Potřebují ryby klid?

- Milan Tychler

Potřebují ryby klid? No, říká se to. Dělat hluk u vody se rozhodně nevyplácí, a zvláště pak ne, pokud lovíte blízko břehu. Rozhodně to však neplatí vždycky a všude.

U takové malé lesní říčky či osamělé tůňky žijící v podstatě jen svým klidným každodenním životem v tichu až božském se rozhodně vyplácí nehlučet. Tam je dobré chovat se tak tiše, jak to jen jde. I pouhé nahození nástrahy může ryby vyrušit, neřku-li zdolávání větší ryby. Chodívám k takovým vodám a vím dobře, o čem mluvím. V takové říčce, když chytím kapra, mohu se sbalit a jít domů anebo se přestěhovat na jiné místo, protože dalšího záběru od lepší ryby se už prostě nedočkám. Drobotina tam samozřejmě zůstane, to ano. Plotice, karasi i cejnci s malými kapříky budou tahat mé nástrahy nepřetržitě. Ovšem větší kapři, o které mi tam jde, prostě odjedou anebo přestanou brát. Trvá hodiny, než se zase nějaký větší splete, pokud ovšem mezi tím vodu stále neplaším zdoláváním malých ryb. Záběru dvou slušných kaprů po sobě se tam dočkám jen ve zcela výjimečných případech.


Tady se dá chytit jen jedna ryba

Ovšem ve vodách, kde je nějaký pohyb na břehu a třeba i na vodě od rána do večera, anebo zkrátka jen hodně často, ryby na hluk prostě nereagují. Hluk se jednoduše stává součástí jejich života. To je stejné, jako když bydlíte u nádraží. Zpočátku slyšíte každý přijíždějící vlak, ale časem ten zvuk přestanete vnímat. Ne, že byste ho neslyšeli, ale nevěnujete mu žádnou pozornost. A ryby, a nejen ony, ale i další živočichové, to mají stejné. Přizpůsobí se prostředí. Rybáři hledají obvykle u vody klid. Ani ne tak kvůli tomu, aby nebyly plašené ryby, nýbrž aby si sami od hluku odpočinuli. Přijet z hlučného města někam do lůna přírody, to je prostě balzám na duši a člověk to potřebuje. Potřebuje místo hluku aut a cinkání tramvají slyšet zpívat ptáky a také se potřebuje zplna nadechnout. Cítit vůni lesa, pokosenou louku, a vodu…

Já také raději vyhledávám klidná místa. Ani těm hlučnějším se nevyhýbám, a když mám jen málo času, neváhám zasednout k vodě třeba někde u silnice, jestliže to mám blízko a je tam šance dobře si zachytat. Mám kousek od domu pár skvělých míst u řeky, kde chytám kapry. Ale v poslední době se mi na nich moc nedaří. Ovšem to je normální. Říční kapři jsou velcí cestovatelé. Během roku se pohybují mezi jezy a tento úsek je opravdu hodně dlouhý. Najít v něm kapry není snadné a chce to čas, který já právě teď nemám. Proto se nyní uchyluji k místům, kde se kapři i jiné ryby zdržují po většinu roku, ovšem s vědomím, že i tady mohu snadno vyhořet. Zejména když budu používat k jejich lovu selektivnější nástrahy, což budu.


Zkouším peletu

Usedám dopoledne k mostu. Kousek od něj po proudu je loděnice. To znamená, že tu často jezdí kajakáři a také dračí lodě. Ty zdejší rybáři přímo nenávidí, zvláště když se na nich za jízdy ještě bubnuje. V těchto místech dochází ke konfliktům mezi rybáři a vodáky dost často. Vina je samozřejmě na obou stranách, neboť zde chybí jakýkoli náznak pochopení a tolerance. Kromě toho je těsně u loděnice betonový sjezd k vodě a cvičný tankový brod. Čas od času tu cvičí ženisté a také hasiči. Zkrátka a dobře, je to dost rušné místo. Ještě jsem nezmínil, že jen malý kousek pod loděnicí je další most s hlavním silničním tahem a pak most železniční. Ten, u kterého jsem se usadil, slouží povětšinou jen zemědělcům a je z těch tří nejméně frekventovaný.


Tyto vozy nadělají spoustu hluku

K brodu je to zhruba sto padesát metrů a k loděnici ještě o kousek dál. Očekávám, že dopoledne tu bude klid, protože většinou se trénuje až odpoledne, ale to se hluboce mýlím. V loděnici právě probíhají nějaké stavební práce, a jak mohu na tu dálku vidět, roste tam nějaká zbrusu nová budova. Práce jsou v plném proudu. Tříská se tam, svařuje, po protějším břehu jezdí nákladní i osobní auta stále sem a tam. Mezi nimi i těžké domíchávače s betonem, a když jedou zpátky, zastaví právě tyto těžké vozy přímo naproti mně a vyplachují tam nálevky, kterými sypou beton na stavbě.

