Nový Zéland - muškaření na moři

- mdx

Nový Zéland je mezi rybáři znám jako ráj muškařů a pstruhařů celkově.. To je nepochybně pravda, avšak Zéland má mnohem víc co nabídnout. Země se skládá ze severního a jižního ostrova, které omývá Jižní Pacifik. Oceán obývá mnoho druhů ryb z nichž jsou pro muškaře nejzajímavější Kahawai a Kingfish. Dále je možné ulovit i chňapaly, menší druhy kranasů, mečouna a dokonce i žraloka mako. S těmito druhy bohužel nemám moc osobních zkušeností, a tak o nich psát nebudu. Třeba někdy v budoucnu.



Kahawai

(Arripis trutta) – známá taky jako australský losos.

Arripis trutta, známý jako kahawai na Novém Zélandu a jako australský losos v Austrálii, je jihopacifická mořská ryba a jeden ze čtyř existujících druhů v rámci rodu Arripis, původem z chladnějších vod kolem jihovýchodního australského pobřeží a pobřeží Nového Zélandu. Tato ryba se pohybuje v hejnech, které mohou čítat stovky až tisíce kusů. Mezi nejčastější potravu patří potěr a drobný krill. Nepohrdne však prakticky ničím. Dorůstá velikosti přes 80 centimetrů a váhy přes 9 kg. Běžně se loví ryby ve velikosti 30-50 centimetrů. Můžeme je najít prakticky kdekoliv, avšak nejsnazší je zaměřit se na ústí řek, kam vyráží za potravou. Je to poměrně nedoceněná ryba jak pro svoji bojovnost, tak pro kvalitu masa v gastronomii.


Trofejní kahawai



Kingfish

Kranas americký (Seriola lalandi) – Yellowtail kingfish

Kranas americký je ostnoploutvá ryba patřící do čeledi kranasovití a rodu kranas. Obývá subtropické vody Indo-Pacifiku, Tichého oceánu i Atlantiku. Dorůstá velikosti až 1,7m a váhy přes 50 kilogramů. Je to velký predátor, který však nepohrdne ani krillem nebo malými bahenními kraby. Nejzajímavější je jejich symbióza s velkými čenými rejnoky, které často doprovází a přiživují se na potravě, když rejnoci svým plochým tělem za sebou víří dno. Díky velikosti a barvě rejnoků se snadno hledají - jsou viditelní na velkou dálku. Nutno podotknout, že v moři je ještě jeden druh rejnoka, který má barvu do hněda a špičaté konce “křídel”. Tento druh kingfish nedoprovází. V mělčinách lze kingy lovit od září do května. Vrchol sezóny je na přelomu roku.


Těžká váha



Výbava

Pro kahawai stačí pruty v kategorii AFTMA 5-7. V poslední době je stále více populární používat ultralehké vybavení až do AFTMA 0. Šňůra plavoucí, poměrně jemný návazec a menší mušky. Naprostá mořská klasika “Clouser minnow” v bílo/chartreuse barvě je skvělý univerzální vzor. Můžeme použít i napodobeniny rybiček nebo hladinové popy. Kahawai si však troufne i na daleko větší nástrahy.

Kingfish už je jiná liga. Za univerzální bych označil prut AFTMA 9 umožňující házení velkých a objemných mušek a má dostatek síly na zdolávání velkých ryb. Lze zjemnit o několik stupňů dolů, nebo naopak zesílit až na AFTMA 12 pro lov na otevřeném moři. Vše záleží na velikosti lovených ryb a zkušenostech rybáře. Plavoucí šňůra je naprostý základ. Já osobně raději používám šňůry intermediální nebo plavoucí s potápivým koncem. Pro lov na otevřeném moři se hodí i rychle potápivá šňůra. Důležitý je naviják se silnou a hlavně plynulou brzdou osazený alespoň 200 metry podkladové šňůry. V mých začátcích mě ryba, kterou jsem nakonec ani neviděl, během minuty připravila o veškerých 100 m, které jsem nedopatřením měl na navijáku, a pak jsem ji utrhl. Návazec by měl mít pevnost 20-40lb. Mušky napodobující rybičky, kraby, případně popy na pevných mořských háčcích velikosti 1-4/0.

