Večer se konala porada kapitánů a rozlosování sektorů na sobotní závod. Do sektoru A byl vylosován Mirek, do sektoru B Vojta, do sektoru C já a do sektoru D Honza. Taktika byla stanovena tak, že budeme chytat sumečky ze dna, protože se ukázalo, že na jednoho průměrného sumečka je třeba chytit šest až sedm kusů plotic. Když byl sumeček trošku větší, kolem šedesáti gramů, bylo plotic potřeba osm až devět. Prostě budeme chytat větší ryby.
Ráno Pavol Mihál vyrazil na poradu kapitánů a losování, které první den probíhalo s pomocí tabulky, takže bylo poměrně rychlé. Vylosovali jsme si tato místa: A14 - Mirek, B4 - Vojta, C17 - já, D9 - Honza. Udělali jsme týmovou fotku, popřáli si hodně štěstí a vyrazili jsme do určeného sektoru. Ve svém sektoru jsem viděl minimálně dvě slavná jména - Jean Desque a Steve Sanders. Hvězdy mezinárodního formátu, nositelé mnoha titulů z mezinárodních závodů. Doslova legendy plavané. Steve navíc seděl hned vedle mě na místě C16. Na pravé straně byl rakouský závodník Karl Deuschl.
Po signálu jsem si začal připravovat vybavení, zatímco Petr mi dolaďoval krmení, tři druhy hlíny a živou. Vše šlo podle plánu, a tak jsem byl za 35 minut připravený a vyměňoval jsem si postřehy s Petrem, Martinem a Vendulou. Přiznám se, že mi přítomnost kamarádů pomáhá zahnat nervozitu z prvního závodu na mistrovství světa. Když přišla kontrola, kterou prováděl Jan van Schendel, trochu se divil, když viděl dvě různá krmení a tři hlíny, protože většina závodníků předložila jeden kbelík s lehkým krmením na malé ryby. Všechno to ale přepočítal a schválil. Kbelíky a krabičky se stěhovaly za čáru a bylo to na mně.
Ihned rozděluji patentku a ostatní živou do krabiček a jdu míchat krmení. Kašovitou mrakující směs na chytání malých ryb dávám pod plato sedačky, kdyby náhodou byla potřeba. Směs Sensas Carp a Etange doplňuji třemi hrstmi světlé hlíny Terre de Some a přidávám mrtvé červy, nastříhané žížaly, kukly a trošku polomrtvé patentky. Ze směsi připravuji dvanáct „dělostřeleckých“ koulí. Potom beru tmavou hlínu double leam a do ní míchám opět trochu mrtvých červů, kukel, stříhaných žížal a patentku. Vyrobím z ní pět koulí na kalíškování. Nakonec si připravuji belchatovskou hlínu, do které přidávám opět kukly a červy. Patentku a žížaly budu přidávat v průběhu závodu, podle situace. Tuto hlínu budu celý závod kalíškovat. Na signál začínám házet koule na děličku. Jsem ale v sektoru jediný. Ostatní vozí kalíšky nebo házejí malé decentní kuličky na krátkou děličku. Mé bombardování zcela zjevně vyvolává u mých soupeřů rozpaky hraničící s nepochopením. Potom ještě zavezu připravených pět koulí kalíškem. Zbývá ještě chvíle času do začátku závodu. Připravuji si svoji osvědčenou sestavu 1,5 g se splávkem Chi-chi, nastražuji tři patentky a pinku a jde se na to.
První vyrolování, pomalé potopení sestavy a nic. Soupeři mrskají miniaturní plotičky na biče nebo krátké topsety a můj splávek sedí jako kachna. Naštěstí ale jen čtyřicet sekund. Pak se potápí a první sumeček naštvaně bojuje na konci udice. Padá ze mě obrovská tíha a pak už to celkem jde. Pravidelně chytám sumečky různých velikostí, dokrmuji kalíškem a držím ryby stále na lovišti. Občas je potřeba jim nástrahu popotáhnout, aby zareagovali rychleji, ale daří se držet tempo a rytmus. Petr mě zkušeně koučuje a připomíná krmení, když náhodou v zápalu boje zapomenu. Po nějaké době hlásím: „Carp number one!“ Na udici se mi pověsil na naše poměry malinkatý, ale tady velmi vítaný bonusový kapřík o váze asi 200 g. Ve třetí hodině po zcela obyčejném záběru vystřelí amortizér z děličky nebývalou rychlostí. Další bonusová ryba, tentokrát ale zjevně větší. Po chvíli je jasné, že to není větší kapr, ale zato mimořádný sumeček, jakého se nám během tréninku nepovedlo chytit. Má odhadem 35 cm a asi 250 až 300 g. Ti malí berou stále s neklesající intenzitou, a tak pravidelně přihazuji do vezírku další gramy. Občas stihnu vrhnout krátký pohled na souseda Karla, který chytá děličku a bič a pak zase děličku, povětšinou plotičky, občas sumečka. To soused vlevo, Steve, jede v neuvěřitelném strojovém tempu na krátkou děličku jednu plotici za druhou. U něj se ryby za hodinu počítají na desítky až stovky.
