MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

MRK.cz - Stále na rybách

Novozélandský deník - Leden

16.9.2018 - mdx

Čas běží neúprosně a tak vypršel i můj pobyt v Kanadě. Zpět do Čech jsem se vrátil přesně 1. června. Už od začátku jsem ale svojí mamce musel zkazit radost a sdělit jí, že se nehodlám na trvalo usadit a v plánu je další výlet. Tentokrát na Nový Zéland. Podařilo se mi, stejně jako do Kanady, získat pracovní víza Working Holiday. Jen pro připomenutí, tyto víza umožňují pracovat v dané zemi po dobu jednoho roku. Zéland je mezi mladými lidmi populárnější než Kanada a tak byl boj daleko složitější. V březnu 2017 to vyšlo a já i přítelkyně Martina jsme získali vytoužená víza. Během roku probíhaly přípravy jak získávání informací, tak nakupování různého vybavení. Přítelkyně odletěla již na konci října. Já měl ještě hodně práce a tak jsem odlet naplánoval na začátek ledna. Můj plán strávit první dny pouze rybolovem oslovil kamaráda Mamuta a tak jsme v neděli 7. ledna stanuli spolu na ruzyňském letišti vstříc novému dobrodružství. Letí se až na druhý konec světa a cesta dlouhá téměř 18 tisíc kilometrů je velmi náročná. Jak fyzicky, tak časově. První část letu byla velmi krátká a následovalo 5-ti hodinové čekání na letišti ve Vídni. To jsme prospali a k Mamutově velké radosti završili obřím vídeňským párkem. Během cesty a čekání jsme se seznámili s dalšími Čechy. To se ukázalo jako velká výhra, protože po 9-ti hodinovém letu nás čekalo téměř 15 hodin dlouhé čekání v čínském Pekingu. Společně jsme vyrazili na prohlídku velké čínské zdi a části města. Byl to skvělý zážitek a čekání uteklo jako voda. Martine, Petro, Adame, Mariáne, Evo a Nikol, ještě jednou díky za společnost! Poslední částí cesty byl 12 hodin dlouhý let z Pekingu do Aucklandu na severním ostrově Nového Zélandu. Let proběhl bez problému, dokonce jsem se i slušně vyspal. Přechod přes imigrační i biologickou kontrolu proběhl hladce. Venku už čekala Martina. Po 3 měsících jsem jí samou radostí skoro umačkal. Hodinka jízdy a mohli jsme se ubytovat. Sprcha po 46-ti hodinách na cestě je nejlepší věc na světě. Dál nás čekalo skvělé sushi. Pak už jen panáka a do postele. Další den jsme věnovali nákupům, odpočinku a přípravám. Trochu jsme podcenili sílu slunce a oba se trochu spálili. Je tu velmi slabá ozonová vrstva a sluníčko opravdu peče. Další den ráno vyzvedáváme auto a naše rybářské dobrodružství může začít. Rád bych poděkoval svojí přítelkyni Martině za to, jak se o nás po příletu postarala a že toleruje mojí posedlost muškařením a nevadilo jí že budu prvních 16 dní s Mamutem 300 kilometrů daleko a ne s ní. Také musím poděkovat Frantovi Hanákovi za materiální podporu.


Magická tůň


Jeden z prvních duháků

Ještě než přikročím k samotnému rybolovu, musím zmínit Didymo. Didymo je už řadu let problémem hlavně jižního ostrova. Přenáší se na botech, broďácích a další výbavě. Jedná se o řasu která má negativní dopad na rybí populaci. Proto prosím čistěte a desinfikujte svoji výbavu během přechodu mezi jednotlivými řekami a jezery. Pro desinfekci se dá použít 2% roztok čisticího prostředku jako je naše Savo ( zde pod označením bleech) nebo 5% roztok slané vody, desinfekčních prostředků pro domácnost a nebo i prostředku na mytí nádobí. Ideálně by jste věci měli nechat uschnout 48 hodin ale stačí očistit od hlíny a rostlin a nechat ponořené v desinfekci 2 minuty.


