MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

MRK.cz - Stále na rybách

1. MS LRU plavaná v kategorii Masters 1.část

24.3. - hraji

Na samém začátku svého povídání o letošním, historicky prvním mistrovství světa v plavané v kategorii MASTERS bych měl asi osvětlit, kde se tato kategorie vzala a jaká byla historie jejího vzniku.

V roce 2016 rozhodlo zasedání FIPS-ed, že je potřeba snížit věkovou hranici stávající kategorie VETERANS ze šedesáti na padesát pět let. V roce 2017 tak mohla vyjet na MS veteránů do Srbska i česká výprava složená ze závodníků, kteří ještě neměli šedesát let. Už o rok později ale přišel FIPS-ed s další změnou. Byla vytvořena nová kategorie - MASTERS. Ta zahrnuje závodníky ve věku od 55 let do 65 let a kategorie VETERANS je teď určena závodníkům ve věku od 65 let výš. Nově bylo stanoveno pravidlo, že závodníci nad 75 let musí povinně předložit při registraci potvrzení od lékaře o zdravotní způsobilosti.

A tak se v roce 2018 v Chorvatsku konalo historicky první mistrovství světa kategorie MASTERS. Český tým, který v roce 2017 zůstal krůček od medaile v soutěži týmů, když skončil na čtvrtém místě, samozřejmě toužil po odvetě, protože medaile jim utekla opravdu o malý kousek.

Začátek letošního výjezdu na mistrovství světa provázela jedna změna organizační: státní trenér Jan Heidenreich mě požádal, abych mu opět, po roční přestávce, dělal asistenta trenéra. Dále nás čekala změna ve složení týmu, když Mirek Melcher navrhl trenérovi, abych byl do sestavy týmu zařazen já namísto Pavla Práška. Ostatní členové týmu nebyli proti, a tak jsem se po vyhlášení nominace stal reprezentantem a současně asistentem zodpovědným za organizační zajištění výjezdu.



Tým byl nominován v tomto složení: Jan Heidenreich, Vojtěch Mastera, Miroslav Melcher, Jiří Volák a Jiří Hrazdil. Jako doprovod s námi jeli Tamara Heidenreichová, Radek Chromý, Pavol Mihál a Petr Kazatel. V průběhu týdne dorazil ještě Ladislav Polovic jako břehař pro Vojtěcha Mašteru a týmoví kolegové Martin a Vendula Pavkovi jako podpora pro mě.

Netrpělivě jsme čekali na oficiální propozice závodu, respektive na oznámení, na jaké trati se závod bude konat. Když jsme se dočkali, zvěděli jsme, že naše závodní trať se bude nacházet v městečku Sveti Martin na Muri. Je to nejsevernější město v Chorvatsku na samé hranici se Slovinskem, do Maďarska co by odhozem dohodil. Řeka Mura tvoří hranici mezi Slovinskem a Chorvatskem. Nádrž, přesněji řečeno mrtvé rameno řeky Mury, kde se bude závodit, se jmenuje Žabnik. Podle strohých informací se zde vyskytují oukleje, plotice, karas, kapr a sumeček americký. Termín závodu byl stanoven na 16. a 17. června, oficiální trénink začínal v úterý 12. června.



Základní informace jsme znali, bylo na čase začít řešit organizaci. První záležitost k řešení se našla rychle. Odbor plavané neschválil úhradu startovného za tým reprezentující Českou republiku. Po konzultaci se členy týmu a s organizátorem v Chorvatsku jsem startovné uhradil ze svého účtu a čekal jsem, zda naši účast chorvatská strana potvrdí. Stalo se a já jsem se mohl pustit do zajišťování ubytování. Nakonec jsem se rozhodl pro penzion Apartmani LAPAŽ vzdálený asi sedm kilometrů od závodní trati v obci Toplice Sveti Martin. Měli jsme k dispozici tři samostatné apartmány standardně vybavené kuchyňkou, koupelnou, velkou společenskou místností a dvěma ložnicemi. Všude byla klimatizace a nezbytná televize. Nakonec se ukázalo, že český tým hendikepovaných bydlí asi půl kilometru od nás, v jiných apartmánech. Bonusem se ukázala být skutečnost, že porady kapitánů se konaly v areálu hotelového komplexu Spa Golfer, který byl ve stejné vesničce, také asi půl kilometru daleko.