Chvíli před koncem si všímám, že ačkoliv celou dobu každou malou rybku podebírá podběrákem, rozhodne se cejnka, odhadem 40 g těžkého, hodit na prsa. Cejn se ještě ve vzduchu osvobozuje z háčku a padá na šikmý upravený oblázkový břeh, dvakrát se mrskne a zmizí ve vodě. Chybička, jaká se přihodí občas každému. Signál hlásí pět minut do konce závodu. Ještě rychle přidávám dva sumečky a je konec mého prvního závodu na mistrovství světa.
Asi půl hodiny před koncem jsme s Petrem viděli, že Honza na sektoru D chytil kapra, jinak zprávy z trati nemáme, vysílačky dnes mlčely. Petr s Vendulkou jdou s váhou na našem sektoru. Protože jsem předposlední, je jasné, že budu znát okamžitě výsledek, protože si troufám odhadnout, že rakouský kolega má ryb méně než já. Vážení je tu. Váha se ustálí na 3 133 g. Podepíšu váhu a bleskově jedu po hmotnostech nade mnou. Neuvěřitelné - dvojka v sektoru!
Petr i Vendulka mi blahopřejí a já se nemohu vzpamatovat. A to už mi Petr hlásí detaily: Jean Desque měl 363 ryb, tys měl 63 ryb a porazils ho o sedm gramů. Steve Sanders mi přichází gratulovat. To už oba víme, že jsem navážil o 24 gramů víc než on, a oba také víme, že ten malinkatý cejn ho stál dvě místa v pořadí. Směje se a říká mi, že ten pán, a ukazuje na Petra, mu toho cejna nepřál. Tlumočím to Petrovi a ten se se smíchem brání, že určitě ne. Věci si balím v podivném euforickém opojení. A čekáme na výsledky kolegů. Mirek nachytal 2 313 g a stačilo to na 9. místo, Vojta nachytal 2 023 g a získal 8. místo a Honza nachytal 3 471 g a umístil se na 6. místě v sektoru.
Součet týmu je 25, což nás řadí po prvním dnu na čtvrté místo, jen půl bodu za třetím týmem Maďarska. Na čele soutěže týmů je Francie a Anglie. Výsledek týmu rozhodně není špatný, ale cílem je zabojovat o medailovou pozici. V soutěži jednotlivců jsem na sedmém místě, což rozhodně není špatná výchozí pozice do druhého dne. Odjíždíme do penzionu plni dojmů, ale musíme střízlivě vyhodnotit naši taktiku a ukout plán na neděli. Ještě se musím zmínit o tom, že Mirka vybrali na dopingovou kontrolu, přijel si pro něj na trať komisař a v doprovodu kapitána jej odvezl do hotelu, kde se Mirek nějakou chvíli zdržel, než poskytl požadovaný vzorek.
Při debatě a hodnocení závodu ze strany závodníků se ukázalo, že ne všichni úplně důsledně dodrželi dohodnutou taktiku. Lov malých rybek v našem podání je prostě výrazně pomalejší než třeba u Francouzů nebo Angličanů. Shodli jsme se, že pokud máme uspět a získat medaili v týmech, musíme se držet taktiky lovení větších ryb ze dna (sumečků). Petr Kazatel zkritizoval všechny břehaře, že naprosto nevyužívali vysílačky pro přenos informací mezi závodníky. V tom byla velká slabina. Nakonec bylo dohodnuto, že do nedělního závodu se nebude měnit sestava. Mirek i Vojta si vyžádali, aby měli stejné krmení, hlínu a živou návnadu, jako jsem měl já v sobotu. Honza zůstal u své osvědčené varianty.
Kupodivu jsem vcelku brzo usnul a také jsem docela klidně spal, jen jsem se probudil ještě za tmy. To jsem však přičítal nervozitě. Ráno jsme posnídali a vyrazili k autům namíchat krmení a připravit živou návnadu. Petr znovu zopakoval pro všechny postup, jakým připravujeme krmení pro hlavní vnadění a kalíškování. V parčíku v centru Sveteho Martina jsme počkali, až kapitán dovezl z losování dresy, pořídili jsme týmovou fotku, popřáli si mnoho úspěchů v závodě a vyrazili na místo. Na neděli jsme vylosovali na sektor A4 mě, na sektor B17 Honzu, na sektor C3 Vojtu a na sektor D3 Mirka. Na trati jsme byli brzo. Vynosili jsme věci a měli jsme ještě dost času na obhlížení soupeřů. Po levé straně jsem měl finského závodníka, po pravé straně bylo hodně dlouho volné místo, ale nakonec dorazil Karl, můj rakouský soused ze soboty. Když jsme se pozdravili, dozvěděli jsme se s Petrem od Karla, že v sobotu nám to sice krásně vyšlo a fungovalo, ale že na sektoru A jsou úplně jiné ryby a není jich tolik, proto ta naše kanonáda fungovat nebude. Nechali jsme to raději bez komentáře, protože totéž tvrdil ráno i Mirek a trochu mě tím znervóznil.