Krasavec

Nyní už zpět k samotnému rybolovu. Čtenářům se omlouvám, ale nebudu zde uvádět přesné názvy řek. Příprava a pátrání neodmyslitelně patří ke každému dobrodružství. Auto je naloženo, nádrž plná a my se můžeme vydat na dlouhou cestu. První se řízení chápe Mamut. Je to šofér od pánaboha a řízení na opačné straně mu nedělá problémy. Cesta ubíhá dobře a po asi 4 hodinách jízdy jsme u jezera Taupo, nejlepší rybářské oblasti severního ostrova. Stavíme na dvou mostech. Na prvním vidíme velkého pstruha stát přímo pod mostem a na druhém dokonce místního zdolávat rybu. To nás okamžitě nakopne. Je to přeci jen už pár dnů co jsme naposledy chytali. Na mapě řeky vybíráme nejbližší dostupné místo a jdeme na ně. Plní očekávání prohazujeme první proudy avšak ryby jakoby nikde. Asi po hodině přichází první pstruh. Dorostenec sotva 20 centimetrů. Za takovými jsme sem nepřijeli. Voda je hodně čistá a tak se snažím být co nejvíc nenápadný. Postupuji proti proudu a chytám v kleče. Úsilí se vyplácí a v hluboké tůni pod skálou dostávám prvního slušného pstruha. Duhák má lehce přes půl metru. Tohle by už šlo. Volám na kamaráda a společně prochytáváme celou tůň. Ryb je zde dost a tak si své ryby chytíme oba. Nejsou to žádné trofejní kusy ale my jsme spokojení. Přeci jen chytit několik divokých ryb přes půl metru za odpoledne se u nás nepovede každý den. Na večer jedeme zkusit vtok řeky do jezera. Vidíme vyskočit několik velkých ryb ale jsme bez záběru. Před půlnocí balíme a jedeme spát do lesního kempu.


Dvojitá radost

Ráno zastavujeme na mostu pod kempem a sledujeme řeku. Je sevřena v hlubokém kaňonu bez šance se tam dostat. V dálce však mezi stromy prosvítá mnohem širší koryto. Sedáme k mapě a hledáme přístupovou cestu. Vypadá to dobře a během pár minut jsme u řeky. Je tu most a cosi jako jez. Prvně zkoušíme “nadjezí”. Mamut chytá v širokém proudu a já jdu až nahoru kde řeka vytéká z kaňonu a tvoří obrovskou tůň. První úspěch má kolega. Je to opět duhák kolem půl metru. Během chvíle přidává i několik malých. Já nahoře nemám úspěch a tak si měníme místa. Daří se mi pár menších duháků. Přichází 3 místní muškaři a tak se přesouvám do tůně. V bočním kanále se mi daří větší ryba. Mám docela chuť přejet někam jinam. Chvíli koukáme z mostu a vidíme několik velkých ryb. Je rozhodnuto. Jdeme to zkusit dolu! Každý se vydáváme jiným směrem. Voda je tu průzračná a je vidět i několik ryb. Ty vidí i mě takže prchají. Pomalým plížením se dostávám za velký kámen a házím nymfy na stojící rybu. Ta okamžitě zabírá a nastává boj. Ryba je v dobré kondici a pár minut zabere než skončí v podběráku. Krásný duhák odhadem 55 cm. Rybu pouštím a jdu hledat další. Postupně jich dostávám 8 a několik jich vyplaším. Je to fantazie. V pozdním odpoledni se scházím s Mamutem. Hlásí 5 ryb ve velikosti 50-60 cm. I moje ryby jsou v této kategorii. Vše na nymfy osvědčené z Čech. Dáváme jídlo a přejíždíme na spodní partie. Tam už tolik ryb není a je tam o to víc rybářů. Dostávám jednu padesátku a jednu malou. Večer opět zkoušíme vtok do jezera. Dnes jsme tu ve 4 lidech. Fouká vítr a jsou velké vlny. Po několika hodinách bez záběru to balíme. Ráno se snažíme najít další přístup k místům pod přehradou. Z mapy to vypadá skvěle ale realita je jiná. K řece se nelze dostat přes husté křoví a příkré svahy. Po dvou hodinách zkoušení se vracíme pod známý jez a volíme cestu řekou. A vyplácí se! Je to sice velmi náročné ale vzhledem k tomu, že tak daleko málokdo dojde, zažíváme pravý ráj. Okolí vypadá jak z filmu Avatar. Jen místo modrých bytostí duhové ryby. A hodně! Konečné číslo je 14 pro mě a 19 pro kolegu. Vše čisté, přírodní ryby 50-60 Cm dlouhé. Večer vynecháváme jezero a zapíjíme dnešní úspěchy.


