Nebojte se baitcastu

27.1.2020 - Milan Tychler

V době přívlačové sezony, respektive vždy ve chvíli, kdy se rozjede, se opět začíná na diskuzních fórech probírat téma baitcastu, tedy malého nahazovacího multiplikátoru.

Tyto navijáky se u nás používají hodně okrajově, ale rozhodně to není tím, že by byly špatné nebo nevhodné pro naše vody. U nás se vláčí úplně stejně jako v Americe nebo jinde ve světě. Jen tu prostě chybí ta dlouholetá tradice. Navíc jsou tuzemští rybáři neuvěřitelně konzervativní a základna „vláčkařů“ je nepoměrně menší než ta kaprařská. Přes to všechno už dost rybářů tomuto navijáku přišlo na chuť. Je však stále mnohem více těch, kteří ho ke své vlastní škodě zavrhli, někteří dokonce ještě dřív, než si vůbec vyzkoušeli, oč jde. Slepě totiž naslouchají hlasům, co do světa hlasitě vytrubují svou negativní zkušenost, která ovšem nepramení z ničeho jiného než z vlastní nešikovnosti a neznalosti.

Jedním z mýtů o tomto typu navijáku je přesvědčení, že nahazovací multiplikátor je naviják do lodě. Pokud na tuto informaci narazí rybář, který žádné plavidlo nevlastní, a uvěří jí, přestane se o tento naviják, k vlastní škodě, zajímat. Z čeho to pramení. Pravděpodobně z toho, že ve spoustě videí a filmů z Ameriky vidíme rybáře používat tento naviják při rybaření z lodi. To je ale dáno místními podmínkami a nemá to žádnou spojitost s typem navijáku. Souvisí to však s typem nástrahy, kterou tamní rybáři často používají. Baitcast se totiž výtečně hodí k nabízení takových nástrah, jaké se vodí lineárně, přímočaře a nijak zvlášť se s nimi nepracuje. Pomocí tohoto navijáku se tedy vodí spinnerbaity, některé typy gum, povrchové wobblery a klidně i rotační třpytky. To jsou nástrahy pro ryby, které se v Americe chytají nejčastěji. Těmi jsou různé druhy místních okounů, třeba také hadohlavci a štiky. Zní to neuvěřitelně, ale já chytil okounka pstruhového i u nás.

Ovšem naši okouni se obvykle chytají trochu jinak. Pokud však loví u hladiny, neváhám použít prut právě s tímto navijákem. Oblíbil jsem si ho i při lovu štik a stejně tak při lovu bolenů, ale i tloušťů. Samozřejmě, že s ním chytám z lodě, ale stejně tak i ze břehu, jako se to děje i v jiných zemích včetně stále omílané Ameriky, odkud znají mnozí rybáři jen populární závody Bassmaster Clasic, kde se chytá s těmito navijáky z lodě. To, že se loví i ze břehu, nikde neviděli, a tak je pro ně baitcastový naviják prostě naviják do lodě a basta! Myslíme prostě a jednoduše! Jak pohodlné! Dalším problémem je to, že skoro každý rybář zvyklý lovit se smekacím navijákem, což je zase naše tradice, si při stejném způsobu hodu s baitcastem pěkně naběhne a nevyhne se zamotání vlasce nebo šňůry, jelikož tento naviják vyžaduje především správné seřízení vzhledem k hmotnosti odhazované nástrahy, ale také jiný způsob hodu. Ono se to ne úplně snadno vysvětluje a také to chce trochu tréninku. Řekl bych to však tak, že zatímco při hodu se smekacím navijákem odhazujeme nástrahu silou prutu a často se do něj musíme hezky opřít, aby nástraha letěla daleko. Vlasec nebo šňůra se při tom smekají přes okraj cívky. Při nahazování s baitcastem využíváme kinetiku nástrahy a prudkému švihu se musíme vyhnout, i když to tak při pohledu na zkušeného rybáře, který hází s tímto navijákem, možná nevypadá.

S baitcastem jde o to, že pohybem prutu uvedete nástrahu do pohybu a ona pak plynule vytahuje vlasec nebo šňůru z uvolněné cívky. Vlasec se ale z cívky nesmeká, nýbrž odvíjí, protože volná cívka se točí. Když správně neodhadnete, jakou silou se do prutu opřít a kdy uvolnit cívku, a navíc nemáte správně seřízenou volnoběžnou brzdu, roztočí se cívka rychleji, než je třeba, a vyletí z ní chumel šňůry. Ta se pak samozřejmě zamotá a to je celý kámen úrazu. Čím je šňůra jemnější, tím je náchylnější k zamotání a tím hůře se pak také rozmotává. Ale věřte, že to není chyba navijáku! Je to prostě jen a jen rukama. Nic jiného v tom není.

I s úplně obyčejným modelem se dá házet naprosto bez problémů, když tomu věnujete dostatek času a jste ochotní se učit. S pokročilými navijáky vybavenými speciálními odstředivými či elektromagnetickými brzdnými systémy, jako je například DC (digital control), je to prostě paráda. Ovšem myslet si, že se vám s tímto navijákem šňůra zamotat nemůže, je stejně naivní, jako si myslet, že s automobilem vybaveným systémem ABS nemůžete dostat smyk. Všechny vychytávky těchto navijáků slouží vždy „jen“ jako podpora, usnadňují vám život a prodlužují hody.