Před přípravou začalo drobně mžít, a tak jsem kromě obvyklého vybavení, tedy děličky, osmi topsetů a tří bičů, vytáhl i deštníček na nástrahy a velký deštník, kdyby se déšť zhoršil. Petr mezitím perfektně připravil krmení, hlínu a živou do krabiček. Kontrola proběhla bez problémů a dnes i bez údivu sousedů. A přišla další kontrola. Rozhodčí přišli změřit moji děličku. Jeden z nich vzal děličku z rolny a dost nešetrně s ní uhodil do bedny. Okamžitě jsem ho pohledem zabil a naporcoval, takže děličku zase hezky opatrně položil a vyzval mě, abych s ní manipuloval výhradně já. Druhý rozhodčí si mezitím vybral z topsetů ten, který se mu zdál nejdelší, podal mi ho, já zkompletoval děličku a rozhodčí změřili. Oznámili, že je v pořádku, a já se mohl dál připravovat. Udělal jsem všechno stejně jako v sobotu, jak jsme se dohodli. Petr mezitím odběhl k Vojtovi, aby mu znovu zopakoval postup přípravy a použití krmení. Závod se blížil a ve vysílačkách konečně začala pravidelná hlášení od všech břehařů.
Přišel signál ke krmení a do vody letělo opět dvanáct koulí jako do kanónu a pak dalších pět pěkně kalíškem na přesno. Dnes házel krmení rukou i Francouz, ten ovšem seděl na forhontu A1 a mohl očekávat nerušený proud ryb z volné plochy vlevo. Jinak všichni, včetně Karla, zase kalíškovali. Po zakrmení jsem připravil na háček kousek žížaly doplněný patentkami a pinkou a se signálem jsem vyroloval. Ponořil jsem sestavu a můj splávek okamžitě vyskočil nad hladinu - zásek a první sumeček už jede do vezírku. Začátek ještě rychlejší než v sobotu. Pravidelně vozím sumečky, kalíškem dokrmuji a vše jde jako po másle. První hodinu.
Začíná druhá hodina závodu a já jsem najednou nervózní. Netrefuji jasné záběry, ztrácím ryby… Prostě přišla ta nervozita, která se mi celou dobu vyhýbala.
Petr i Martin okamžitě vycítili, že jsem v nesnázích, a Petr se mě snaží uklidnit a srovnat do tempa jasně udávanými pokyny. Trošku se to zlepšuje, zase začínám chytat ryby, ale v druhé hodině je jich méně, než jsme předpokládali. Pokyny přicházejí střídavě od Petra i od Martina. Do toho je slyšet trenér finského závodníka, který řve tak, že mu Martin dává „pracovní jméno“ strýc Pepin. Najednou po záseku vyjede amortizér několik metrů a je jasné, že na udici je velká ryba. Tedy, na místní poměry ovšem.
Brzy je zřejmé, že je to kapr. Soustředím se na to, abych ho nepustil do stulíků, kam neomylně mířil. A najednou si uvědomuji, že za mnou se neozývají žádné pokyny. Chvíli si dokonce myslím, že snad všichni odešli. Ale oni tam seděli tam na bobku a mlčky drželi všechny palce. Ani málem nedýchali. Po chvíli se kapřík uklidnil a mně se daří navést ho k podběráku. Jak se zvedne síťka z vody, ozve se hlasitý potlesk. Oddechl jsem si. Kapřík je černý jako bota a má mezi 800 g a 1 kg. Opatrně ho pouštím do vezírku a hned dokrmuji. Po chvíli se ozývá anglicky Karl: „A dnes nebudeš hlásit ‚carp number one‘?“ Smějeme se, já zahlásím kapra a chytáme dál. Za chvíli hlásím druhého kapra, a potom ještě jednoho, i když tihle druzí už jsou obvyklé, tedy prťavé velikosti. Pak už chytám jen sumečky, tedy s výjimkou jednoho karáska a jedné plotičky. Ke konci závodu začínají brát sumečci vlevo od krmeného místa. Je třeba je víc hledat a provokovat pohybem nástrahy. Přesto se mi daří plynule zvyšovat počet ryb chycených za hodinu. Nakonec končé, s celkovým počtem 77 ryb, přičemž za jednotlivé hodiny mám skóre 17 - 15 - 20 - 25 ryb. A dnes je u mě váha rychle, jen toho moc nenapověděla.
