Rok cikády

- mdx



Cikády (Cicadoidea) patří mezi polokřídlý hmyz. Dospělci běžně měří 2-5cm, ale některé tropické druhy mohou dosáhnout až 15 cm. Je to tedy poměrně velký hmyz. Hlavně jde ale o nejhlučnější zástupce hmyzí říše. Než však vylezou koncertovat, žijí larvy mnoho let pod zemí. Běžně 4-7 let, ale je znám i druh, který tráví pod zemí celých 17 let! Doba strávená pod zemí závisí na druhu, ale také na počasí. Ideální podmínky jsou teplo a občasné deště. Pokud je rok suchý, může se stát, že vrchní vrstva půdy je tak tvrdá, že se cikády nedokážou dostat skrz. Velká vlhkost může naopak larvy zaplísnit a zahubit. Díky speciálnímu útvaru na zadečku dokáží samečci vyvinou zvuk o hlasitosti až 120 decibelů. Zélandské druhy koncertují pouze za světla a v noci spí, takže se člověk vyspí, na rozdíl od středoevropských druhů, které jsou nejvíc aktivní v noci. Díky jejich velikosti jsou cikády nutričně bohaté a pstruzi po nich doslova šílí. Nejlepší čas pro chytání je brzké ráno, kdy je ještě rosa a cikády sedí na vegetaci u břehů řek. Stačí lehký větřík a padají do vody jak zralé hrušky.

K lovu se používají pouze suché napodobeniny dospělců. Velké mušky na háčcích velikosti 10-6 vázané z jelení srsti, umělé pěny s lesklými křídly a gumovými nohami. Pro házení takových oblud je ideální prut AFTMA 5-6 s plavoucí šňůrou. Je to snad jediný způsob muškaření na Zélandu, kde si moc nemusíme lámat hlavu se sílou vlasce nebo prezentací nástrahy. Naopak, čím větší šplouchnutí dopad mušky vyvolá, tím je větší šance, že upoutá pozornost letargických ryb, které jsou přežrané z hojnosti potravy. Viděl jsem i fotografie kde měla ryba v sobě kolem 50 kusů tohoto hmyzu. Z toho logicky vyplývá, že nejlepší chytání je na začátku sezóny, dokud jsou ryby hladové. To vychází na prosinec/leden. Sezóna trvá až do března a někdy se dají ryby vydráždit i později, nebo naopak ještě před sezónou, kdy si stále pamatují siluetu cikády z sezóny uplynulé. Ačkoliv se dá na cikády lovit celý den, nejlepší je vždy ráno a první světlo.





Napodobenina cikády

Nejvzrušující je, pokud se nám daří najít stojící ryby a pak na ně cíleně házet. Při sledování stoupajících ryb se člověku tají dech. Nejvíce se mi osvědčilo hodit mušku rybě těsně za hlavu. Pstruh reaguje z instinktu okamžitě a nemá moc šanci prohlédnout, že to je past. Druhá možnost, která spolehlivě funguje, je nához mírně bokem vedle stojící ryby. Lov na oko ale není podmínkou. Ryby se nechají vydráždit nebo vyházet i naslepo. Pstruzi duhoví stojí nejvíce v prudkých úsecích řeky. Pstruzi potoční naopak v mělčích a klidnějších partiích. Za zkoušku stojí i hluboké tůně a s muškou trochu “zabrázdit”. Když je ten správný čas, ryba si je ochotná pro potravu vyjet i z několikametrové hloubky.


Živý originál cikády



Potočák na sucho

Lov na cikády patří k jednomu z největších rybářských lákadel Nového Zélandu a muškaři z celého světa podstupují každý rok dlouhou cestu na ostrovy s nadějí, že trefí dobrý roj. Během mého 15ti měsíčního pobytu na Zélandu jsem vlastně zažil dvě léta. To první jsem neviděl prakticky žádnou cikádu. To druhé jsem ale měl to štěstí, že se vše sešlo a byl to nejlepší rok na cikády za poslední dekádu, ne-li déle. První úlovky na napodobeniny cikád jsem začal registovat v prosinci, tedy na začátku zélandského léta. Občasné cvrlikání postupně přešlo v celodenní koncerty. Cikády byly opravdu všude. Dospělci, zbytky po vylíhnutí, mrtvé cikády, zbytky křídel. Začátek února byl absolutní vrchol. Hmyzu dost a ryby ještě ochotné se pro potravu zvedat. Duháci byli ochotní si pro mušku přijet na vzdálenost několika metrů. Ačkoliv jsem u vody strávil mnoho dnů a nachytal desítky pstruhů, jsou dny, které zůstanou v paměti tak trochu více. Počátkem února za mnou dorazil kamarád Petr. První dny jsme strávili na nejznámější řece severního ostrova a zachytali si velice slušně.



