Abeceda mladého rybáře - nástrahy na přívlač

- Tomáš Lotocki

V minulých článcích naší rybářské abecedy jsme si představili rybolovnou techniku zvanou přívlač a s ní spojené různé metody lovu i náčiní, které při tomto rybolovném způsobu používáme. Tento článek se bude celý věnovat vláčecím nástrahám.

V této oblasti dnes probíhá doslova revoluce a trh je neustále sycen inovovanými i zcela novými typy těchto umělých „laskomin“ pro dravce. I pro zaujatého sportovního rybáře je někdy těžké sledovat všechny novinky a neustále se měnící trendy horečně rozpohybovaného světa přívlače. Ani tento text nemůže celou pestrou paletu vláčecích nástrah zcela obsáhnout, a už vůbec nemůže jít při popisu jednotlivých nástrah příliš do hloubky (o každém z typů by se dal napsat samostatný a důležitými informacemi nabitý text). Snad ale článek aspoň pomůže mladému rybáři k základní orientaci v tomto členitém a nesnadno zmapovatelném terénu.

Rozdělení vláčecích nástrah

Vláčecí nástrahy rozdělujeme podle jejich vlastností a použitých materiálů do několika kategorií. Rozlišujeme vláčecí nástrahy přírodní či přirozené (nástražní rybka) a umělé (ty ostatní). Umělé nástrahy dále dělíme na tvrdé (třpytky, wobblery, marmyšky, pilkery) a měkké (gumové nástrahy, nástrahy z peří nebo srsti). Podle pohybu ve vodním prostředí můžeme též rozlišovat nástrahy hlubinné, potápivé, indiferentní (plovoucí ve vodním sloupci), plovoucí, či hladinové.


Štika je ortodoxní dravec zaměřující se na lov ryb. I proto je vláčení s mrtvou nástražní rybkou velmi účinným způsobem, jak přelstít i ty nejopatrnější kusy

Přírodní nástrahy

Mrtvá rybka

Nejobecnější rozdělení nástrah určených k lovu ryb je na přírodní a umělé. U přívlače patří drtivá většina používaných nástrah do kategorie umělých. Jedinou přírodní nástrahou, která se u přívlače běžně používá, je vláčená mrtvá rybka. Vláčení s mrtvou rybkou bylo dříve velmi populární, dnes už je poněkud na ústupu a např. na pstruhových vodách je úplně zakázané. Přesto je to metoda nesmírně účinná a při dodržování určitých pravidel a techniky lovu i šetrná vůči dravcům. S mrtvou rybkou se dá lovit buď klasickou, nebo i tzv. hlubinou přívlačí. Nastražuje se standardně na jednoháček umístěný v hlavové části rybky nebo na různé víceháčkové systémy (nejčastěji se dvěma trojháčky). Protože častým úlovkem při přívlači s mrtvou rybkou je štika, běžnou součástí montáže bývá i lanko. Důležité je také připomenout, že mladým rybářům na revírech Moravského rybářského svazu je tato metoda zapovězena, neboť lovit na nástražní rybky se na nich smí až od 15 let.


Třpytky představují umělou vláčecí klasiku

Umělé nástrahy tvrdé

Třpytky

V našem prostředí se jedná o nejtradičnější umělé vláčecí nástrahy určené k lovu prakticky všech dravých ryb (snad s výjimkou úhoře a mníka). Rozeznáváme dvě základní skupiny třpytek: rotační a plandavé.


