Jsou v Jizeře patnáctikiloví kapři ? 1.
- Michal kučera
Řeka Jizera je především známa jako pstruhová a lipanová voda z okolí Turnova a Železného Brodu. Málokdo z těch, kdo znají Jizeru v těchto místech, by byl ochoten věřit tomu, že o pár desítek kilometrů níž se v téže řece dají lovit kapři o „dvouciferné“ hmotnosti.
Jizera je tady široká přibližně
30 metrů a hloubka se v průměru pohybuje kolem tří metrů. Řeka
si zachovává přírodní ráz, břehy porostlé stromy a keři a ve vodě plno
vývratů a jiných překážek. Právě v jejich okolí se kapři často
zdržují, což na jednu stranu usnadňuje jejich lokalizaci a naopak činí
taková loviště velmi obtížnými při zdolávání.
Jedno takové místo mám obzvlášť v oblibě. Je to jen malý výsek
v husté pobřežní vegetaci. Z pravé strany ční skupina keřů zasahujících
několik metrů do řeky, a zleva řada stromů, jejichž větve se sklánějí
nejen nízko nad vodou, ale i přímo nad rybářem. Nahazovat je proto možné
pouze v kleče nebo v podřepu. Komfortnost místa doplňují dva potopené
kmeny přímo pod strmým břehem. Na druhé straně leží osamělý do vody
spadlý strom, na který se postupem času naplavily větve a klády. Podél něj
vede koryto řeky s hloubkou okolo čtyř metrů. Nachytal jsem zde již
mnoho ryb, ale zdolávání
těch větších je často otázkou štěstí a náhody, ale také pevných
nervů, zkušenosti a kvalitního vybavení. Obtížnost chytání v takových
místech popisuje i následující příběh.
Teplé podzimní počasí přímo láká k vodě a tak hned po příchodu
z práce sbalím věci, nasedám na kolo a ujíždím k řece. Jsem
naložen jak stěhovací náklaďák a po cestě sklízím poznámky o dvouleté
výpravě na severní pól a podobně. Nevšímám si toho. Vzpomínám na včerejší
lov, kdy mimo jiné ještě dřív, než jsem stačil
nakrmit a rozbalit druhý prut, zabrali vždy hned po náhozech dva nádherní
šupináči - oba přes pět kilo. Museli tam být namačkáni snad v zástupech
(tak jako lidi tam, kde se dává něco zadarmo) a s otevřenou tlamou čekali,
až přiletí něco k zakousnutí.
Přijíždím na svůj flek a ze všeho nejdříve rozdělávám podběrák.
Včera jsem to neudělal a pak mě kapr při jeho montáži donutil tancovat s prutem
mezi koleny. Znáte to, když člověk chce něco honem, obvykle se to příliš
nedaří, a tak jestli mě někdo z povzdálí sledoval, asi jsem mu spíš
než tichého blázna připomínal Michaela Jacksona s novou pohybovou kreací.
Nahazuji šikmo přes celou řeku (zde asi 40m) do tišiny těsně před spadlý
strom. Ještě nakrmit, seřídit pruty a hotovo, páni kapři můžou přijít.
Po půl hodině přichází vytoužený záběr, špička prutu postavená
nahoru se zachvěje, aby se vzápětí prohnula a zároveň s tím se rozječí
můj „baitrunner“. Zvedám prut a otáčím kličkou navijáku, čímž uvádím
do chodu zdolávací brzdu utaženou téměř nadoraz. Kapr k mému překvapení
nabírá směr přímo k protějšímu břehu - do největšího marastu. Dříve
zdolané ryby mi tu vždy nejprve zamířily korytem dolů po proudu, kde je
sice silný tah vody, ale žádné překážky. Tahle zřejmě byla na školení
alespoň dvakrát.
Snažím
se kapra za žádnou cenu nepustit pod silné větve. Prut je vyhnutý za hranicí
svých možností, v hlavě se mi honí černé myšlenky, kde vezmu na nový,
ale vášeň je silnější a taky se nerad vzdávám, byť v této chvíli
jasně silnějšímu. Přesto kapr, rozjetý jak parní lokomotiva, dosahuje svého
cíle a zdá se, že zvítězil. Za chvíli s ním ztrácím kontakt a cítím
už jen větve. Po krátkém rozvažování zkouším ještě poslední možnost,
otevírám naviják a úplně povoluji vlasec, jestli kapr sám nevyjede.
Riskuji tím, že se ryba, pokud tam ještě je, vyhákne, ale moc jiných možností
mi už teď nezbývá.
Po pár minutách beznadějného čekaní beru za vlasec a snažím se
alespoň zachránit konec udice. Šňůra ne a ne prasknout a naopak se mi daří
s vázkou trochu pohnout. Dál získávám vlasec jen po centimetrech již
s pomocí prutu a navijáku. Na konci udice cítím neznámou váhu (asi
kus napité klády), ale především to, jak se vlasec odírá o větve. Je
neuvěřitelné, co „dvaatřicítka“ Maxima vydrží. Když chci opět položit
prut, abych ho nezničil, a vzít vlasec do ruky, se mi opět rozhrčí naviják.