Porosty, které obývají cikády



Krásná divoká ryba

Tongarira jsme si užili, a tak přejíždíme jinam. Na této řece jsem ještě nechytal. Cikády jsou slyšet všude kolem a tam začínám suchou. Petr nymfou. Jak jinak, že? Začátek je skvělý a první duhák slušně bojuje. Pak už to jde z kopce. V hluboké tůni přichází kolega o celý návazec. O kus níž vidím ze skály velkou rybu uprostřed řeky. Není však šance se k ní dostat. O chvíli později mi při hodu praská prut. Rozmrzelý se vracím k autu. Ze skály vidím duháka jak tele! Slézt by tam šlo, ale nemám na něj čím hodit. Rychle do auta pro záložní prut a zpět. Duhák je však pryč. Nahoře kácí vrby a tůň je plná větví. Pomalu se vracím k autu. Dochází mě kolega. Nějaké ryby dole chytil, ale nic světoborného. Jde ještě nahoru a já zkouším hned první tůň pod autem. Na nymfu mám během chvíle několik pěkných pstruhů.



Neodolal suché cikádě



Cikáda v koutku tlamy



Tenhle vystoupal z několika metrů

Tento úsek nás úplně neoslnil, a tak po snídani přejíždíme výše. Vzdálenost to není hrozná, ale cesta zabere víc jak dvě hodiny. Okolí i řeka ale vypadá skvěle. Na úplně neznámé vodě začínám s nymfou. Během chvíle mám 8 potočáků a následuje 5 duháků. To je dost na to, abych dal zpět suchou cikádu. Hned mám menšího potočáka. Dostat se výš vyžaduje trochu horolezeckého umu. Pomalu se posunuji po skalnaté římse a když rozhrnu křoví, přímo pode mnou stojí velký potočák. Opatrně mu nabízím cikádu. Bere okamžitě. Zatím největší, co jsem tu chytil. Konečně jsem zpět v řece. Pro vědecké účely házím pod převislé stromy. Voda doslova exploduje a po chvilce boje mám krásného duháka. Pak se mi chvíli nedaří. Všechny ryby buď plaším nebo proseknu. Nakonec se dostávám až k hluboké tůni. Hloubku si vůbec netroufám odhadnout. Chvíli zkouším nymfu ale bez úspěchu. Otáčím se na cestu zpět. Nedá mi to a ještě brodím na druhou stranu. Ze skály je vidět několik velkých ryb vyřádkovaných na hraně proudu a tůně. S křovím za zády tam prakticky nelze hodit. Zkouším poslat cikadu, ale ryby to plaší a zajíždí do hloubky. Za chvíli jsou ale zpět. Předělávám sestavu na francouzský návazec a nymfy. Jakmile dopadnou mušky do vody, největší z duháků se rozjíždí a k mému překvapení bere nymfu. Boj ze skály a v proudu je náročný ale nakonec se mi daří přelézt přes křoví a duháka dostávám na konci tůně. Voda neskutečně zkresluje. Přísahal bych, že to byla ryba 65+, avšak má s bídou 57. Po cestě do kempu už jen párkrát prohazuji tůně. Přináší to dalších 5 ryb. S Petrem se potkávám kolem 8 večer. Zachytal si pěkně, ale spíše menší ryby. Po večeři využíváme přírodní lázně pod kempem. Horké prameny tu plní dvě velké vany a po celodenním chytání je to pěkný relax.