“Avatar”

Ráno si přispíme a řešíme kam dál ať poznáme také něco jiného. Volba padá na řeku vzdálenou asi hodinu jízdy. Má úplně jiný charakter. Velké kulaté balvany jsou obalené řasami a znesnadňují brození. Vydávám se po proudu a kolega na opačnou stranu. Slibná pláň mi přináší jen jednoho duhového dorostence. Pak se řeka rozdvojuje. Volím užší koryto které vypadá přístupnější. Žádná sranda to není a musím buď brodit nebo se prodírat křovím a ostružinami. Vymotám se z buše a úplně zkamením. Na konci tůně stojí potočák přes 60 centimetrů. Ryba mě nechá rozbalit prut a mizí. Dál postupuji s ještě větší opatrností. Voda je mrtvá a to doslova. U břehu nacházím mrtvolu velkého duháka. Po hodině pachtění se dostávám na soutok s velkou řekou. Je mělká a rozlitá. Snadno přebrodím na druhou stranu a už házím nymfy do hlubokého proudu. Bum a je tam! Ryba jezdí pomalu a během chvíle ji mám u nohou. Krásný potočák. Ještě chvíli vzdoruje než ho podeberu. Pár rychlých fotek a jde zpět. Do 60-ti mu chybí dva centimetry. Pln elánu házím do další díry. Z ní vydoluji duháka kolem půl metru. Oproti předchozí řece je ryba leskle stříbrná, mnohem vyšší a taky bojovnější. Postupuji níž do táhlého proudu. Hned na první nához mi padá slušný duhák. Na dalších několik zdolávám dva menší. Další záběr je z prostředka tůně. Hned po záseku je mi jasné že to je potočák a ne malý. Chvíli se přetahujeme ale nakonec se mi daří ho stáhnout do klidné vody u břehu. Z pod kamene vyráží další potočák a bere spodní mušku ocasem. A to je začátek konce. Odpor dvou velkých ryb se nedá ukočírovat. Nejprve mi to trhá první ryba a následně i ta podseklá. Sedám si na břeh, převazuji návazec a vzpamatovávám se z celé události. První ryba byla opravdu velká a dost mě mrzí. Dalších 300 metrů nemám ani záběr. Až v rychlém proudu nad soutokem s hlavním korytem přichází pořádná rána. Tentokrát je to velký duhák. Než se mi ho podaří zdolat, předvádí několik jízd a výskoků. Slušná náplast na ztracenou rybu. Moc ryby neměřím ale tenhle mě zajímá. Rovných 60 cm a určitě kolem 3 kg. Ploutve jsou až neskutečné. Je úmorné vedro a pomalu mi dochází voda. Proto se vydávám zpět k autu. Cestou chytám už jen na nejslibnějších místech. Brození v kamenech je vyčerpávající. Odměnou jsou mi další pstruzi přes půl metru. Kolem 7 se dopotácím na hlubokou tůň pod rozdvojením. Mám toho už dost a chytám tak nějak automaticky. Zabírá mi velký duhák, využívá mojí nepozornosti a trhá mi ve výskoku mušku. To by pro dnešek stačilo. U auta chvíli čekám na Mamuta. Je stejně nadšený jako já a hlásí několik velkých pstruhů. Hledáme nejbližší kemp a jedeme se ubytovat. Po horkém dni se sháníme po studeném pivu. K naší smůle už mají všude zavřeno a na benzinové stanici tunpivo neprodávají. Trn z paty nám vytrhne německý majitel kempu který má pochopení a každému dává dva orosené kousky. Teplá večeře, studené pivo a sprcha to nemá chybu!