Když se blížil termín odjezdu, trenér sestavil seznam vybavení, které musel mít každý s sebou, abychom nebyli zaskočeni. Také se rozdělilo krmení a hlína mezi řidiče velkých dodávek, protože v osobních autech bylo místo jen na vybavení a dvoučlennou posádku. Rozhodli jsme, že s výjimkou Jirky Voláka, který měl jet z Prahy jinou cestou, se sejdeme v pondělí 11. června ráno na čerpací stanici u Břeclavi, odkud budeme pokračovat přes Slovensko, Maďarsko a Slovinsko do našeho cíle. Cesta proběhla v poklidu, jen drobná chyba v navigaci způsobila, že Honza s Tamarou si trochu zajeli. Honza si to ale užil, protože mohl po dálnici ujíždět jako formule. Večer v sedm jsme byli všichni v apartmánech a ubytovaní a měli jsme za sebou dokonce prohlídku tratě i s koupelí a průzkumem dna.



Já s Petrem Kazatelem jsme vyrazili na obhlídku později než rychlejší Mirek a Vojta, kteří dorazili už brzo odpoledne. Když jsme přijeli k Žabniku, byli jsme celkem překvapení relativně malou velikostí vodní plochy. Zajímavě vypadaly buldozerem srovnané štěrkové břehy, na kterých byla postavena dřevěná pódia pro lovící. Hladina byla u protějšího břehu hustě pokrytá listy stulíků, osamocený trs se občas objevil i v dosahu děličky. A ještě jedna věc nás překvapila - navzdory poměrně pozdní hodině nebyl na hladině vidět žádný pohyb. Vůbec žádný. Při obhlídce a procházce kolem ramene jsme nespatřili jedinou rybu. Pouze v sousedící silně zarostlé větší kaluži Petr nakonec objevil ostřížím zrakem jednu slunečnici pestrou, která hledala kořist kolem břehu. Jak bylo zřejmé, sektory A, B a C byly na větší části ramene, sektor D byl bokem a zajíždělo se k němu jinou cestou. Informační tabule na břehu informovala jednak o tom, jak slepé rameno vzniklo, jednak o fauně, která v něm žije. Pravda je, že volavek a jiných ptačích rybožravých predátorů jsme viděli dost. Možná i proto se ryby neukazovaly na hladině, aby se nevystavovaly nebezpečí, že se stanou jedním z chodů ptačí večeře.



V úterý 12. června ráno všichni zamířili na tréninkovou trať, jen já s Pavolem Mihálem jsme jeli na losování tréninkových boxů do hotelu Spa Golfer. Chvíli jsme hledali, kde se bude losovat, ale nakonec jsme se dostali do správného sálu. Čekali jsme na losování boxů pro všechny kategorie. Kategorie MASTERS se losovala jako poslední, protože jak veteráni, tak hendikepovaní měli na své závodní úseky delší cestu. Nakonec jsme se dočkali, převzali jsme soupis tréninkových boxů na všechny čtyři dny a jen okrajově jsme zaregistrovali informaci o tom, že družstvo španělských rybářů v kategorii MASTERS bylo chybně zařazeno do kategorie VETERANS. Brzy jsme však měli zjistit, že to je důležitá informace.
V kategorii MASTERS bylo totiž najednou o jeden tým víc, tedy osmnáct místo sedmnácti. Po příjezdu na tréninkový úsek jsme zjistili, že kvůli této chybě není dost místa na trénink, protože organizátor vytyčil jen 17 boxů. Bohužel jsme úterní trénink měli absolvovat na sektoru D, kde nebyl ani prostor pro nějaké roztažení mimo místa s postavenými platformami.



