Tento článek byl napsán v roce 2001 a informace v něm nejsou možná úplně aktuální, nicméně v něm najdete stále inspiraci a poučení.
V tomto článku se s Vámi podělím o mé zkušenosti s chytáním kaprů ve ztížených a extrémních podmínkách. Všechny metody, které budu popisovat, jsou mnou vyzkoušeny a v podmínkách, které popisuji, funkční.
Lov v extrémních podmínkách na řekách
Extrémních podmínek na řekách může být mnoho. Já popíšu několik, se kterýma jsem se setkal, a které šly nějakým způsobem vyřešit.
Situace první aneb jarní voda čistí břehy
Loni na jaře jsme cestovali kolem řeky a hledali vhodné místo k lovu. Nebylo to snadné, zvýšený stav vody znamenal silný proud, a tak nás z několika míst doslova proud vyhnal, protože montáže se po nedlouhé době přemístily z původního místa téměř ke břehu. Nakonec jsme našli místo nad zdymadlem, kde byl proud mírnější. Ovšem byl zde další problém, jak jsem psal v podtitulku "jarní voda čistí břehy" a tak vodou táhly ze břehů sebrané větve, křoví, ba i jednou celý strom a harampádí všeho druhu. Špičky našich prutů směřovaly k obloze a tudíž nebyla nouze o "krvavé" záběry s ječící brzdou. Bohužel - ryby to nebyly. Po pár zdolaných větvích, jsme nasadili tzv. spodní olova. Jsou to olova, která po nahození nasadíte pomocí karabinky na vlasec a necháte sklouznout do hloubky. Jenže toto má své nevýhody. Za prvé nevíte kde se olovo nakonec na dně usadí a za druhé se chovají nepředvídatelně při stahovaní a zdolávání ryb. Tím nepředvídatelně myslím, že olova váznou, zamotávají se a o karabinku se může vlasec urazit. Hledali jsme tedy jiné řešení a koumavý kolega přišel s nápadem. Podívejte se nyní na obrázek. :
A detail uchycení
Tyče musí být tak dlouhé, abyste s nimi mohli pohodlně manipulovat a dosáhli potřebné hloubky. Na koncích jsou zatíženy kameny nebo zátěží z proti korozi chráněného kovu. Na drátěnou smyčku jsme použili měděný drát jehož konec jsme ohnuli aby při narovnání nepoškodil vlasec. Funguje to bezvadně. Při záseku nebo prudším záběru se drátěná smyčka narovná a vlasec je volný. Tuto sestavu jsem později vylepšil, že jsem místo drátu použil kolíček na prádlo. Vlasec se do něj nacvakne jako do swingeru a při záběru se lehce uvolní. Při nedostatečné síle péra kolíčku je si možné vypomoct omotáním kolíčku gumičkou. Nepřehánět! Síla musí být jen taková, aby ještě udržela vlasec, ale by se při záseku nepřetrhl a mohl vyskočit. Těmito způsoby dostanete vlasec dostatečně hluboko hned u břehu, takže od větví je klid.
Situace druhá aneb hlavně čistá zahrádka
Podobnou situaci jsem zažil v létě, kdy jsem přijel na nádherné místo daleko od civilizace. Po prvním prohlédnutí řeky jsem zjistil, že civilizace asi tak daleko nebude a posílá mi po vodě spoustu zeleně, pro krávy by to byl zajímavý pořad asi jako zrnění pro slepice. Prostě někdo kosil zahradu a posekané býlí naházel do vody. Nu, však to za chvíli odplave. Ale kdepak, trávník byl o hlavu kratší ne na jedné zahrádce, ale snad na všech zahradách na břehu řeky. V tomhle případě jsem ale nemusel vlasec dostat hodně do hloubky, ale stačilo těsně pod hladinu, protože většina toho neřádu plavala na ní. Takže stačilo sklopit tripod a špičky prutů dát těsně pod hladinu. Řešení není ale až tak elegantní, má totiž své úskalí. První věc: Brzda navijáku musela být hodně povolena, jinak bych mohl přijít o očko na prutu, nebo o celý prut i s navijákem. Další problém byl teoretický - v případě porušení laku někde na špičce prutu, by mohlo dojít delším působením pod vodou k narušení těla prutu. Mé pruty však jsou v pořádku, takže tenhle zádrhel nepřipadal v úvahu.