Kingfish se stala jednou z mých nejoblíbenějších mořských ryb a prakticky mi ze Zélandu chybí víc než pstruzi. Jejich lovem jsem strávil desítky dní a stovky hodin a měl spousty zážitků. Je jich ale několik, které v mojí paměti zůstanou dlouho.


Malá nebo velká – všechny jsou krásné



První kingfish

Na Nový Zéland jsem přiletěl začátkem roku 2018. Nějakou dobu mi zabralo, než jsem našel bydlení a práci. Nakonec jsem se usadil na severním ostrově ve městě Tauranga, které je přímo na břehu moře. Je také známým lovištěm kingfish na mělčinách. Leden a únor jsem se věnoval převážně pstruhům. Konec března jsem byl poměrně zaneprázdněn prací a na dlouhé výpravy už nebyl moc čas. Po práci je to tak akorát jít na hodinku k moři, které mám takřka přes ulici, a na pláži relaxovat. Při zevlování mě napadla myšlenka, proč jsem se víc nevěnoval chytání na moři? Asi únava z práce a deštivé počasí. Pracovní tempo už se ale uklidnilo, a tak jsem si dal předsevzetí, že se musím mořskému rybolovu ještě pověnovat, než bude zima. První pokus v přístavu na hloubce úplně nevyšel. Nikdy jsem tam nebyl a neodhadl jsem hloubku. S intermediální šňůrou jsem se nikam nedostal. Alespoň poučení pro příště. Poslední den v měsíci se zastavil kamarád Marek z Kanady. Trávil několik týdnů lovem pstruhů na jižním ostrově. Dlouho jsme se neviděli a tak se na dva dny zdržel a zkoušeli jsme štěstí na moři. První den na mělčinách nepřinesl ani záběr. Druhý byl o něco lepší. Mára našel v moři hranu, kde se dno láme do větší hloubky. Právě na tomto zlomu měl několik záběrů a zdolal jednu kahawai. Také mu jedna velká ryba nedobrala mušku přímo pod nohama. Já jen viděl cosi lovit do malých rybiček.

Chytání s Márou mě dost namotivovalo, a tak jsem vyrazil znovu hned první dubnový den. V práci jsme skončili krátce po obědě a perfektně mi to vyšlo s přílivem. Ještě než začala voda stoupat, byl jsem na oné hraně, kde měl kamarád záběry. Jelikož mě z minulých dnů trochu bolela ruka, začal jsem chytat na šestkový prut a menší mušky. Chtěl jsem zkusit ulovit nějaké kahawai. Pro jistotu jsem měl i devitkový prut v batohu, kdybych někde zahlédl vytouženou kingfish. Asi hodinu se nic nedělo. Se stoupajícím přílivem se však začali objevovat rejnoci a viděl jsem i několik zalovení do drobných rybek. To mě přimělo vyměnit nástrahu za věrnou napodobeninu rybky. Několik náhozů a šňůra se zastavuje. Pro jistotu přisekávám. Odpovídá mi silný tah a nekompromisní jízda směrem na volné moře. Já snad podsekl rejnoka, bleskne mi hlavou. Šňůra už je celá z oček a začínají mizet i metry podkladu i přes silně utaženou brzdu. Když už je venku polovina podkladní šňůry, snažím se tvora na konci zabrzdit. Marně. Bere si dalších dvacet metrů, než se konečně zastaví. Přebírám iniciativu a rychle se snažím získat ztracené metry zpět. To se mi daří bez větších protestů i s několika metry šňůry. Už je jasné že to není rejnok ale vytoužená kingfish. Už ji mám kousek od sebe, ale co teď? Hrozně rád bych měl fotku. Jsem ale několik set metrů od břehu. S rybou na prutě tedy couvám na mělčinu a modlím se aby mi nespadla. Během cesty vidím lovit další dvě kingfish. S ocasy nad vodu žerou cosi ze dna. Mám štěstí a proti mně brodí muškař. Je to Dick – místní legenda. Konečně tedy chytám rybu za ocas a Dick mi dělá několik snímků na památku. Pocity jsou nepopsatelné. Mám radost jak malé děcko. Chvíli jen stojím ve vodě a vstřebávám co se vlastně stalo. Pak mi to nedá a jdu ještě chytat. Ochlazuje se a já jsem jen v plavkách, takže to po chvíli balím a jedu domů.