Nejprve jsem jel za organizátorem a snažil se mu vysvětlit, v čem je potíž. Pak probíhalo jednání s týmy v našem okolí. Problémem byl i v tom, že tréninkový box zahrnoval jen čtyři místa, ale závodníků včetně náhradníka bylo pět. Nakonec se o jedno plato posunuli Angličané vedle nás vlevo, my jsme se uskromnili na tři plata ve prospěch německého týmu vpravo a na konec se vmáčkli Srbové. Podařilo se všechny týmy nějak poskládat a začala příprava na trénink. Bylo dohodnuto, že každý zkusí jinou kombinaci krmení a jinou techniku lovu, protože stulíky u protějšího břehu lákaly k vyzkoušení odhozu v blízkosti velké plochy rostlin. Očekávali jsme tam především trošku větší ryby.

Vojta Maštera namíchal dvě kila směsi Turbo s 6 kg hlíny a jeho úkolem bylo zkoušet děličku a bič. Mirek Melcher míchal půl na půl kilo Sensas Carp a kilo směsi Turbo, hlínu Terre de Some, vázací hlínu s liantem. Chytat měl děličku a odhoz. Honza Heidenreich namíchal 2 kg Grand Prix s 0,3 kg TTX, spařeným konopím a melasou, přidal posilovač Truskavka, hlínu Terre de Some, liant. I on měl chytat děličku. Jirka Volák namíchal 1 kg Sensas Carp a 1 kg Super Fond, hlínu Terre de Some, liant a chytat měl děličku. Já namíchal 1 kg Sensas Gros Gardons a 1 kg Sensas Etange, hlínu Terre de Some, liant. A protože nebylo místo ani na postavení sedačky, chytal jsem ze břehu na krátké biče malé rybky z mezivody. Cílem bylo vyzkoušet, který způsob krmení a chytání bude nejúspěšnější. Živou jsme měli všichni víceméně stejnou: červy (živé i utopené 0,75 litru), pinky (0,25 litru), žížaly (0,25 litru), malé patentky (0,5 až 0,75 litru), kukly (0,5 litru). V poměrně úmorném vedru a pod pálícím sluníčkem jsme čtyři hodiny chytali, co to šlo.



Každý v rámci svého úkolu zkoušel najít něco, co by fungovalo nejlépe. Já jsem nakonec přibral Petra Kazatele a zkoušeli jsme na krátké biče nachytat v blízkosti břehu co nejvíc drobných rybek. Zajímavé bylo, že všudepřítomní sumečci američtí neváhali vyplavat do mezivody a byli i na bič častým úlovkem. Mimo nich jsme chytali plotice, karasy, okouny, slunečnice, oukleje, ale vše jen malé velikosti. Mirek Melcher s Radkem Chromým zkusili chytat odhoz těsně u stulíků, dovezli z tohoto místa několik o kousek větších karasů, a dokonce jednoho kapra. Po ukončení tréninku jsme zvážili jednotlivé úlovky. Váha se pohybovala vždy od 905 g až po 1 480 g. Já s Petrem jsme nachytali celkem 2 910 g, ale protože jsme lovili dva, podělili jsme výsledek dvěma a vyšlo nám na jednoho 1 455 g, což odpovídalo ostatním výsledkům. Překvapivě se ukázalo, že lov na odhoz a čekání na větší rybu u stulíků nemusí být zaručeně vítězná taktika. Večer proběhla porada a zhodnocení výsledků a stanovili jsme plán na středu.