Při jezerním "extrémním" chytání bych se rád podělil asi o tohle:
Situace třetí a čtvrtá
Chytání na extrémní vzdálenosti
Chytání za silného větru
Některé rady pro tyto dvě podmínky jsou společné.
Chytáním na extrémní vzdálenosti předpokládám, že nástraha bude vyvezena. Nyní vám popíšu podle mě jediné správné vyvezení nástrahy, které oceníte i na malé vzdálenosti při silnější větru. Je zde jeden problém - musíte být minimálně dva. Setkal jsem se z různými způsoby vyvezení a po mých chybách a omylech jsem dospěl k těmhle pravidlům:
1. Nikdy nevytahujte vlasec při zvážení přes brzdu.
2. Nevyvážejte najednou více než jeden prut.
3. Vyvážejte pokud možno na předem prozkoumané místo.
4. Mějte pro jistotu brzdu povolenou.
Při dodržení těchhle pravidel by nemělo docházet k přílišným kolizím, jako je zamotání vlasce, jeho zkroucení, či při náhlém omylem překlopenému překlápěči k přetržení vlasce, či dokonce zlomení prutu. Postup při vyvážení nástrahy je následující. Kolega, který drží prut, odklopí cívku jako při nahazování a unikající vlasec lehce přibržďuje prstem. Prut drží vzhůru. Vy si vlasec nebo šokovou šňůru omotáte na nějaké nezranitelné místo na člunu. Pokud totiž je člověk ve člunu sám, nemůže držet vlasec v ruce a volně položená montáž být taky nemůže, protože tah při jízdě by strhl udici ze člunu a v případě člunu nafukovacího ho může ještě vážně poškodit a zaseknutý háček někde v noze nebo nedejbože někde jinde, může být sice velkou zábavou pro vaše okolí, ale určitě ne pro vás. Jakmile dopádlujete na vámi zvolené místo, uvolníte udici a vyručkujete nástrahu pod sebe. Jakmile se dotkne dna, smluveným signálem date partnerovi na břehu pokyn, aby napnul vlasec. Jakmile je vlasec napnutý a pokud možno nad vodou, další povel, na který rybář na břehu vlasec trochu povolí a vy jej pustíte. Tak si zajistíte, že je vlasec perfektně napnut a přitom v rovině a na vámi zvoleném místě. Problém nastává při extrémních vzdálenostech, kdy musíte opravdu vlasec pořádně napnout. Při takovém tahu musíte použít opravdu těžká olova, klidně 140 gramů, aby nedošlo k posunu po dně. Má to i svou další výhodu a tou je jistější samozásek. Navíc při takto napruženém vlasci velice snadno poznáte i záběr na velké vzdálenosti. Nepodceňujte správné napnutí vlasce. Uvedu příklad. Jednou jsem chtěl zjistit, jak rychle se projeví záběr, když chytám ve vzdálenosti kolem 150m od břehu. Kolega, který záběr simuloval, musel s nástrahou ujít 5m, než šlo na prutu něco poznat! Při použití těžšího olova a díky němu maximálnímu napnutí to bylo zřetelně lepší a kontakt byl téměř okamžitý. Pokud takto budete zavážet za silného větru, bude nezbytný třetí kolega, který se bude snažit udržet člun na místě při spouštění nástrahy na dno a napínání vlasce. Vše musí proběhnout rychle a naprosto sehraně. Někdo radí používat pro extrémní vzdálenosti průběžná olova - prý se tak poznají daleko lépe záběry, obvzvláště takové, kdy ryba směřuje ke břehu. Já tomu nevěřím, protože tím stějně neeliminuji pružnost vlasce a ochuzuji se o funkci olova při samozáseku.
Ještě doporučení - sekejte při každém projevu záběru - nečekejte na záběry přes brzdu. V případě signalizátoru stačí i jedno pípnutí.
Tento Ondrův krásný šupi byl chycen díky metodě přesného vyvezení s dokonale napnutým vlascem ze vzdálenosti 220m
No, časem mě snad napadnou další případy, které se dají považovat za extrémní a napíšu pokračování.
... poznal jsem, že čím jednodušší sestava, tím je účelnější a spolehlivější. Nečekejte žádné speciální návazcové materiály, nepoužívám žádné multistrandy ani leadcore a podobné srandy. Moje kaprařina nevychází z poznatků z knih a časopisů.
PÁRYSŮV RYBÁŘSKÝ RÁJ