Nejsou nádherné?


Radost z úlovku


Dick Marquand s kingem



Nejlepší den

Po víc jak roce jsem se přesunul na jižní ostrov. Začal jsem právě na moři v jeho vrchní části, která je vyhlášeným lovištěm kingfish. Díky tomu jsem tam potkal mnoho muškařů z celého světa. Američany, Australany, kluky ze všech skandinávských zemí a taky rybáře ze Slovenska. Chytání bylo díky velkému tlaku náročné a ryby ochytané. Nějaké úspěchy jsme si ale všichni připsali. Za 5 dnů chytání jsem měl skóre 6 ryb na prutě a z toho 4 zdolané. Ten nejlepší den začal úplně nevinně.

Ráno zkoušíme hlubší místa kolem břehu. Nikde ani šupina. Odpoledne parkujeme na klasickém místě. V půli cesty k vodě mi dochází, že jsem v autě nechal foťák i kameru. Vtipkuji, že dnes díky tomu určitě nachytám. První dvě hodiny jsou slabé, nikde ani ryba. Se změnou přílivu se začínají objevovat ryby. A jsou jich spousty! Přímo před sebou mám hejno asi deseti ryb. Házím mezi ně a záběr přichází okamžitě. Tah v mžiku povoluje a já tahám prázdný návazec. Špatně utažený uzel se rozvázal. Hejno je stále na dohoz a já roztřesenýma rukama navazuji stejného strímra. Jeden hod a je tam! Není z největších a za pár minut je na břehu. Mám neskutečnou radost. Lukáš běží za Švédem Jacobem pro foťák. Pár snímků a ryba je volná. Plný dojmů brodím zpět a vidím další hejno. První mušku ignorují, a tak rychle převazuji. Správná volba! Další ryba na prutě. Tentokrát už větší a zdolávání zabere dvojnásobek času. Jacob prochází zrovna kolem a dělá mi několik skvělých fotek. Dávám si krátkou pauzu. Vpravo ode mě se ozývá bojový pokřik a Němec Klaus zdolává další rybu. Jdu mu na pomoc. Krásná kingfish předvádí několik dlouhých úniků, ale má to marné. Háček sedí dobře a po chvíli ji chytám za kořen ocasu. Klaus září jako sluníčko. Jeho první zdolaná kingfish v životě. Loni tu byl prvně a neměl štěstí a letos zatím jednu utrhl. Gratuluji k úspěchu a fotím. Rozebíráme dnešní chytání když v tom vidíme záblesk další ryby pár metrů od břehu. Klaus mi naznačuje že teď je řada na mně. Ryb je tu víc a na druhý hod mám záběr. Tvrdý zásek a ryba upaluje na volné moře. Naviják ječí a podklad mizí před očima. Dotahuji brzdu na maximum a asi na sto metrech se mi daří rybu zastavit. První výpad bývá nejdelší a dál už to jde jako na drátkách. Vyměňujeme si role a Klaus podebírá a fotí mou rybu. Moje proroctvi a dobrém dni bez foťáku se naplnilo a já stále nemůžu uvěřit, že to je pravda. Tři kingfishe za jeden den je sen.