„Štíhle“ neodolalo vizuálnímu a vibračnímu efektu rotační třpytky

Rotační třpytky

Rotační třpytky sestávají ze štíhlého tělíčka a plíšku (tzv. křidélka) umístěného na drátku či hřídelce, na němž křidélko rotuje kolem osy (tělíčka) třpytky. Především tento pohyb (jeho vizuální a vibrační efekt) vyvolává u ryby reakce vedoucí k útoku a záběru. Rotačky se vyrábí v různých barvách či barevných kombinacích, přičemž rozhodující roli hraje vzhled křidélka. Velikosti rotaček se udávají latinskými číslicemi, od nejmenších 00, 0 a 1 (pro ultralehkou přívlač), až po velikosti 5, někdy i 6 a více (určené už k lovu skutečně velkých dravců). Technika lovu s rotačkami vychází s plynulého vedení nástrahy a konstantního navíjení. Protože rotující třpytka kroutí vlasec, je při lovu zapotřebí používat obratlík s karabinkou. Na bázi rotačních třpytek se dnes vyrábějí už nejen klasické, ale i různé kombinované a hybridní vzory, jako např. třpytka zakončená gumovou rybičkou, wobbler opatřený rotačním plíškem apod.


Speciálním typem třpytky na rotačním principu je tzv. ciankali

Ciankali

Zvláštním typem rotační třpytky je tato dvojramenná tandemová vláčecí nástraha, u níž je pod rotačkou na drátku zavěšen ještě jeden trojháček s rotačním plíškem či jinou zátěží. Nástraha je účinná zejména na okouny - pokud natrefíme na hejno, které je při chuti, můžeme se dočkat i ceněného „dubletu“, tedy dvou současně ulovených ryb.


Různé druhy plandavých třpytek

Plandavky

Druhou velkou skupinu třpytek tvoří plandavky. Oproti rotačkám, které se skládají ze dvou částí - listu (křidélka) a tělíčka, sestává plandavka pouze z tělíčka opatřeného po obou stranách dvěma otvory - jeden je na obratlík a karabinku a druhý na trojháček. Při lovu s těmito nástrahami bychom měli docílit charakteristického „plandavého“ pohybu, který imituje zraněnou či vyplašenou rybku. Provádí se to především změnami rychlosti navíjení a pocukáváním špičkou prutu. Důležitými vlastnostmi plandavek je jejich barva, hmotnost a tvar. Podle tvaru rozeznáváme třpytky „štíhlé“, určené především do mělkých a rychleji tekoucích vod, a třpytky „kulaté“ (lžičkovité), které využijeme hlavně na hlubších a stojatějších vodách.


Lehké a štíhlé plandavé třpytky jsou velmi účinnou nástrahou při lovu pstruhů

Marmyšky

Další skupinou nástrah používaných při lovu přívlačí jsou marmyšky. Jedná se o malé specifické nástrahy, tvarem podobné jigové hlavičce, jimiž lze lovit nejen dravce, ale téměř všechny druhy ryb. Marmyška vlastně není nástrahou v pravém slova smyslu, slouží spíše jako nosič nástrahy, která může být přírodní (patentka, masný nebo hnojný červ, kousek žížaly apod.), nebo umělá (např. různé aromatické napodobeniny červů, barevná tkanina, kousek molitanu apod.). Marmyška dobře funguje i v kombinaci s mikrotwisterem nebo smáčkem. S marmyškami lze lovit jak klasicky s odhozem, tak i vertikální přívlačí (např. z loďky nebo v zimě pod ledem na dírkách), kvůli nízké hmotnosti těchto nástrah se někdy na kmenový vlasec přidávají bročky nebo dokonce malý splávek. Marmyškování je specifickou rybářskou disciplínou, řazenou mezi přívlačové techniky, i když v mnohém má také blízko k plavané či dokonce k muškaření.

Wobblery

Wobblery jsou umělé vláčecí nástrahy mající za cíl co možná nejpřirozeněji napodobit potravu dravců, především rybky, ale také např. myši, žáby, hmyz a jiné živočichy. Vyrábí se z nejrůznějších materiálů, od klasických z balzového dřeva po plastové, pěnové a různě kombinované. Asi nejdůležitější vlastností wobblerů je jejich potápivost.

Obecně dělíme wobblery na plovoucí (po náhozu zůstávají na hladině) a potápivé (po náhozu ihned klesají ke dnu). Existuje i mezistupeň, tzv. neutrální (intermediální) wobblery, které zaklesají do určité hloubky a zůstávají v dané vrstvě vodního sloupce. Z tohoto obecného dělení si však přesný obrázek o vlastnostech jednotlivých wobblerů ještě neuděláme.