Tím, co zbude v násypové vaně zaplňují díry v prašné cestě, která k loděnici vede. No, a tak si říkám, že dneska asi nemám zrovna šťastný den, a že i kdyby tu ryby byly, ani tak to s braním moc veselé nebude. Ale co, hlavně že na vodě je klid… Připravuji si dva pruty, pod háček stražím pelety a nahazuji do středu řeky, kde je nejhlouběji. Vychutnávám si ty chvíle klidu, kdy přede mnou zrovna nehřmotí některý z domíchávačů.


A mám tu hasiče!

Zrovna když jeden odjel, přiřítí se dvě hasičská auta. Malé má přívěs a na něm je nafukovací člun. Je tedy víc než jisté, že s klidem na vodě je konec. A tak zvažuji, jestli to mám zabalit hned a odstěhovat se jinam, dokud je ještě čas, anebo to prostě vydržet? Hasiči skočí do člunu a ženou se proti vodě ke mně. Určitě mě za malým keřem nevidí. Přesto, říkám si, i kdyby mě viděli, nic moc by se nezměnilo. Kousek ode mě jeden z posádky vypadne z člunu a zbylí dva ho začnou lovit. Nebyla to nehoda, protože za chvíli se to znovu opakuje. Je to prostě cvičení záchranářů. Druhá akce se odehrála kousek ode mě, a když se člun otáčí, jeden z hasičů si mě všimne. Mávne na mě, pohybem ruky se omlouvá, a když kolegu vytáhnou, odjíždí kus po proudu a máchají se tam. Zrovna si říkám, že tu sedím zbytečně, ale že rozumní lidé ještě existují, když se prudce ohne špička levého prutu a já mám rybu.


Zabral opatrný tloušť

Nebude to nic velkého. Kapr určitě ne, ale úplně malá ryba to také není. Tak copak se to chtělo nakrmit mou peletou…? Je to pěkný tloušť. Tloušť je ryba opatrná, v této velikosti už opravdu hodně, a přesto se i v tom řádění na vodě krmí. No, tak to mě tedy hodně povzbudilo! Hned nahazuji znova. Netrvá dlouho a chytím dalšího. Tady okolo mostu jsou, a jak se zdá, hluk jim nijak nevadí. Hasiči mezi tím sbalili svá fidlátka a odjíždí. I na stavbě se rozhostil nějaký klid. Zřejmě pauza na svačinku. Tak si libuji, jaké je tu najednou krásné ticho, když se na mostě potkají dva cyklisté. Dva pánové v penzi, kteří se zřejmě nějakou dobu neviděli a mají si co povídat. Nevím, jestli je hluchý jen jeden z nich, anebo oba, protože byť jsou metr od sebe, řvou jak na lesy. Nejraději bych je sestřelil prakem, ale už se i oni konečně rozcházejí a mizí.


Dědkové mají dostaveníčko na mostě

Klídek je jen chvíli. Už se sem řítí další dávky betonu. Když vůz vysype svůj náklad a odjíždí, zase zastaví naproti mně. Řidič hadicí očistí auto a pak tam pomocí kladiva něco opravuje. Zřejmě rovná násypku. Odevzdaně se sesunu do křesílka a prutů už si přestávám nadobro všímat. Záběr opravdu nečekám a přemítám, že mě tu nějakou chvíli nikdo neuvidí. Rozhodně do té doby, než se přestane betonovat, což by samozřejmě nemělo trvat dlouho. Jsem z toho otrávený a naštvaný sám na sebe, že jsem se hned nezvedl a neodešel. Každá rána kladivem je jako pecka do mé hlavy. Mám toho dost. Asi to sbalím. Spíš by mi nevadilo, kdybych někde v klidu seděl a neměl ani záběr, ale o tohle vážně nestojím.

Už mám jeden prut venku z vody, když se druhý rozjede, a to pěkně svižně. Rychle ho popadám a rázem je jasné, že tohle bude ryba z kategorie větších a podložku jsem tudíž nechystal úplně zbytečně. Ryba míří – jak jinak než pod most. Tam je za pilířem spousta větví a také jsou tam staré dřevěné pilíře původního mostu. Ona ví, kde hledat záchranu! Musím se do prutu hezky opřít, ale na rybu to žádný zvláštní dojem neudělá. Ještě si pěkných pár metrů vlasce z navijáku vytáhne, než ji zastavím a otočím. Bylo to jen tak tak.


Tomuto hluk nevadil

Ještě chvíli trvá, než se ryba unaví natolik, abych ji mohl bezpečně podebrat. Je to pěkný kapr, kterému do osmdesáti centimetrů mnoho nechybí, takže hodně pěkná ryba. Po pravdě přiznávám, že toho bych dnes nečekal ani náhodou, ale zase mi nádherně potvrdil, že ne všude hluk rybám vadí. Ovšem pravda je i to, že vždycky budu raději vyhledávat klidná místa, než jakým je dnes právě tohle, anebo sem budu chodit jen v dobu, kdy je tu alespoň trochu klidněji…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (11 reakcí)

Přečteno: 9 724x
Průměrná známka: 1.09