Pořádný kus masa

8.7.2019 - Milan Tychler

Tloušť je má oblíbená ryba ve všech směrech a byla to má první větší říční ryba, o kterou jsem se jako kluk pokoušel, jakmile jsem na plavanou zvládal chytat plotice. Chytával jsem na čisté podhorské řece, kde bylo až na pár výjimek vidět na dno. Podloží bylo povětšinou štěrkové nebo kamenité, voda křišťálově čistá a tloušti v ní nádherně barevní a také dost vypasení, protože nouzí určitě netrpěli. Pod hladinou se proháněly oukleje, všude bylo spousty plotiček a pod kameny byly kromě mřenek i vranky. Řeka se vinula údolím s lukami, kde na březích rostly staré stromy, vrbové houští a všude lesy lopuchů. Tloušti čekávali pod břehy, kam na hladinu každou chvíli spadl nějaký tučný brouk anebo luční kobylka, kterých tam bývaly mraky. Jejich veselé vrzání se neslo do daleka. V řece stačilo zvednout plochý kámen a pod ním byly celé trsy larev chrostíků ve svých schránkách, které vypadaly jako trubičky slepené z drobných kamínků. Často jsem na nic jiného nechytal.

Nebylo snadné chytat tlouště v čisté řece, kde velmi dobře viděli, a lov se splávkem žádné valné úspěchy nepřinášel. Teprve lov na položenou s třešněmi přinesl první slušné ryby, ale největší radost jsem měl z pěkných tloušťů ulovených přívlačí. Nebylo to vůbec snadné, a hlavně nebylo z čeho vybrat tu správnou nástrahu. Malou plandavku tyto mazané ryby rychle prokoukly a těch pár rotaček, co jsem měl, na ně také nestačilo. Stále jsem je měl v hlavě a přemýšlel jsem jak na ně. Nakonec se ukázala jako úplně nejlepší technika lov s málo zatíženou nástrahou splavovanou proudem, ovšem bez splávku.

Tato technika není nepodobná dnešnímu lovu s umělou vosí larvou. Vlastně je to totéž. Tenkrát jsem používal krátký dvoudílný prut na přívlač a na navijáku měl vlasec o průměru 0,15 mm. Na konci vlasce byl větší háček a zhruba třicet centimetrů nad ním přimáčknutý malý brok. Velikost broku jsem měnil podle hloubky a rychlosti proudu. Celý lov byl velmi jednoduchý. Nahodit šikmo proti proudu a pak nechat proud, ať nástrahu sám nese. Stačilo jen udržovat napnutý vlasec. Najednou přišla rána a tloušť už cloumal vlascem. Tenkrát jsem nemohl tušit, jak bude tento způsob lovu populární při závodním lovu pstruhů s umělými nástrahami.

Na háčku jsem míval buď malou mrtvou slunku, na které jsem chodil s čeřínkem k rybníku, anebo právě ony larvy chrostíků. Napichoval jsem je na háček i po pěti. Bylo to objemnější sousto, ale tlouští tlama je prostorná a tato nástraha v ní zmizela jako nic. Když se mi nechtělo šlapat k rybníku na slunky, chytil jsem si jakoukoli jinou rybku v řece a chytal jsem na kousky rybího masa. Někdy to bylo dokonce lepší než celá rybka. Brzy jsem zjistil, že i malý tloušť je schopen bleskově popadnout malou rybku, ale používat větší nástrahy jsem se bál. Jenže časem i na ně došlo a pak jsem si vyčítal, že jsem to nezkusil dřív, protože právě na ně mi přišly ti největší ryby.

Na větší nástrahy bylo záběrů přirozeně méně a často jsem měl dilema, zda raději nechytat na nástrahy menší, protože jsem přece jen byl nedočkavý a chtěl jsem mít na prutu aspoň nějakou rybu. Když nemáte ani na slibných místech po několika hodinách záběr, je to trochu frustrující, ale najednou přijde rána a je to tam! Pak si řeknete, že to za to stojí. Jednou mi do prutu práskla ryba, když už jsem to ani nečekal. Bylo to ve chvíli, kdy už proud vyplavoval nástrahu z tůně na mělkou písčinu. Zahlédl jsem jen tmavý blesk, a než jsem se nadál, ryba mi rvala prut z ruky. Bylo to hodně divoké a já si říkal, že tohle musí být ten největší tloušť v řece.