První slušný potočák


Statný duhák


Kormidlo

Ráno plní energie vyrážíme na průzkum horních partií řeky. Koryto je mnohem užší a voda má větší sílu. Opět jdeme každý jiným směrem. Já začínám kousek pod mostem. První záběr na sebe nenechá dlouho čekat a já vodím slušného potočáka. Má obrovskou ocasní ploutev a vůbec ho nemůžu dostat z proudu. Nakonec se daří a já dělám pár fotografií. Ze stejného místa dostávám ještě menšího. Pak začíná pravé peklo. Řeka prudce mění svůj sklon a stává se nebroditelná. Při pokusu přejít na druhou stranu se mi nevyplácí že mám stažené broďáky do pasu a nabírám si vodu dovnitř. V půlce řeky zjišťuji že dál to nepůjde a tak se otáčím. Pro jistotu si naberu ještě podruhé. No nic, zkusíme to jinde. O kus níž se celá situace opakuje. To už mám broďáky nahoře a tak pro změnu přicházím o podběrák. Nelogicky se uvolnil z karabiny a mizí v peřeji. Prší a začínám být docela rozmrzelý. Pro cestu dolu si vybírám levé, mělké koryto. Jde se tu dobře ale nejsou tu ryby. Lépe už to vypadá pod soutokem. Prudká peřej končící v hluboké tůni. Dobrá místa jsou samozřejmě z druhé strany. Z mojí je pouze několik možností kde nahodit. Házím do proudu za kámen a uvažuji co bych tady asi tak dělal s rybou když nemám podběrák. Než to stačím domyslet, přichází prudký záběr. Duhák skáče jak splašený a valí si to po proudu. Zázrakem se mi ho daří zastavit a pomalu získávám šňůru zpět. Zkušenosti z Kanady se projeví a já ho nevadím na mělčinu a chytám za kořen ocasu. Krasavec jistě 60 cm dlouhý by stál za fotku ale bez podběráku to je technicky nemožné a tak ho pouštím. Úlovek mě nabil optimismem a přemýšlím jak se jen dostat na spodní tůň. Nakonec se mi to daří. Stálo mě to hodně sil a bez větve coby brodící hole bych to nezvládl. V tůni očekávám trofejní rybu a tak si dělám nový návazec. Nikam nechvátám. V klidu si vše připravím včetně nastavení fotoaparátu. Dva hody do nájezdu tůně, záběr-zásek a na konci se zmítá velké rybí tělo. Pstruh předvádí několik dlouhých výpadů než se mi ho daří přivézt blíž ke břehu. Statný duhák má jistě dost přes 60 centimetrů. Už se vidím na fotce! V tom tah povoluje a ryba mizí. Inu těšínská jablíčka bývají trpká. Chvíli odpočívám a pak se pomalu vydávám na cestu k autu. Nedá mi to nezkusit peřej i z druhé strany. Snad za každým velkým balvanem stojí duhák přes půl metru. Záběry i boje jsou razantní a tak mi jsou 4 ryby slušnou náplastí za tu velkou, ztracenou. Po cestě k autu si ještě užiju srandy s brozením ale nakonec vše dobře dopadne a já se kolem 7 schazím u auta s Mamutem. Chytání neměl tak dramatické a překonal i hranici 60-ti centimetrů. Dáváme jídlo a přemýšlíme co s načatým večerem. Nakonec se vracíme na místo včerejšího chytání. Je tu hezká táhlá tůň a ryby by mohly sbírat. Zatím se nic neděje a tak začínám s nymfou. Během chvíle zdolávám potočáka a duháka přes půl metru a jedna ryba mi padá. Už se šeří a začínají se dělat kolečka. Předělávám prut na suchou mušku a zkouším osvědčené vzory chrostíků a jejich pupy. Ryby je berou ochotně, jen já mám z nymfování olšové ruce a skoro polovinu ryb nezaseknu. Ty co zdolám mají kolem 35-ti centimetrů.