Ve středu 13. června ráno nás čekala opět slunečná obloha a příjemná ranní teplota. Trénovali jsme v boxu na sektoru B. Krmení bylo tentokrát rozdělené takto: Vojta Maštera Turbo a Sensas GG, ouklejovina, chytat měl dlouhou a krátkou děličku a bič; Mirek Melcher půl na půl Turbo a Etange, chytat měl dlouhou a krátkou děličku; Honza Heidenreich míchal Grand Prix a Super Fond plus TTX, chytat měl dlouhou a krátkou děličku a bič; Jirka Volák míchal Sensas Carp Fine a Etange, chytat měl děličku; já jsem míchal také Sensas GG a Etange, chytat jsem měl dlouhou a krátkou děličku. Všichni jsme měli k dispozici pět sáčků hlíny světlé a tmavé barvy a živou v podobném složení jako v úterý, tedy červy, pinky, žížaly, patentku a kukly. Zakrmili jsme klasicky na dlouhou děličku (11,5 metru) a na krátkou podle toho, kdo si kde našel ve vodě „zajímavé“ místo.
Na mém místě nebylo zajímavého nic. Dno bylo jako mlat, s minimálními rozdíly hloubky. Zakrmil jsem tedy na pětidílný topset. Chytal jsem ze dna se sestavami od 0,5 do 2,0 g, nejlepší byla sestava 1,5 g se splávkem Chi-chi. Záběry mi chodily pravidelně, jen to chtělo pravidelně krmit. Soustředil jsem se na lov sumečků, protože lovení malých plotic mi prostě nešlo dost rychle. Jak řekl můj kouč Petr: „Jirko, tohle prostě neumíš dostatečně rychle, tak to nebudeme chytat.“ Sumečků jsem chytil celkem 47 kusů a k nim už žádnou jinou rybu. Hmotnostní průměr lovených sumečků vycházel na 40 g na kus, což byl důležitý údaj. Hmotnostní průměr lovených plotic a podobných rybek byl totiž pouhých 7 g. Mirkovi se podařil bonusový kapr. Celkové navážené hmotnosti se pohybovaly od 1 210 g po 2 815 g, což už byla hmotnost, jaká se nám jevila jako dostatečná na rozumný výsledek v závodě.



Po závodě večer po krátkém odpočinku a hygieně proběhla opět porada s analýzou výsledků a postřehů. Během večera se ale zatáhlo, přišla bouřka a poté vytrvalý déšť a ochlazení. Déšť bubnoval na okna i celou noc.

Čtvrteční upršené a studené ráno nás donutilo najít teplejší oblečení a hlavně oblečení do deště. V tento den jsme trénovali na sektoru C. Cílem tréninku bylo ověřit, zda je lepší chytat malé rybky v mezivodě, nebo sumečky za dna. Tomu odpovídala i skladba krmení. Mirek a Vojta chytali na Turbo a Surface, Vojta navíc krmení obarvil na bílo. Oba dva měli chytat děličku z mezivody. Honza namíchal Sensas Carp a Super Fond, přidal spařené konopí a posilovač a měl chytat děličku v mezivodě a na dně. Jirka namíchal Super Fond a Sensas Carp Fine a použil posilovač žížala. Měl chytat děličku na dně. Já namíchal Sensas Carp Fine a Etange a chytat jsem měl děličku na dně. Všichni jsme opět měli k dispozici tři balení světlé a jedno balení tmavé hlíny. Živou jsme měli ve stejném složení jako v předchozí dny.
V tomto tréninku jsem seděl mezi platy, protože jak jsem zmínil na začátku, v boxu byla jen čtyři plata, ale pět trénujících. Bylo to nepříjemné, protože jsme seděli s Jirkou Volákem a Honzou jen pět metrů od sebe. Zakrmili jsme na děličku a za vytrvalého deště začali chytat. Mirek s Vojtou se zaměřili na chytání malých ryb z mezivody, zbytek se snažil chytat všechny ryby ze dna. V průběhu tréninku přišlo několik slabších míst, ale bylo to dáno nedostatečně častým dokrmováním. Chtělo to najít správný rytmus, zhruba po sedmi minutách zavézt kuličku, aby se udržely ryby na místě v dostatečném počtu.
Při vážení jsme navážili hmotnosti od 1 350 g do 2 025 g. A to bylo podle zpráv od jiných týmů, i když neověřených, poměrně málo. Dostaly se k nám totiž informace o úlovcích kolem šesti kilogramů, což bylo podle dosavadního průběhu tréninku opravdu hodně. Večerní porada a analýza vedla trenéra k závěru, že v posledním tréninku budou trénovat jen čtyři závodníci nominovaní do prvního závodu a znovu se ověří, zda bude výhodnější lovit sumečky, nebo plotice. Ve čtvrtek navečer se konalo slavnostní zahájení, kterého jsme se samozřejmě zúčastnili společně s týmem hendikepovaných. Zároveň jsme si s nimi také vyměnili informace, ale ukázalo se, že chytání na jejich trati je ještě mnohem složitější.



