Velké a malé parmy

- Milan Tychler

Parma je pro mnohé rybáře velké lákadlo a přitahuje je hlavně svou bojovností. Bohužel, v současné době není na našem území mnoho řek, o kterých by se dalo říct, že jsou parmami opravdu hojné. Ale v tuhle chvíli jsem vděčný za to, co máme. Já sám mám to štěstí, že se pohybuji v místech, kde úlovek parmy není až tak vzácný, protože řeky Morava a Bečva vždycky byly dobrými vodami, pokud jde o tyto krásné ryby.

Sláva parmového bohatství i jiných ryb už je samo sebou dávno pryč, ovšem pořád si mohu říct: „Jdu na parmy…,“ a když víte kam a jak, není to problém. Horší už to je s velikostí ryb. Parmy okolo padesáti centimetrů jsou tady všude celkem běžné. Ryba přes šedesát je vzácná a dostat se k osmdesátce, to už je běh na dlouhou trať a chce to kus rybářského štěstí. Je jisté, že i tak velké parmy tady jsou. Viděl jsem je. Avšak jak na ně? Ani na tom nejlepším místě není zaručeno, že zaseknete právě tu velkou.


Parma běžné velikosti

Má zkušenost je navíc taková, že velkou parmu na místech, kde relativně snadno chytáte kusy k padesátce, nechytíte. Ty velké jako by se nechtěly mísit s těmi menšími a drží se stranou. Drtivou většinu svých větších parem jsem chytil víceméně náhodou při lovu jiných ryb, nejčastěji kaprů na menší boilie nebo pelety a také při lovu tloušťů na pomalu tažené wobblery nebo gumy.

Za nejefektivnější a nejúspěšnější lov parem v těchto řekách považuji lov s krmítkem a hromadou masných červů. Parmy milují masné červy. Střední tok Moravy sice odpovídá pásmu cejna, ale díky tomu, že je tu dno víceméně všude tvrdé, jsou tu i parmy. V některých obdobích bývají neuvěřitelně žravé, a i když se vypravíte třeba na cejny, parmy dokážou tyto ryby z krmeného místa vytlačit a zcela ho ovládnout…


Masné červy parmy milují

Ke svému oblíbenému místu to mám skoro padesát kilometrů, ale co naplat, když cejni volají… Kamarád tam před pár dny chytil pěkný kus, který měl skoro sedmdesát centimetrů, a to je velké lákadlo. Samozřejmě se mi nezapomněl hned pochlubit, a tak už se chystám. Nejdříve nakoupím pořádnou dávku červů, připravím krmení na cejny a jedu. Je právě začátek září, babí léto a počasí vskutku parádní. Už abych byl u vody. Je všední den. Okolo Moravy sem tam projede cyklista, ale po rybářích se slehla zem. Kapři asi neberou.

Rychle všechno připravuji, větším krmítkem zakládám místo a už číhám jako vydra, kdy se pohne špička prutu. K lovu používám úplně obyčejnou průběžnou koncovou sestavu s návazcem ze čtrnáctky dlouhým okolo padesáti centimetrů. Na háčku mám pro začátek tři masné červy. Vždycky dávám dva bílé a jednoho červeného. Mám pocit, že právě na tuto kombinaci nejlépe berou, i když v této přirozeně zakalené vodě nevidí ryby zhola nic.

Netrvá dlouho, špička se pohne a je tu záběr. Podoustev. Taková ta do třiceti centimetrů. Podoustve tu nejsou hlavní ryby, ale někdy bývají dost neodbytné. Doufám, že jich tu nebude moc. Další záběr, další ryba, tentokrát je to cejnek malý. Ty mám rád. Jsou bojovní a někdy mají hezky do oranžova vybarvené ploutve. Navíc když jsou v těchto místech cejnci, cejni nebudou daleko.


Taková ryba je radost

A skutečně – další rybou už je cejn. Sice není úplně podle mých představ, ale je to cejn. Má přes čtyřicet centimetrů, což je celkem běžná ryba. Pak během hodinky chytám pár dalších a v podstatě se dá říct, že jsou jedna ryba jako druhá. I u těch cejnů musí mít člověk štěstí, aby dostal lepší kousek. Pak přestanou cejni brát a já si uvědomuji, že jsem při té frekvenci záběrů zřejmě trochu podcenil přidané množství červů. Musím jich dát do krmení víc. Cpu tedy plné krmítko červy a z krmení udělám jen zátky. Takto pošlu do řeky tři pořádné dávky hned za sebou a pak teprve dál chytám. Pomohlo to – špička se bleskově uklání. Žádné cuk cuk jako u cejnů. Prostě kmit dolů a špička zůstává ohnutá. Rychle beru prut do ruky a ryba už si to pálí dolů po řece přes brzdu. Tohle cejn v žádném případě nebude.