Horská řeka


Zlatavý fešák

Ráno se nám nechce nic vymýšlet a tak zůstáváme a jdeme si každý svojí trasu. Tentokrát už si dávám větší pozor abych ryby v malém korytu neplašil. Dnes však žádné nevidím. Chvíli zkouším nymfu v hlubokém proudu. Najednou se nade mnou ozve mlasknutí a vidím kolo od sebrání. Okamžitě předělávám prut na sucho a na konec dávám Royal Wulff – klasickou anglickou mušku. Pomalu se plížím proti proudu a házím do míst kde bylo kolo. Dvakrát propluje muška bez povšimnutí. Na potřetí se zvedne vlna a duhák si pro mušku vyjíždí z metrové vzdálenosti. Zásek sedí a ryba předvádí v mělké vodě slušný tanec. Konečně slušná ryba na sucho a na mušku které se kamarádi smáli že nemůže chytit rybu. Na výjezdu tůně lokalizuji stojícího potočáka. Na suchou nereaguje, tak zkusíme nymfu. Zdá se mi, že ryba bere nymfu a tak přisekávám. Pstruh visí ale boj divný, ani moc neklade odpor. Během pár vteřin je na břehu. Velký potočák má roztrhané ploutve, obrovskou hlavu a hubené tělo. Mušku má zaseklou ve skřelích. Vypadá že nejlepší léta už má za sebou. Balím věci a chci jít dál. Všímám si ale velkého stínu v tůni nade mnou. Kde se tam ten potočák vzal? Pližením se dostávám blíž. Obrovská ryba stojí v klidné a mělké vodě za balvanem. Na nymfu nevhodné, takže znovu zpět k suché a anglickému vzoru. Ryba na plavoucí mušku absolutně nereaguje. Napadá mě zkusit jí přitopit. Funguje to. Tlama se pomalu otevírá a muška mizí. Na scénu přicházejí olšové ruce a předčasný zásek. Pstruh však zůstává na svém místě. Přitopenou znovu nechce a tak zkouším pod suchého chrostíka přidat malou nymfičku. Znovu záběr v přímém přenosu a opět předčasný zásek. To už je na pstruha moc a mizí v proudu. Ten byl! Dávám si svačinu a přesouvám se o tůň níž. V nájezdu stojí slušná ryba. Předělávám na nymfu a pokouším se jí přimět k záběru. Daří se až když notně přitížím koncovou mušku. Opatrně zdolávám aby se nechytila někde za dno. Je větší než se zdála a je to potočák 61 centimetrů. Nádherně stavěná ryba je úplně zlatá a v nejlepší kondici. Pravý opak té předchozí. Nikdy jsem si nemyslel že na soutok půjdu přes 3 hodiny. Plný očekávání prochytávám místa kde jsem byl minule úspěšný ale nemám sebemenší záběr. Buď tu byl někdo přede mnou a nebo si to ryby stále pamatují. Vydávám se proti proudu velké řeky. Charakter je úplně jiný. Široké a mělké řečiště s pár balvany. Vracím se zpět k suché a zkouším náhodná místa. Rybu ani sběr nikde nevidím. Takhle projdu asi 500 metrů než se dostanu na soutok dvou řečišť kde je i hluboká tůň. Ta si říká o pronymfování. Dostat se na nejlepší proud vyžaduje trochu horolezeckého umění. Chytám asi půl hodiny ale bez záběru. Když se vyškrábu zpět na skálu, z tůně vyjede duhák a začne sbírat cosi v proudu. Po desáté předělávám prut a škrábu se dolu. Ryba bere nabízeného chrostíka na druhý hod. Už je pomalu čas jít zpět. Při brození nad soutokem se mi líbí proudek pod převislým stromem a ze “srandy” tam posílám suchou. K mému překvapení se objevuje tlama a bere si mušku. Je to další potočák přes půl metru. Oproti duhákům nepředvádí při souboji kdoví co. Asi je to dáno i místy kde stojí. Cestou zpět korytem vidím známého potočáka z rána. Ryba je už hodně vyškolená a jakmile nad ní propluje suchá, mizí. To je znamení, že pro dnešek už to stačilo.