Potěší každá velikost


Vyndat mušku a zpátky na svobodu


Napodobenina “pipera”

Další den ráno potkávám opět Švédy. Jacob jde chytat a já se Simonem sedíme na břehu a rozebíráme všechno možné. Vyruší nás bojový křik z prava. Jacobův prut je ohlý jako luk. Ryby jsou tu. Simon bere prut a jde chytat a já běžím kolegovi na pomoc. Daří se a další king je na břehu. Jdu si také pro prut a společně chytáme až do oběda. Ryb jsem viděl několik, ale nepřemluvil. Až odpoledne mám další záběr. Ryba je na háčku pár vteřin a pak padá. Vítr opět zesiluje a s osmičkových prutem není možné házet přesně. Ryby jsou kolem, avšak prezentace je důležitá. Příště to chce určitě silnější výbavu. Následující den je situace obdobná. Ráno je kolem břehu dost ryb, ale ignorují všechno a všechny. Vypadá to, že se velmi rychle učí. Odpoledne se zatahuje a fouká vítr. V takových podmínkách je to marná snaha, a proto balíme.

Poslední den na moři je tu a jsem u vody od rána. Ryby opět jezdí kolem břehu. Dnes obzvláště velké. Několik z nich má kolem metru. Jezdí po jedné, maximálně po dvou a to je skoro nemožné je přimět k záběru. Jediný komu se to daří, je Klaus. Ryba mu ale trhá návazec. Je nás tu víc jak deset, ale žádná další akce už se nekoná. Kolem oběda to všichni balí. Většina kluků úplně a opouští Zéland. Několik zůstává, ale jedou na jiná místa. Na odpolední chytání tu jsem sám. Asi hodinu se courám po pláži a vyhlížím ryby. Je pod mrakem a viditelnost není žádná sláva. Najednou se objeví asi šest ryb zleva. Velmi blízko k pláži. Křížím jim cestu svým strímrem a mám okamžitě záběr. Ryba nekompromisně rve šňůru a podklad z navijáku. Vše mám natočené na gopro kameře, a tak mohu říct, že vzala přes 100 metrů podkladu a boj trval více jak 15 minut. Po nesčetných výpadech se mi ji nakonec daří zdolat. Je přibližně stejně velká, jako moje poslední ale rozhodně předvedla daleko větší boj. Lepší rozloučení s mořem jsem si nemohl přát. Dělá se hezky, a tak chytám ještě dvě hodiny. Rybu už žádnou nevidím, ale i tak jsem maximálně spokojen. Tajně jsem doufal v rybu metr dlouhou, ale musím si nechat něco na příště.


První kingfish v životě vykouzlí úsměv


Detail hlavy


Detail ocasu



Šílenství kahawai

Jednoho dne mi zavolal kamarád Pepa s dotazem jestli se chci připojit k sobotnímu výletu lodí na moře. Co to je za otázku? Samozřejmě že ANO! V sobotu brzy ráno jsme se potkali v přístavu ve městě Tauranga. Já, Pepa a jeho kolega z práce - Sam. Byl začátek května a hlavním cílem dnešní rybačky byli snappers. V toto období se začínají krmit před zimou a jsou tedy poměrně snadným úlovkem. Naložili jsme vše potřebné a vyrazili na volné moře. První zastávkou bylo Pepovo oblíbené moře. Hloubka místa kolem 25 metrů. Kluci nahodili pruty natěžko s masem a já si začal připravovat mušák. Vzhledem k hloubce jsem vzal nejrychlejší potápivou šňůru, kterou disponoval můj arzenál. K tomu ještě mušku s velkýma olověnýma očima. I s takovou sestavou to zabere několik minut, než se člověk dostane blízko ke dnu. Občas je prostě muškaření jen způsob, jak dělat jednoduché věci složitě. Na moři to platí dvojnásob. Je to ale výzva - a ty já miluji. Trápil jsem se s mušákem asi hodinu bez jediného záběru. Kluci už mezitím zdolali několik ryb různých druhů. Převážně snappery, ale i kahawai a trevally. Nakonec jsem to vzdal a nahodil si také normální prut. Slíbil jsem totiž přinést domů rybu k večeři. Její ulovení pak bylo otázkou okamžiku. Ryby braly, počasí bylo slunečné a pivo studené. Prostě další skvělý den s přáteli na vodě. Co víc si může přát? Nějakou rybu na mušák, přeci! Několikrát jsme změnili místo, ale stále nic vhodného pro muškaření. Náhle jsem v dálce uviděl na hladině obrovské hejno lovících ryb. Než jsme ale přijeli blíže, ryby zmizely. To se stalo ještě jednou a pak jsme dorazili k dnešnímu cíli - malému ostrůvku.