Třeba u plovoucích wobblerů existují jak zcela hladinové typy, tak i wobblery, které navíjením můžeme dostat do poměrně značné hloubky. Stejně tak u potápivých nástrah existují druhy mělce potápivé, hluboko potápivé a další. Důležitější je tudíž údaj o maximální potápivosti, který určuje, do jaké hloubky může wobbler při lovu zaklesat.

Velmi důležitou součástí wobbleru je proto jeho lopatka, která určuje potápivost wobbleru a zároveň výrazně ovlivňuje jeho chod. Dalšími důležitými vlastnostmi wobblerů je jejich tvar (štíhlé, zavalitější, jednodílné, vícedílné apod.), barva, hmotnost či zvukovost (způsobená kuličkami, umístěnými v tělíčku wobbleru).

Wobblery jsou asi nejsofistikovanějšími vláčecími nástrahami. Každý typ má svoje specifické vlastnosti a je určený k lovu v určitém prostředí a určitých konkrétních druhů ryb.


Wobblery jsou věrnými imitacemi přirozené potravy dravců, zejména drobných rybek

Poppery a propy

Zvláštním typem hladinových wobblerů jsou poppery (popy). Nemají lopatku a pohybují se i při rychlém navíjení pouze na hladině, kde širokou čelní ploškou čeří vodu a imitují chování vyplašené unikající rybky. Popy jsou určeny především k lovu hladinových ryb (bolenů či tloušťů), ale vezme je ráda i štika nebo okoun. Dobře se s nimi chytá hlavně na mělkých a zarostlých vodách.

Nástrahy velmi podobné popperům jsou propy, u nichž je rozšířená čelní ploška nahrazena vrtulkou.


S jerky nejčastěji lovíme štiky, zaútočí však na ně i jiné dravé ryby, včetně candáta

Jerky

Vzhledově podobné popperům jsou i jerky. Také postrádají náběhovou lopatku, na rozdíl od popů však nemají rozšířenou čelní plošku a jsou zploštělejší. Na napnutém vlasci tyto nástrahy při potřásání prutem vybočují do strany. Vodí se trhavými záškuby (jerk znamená trhat, škubat) a jsou určeny především k lovu štik.

Umělé nástrahy měkké


Měkké gumové nástrahy způsobily doslova revoluci v lovu ryb přívlačí

Gumové nástrahy

Tato historicky velmi mladá skupina vláčecích nástrah (začaly se vyrábět až v 70. letech minulého století) dnes zažívá doslova boom a patří mezi vůbec nejoblíbenější. Jedná se o umělé napodobeniny (imitace) přirozené potravy dravců - rybek, žížal, raků, žab, pulců, chobotniček, hmyzu a řady dalších vodních živočichů včetně jejich vývojových stádií. Důležitými vlastnostmi gumových nástrah jsou velikost, barva a tvar. Většinou se nastražují na jigy, což jsou jednoháčky, které mají místo lopatky olověnou „jigovou“ hlavičku s očkem. Jigová hlavička (hlavně její hmotnost) zásadním způsobem ovlivňuje chování nástrahy. Gumových nástrah dnes existuje opravdu nepřeberné množství, proto si představíme jen několik nejběžnějších typů.

Twistery

Nejznámější a nejtypičtější gumová nástraha. Má protáhlý červovitý tvar těla, zakončený pohyblivým ocáskem. Ocásek je nápadně dlouhý a tvoří zhruba dvě třetiny těla nástrahy.

Rippery (kopyta)

Nástrahy se zploštělým a vlnitým ocáskem imitujícím pohyb zraněné malé rybky. Speciálně formovaný ocásek je na konci rozšířený a tvarem připomíná koňské kopyto.

Banja a superbanja

Kombinace twisteru a ripperu. Zploštělé ripperové tělíčko této nástrahy není zakončené kopytem, ale pohyblivým twisterovým ocáskem.

