Je u nás přesumcováno, nebo už si rybáři se sumcem poradili?

18.8.2020 - Milan Tychler

Sumec byl v našich vodách vždycky hodně vzácná ryba a myslím, že to tak bylo správně. Dravé ryby mají být vždycky ve výrazné menšině, jinak se naruší přirozená rovnováha a to vodě rozhodně nesvědčí. Já si na sumce jako dítě a mladý rybář nesáhl a tuto rybu jsem znal jen z obrázků. Zčásti to bylo samozřejmě tím, kde jsem vyrůstal a chytal ryby, protože sumec do podhorské oblasti rozhodně nepatřil. Ovšem ani mí vrstevníci v níže položených oblastech na tom rozhodně nebyli o mnoho lépe. Malý obrázek z kapesního atlasu ryb, kde byl namalovaný sumec, který žene malé káče po hladině, pro mě byl něco neuvěřitelného a sumec byl snová ryba.

Ani když mě vítr později zavál na jižní Moravu, jsem na tom nebyl se sumci o mnoho lépe. Tady už se o nich více mluvilo a také se zde chytali, ovšem jen ve velmi omezené míře. Stále to byla ryba vzácná a její ulovení vyžadovalo spoustu času. Ovšem když se nějaký sumec chytil, obvykle to byla moc pěkná ryba. Rozhodně se nestávalo to, co přišlo později, že se na rousnici během jednoho večera chytilo třeba pět i více sumců, kteří neměli ani míru. Ale co to povídám, ani míru - neměli ani padesát centimetrů!

Sumci se dříve chytali téměř výhradně na živou rybku a vzhledem k tomu, že se na drtivé většině našich vod vyvážet nesmělo, bylo to hodně limitující. Rybáři se proto často uchylovali k tomu, že s rybkami a bójkou plavali, aby dostali nástrahu dál od břehu. Vymýšleli se různé nahazovací bójky a systémy, kterými se dala nástraha dopravit dál od břehu. To až mnohem později se v soupisu revírů u některých z nich začala objevovat poznámka – vyvážení nástrah na dravce povoleno. Důvodem samozřejmě nebyla nějaká milost rybářům, nýbrž potřeba zbavit revír nežádoucího dravce, který začal škodit…

Co se stalo a jak to vzniklo, že se najednou začal sumec objevovat v mnoha revírech v tak nebývalém množství? Jak je možné, že při závodech v plavané nebo lovu feederem například v řece Moravě měli najednou rybáři místo plotic a cejnů plné vezírky malých sumců okolo třiceti centimetrů? Jak je možné, že jsem v malé říčce najednou místo úhořů chytil za noc i deset malých sumečků? Stojí za tím neuvážené vysazovaní a samozřejmě zlepšující se podmínky pro život tohoto dravce. Sumců bylo najednou tolik, že jsem je chytal na Moravě i na kukuřici, pelety a boilie. Je to totiž ryba žravá, a když je jí hodně, rozhodně nehodlá hladovět a využije jakýkoli zdroj potravy, což se samozřejmě odrazilo na stavu obsádky všech revírů „postižených“ sumcem. Čím více sumců se začalo objevovat, tím více začaly mizet jednotlivé druhy ryb.

V některých stojatých vodách jsem chytával spousty plotic, perlínů, malých cejnů i kapříků. S příchodem sumce bylo v takových vodách čím dál těžší chytit nástražní rybku. Některé druhy téměř zmizely, z malých cejnů zůstali jen ti velcí, z vody zcela zmizeli úhoři, líni a malí kapříci a i s dravci to začalo být na pováženou. V takové vodě už se dali chytat jen ti kapři… Což o to? Takový stav mnoha rybářům určitě vyhovuje, protože jejich středobodem je rozhodně kapr. Jenže správné to rozhodně není.

Řeklo by se, že změny se rozhodně rychle poznají na malých uzavřených vodách, ale totéž se stalo i s velkou řekou. Plotice jsou pryč, zmizela spousta tloušťů, ostroretek i podoustve. Místo nich mi masné červy žrali malí sumečci. Čím dál více jsem jich začal chytat přívlačí. Když byla vhodná doba, nebyl den, kdy bych nějakého nechytil. A tak se stalo, že i pro rybáře, kteří sumce nikdy cíleně nechytali, se najednou tato ryba stala celkem běžnou, a mnozí začali reptat. Ozývali se především ti, co měli pocit, že jim sumci žerou kapry. Ale skutečně za domnělým úbytkem kaprů v některých vodách stojí sumec? Já osobně si to nemyslím.