Momentka z boje

Následující den bereme jako odpočinkový. Děláme nákup, pereme prádlo a dopřáváme si výbornou kachnu k obědu. Také si v místním rybářském krámu necháváme okovat boty wolframovými hvězdami pro lepší stabilitu. Ryby úplně nevynecháváme a na večer jedeme na jeden z přítoků jezera Taupo. Místo dost populární a před setměním nás tam stojí 6. Většina z nás nemá kontakt s rybou, včetně mě. Jeden místní však chytá 3 duháky a králem večera je Mamut který zdolává velkého potočáka 65 centimetrů dlouhého. K tomu měl ještě několik záběrů. Sem se určitě vrátíme. Chytá se do půlnoci a tak si ráno docela přispíme. Dnes je na programu průzkum dalšího přítoku jezera Taupo. Řeka je opět jiná. Křišťálově čistá voda je plná napadaných stromů, větví a pařezů. Ryby jsou extrémně opatrné a moc se mi nedaří je chytit. Do toho leje jako z konve. Za dvě hodiny mám na prutě 3 ryby ale daří se mi zdolat jen jednu menší. Ty větší okamžitě projedou pod potopenými stromy a jsou pryč i s muškou. Už se chci otočit na cestu zpět ale v tom mě padne do oka velký stín na dně za kamenem. Přiblížím se na dovoz ale přede mnou na vodě přistane kormorán a ryba mizí. Jdu zpět za kamarádem. Ten byl o něco úspěšnější a zdolal několik slušných duháků. Přemlouvá mě ať s ním jdu ještě jednou nahoru kde jsem chytal. Jdu ale spíš fotím a nechávám ho chytat. Daří se mu další slušný duhák. Jdu znovu zkusit tůň kde moje úsilí zkazil kormorán. Asi na pátý hod šňůra ztěžkne a velké stříbrné tělo vyráží vstříc potopenému stromu. Teď je to buď a nebo. Vší silou se opírám do osvědčeného vybavení. Ryba takový tlak asi nečekala a já jí smykem navadím na mělčinu. Je můj! Velkého potočáka držím v mělké vodě a volám na Mamuta ať mě jde vyfotit. Pstruh je celý stříbrný, asi čerstvě vytažený z jezera. Metr ukazuje 67 centimetrů. Jsem na vrcholu blaha a dnes už nemusím chytat. Kamaráda jde první a prozkoumáváme ještě několik set metrů řeky. Ryb je tu k vidění hodně, včetně trofejních, ale žádná už se nenechá přemluvit k záběru. Čas je nachyluje a tak balíme a přejízdíme znovu na jezero k přítoku. To je kamarádova parketa a snad na pátý hod zdolává dalšího potočáka přes 60. Jak jen to dělá? K tomu přidává další 3 duháky a několik záběrů. Mě se stále nedaří. Až těsně před koncem konečně zdolávám jednoho duháka.


Duhák z peřejí

Ráno nikam nechvátáme a dáváme si relaxační koupel v horkých pramenech. Dál je v plánu oběd a dovazování ztrát. Na odpolední rybaření si vybíráme jeden z nejmenších přítoků jezera. Chytání je náročné vzhledem k zarostlým břehům a potopeným stromům. Ryby jsou zde extra bojovné, ale spíše menších velikostí. I tak oba dostáváme dvě ryby kolem půl metru. Jsou vykoupené množstvím utržených mušek. Asi po 3 hodinách chytání se přesouváme na vtok této říčky do jezera. Během přípravy večeře přijíždí místní muškař. Dávám se s ním do řeči a vařím. Po očku sleduji i jezero jestli ryby neprojevují nějakou aktivitu. Náhle se vyvalí vlna a statný potočák pronásleduje svou kořist skoro až na břeh. Mamut se okamžitě chápe prutu a snaží se ho ulovit. Marně. Mezitím co večeříme, místní zdolává slušného duháka. Kolem osmé vyrážíme do boje i my. Nakonec tu chytáme ve čtyřech. Ryby ale odmítají spolupracovat a jsme bez kontaktu až do konce lovu.


Královský Kočí a duhák

Chceme si pořádně zachytat a tak se následující den presouváme do “Avataru”. Asi tu pršelo protože voda je lehce zakalená. Chytáme známá místa avšak rybám se do záběrů moc nechce. Rybářské žně jsou minulostí. I tak každý chytáme 5 slušných duháků. Na konci dne si jednoho bereme k večeři. Při kuchání se ukáže, že ryba má úplně narvaný žaludek hmyzem. Tak proto se jim moc nechtělo!