Chvilku trvá, než rybu otočím, a ve vzduchu se vznáší nevyřčená otázka – copak to asi je? Mám tip na dva kandidáty. Může to být kapr, nebo parma. A je to druhá možnost, tedy parma. Uvidíme, jestli to je jen nějaký zatoulaný kousek, nebo je jich tu víc. Další záběr a opět je to parma. Parmy úplně vytlačily všechny ryby z krmeného místa a celou hodinu nic jiného než parmy nechytám. Bohužel, není mezi nimi jediná větší ryba, takže to zvládá i návazec ze čtrnáctky, který jsem měl několikrát chuť vyměnit za silnější jen tak pro jistotu, kdyby zabrala větší ryba. Nestalo se a parmy se držely na místě, dokud jsem jim sypal krmení. Pak už nezabralo vůbec nic. Ryby místo od krmení úplně vyčistily a zmizely…

Jako zajímavější lov parem s vyhlídkou na větší kusy se jeví lov s peletami. Vyzkoušel jsem pelety mnohokrát a musím potvrdit nejen jejich účinnost, ale i selektivnost v tom smyslu, že když použiji větší nástrahu, malé ryby a jiné druhy než parma, kapr a tloušť se o ni nezajímají. Chytání s peletami sice není tak zábavné jako s červy, protože je méně záběrů, ale to všechno pak vyváží první větší chycená ryba…


Wobbler není pro parmu problém

Při lovu kaprů se mi podařilo zaseknout pěknou rybu. Byl to opravdu hezký boj. Jaké bylo mé překvapení, když se pak u podběráku neobjevil kapr, ale parma. Byla to pořádná parma. Řekl bych, že mohla mít osmdesát centimetrů. Bohužel mi při podebírání z háčku spadla. Viděl jsem, že drží jen tak tak, ale nevadí. Fotku jsem už oželel. Rozhodně mě to inspirovalo k tomu, abych se pak těmto rybám věnoval. Pár dnů krmím peletami, které rozhazuji do širšího okolí, aby se s nimi seznámilo co nejvíce ryb. Pak se soustředím jen na úzkou výseč plochy a jde se na to. Počítám samozřejmě s kapry, jistě budou zlobit tloušti, ale s tím dokážu žít. Alespoň nebude nuda.

Vzhledem k tomu, že nepočítám s mnoha záběry, chytám na dva pruty a jako nástrahu používám peletu velikosti 18 mm. Samozřejmě každého bude zajímat, co že je to za pelety. Není to nic tajného - nejlépe mi fungují halibuty. Těším se na lov, jenže sedím celé odpoledne prakticky bez záběru. Teprve v podvečer chytím kapra a jedna ryba mi spadne. Podle rychlé jízdy to byl také kapr. No nic, uvidíme, co bude ráno. Okolo půl osmé už jsem na místě a dvě pelety letí s háčky do vody. Přidávám ještě hrst pro nakrmení a zase čekám. Dnes je prvním zájemcem tloušť a pak následuje na obou prutech vždy jen takové rychlé trhnutí. Až okolo desáté se prut vlevo nahozený více po proudu a blíže ke břehu rozjede. Ryba míří po proudu, ale když zaseknu, zastaví se. Pak pomalu zamíří k protějšímu břehu a proti vodě. Nikam nespěchá, drží se dna. Je to typické chování větší parmy, avšak jak velká ve skutečnosti je, to se teprve uvidí.


Pelety jsou fajn, ale zlobí tloušti a kapři

Chvilku trvá, než ji přivedu ke břehu. Má odhadem lehce přes sedmdesát centimetrů, což je určitě nad průměr, takže z ní mám radost. Do oběda chytím ještě dvě podobné. Ovšem to mi nestačí. Rád bych ještě větší. Bohužel, na tomto místě se mi to nikdy nepodařilo. Větší parmy jsem chytil až o dalších dvacet kilometrů po proudu níž…

Na řekách je skutečně velký rozdíl v tom, kde chytáte. U parem jednoznačně platí, že větší ryby se chytají níž po proudu. Samozřejmě se stane, že i ve středním pásmu řeky narazíte na větší kus, ale čím níže, tím větší šance na větší rybu je a i tak budete muset chytit spoustu menších, než budete odměněni rybou, která se vymyká běžnému standardu. Někdo dříve, někdo později, a záleží hlavně na tom, kolik času těmto rybám věnujete. Jeden z mých známých si takto chytil první nádhernou parmu hned první rok, co se jim začal věnovat. Na druhou takovou potřebovat celých dalších pět let! Podle mě ale jen proto, že byl líný jezdit o pár kilometrů dál. Ano, je to něco za něco, ale když musíš, tak musíš…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (30 reakcí)

Přečteno: 9 810x
Průměrná známka: 1.18