Věděl jsem, že Francouz na forhontu má o 148 g víc. S váhou šel Petr a Vendulka. Ta se ke mně po chvíli vrátila s tím, že má dvě zprávy, dobrou a špatnou. Špatná byla, že mě forhont přechytal, ta dobrá byla, že jsem zase udělal dvojku v sektoru s váhou 3 885 g. Do konce trati mě už nikdo nepřechytal. Jen pro představu ještě uvedu, že na třetím místě skončil anglický závodník Danny Sixsmith s váhou jen o devět gramů nižší, než byla moje.
Balil jsem věci, přijímal gratulace od závodníků kolem a čekal na výsledky. Díky vysílačkám to bylo tentokrát rychlé. V sektoru B nachytal Honza 3 429 g a skončil na skvělém pátém místě. V sektoru C nachytal Vojta 3 471 g a umístil se také na pátém místě, a konečně v sektoru D nachytal Mirek 3 750 g a skončil - na pátém místě. Náš týmový součet 2 + 5 + 5 + 5 = 17 nám dával velkou naději na kýžený postup na třetí pozici. Zajímavé byly velmi vyrovnané výsledky ve všech sektorech nejen co do umístění, ale i co do hmotnosti nachytaných ryb. Rozdíl mezi největší a nejmenší váhou byl jen 456 g. Potvrdila se správnost zvolené taktiky. V jednotlivcích byla situace nejasná. Můj součet 2 + 2 dával tušit, že budu hodně vysoko, ale na individuální medaili tam bylo mnoho adeptů se sektorovými jedničkami. Museli jsme počkat na oficiální výsledky.
Odjeli jsme do penzionu, osprchovali se, konečně se trochu najedli a odpočinuli si. Na Facebooku zveřejněné konečné výsledky potvrdily, že jsme jako tým získali bronzové medaile se součtem 42 bodů. Maďarský tým jsme nakonec porazili o 9,5 bodu. Na prvním místě skončil tým Francie se součtem 19 bodů a na druhém místě skončila Anglie se součtem 24 bodů. V soutěži jednotlivců zvítězil Glogovac Dragan ze Srbska, který jako jediný dokázal po oba dva dny nachytat z mezivody velké kapry. Na druhém místě skončil Legree Gerard (Francouz z forhontu sektoru A). Oba měli součet 3. Na třetím místě skončil Angličan Billing Harry a na čtvrtém místě já. Oba jsme měli součet 4, ale CIPS body rozhodly ve prospěch Angličana.
V každém případě byl výkon našeho týmu velkým úspěchem. Dnes, s odstupem času už víme, že to byl bohužel jediný medailový úspěch české plavané v roce 2018.
Hodnocení bude samozřejmě úkolem povolanějších a zkušenějších, ale za sebe si dovolím napsat, že to byl skvělý týmový výkon, obzvlášť nedělní závod byl demonstrací nutnosti důsledně se držet dohodnuté a ověřené taktiky. V soutěži jednotlivců se nám medaili získat nepodařilo, i když jsme byli velmi blízko, scházelo jen 148 g. Je třeba uznat, že na závodech prostě byli lepší závodníci. Mě těší hlavně to, že jsem nezklamal a přispěl významným způsobem k týmovému výsledku.
Chci zdůraznit, že toto je můj osobní pohled na dění na šampionátu. Kterýkoliv jiný účastník mohl některé skutečnosti vnímat nebo hodnotit jinak.
Na závěr bych chtěl poděkovat sponzorovi české reprezentace firmě Sensas za poskytnutý materiál a krmení. Chci poděkovat Českému rybářskému svazu, že mi umožnil reprezentovat Českou republiku. Také chci poděkovat státnímu trenérovi za důvěru, všem členům týmu a doprovodu za skvělou spolupráci. Zvlášť chci poděkovat Martinovi a Vendulce Pavkovým za podporu během závodu, a především a nejvíc chci poděkovat Petru Kazatelovi, který se mnou strávil ten náročný týden, věnoval mi svůj čas a veškeré své zkušenosti a dovedl mě k mému životnímu úspěchu.
Mistrovství světa 2019 se koná v únoru v Jihoafrické republice. Tam naši pozici obhajovat nebudeme, zúčastní se pouze osm týmů a kolegové jsou bohužel zaneprázdněni povinnostmi ve svých firmách. V roce 2020 doufám napíšeme další úspěšnou kapitolu v historii kategorie MASTERS.
Každý v rámci svého úkolu zkoušel najít něco, co by fungovalo nejlépe. Já jsem nakonec přibral Petra Kazatele a zkoušeli jsme na krátké biče nachytat v blízkosti břehu co nejvíc drobných rybek.