Já si kdysi tak jako spousta rybářů také myslel, že když správně seřídím podle hmotnosti nástrahy „volnoběh“ cívky, mám tím vyhráno. Ale ono to tak úplně není. Vysvětlím proč. Někteří rybáři a poučky říkají, že se má volnoběh nastavit tak, aby hmotnost nástrahy při uvolnění páčky plynule vytahovala z cívky šňůru. To je v pořádku, pokud to budete brát zjednodušeně jako „základní“ seřízení. Brzy totiž poznáte, že právě tohle vás bude omezovat v délce hodů, a že když se naučíte s tímto navijákem skutečně házet, budete moct tuto brzdu uvolnit mnohem více, aniž byste riskovali, že vám při každém hodu vznikne na navijáku paruka. Ano, podle mého názoru má smysl si s touto brzdou hrát, hrát si i s druhým brzdným systémem, ale mnohem důležitější je fáze před dopadem nástrahy na hladinu, kdy musíte cívku palcem dobrzdit a zastavit v ten správný okamžik, aby se nestalo, že se vaše nástraha po dopadu na hladinu už nepohybuje, ale cívka navijáku se točí dál. To pak máte problém.

Dobrzdění cívky je něco podobného, jako když házíte například s anglickým splávkem. Když sestavu s anglickým splávkem před dopadem na hladinu nedobrzdíte a zátěž s nástrahou nepředběhne letící splávek a ten dopadne na hladinu jako první a teprve po něm dopadne vlasec se zátěží a háček s nástrahou, pravděpodobně se vám celá sestava zamotá. U baitcastu se s nástrahou nic nestane, ale zamotá se šňůra na navijáku.

Než začnu trochu více hovořit o tom, jak házet, snad bych měl říct, proč by si kdo měl či neměl tento naviják pořídit a v čem tkví jeho výhody. Tak třeba já si svůj první pořídil před mnoha a mnoha lety jen z čisté zvědavosti a jeho výhody jsem ocenil až později. Vím, že mnozí tento naviják doma mají a po prvních neúspěších ho prostě odložili nebo ho používají na vertikální přívlač, kde nenahazují a nástrahu jen prostě spouští z lodě.

Já spatřuji výhody baitcastů v tom, že tento naviják nikdy nekroutí vlasec ani šňůru, jak se to stává u navijáků smekacích s pevnou cívkou. V praxi to znamená mnohem delší životnost šňůry. Konstrukce je jednoduchá a poruchovost tím pádem minimální. Převody jsou přímé, tudíž pevné, robustní a silné. I malý naviják s pevnou šňůrou tak mohu používat k lovu hodně velkých ryb a tahat i nahazovat nástrahy kladoucí velký odpor bez rizika, že to naviják nevydrží, a přitom mohu volit naviják s velmi rychlým převodem. Naviják je posazený nízko na prutu a šňůra je vedena menšími očky těsně u blanku prutu, takže mnohem lépe v prutu vnímám, co se děje s nástrahou, a velmi zřetelně cítím i záběry. Baitcast mohu ovládat jen jednou rukou, což se někdy hodí. A to, co mě baví nejvíc, je, že s tímto navijákem a krátkým prutem mohu pomocí speciálního hodu (skip cast – „skákavý hod“) dostat svou nástrahu tam, kam by se mi to se smekacím navijákem nikdy nepodařilo: pod větve nízko nad vodou a pod mola, kde na nástrahu čekají pěkné štiky, okouni i další ryby…

Když se s tímto navijákem začnete učit, dávejte si zpočátku jen menší cíle a nesnažte se hned házet daleko. Začněte pomalu, zvolna a snažte se vnímat nástrahu, a ne prut. Nechte nástrahu, ať táhne šňůru, a nesnažte se odhazovat silově prutem. Ideální je začít spodním kyvadlovým hodem a postupně zkoušet boční hod z obou stran. I ten, ač už se vede více silově, stále vychází spíše ze zápěstí než z celé paže. Můžete zkoušet také hod přes hlavu. Já ho třeba prakticky vůbec nepoužívám. Uvidíte, že na to sami brzy přijdete, a jak budete postupně jistější, rychlost a vzdálenost se budou prodlužovat.

Jak daleko má být nástraha pod špičkou vlasce před hodem? To je dost individuální a každému bude vyhovovat něco jiného. Někdo má nástrahu u navijáku, někdo půl metru pod špičkou, ale záleží také na typu hodu a prostoru okolo vás. Opravdu na tom nic není, ale na začátku s nějakými delšími vzdálenostmi prostě nepočítejte. Se smekacím navijákem, se kterým už umíte, prostě hodíte dál. Až se naučíte, bude to dost vyrovnané.

Ještě je tu jedna důležitá věc, o které jsem se nezmínil, a tou je hmotnost nástrahy. Tento naviják nebude vyhovovat rybářům, kteří hodlají lovit s lehkými nástrahami. Se správným vybavením mohou ti šikovní docela slušně odhazovat pět gramů, ale většina bude začínat klasicky s hmotností deset gramů a možná i dvacet. To už skutečně záleží na šikovnosti a vybavení.

Nakonec je třeba vyřešit ještě jednu věc – dát na cívku vlasec, nebo šňůru? Já používám téměř výhradně pletenku, ale pro začátek a fázi učení se rozhodně doporučuji vlasec. Nějaké motanice určitě vzniknou a odstřižení kusu vlasce pak tolik nebolí. Když už jsme u toho, musím ještě říct, že množství vlasce na cívce nemá ani zdaleka takový vliv na délku hodu jako u smekacího navijáku, neboť se nic nesmeká přes okraj cívky.

Chápu, že tento článek asi nikoho nepřiměje běžet a koupit si házecí multiplikátor, ale to rozhodně není jeho cílem. Chci jen, aby bylo pochopeno, oč tu jde. Snad pomohu těm, kterým už zakoupený naviják leží někde jen tak bez užitku. Mě prostě štvou ty výkřiky, že tento naviják není k ničemu. Není to pravda. Problém není v navijáku, ale v rukou, které ho drží. A tak je to obvykle se vším…