Potočák z bočního koryta


Detail hlavy samce potočáka

Dny pomalu ubývají a my se přesouváme znovu ke vzdálenějším řekám. Snažíme se najít přístupová místa na velké řece pod soutokem. Jde to dost obtížně. Na mapě to vždycky vypadá tak nějak líp. Všude jsou soukromé pozemky a my bychom se neradi dostali do problémů. Nakonec to vyřeším zaklepáním v jednom stavení. Paní ukazuje hned vedle našeho auta. Pozemek je prý veřejný a plot tam je jen kvůli zvířatům. Přístup i tak není jednoduchý. Příkrý svah a ostružiní. Řeka je asi největší co jsme chytali. Začínám ve velké tůni a hned mám na prutě dvě velké ryby. Jedna padá a druhá je slušný duhák. Po dochytání tůně následuje problém kam dál. Ač to nevypadá, proud je velmi silny a řeka nejde přebrodit. Daří se nám až po dlouhé námaze několik set metrů po proudu. Tam končí peřeje a řeka začíná zpomalovat. Slunce pálí a voda je až nechutně teplá. Konečně mám další záběr. Velký duhák se skoro nebrání. Během chvilky ho mám v podběráku. Zbavím ho mušky a chci mu vrátit svobodu. Ryba je ale ztuhlá, prohnutá a ne a ne odplavat. Asi 15 minut se ho snažím rozplavat ale točí břichem nahoru. Končím jeho trápení a jdeme pryč. Na hledání dalšího místa už není čas a tak se vracíme na staré osvědčené místo nad soutokem. To nezklame a připisuji si pár pěkných duháků.


Mamutův noční úlovek

Ráno jdeme na průzkum proti proudu. Je tu veřejný přístup přes farmu a tak se k řece dostáváme velmi pohodlně. Ač podle předpovědi nemělo, leje jako z konve. Snad poprvé jdeme chytat spolu. Den mi začíná slibně. Dva slušní duháci během chvilky. Naopak kolegovi dvě ryby padají. Pak se několik hodin nic neděje a jen postupujeme proti proudu a zkoušíme nová místa. Změna nastane až v dlouhé peřeji. Mamut začíná pěknou padesátkou a mě velká ryba padá ve výskoku. Všímám si, že kolega vodí něco většího a tak se jdu podívat. Boj v peřejích trvá několik minut ale nakonec kamarád vítězí a podebírá největšího duháka výpravy. Rovných 66 centimetrů. Po gratulaci a nezbytném focení jdu ještě výš až pod svah s čerstvým sesuvem půdy. Místo vypadá skvěle ale záběry žádné. O kus výš vidím obrovskou tůň a pachtím se tam blátem. Jáma jak do pekel ale stále jsem bez záběru. Až na samém konci, v mělkém vyústění zdolávám pěkného potočáka. Dostávám se na druhý břeh a prochytávám opačnou stranu řeky. Mamut chce jít ještě do velké tůně a já se pomalu vydávám na cestu k autu. Cestou z vody vytáhnu kolegův utržený návazec se třemi muškami a také pár ryb. Druhý velký duhák mi padá ve výskoku. Na půli cesty čekám na kamaráda ale je stále v nedohlednu. Scházíme se skoro po 4 hodinách a Mamut má oči na vrch hlavy. V horní tůni chytil několik ryb přes 60 a další menší. Je úplně v tranzu a táhne mě na další tůň po proudu. Já už toho mám plné kecky. Poslední jídlo a vodu jsem měl skoro před 10-ti hodinami. Dnes má svůj den. Mamut předvádí koncert a tahá jednoho velkého duháka za druhým. Vrcholem je, když ho při manipulaci s rybou v podběráku chytne za prst úhoř. Kdybych to neviděl tak bych nevěřil. Mě padá do třetice velký duhák a tak to balím.


Autorův největší potočák

Celou noc prší a tak si ráno hodně přispíme. Obavy se naplnily a voda je jak bílá káva. I přesto to zkoušíme. Za dvě hodiny je jediným úlovkem malý duhák. Ještě než změníme revír, půjčuje si ode mě Mamut na zkoušku můj oblíbený prut. Asi na pátý hod uvázne za dno. Prudce zaškube, prááásk a ze čtyřdílu mám pětidíl. I to se stává, pořád lepší než zlomená noha. Než se řeka vrátí do chytatelných podmínek, bude to trvat pár dní. Loučíme se s řekou a odjíždíme zpět na Taupo. Jako vždy je tu několik místních. Dnes asi najelo hejno duháků a ryby tahají skoro všichni. Konečně tomu přicházím na kloub a zdolávám 5 ryb a další mi padají.