Rozhodně jsem pocítil úbytek ostatních menších kaprovitých ryb, ale na tom se velkou měrou rozhodně podílí kormoráni a vydry. Nelze to v žádném případě všechno připsat na vrub výhradně sumcům. Je jisté, že sumec mezi rybami velké rozdíly dělat nebude a kapr je zcela jistě na jeho jídelníčku. Ovšem ne každého kapra, kterého si tato celkem žravá ryba vyhlédne, i uloví. Chytil jsem a viděl mnoho menších kaprů či spíše kapříků se stopami sumčích čelistí na těle. Přišla doba sumčího boomu.

Mnoho rybářů se začalo specializovat na tuto rybu a vždycky se objevili další nadšenci ve chvíli, když se objevily nějaké zprávy o ulovení velké ryby v některé z našich vod. Čím dál častěji bylo slyšet k nelibosti jiných rybářů zvuk vábničky na přehradách, který se nese daleko kolem. A sumci se chytali. Chytali se v přehradách, jezerech i v řekách, protože jich najednou bylo dost. Tento stav nějakou dobu přetrvával. Sumci se chytali jak na běžícím páse, a jak začaly na světlo více pronikat informace o jejich výskytu a poznatky z jejich lovu, čím dál více jich začali rybáři od vody také odnášet.

Většinou to nebyly velké ryby. Nejčastěji tak okolo metru, protože takové se loví relativně snadno. Čas od času se však chytila i větší ryba a začaly se objevovat i ryby dvoumetrové snové hranice. A někteří rybáři se ani takovou rybu nerozpakovali zabít, což pak u jiných rybářů, respektive ochránců sumců, spustilo velkou lavinu nevole, protože si stojí za názorem, že trofejní ryba patří zpět do vody. No, v tomto se rybáři rozhodně nikdy neshodnou. A jak to vypadá se sumci dnes?

Já tedy zcela určitě pozoruji jejich výrazný úbytek alespoň ve velikosti, kterou si mohou rybáři přivlastnit. Ryb okolo metru až do metru a půl už se rozhodně chytá méně, než se chytalo řekněme tak před pěti lety. Tuto skutečnost zcela jistě nelze připsat na vrub vydrám ani kormoránům. Tady se jasně ukazuje, jakým predátorem je člověk. Určitě je to i tím, že se sumec vysazuje více uvážlivě, ale těch opravdu malých je v našich vodách stále o mnoho víc, než bývávalo. Jenže já už dnes vím, že i tyto ryby nečeká nic jiného než rybářova nástraha a pak palička.

Jsem skálopevně přesvědčený o tom, že brzy se bude o sumcích zase hovořit jako o rybách ne zcela běžných, a čím méně jich bude, tím menší zájem o ně bude i ze strany rybářů. Nedávno jsem vyslechl rozhovor několika rybářů postávajících u ohýnku na břehu řeky Moravy. Mluvili o tom, kolik sumců každý z nich pod jedním z jezů chytil na přívlač. Znám to místo dobře a spoustu sumců jsem tam také chytil. Když se profláklo, kolik jich tam je, sjíždělo se tam celé široké okolí. Mnohokrát to tam v podvečer vypadalo jako na přívlačových závodech. Když jste přijeli později, nebylo si prostě kam stoupnout a velké gumy jen svištěly vzduchem. No, a milí rybáři dospěli k tomu, že v poslední době už tam prostě zůstávají bez záběru, a proto tam už jezdit nebudou. Ovšem ne proto, že už se tam nepobaví, ale proto, že si nemohou žádnou rybu odnést, a tak se to prostě „nevyplatí“. Jsou jako ti kormoráni. Jakmile zdroj „vyschne“, přemístí se jinam. V té době na Moravě právě dobře brali kapři, a proto tam tato partička, kterou jsem tam nikdy před tím neviděl, byla. Ovšem brzy přijde pár neúspěšných dnů a budou zase někde jinde na místě, o kterém někdo řekne, že právě teď tam ryby jdou…

O sumci se stále hovoří jako o rybě přemnožené a o tom, jak by se měla všemožně hubit. Ovšem tyto informace jsou jen málo podložené a je to taková ta povídačka, která ještě setrvačností nějakou chvíli pojede dál, i když už není pravdivá. Chápu, že ne každý se dostane k informacím o úlovcích našich rybářů, ale ty hovoří jasně. Sumčí boom už dávno pominul, a přestože je sumců v našich vodách nepoměrně více, než kdysi bývalo, jejich stavy velmi rychle klesají a já osobně neočekávám, že by v tomto směru začala křivka zase stoupat. Na to znám lidi až příliš dobře. V každém případě úlovek sumce vždycky potěší…