V pátek ráno, už opět za slunečního svitu, jsme zamířili na sektor A. Honza namíchal opět Sensas Carp a Super Fond se spařeným konopím. Naším plánem bylo chytat děličku na dně a v mezivodě. Vojta namíchal Turbo a Surface a opět použil bílou barvu, aby krmení vytvářelo výrazný mrak a lákalo malé rybky. Chytat měl na devítimetrovou děličku na dně a v mezivodě, případně zkusit bič u břehu. Já jsem opět zvolil Sensas Carp a Etange a měl jsem i Surface pro strýčka příhodu. Chytat jsem měl děličku v délce 11,5 metru na dně a případně zkusit bič u břehu. Mirek namíchal Turbo a Surface a chytat měl bič. Chytali jsme v podstatě celou dobu tréninku, bez slabých a hluchých míst. Naše výsledné hmotnosti po čtyřech hodinách byly od 2 690 g (Mirek měl 230 ryb) až po 3 085 g. Já chytil 79 sumečků a dosáhl jsem celkové hmotnosti 2 825 g, bohužel bez jediné bonusové ryby. Počet 79 ryb však už byl rozhodně nadějný. Všechny ryby byly chycené ze dna na kombinaci kousku žížaly a patentky. Překvapivé bylo, že velmi často, i když splávek vylezl z vody, jak sumeček nadzvedl i hlavní zátěž, šel zásek do prázdna. Největší hmotnost nachytal Vojta, který kombinoval chytání malých ryb z mezivody s chytáním sumečků u dna. V pátek dorazili Martin a Vendula Pavkovi, členové našeho týmu Tubertini, jako podpora na trati. Martin mi dovezl celou náhradní děličku, kdyby se snad stalo něco nečekaného.



Pokračování příště.

Autor: hraji - ®

Diskuse k článku (40 reakcí)

Přečteno: 2 495x
Průměrná známka: 1.26

Související články

1. MS LRU plavaná v kategorii Masters 2.část

První vyrolování, pomalé potopení sestavy a nic. Soupeři mrskají miniaturní plotičky na biče nebo krátké topsety a můj splávek sedí jako kachna. Naštěstí ale jen čtyřicet sekund.

Akční nabídky
Všechny slevy a akce
akce, rybareniGARDNER - Vrhací tyč SKORPION

Za 199
Výprodej - sleva 40% na vše! ( do vyprodání skladových zásob )

akce, rybareniSHIMANO - Taška sult carryall large

Za 432
Výprodej - sleva 40% na vše! ( do vyprodání skladových zásob )

Oznámení - plavaná
Vložit oznámení

Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.

Kalendář akcí - plavaná
Seznam závodů
Výsledky závodů
Všechny výsledky
Doporučujeme cestovku
Rubrika Cestovky
CA RYBOLOV NORSKO CA RYBOLOV NORSKO

Jsme cestovka zaměřená na rybolov v Norsku. Nabízíme velmi atraktivní lokality jako je SOROYA, BAKKAN WAHL, NORDKAPP, KVALOYA. Nezabýváme se...