Souboj


Detail hlavy velkého duháka


Největší duhák výpravy

Noc jsme strávili v lesním kempu a dopoledne chceme naposledy chytat “Avatar”. Na místě potkáváme kamaráda Kubu s přítelkyní. Jsou na odchodu. Po ránu si prý slušně zachytali. Je to poznat a rybám se do braní moc nechce. Dokonce uhýbají před našimi nymfami. Až změna na malé mušky přináší kýžené ovoce. Jsou sice jen 3 ale všichni atakují šedesátku. Mamutovi se nedaří a tak jde ještě chytat nahoru proti proudu. Já trávím čas vázáním na večer. Chci zkusit nové vzory. Na jezeře se opět potkáváme s Kubou a jeho partou. Dnes tu bude veselo. Už nás tu je skoro deset. Jako první boduje místní klučina kterého otec učí muškařit. Chytá ryby přímo pod špičkou prutu. S nastávajícím soumrakem se zvedá vítr a vlny. Záběry ustaly. Rybáři pomalu mizi až zůstáváme jen my dva. Kolem desáté začínají ryby brát. Vítr stále sílí. Vlny už jsou enormní a každá dvacátá jde do kalhot. Ryby berou a ani jeden se nechceme vzdálit do auta pro bundy. Končíme až o půlnoci. Každý s velkým potočákem a několika duháky. Zítra je náš poslední den a chceme zkusit i ranní chytání na jezeru. To znamená necelé 4 hodiny spánku a jsme znovu na značkách. A vyplácí se. Ryby jsou stále při chuti. Zahajuji den dalším velkým potočákem. Pak jde z vody jeden slušný duhák za druhým. Končíme po 8 úplně hotoví ale spokojení. Půjdeme i večer a tak je čas na jídlo a spánek. Řeku už dnes vynecháme. Pro odpočinek jedeme bo blízkého kempu a na 7 zpět na jezero. Mamut jde hned chytat a já klábosím s Kubou který je tu opět s celou partou. Kolem osmé se oblékám a brodím do jezera. Už od odpoledne mi není nějak dobře. Dneska to nevidím na dlouho. Mamut hlásí velkého potočáka co mu ohnul háček. Škoda. I dnes tu nejsme sami a stejně jako včera, duháci jsou celkem při chuti. Počasí se začíná kazit a mě je čím dal tím hůř. Po hodině už je mi tak zle že si vyhlásím posledních 10 náhozů. Zdolávám dvě ryby a jdu do auta zkusit spát. Mamut chytá v šílených vlnách až do půlnoci a bohužel přichází o další velkou rybu.


Noční potočák

Je tu poslední den naší výpravy. Nezbývá než vše usušit, zabalit a vydat se směr Auckland. Je mi už o něco lépe ale stejně to celé odřídí Mamut. Odpoledne vracíme půjčené auto a já se konečně vidím s Martinou. Naplánovala návštěvu místních trhů a tak má Mamut ještě před odletem velký gastronomický zážitek. Pak už ho jen čeká zdlouhavá cesta do Čech. Já s přítelkyní míříme cestovat na sever ostrova a pak se přesunout do Taurangy a usadit se tam.


Večerní náladovka nad Taupem

Autor fotografii: Martin Dvořák

Autor: mdx - ®

Diskuse k článku (14 reakcí)

Přečteno: 2 074x
Průměrná známka: 1.09

Akční nabídky
Všechny slevy a akce
akce, rybareniExtra Carp Boilie 20mm 5 kg

Za 399
Dodáme do 24 hodin.Tato řada vnadících boilies zachovává vysoký podílu proteinů, vitamínů, minerálů a aromatů.

akce, rybareni-15% | Geoff Anderson Bunda Dozer 5 a kalhoty Urus 5

Nyní za zvýhodněnou cenu! Bunda Dozer 5 a kalhoty Urus 5 jsou nejlepší rybářské oblečení vhodné pro celoroční používání, které je 100% nepromokavé, 100% větru odolné, paropropustné a odolné vůči oděru s optimálním střihovým designem. Ideální pro myslivost, rybaření, outdoor a turistiku.

Oznámení - muškaření
Vložit oznámení

Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.

Kalendář akcí - muškaření
Seznam závodů
Výsledky závodů
Všechny výsledky
Doporučujeme e-shop
Rubrika E-shopy
Mojerybarina.cz Rybářské potřeby Janoušek a Nevrkla Mojerybarina.cz Rybářské potřeby Janoušek a...

Jsme rybářský eshop, který je propojen s rybářskou prodejnou v Brně a Náměšti nad Oslavou. V našem shopu naleznete vše pro rybolov a...