeden3 >> https://www.facebook.com/reel/771420220603195/?app=fbl
Tady je to legendární video, kde se novinářka ptá, jak chce Biden zamezit spuštění plynovodu, když to Německo ruský projekt a ne americký. Odpověď: máme prostředky, jak to udělat.

• Nelíbí 0
• Líbí2

Nlovec 01 - Profil | Čt 28.8.2025 14:40:23 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Konečně někdo řekl o čem je nato.. jen jsem to nečekal od poradce pana prezidenta 🤣🤣🤣

• Nelíbí 0
• Líbí3

Njeden3 - Profil | So 23.8.2025 7:08:03

netušil jsem, že po ruských bábuškách, českých krtečcích má i Francie svojí hračku a to dokonce elektronickou :-) prezident Macron- jinak řečený Micron ve slušivé krabici v miniaturním provedení :-)
předpokládám,že záběry ryb hlásí francouzky s jeho vlastním dialektem doprovázeným zvukem pořádné facky, jak je u něho doma zvykem, když ho bije jeho stařenka :-)

• Nelíbí 0
• Líbí2

NLasskoun - Profil | Pá 22.8.2025 22:10:18 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

lovec 01 >> ... v tom případě české zákony porušuje i státní znak Rakouska ... i tam je srp a kladivo ... ":DDD ...

• Nelíbí 0
• Líbí1

Nsven - Profil | Ne 17.8.2025 11:45:46 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Teroristické nacistické uskupení tzv. dobrovolníků, kteří páchali násilí, teror a zvěrstva na civilním českém, cikánském, židovském
aj. obavatelstvu Sudet a vyháněly ho z jejich domovů s ranečkem do vnitrozemí, nařídil okamžitě po zabrání, rozpustit, osobně sám Hitler. Rozkaz vykonal před libereckou radnicí ,Konrád Henlein.
Majetky a nemevitosti vyhnaného obyvatelstva, propadly německé hitlerovské říši !

Na koho ti ozbrojení strejdové, s jejichž potomky se dnes paktujeme, ty zbraně asi měli ? ? ?

• Nelíbí 0
• Líbí4

Nsven - Profil | Ne 17.8.2025 11:29:42

Šéf Sudetoněmeckého landsmanšaftu v ČR Berndt Posselt, který "nemá vůbec žádný zájem o vracení majetků"...pouze ze všech sil, usiluje o zrušení tzv. Benešových dekretů a rodné město jeho předků...

• Nelíbí 0
• Líbí2

Nlovec 01 - Profil | Ne 17.8.2025 8:52:19 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

ODSUN ČECHŮ Z POHRANIČÍ 1938

Noc 15. září 1938 na Hoře svatého Šebestiána byla temná a tíživá. Ve vzduchu visela předtucha nevyhnutelného zvratu. V této husté tmě se český štábní strážmistr Jan Heřmánek, osamělý na své hlídce, stal obětí střelby německých ordnerů. Jeho jméno, dříve zapsané v kronice, bylo nyní vymazáno – zůstalo po něm pouze ticho a prázdnota, jako by nikdy neexistoval. Tento okamžik se stal milníkem, bodem, odkud už nešlo couvnout. Tehdy se naplno odhalil skutečný obraz doby: Češi na ústupu, sudetští Němci - henleinovci, již bez zábran, na pochodě k moci.

V Chomutově mladá česká učitelka popisuje v dopise přítelkyni "hysterické běsnění" sudetských Němců. Její slova jsou plná hořkosti a obav. Mezitím jedna česká rodina utíká na otevřeném náklaďáku, hnána strachem a nejistotou. Otec, český policejní úředník, odchází až poslední, s hlavou hrdě vztyčenou, ačkoli ví, že jeho byt mezitím obsadí henleinovci. Odškodnění není, pouze trýznivá vzpomínka na to, jak rychle se proměnili sousedé v nepřátele.

V Ledvicích u Duchcova se odehrává "malá bartolomějská noc". Na dům české rodiny útočí dav bývalých spoluobčanů – Němců. Jejich křik "Tschechischer Hund, raus!" je jako ledová dýka. Ulička bitek, kde sousedka-Němka svírá v ruce sekeru, je scénou jako z noční můry. Český muž padá v krvi na prahu svého domova, zatímco jeho obchod plení „nadlidé“. Jeden z pamětníků poznamenává, že odhady 130–170 tisíc vyhnaných Čechů jsou podle něj příliš nízké.

Duchcovská noc je plná chaosu. Ordneři, německá mládež vedená starším Němcem, rozbíjejí české výlohy a okna. Brutální nájezdy sílí, zatímco jeden Čech odchází pěšky do Loun s pár věcmi v kapse; strach vítězí nad domovem.
V Ústí nad Labem se české děti už neodvažují chodit ze školy samy. Nejprve je napadají německé děti, pak se přidávají i dospělí. Chodí se ve skupinách, rodiče čekají u brány. Každodenní mapa města se Čechům smrskla na postranní cesty.
Liberec: nejdřív posměch, pak výhrůžky, nakonec otevřená perzekuce Čechů po záboru. Jeden český chlapec si pamatuje větu německého dospělého: „Vidíš ten strom? Brzy tam budeš viset vedle táty.“ Rodiny Čechů prchají, vagonují nábytek, protože zůstat znamená riskovat život.

A přece se objevuje i dobro. V Braňanech vyženou v noci českou rodinu – tři osoby, na vozíčku 70 kg peřin a prádla – ale český řídící učitel Richtr jim zajistí přístřeší; několik českých rodin spí na slámě v jediné místnosti a drží při sobě.
Ještě jeden detail, pro pořádek v hlavě: než nastoupil Henlein, mnozí Češi i Němci spolu v Liberci normálně žili. Pak přišly nacistické průvody, „Sieg heil!“, vytloukání židovských obchodů – a přes noc z přátel nepřátelé. Němečtí sociální demokraté byli terčem také; i jejich shromáždění s Čechy napadali sudetští Němci.

Rok 1938 není jen souborem statistik a seznamem křivd, ale spíše spletenec příběhů konkrétní pomoci i zločinů, s konkrétními jmény a adresami. Češi byli ti, kteří museli odejít, zatímco sudetští Němci – henleinovci a nacisté – nesou tíhu viny. Nezapomínejme na počátky zla a nenechme se ukolébat falešnými argumenty ohledně prolamování Benešových dekretů. Nacismus a fašismus představují zlo, které nesmí být nikdy obhajováno ani tolerováno, natož pěstováno v srdci Evropy. Bohužel, i dnes se šíří z území, odkud se postupně rozlézá do celé Evropy pod maskou „pomoci“.

Připomínejme si neustále varování Dr. E. Beneše, neb dnes je ještě více aktuálnější až s alarmující naléhavostí: "Říkal jsem vám při jiných příležitostech, že máte všechno zaznamenat a povědět, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste vyložili nám všem svá utrpení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou „očišťovací“ kampaní. Neboť na válku v letech 1938–1945 se ne-smí nikdy zapomenout. Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou. Buďte na tento úkol připraveni a mějte svá fakta, své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná jako právě v politice. A proto bude zase nutno podržet všem našim odpůrcům z let 1938–1945 před očima to, co svět z jejich rukou zažil."

• Nelíbí 0
• Líbí3

Červené karty: Pietromarconi