Velký tloušť se umí rvát, ale tohle bylo něco, co jsem ještě nezažil. Rybu jsem nakonec do podběráku přivedl, jenže to nebyl tloušť, ale štika. Pěkný úlovek slušné sedmdesátky, která se se štěstím zasekla v koutku tlamy, a tak nemohla vlasec překousnout. Tenkrát to byl opravdu silný zážitek, ale nebyla to jediná štika, kterou jsem takto chytil. Ještě více mi jich ale vlasec ukouslo.

Tohle všechno se mi honí hlavou ve chvíli, kdy stojím po kolena v úplně jiné řece, v jiné části republiky a o více než čtyřicet let starší. U protějšího břehu stojí tloušť, který občas vyjede k hladině, sebere tiše nějakého broučka a zase klesne dolů. Všiml jsem si ho jen díky tomu, že jsem se podíval do těch míst ve chvíli, kdy něco sebral z hladiny a voda se trochu zavlnila, což upoutalo mou pozornost. Tato ryba není svou velikostí nijak výjimečná. Bude mít tak okolo čtyřiceti centimetrů, ale dnes by i tohle byl pěkný úlovek. Je strašné vedro, voda v řece zapadlá a mé nástrahy honí jen malí tlouštíci, kteří ani nestojí za řeč. Na větší rybu jsem za téměř celé dopoledne nenarazil. Chytám na malé rotačky, což je dobrá nástraha na tlouště, ale dnes to nějak nefunguje. Jak říkám, jen malé ryby…

Zkouším tuhle nástrahu i na většího tlouště, ale nemá zájem. Jen jednou se za ní otočí a snad metr na ni povyjede. Náhle se však otáčí zpět ke břehu a zájem nadobro ztrácí. Nechci být příliš dotěrný. Tahle ryba by se mohla snadno vyplašit a už teď je div, že pořád stojí tam, kde stojí, a stále loví hmyz. Asi nebude snadné vyprovokovat ho k záběru. Vím, že v tuhle chvíli se prostě nevyplácí spěchat, a tak opatrně couvám zpět ke svému břehu. Tam si sednu do trávy, napiju se a přemýšlím co s tím. Nakonec dospěji k názoru, že na rotačku tohoto tlouště asi nedostanu. Nejsem ale daleko od auta a tam mám i jiné nástrahy a také prut s měkkou špičkou na gumičky. Snad bych se mohl ještě pokusit… Dobrou nástrahou by mohl být třeba i streamer.

Vylézám z vody, měním prut i krabičky s nástrahami. Pro jistotu si cpu do kapes vesty, co se mi tam vejde. Podruhé už zpátky nepůjdu. Zkouším streamer, jenže mám problém – abych se neprozradil, musím házet dost daleko a to znamená nástrahu hodně zatížit. I když umístím zátěž dál od nástrahy, není to prostě ono a tloušť vůbec nereaguje. Musím vymyslet něco jiného. Tak co mám vlastně ještě v těch krabičkách? Znovu se tím probírám a do ruky mi padne malá krabička s několika gumami. Do kapsy jsem ji dal vlastně omylem, protože jsou to samé poškozené a všelijak potrhané. Zaujme mě ale jedna, kterou bych mohl využít. Žlutý twister má sice téměř amputovaný ocásek, ale když odstraním ocásek docela, budu mít larvu jako malinu! Takové velké larvy jsem nacházel jako kluk v kompostu, když jsem hledal hnojáčky. Byly to ponravy chroustů a také velké larvy nosorožíka.

Tělíčko twistera je přesně taková tučná larva, jaká by mohla tlouště zaujmout. Ještě potřebuji nějaký háček, na který gumu nastražím. Beru ho z větší plandavky a je to! Abych pravdu řekl, jsem už trochu skeptický. Na tohoto tlouště už „útočím“ dost dlouho a bojím se, že to dnes skončí fiaskem. Mám však štěstí. Hned na první hod jsem úspěšný: larva padá tloušti kousek za ocas, ryba se otočí a s divokým zašploucháním nástrahu popadne. Neměl moc času si ji prohlédnout, tvar mu byl zřejmě známý, nespojil si ho s žádným nebezpečím, a tudíž sousto vyhodnotil jako bezpečné. Zdolávání nebylo ani divoké, ani dlouhé. Prostě tlouště pomalu vedu k podběráku a dokonáno jest. Nástraha na háčku bez protihrotu mu z tlamy vypadne sama v podběráku, a tak na něj nemusím ani sáhnout. Prohlédnu si ho ve vodě a pak mu jen uvolním cestu ven. Trochu zmateně odplouvá do tmavé hlubiny, kde se na nějakou dobu schová. Já končím sice s jedinou slušnější rybou toho dne, ale zase jsem se na chvíli vrátil o pár let zpátky a to bylo bezva…