Tento ostrůvek je dobré místo pro spoustu aktivit. Jednou z nich je i lov harpunou který Pepa miluje. Převlékl se tedy do neoprenu a šel na věc. My se Samem jsme zůstali na lodi a věnovali se pivu a rybolovu. Po hodině se náš potápěč vrátil. Bez jediné ryby. Divné. Tohle místo je jedním z nejlepších. Dali jsme si oběd a chystali se přesunout jinam. Náhle se voda kolem lodi začala vařit. Desítky, ne-li stovky kahawai začaly lovit drobné rybky pod hladinou. Neváhal jsem ani vteřinu, popadl svůj mušák a začal házet přímo do středu lovícího hejna. Několik zátahů a byla tam první ryba! I na devítkový prut to zabralo několik minut, než jsem velkou kahawai zdolal. Další hod a další ryba. Absolutní šílenství pokračovalo a během pár hodů jsem zdolal další tři kahawai. Pak se hejno vytratilo stejně, jako se objevilo. Jen šupinky z jejich kořisti zůstaly na hladině. Všechny ryby měly kolem 60-ti centimetrů a byly ve skvělé kondici. Je až neskutečné, jakou sílu mají. Během boje i skáčou nad hladinu.

Přesunuli jsme se na další místo a pokračovali v lovu ze dna. K další podobné akci už toho dne nedošlo. Zabývala už jen dlouhá cesta do přístavu, umytí lodě a těšit se na další rybářský výlet. Pepovi patří velký dík za to, že mě vyvezl a umožnil mi tuhle skvělou zkušenost.


Kingfish v dobré kondici


Z lovu kahawai


Je dobojováno


Kamarád Chris ze Švédska s prvním kingem


Detail zbarvení kahawai


Solidní kahawai jde zpět na svobodu



Poděkování

Na závěr bych rád poděkoval místní legendě Dickovi Marquandovi. Byl u mé první kingfishe a později jsme se skamarádili a na severním ostrově chytali společně většinu času. Prozradil mi toho o kingfishích opravdu hodně a já jsem mu za to neskonale vděčný.

This article is dedicated to my great friend Dick Marquand. Thank you very much for everything you taught me buddy. Stay strong! I hope we meet soon on flats!

Autoři fotografií: Martin Dvořák, Dick Marquand, “Pepa” Tomáš Heller, Klaus Meiners

Autor: mdx - ®

Diskuse k článku (6 reakcí)

Přečteno: 1 402x
Průměrná známka: 1.05

NNovozélandský deník - Březen

Třetí měsíc nezačal úplně šťastně. Mix problémů s autem, pracovního vytížení a špatného počasí zapříčinil, že jsem se na ryby dostal až v druhém týdnu.

NNovozélandský deník - Únor

K mému překvapení je úhoř nenechává ani dopadnout na vodu a pro rudořitku se zvedá několik centimetrů nad vodu. Zásek a začíná solidní přetahovaná.

NNovozélandský deník - Leden

Auto je naloženo, nádrž plná a my se můžeme vydat na dlouhou cestu.