Letní “krabička”


I duháci milují cikády


Jeden z nej potočáků na sucho na jižním ostrově

Ráno se nikam neženeme. Tentokrát jdeme oba společně. Nechávám kolegu s nymfou jít jako prvního. Já z druhého břehu pouštím cikádu kolem skály. Ryby reagují z poměrně velké hloubky a během chvíle mám dva potočáky. V nájezdu tůně je obrovský kámen s rýhou uprostřed. A v ní ryba! Suchou ignoruje, a tak mu pod ní přidávám malou nymfičku. Zabere to poměrně dost času než se mi povede valivým hodem dostat mušku na správné místo. Bere okamžitě! Další krásný potočák. Dál je břeh zarostlý a větve jdou až do vody. Občas mezi nimi stojí slušný potočák. Není však šance na ně hodit. Petra doháním právě když zdolává pěkného potočáka, a tak mu alespoň dělám fotku na památku. Na velké tůni mám okamžitě dva potočáky. Krásně si pro cikády jezdí i metr nebo dva. Ze skály je vidět velká ryba uprostřed tůně. Vysílám cikádu. Ryba reaguje okamžitě a jede za muškou. Dvakrát jí obkrouží dokola a pak se potápí. Tep mi ale zvednul pěkně! Proudy nechávám nymfaři a jsem na další hluboké tůni. Ryby nikde vidět nejsou, tak házím chvíli naslepo. Nic se neděje, aproto navíjím šňůru. Jakmile muška zabrázdí, z hloubky vyjede potočák, ale mušku nestíhá sebrat. Převazuji za jinou a zkouším ho znova. Taktika vychází a mám další krásnou rybu. Zvednul se pro mušku ze snad čtyřmetrové hloubky! Čekám na kolegu a ten postupně na nymfu dostává několik ryb. Opět mu nechávám proudy a jsem na další tůni. Lokalizuji 4 slušné potočáky. Všechny se mi daří přesvědčit, zdolávám dva z nich. Zbytek padá chvíli po záseku. I tak je to neskutečné divadlo sledovat v křišťálově čisté vodě záběr. Na místě, kde jsem včera končil, opět stojí velké ryby na zlomu. Tentokrát jich je snad deset. Moji pozornost však upoutává potočák, který pomalu krouží ve slepém rameni. Zkouším mu nabízet cikádu, pak přírodní nymfičku v závěsu ale nic. Vždycky házím, když jede ode mě, a jakmile se vrací, trochu mušku oživím. Nakonec radikálně nasazuji ne úplně přírodní vzor s oranžovým tipem a pavím tělem. Bere na první dobrou. Občas aby se v těch rybách čert vyznal! Posouvám se dál do neznáma. Slunce už se pomalu ztrácí za kopcem, a tak předělávám na nymfu. Do vody už není moc vidět. Nymfování produkuje několik ryb, převážně duháků. Také je tu několik obrovských úhořů. To je znamení, že je pomalu čas jít zpět. Jejich aktivita totiž stoupá s úbytkem světla. Ještě si neodpustím prohodit rychlý proud kolem skály. Je domovem minimálně dvou pěkných duháků. Druhá ryba se mi bohužel přepichuje za ocas a v peřeji nemám šanci ji udržet. Pak už je čas jít. Stavím na jediném místě které kolega neměl šanci prochytat. Jeho škoda. Byl tu další slušný potočák. Při zdolávání za ním přijel velký úhoř až těsně ke mně. Jelikož brodím jen v šortkách a podvlíkačkách, odstrkuji ho nohou. Kousnutí riskovat nehodlám! Do kempu přicházím úplně hotový. Doráží mě Francouz, který se ptá, kde je tu nejbližší benzinka. Bratru 80 kilometrů. Chlapcům už ale svítí rezerva nádrže. Mají štěstí, že s sebou vozím desetilitrový kanistr. Na oplátku dostáváme skvělé francouzské víno z Bordeux. Pak už jen horká koupel a do hajan.

Na Zélandu jsem strávil ještě několik týdnů pouze muškařením, avšak lov na cikády patří k jednomu z nejlepších zážitků. Snad se tam ještě někdy vrátím.

Autor: mdx - ®

Diskuse k článku (9 reakcí)

Přečteno: 11 301x
Průměrná známka: 1.08

NNový Zéland - muškaření na moři

Naviják ječí a podklad mizí před očima. Dotahuji brzdu na maximum a asi na sto metrech se mi daří rybu zastavit...

NNovozélandský deník - Leden

Auto je naloženo, nádrž plná a my se můžeme vydat na dlouhou cestu.