Na pár vteřin úplně ztvrdnu. Tak s tímhle jsem už nepočítal. Kapr
teď teprve míří tam, kam jeho předchozí kolegové - dolů po proudu. Teď
už si začínám věřit. Asi za deset minut přivádím kapra ke břehu. Snaží
se ještě vjet pod klády, to mu však rázně rozmlouvám a už, už se cítím
vítězem. Předčasně! Když beru do levé ruky podběrák, kapr nečekaně mění
strategii a prudce ujíždí doleva. Pouštím podběrák na zem, ale sklopit špičku
do vody už nestíhám. Zdánlivě vyčerpaný kapr jako by vstal z mrtvých
a vymotává mi z navijáku metry vlasce, který teď navíc visí přes
silnou větev daleko nad vodou. Nově vzniklou situaci nahlas komentuji ne příliš
vybranými slovy. Kapra se mi sice daří po chvíli zastavit a přivést k větvi,
ale co teď ?! Ten se zmítá pod větví jak nadšenec banjijumpingu po
doskoku. Groteskní situace vrcholí, když na mě kolemjdoucí chodec, kterého
zřejmě přilákaly moje hlasité komentáře, pokřikuje : „To si tam ty
ryby takhle věšíte schválně“? „To víte že jo“, odpovídám podrážděně.
„Na každým stromě mám dva a na Vánoce si pro ně jezdím tankerem“. Dál
už si ho nevšímám a pokouším se něco vymyslet. Na strom vylézt nejde a
do vody se mi přece jen nechce. Snažím se vlasec nějak sesmýkat z větve.
Prutem vytvářím smyčky, tak jak jsem to viděl v televizi u kovbojů s lasem.
Na pátý pokus se mi to daří a za chvíli vyčerpaného kapra přivádím nad
podběrák.Váha ukazuje 8 kg.
Většího bych z tohoto místa stejně nedostal, jak mě kapři
taky v dalších dnech přesvědčili. Několik záběrů skončilo tak, že
než jsem stačil cokoliv udělat, kapr vjel do některé z mnoha zatopených
překážek a bylo po boji. Pár z nich se mi podařilo dostat až ke břehu
nebo k hladině, ovšem následující útěk, jemuž nešlo zabránit,
skončil jejich osvobozením v pobřežních porostech. Jejich hmotnost jsem
odhadoval mezi 10ti až 12ti kilogramy. Pro úplnost musím dodat, že za necelých
čtrnáct dní se mi podařilo na tomto místě ulovit přibližně dvacet kaprů
od čtyř do sedmi kilo, další skončili ve vázkách nebo se vypnuli při
zdolávání. Vzhledem k tomu, že jsem u vody pobýval pouze dvě až tři
hodiny denně to hodnotím jako dobrý výsledek.
Autor: Michal kučera
Průměrná známka: 1.53
Stav vody v okolí
| Praha - Nusle (Botič) | 17.3 °C | 57 cm | 0.60 m³/s |
| Praha - Výtoň (Vltava) | 85 cm | ||
| Praha - Na Františku (Vltava) | 248 cm |
Kde to žije - kaprařina
16:20RCO cup Dešná 5811
15:33Fanclub značky Shimano 16339
15:06Krátkodobá kaprařina x 9819
15:02Rybářská videa: Májová kaprárina 1
12:12Těrlická přehrada - aktuálně !!!! 14627
10:54Singleplayer a vše kolem něj 40
8:03Shimano Power Aero 10000 1660
PoATTs hlásiče a ATTx příposlech 507
PoRevír ČSM - Bílina 2 - denní doba lovu 16
NeDyje 5, 6, 7 - Mušov a Nové Mlýny - diskuse 54916
NeKyjský rybník, Džbán 50845
NeLegenda s názvem Daiwa Tournament S5000-T, S5500-T či S6000-T 5319
SoLožiská do Shimano Ultegra 8
ČtRada kratke pruty díky 119
ČtOhře, úlovky, nástraha 1052
Co je nového - kaprařina + obecné
StBleskovka: Záhada ryby, která žije 100 000 let bez samců, vyřešena!
ÚtBleskovka: Kvalitu vody v lipenské přehradě podle studie ovlivňuje fosfor z rašelinišť
ÚtBleskovka: Dodatek BP MRS od 1.června
. . . Bleskovka: Soudy daly za pravdu rybářskému svazu. Rybář po čtyřech prohřešcích nesmí 18 měsíců k vodě
. . . Bleskovka: Invaze slunečnic na Boleváku. Úhoři a tolstolobici naopak zmizeli
. . . Bleskovka: Biomonitoring na revírech severní Moravy
Akční nabídky
Oznámení - kaprařina
Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.
Doporučujeme cestovku
Safra-go
Jižní Afrika, Sibiř, Patagonie. Vyzkoušené lokality v doprovodu našeho scouta. Expedice pro partu kamarádů i...