Smáčci

Poměrně nová, ale stále populárnější nástraha dokonale imitující malou rybku při nejrůznějších životních projevech. Podmínkou úspěchu lovu se smáčky je aktivní vedení nástrahy. Chytat na smáčky lze klasickou, ale i vertikální přívlačí. Úspěšné jsou i v kombinaci s marmyškou.


Fenoménem posledních let jsou smáčci, vyžadující velmi aktivní vedení nástrahy

Nástrahy z peří

Streamery

Poslední velkou skupinou vláčecích nástrah používaných v našich vodách jsou nástrahy vyrobené převážně z peří (ale také ze srsti či chemlonu) nazývané streamery. Jedná se v podstatě o velké mušky, které lze díky jejich velikosti a hmotnosti použít i pro techniku lovu přívlačí - jsou tedy jakýmsi mezistupněm mezi přívlačí a moderní muškařinou. Streamery svým vlnivým dráždivým pohybem napodobují drobné rybky či jiné vodní živočichy a lákají tak dravce k záběru. Peří nachází uplatnění i jako doplněk jiných vláčecích nástrah - třpytek nebo wobblerů. Existují i nástrahy kombinované, jako např. rotačka se streamerem, peří s twisterovým tělíčkem apod.


Ačkoliv se streamery můžeme lovit i přívlačovou technikou, patří už spíše do kategorie muškařských nástrah

Hauzerovo pírko

Jedná se o oblíbenou nástrahu z peří, která do velké míry zpopularizovala streamery i mezi vláčkaři. Pírka jsou přivázána na masivním tělíčku, které tvoří ocelová trubička (olivka), jejím středem se protáhne vlasec a na něj se přiváže trojháček. Využívají se zejména při lovu pstruhů na tekoucích vodách, i když lovit se s nimi dá i na vodách stojatých. V dnešní době lze na trhu sehnat i různé kombinované nástrahy podobné hauzerovu peří, např. streamery zatížené jigovou hlavičkou apod.

Nástrahy na mořskou přívlač

Giant Jig Head a Giant Bait Head

Na závěr se několika větami zmíníme i o vláčecích nástrahách, které se dnes používají při mořském rybolovu. Tyto nástrahy jsou fenoménem poslední doby. Jsou to v podstatě o těžké a tvarově uzpůsobené jigové hlavy, sloužící k vláčení jak gumových (velké rippery nebo twistery), tak přírodních nástrah (mrtvé ryby). Jedná se tedy o těžkou přívlač, při které buďto vyhledáváme ryby u dna, nebo v různých úrovních vodního sloupce tak, že se samotnou nástrahou aktivně pracujeme (přitahujeme, popouštíme, pocukáváme špičkou), případně ji spustíme ke dnu a spoléháme na rychlejší drift lodě, který pracuje za nás. I když je nástraha tažena za driftující lodí, není na škodu ji sem tam oživit poškubnutím nebo povytažením do vyšší vrstvy sloupce.

Pilkry

Pilkrování je v podstatě druh vertikální přívlače, při které používáme speciální nástrahy, tzv. pilkry. Ty se vyrábí z nejrůznějších materiálů, v nejrůznějších tvarech a hmotnostech. Při pilkrování spouštíme pilkr do hloubky vedle boku lodi a pracujeme s ním ve zvolené části sloupce, nejčastěji však u dna. Použít můžeme lehké přívlačové pilkříky do hmotnosti zhruba 100 g, nebo těžké variace (až 1 200 g) pro lov u dna, které používáme, chceme-li dostat pilkr s návazcem rychle ke dnu.

Text: Tomáš Lotocki
Foto: autor, Milan Rozsypal

Autor: Tomáš Lotocki

Diskuse k článku (0 reakcí)

Přečteno: 9 520x
Průměrná známka: 1.38

NAbeceda mladého rybáře - náčiní pro přívlač

Při vláčení je velmi důležité, aby náčiní odpovídalo zvolené technice i cílové rybě a aby byla celá sestava maximálně vyvážená.