Abeceda mladého rybáře - náčiní pro přívlač

19.11.2017 - Tomáš Lotocki

V minulém článku naší rybářské abecedy jsme se začali věnovat rybolovné technice, zvané přívlač. Řekli jsme si, že přívlačí lovíme zejména dravé ryby, a to hlavně na umělé nástrahy. Ty pak vedeme aktivně vodním prostředím, čímž napodobujeme zraněnou či vyplašenou rybku nebo jiné vodní organizmy, které jsou přirozenou potravou dravých ryb. Řekli jsme si také, že tento způsob lovu má svoji dlouhou historii, vychází ze starodávných rybářských forem a přece se neustále vyvíjí a proměňuje v čase. Zvláště v dnešní době zažívá přívlač nebývalý rozkvět a dalo by se říct, že je jednou z hlavních tváří něčeho, co se označuje jako moderní sportovní rybolov.

V minulém článku jsme si podle použitého náčiní a také zvolené techniky lovu rozdělili přívlač do několika kategorií (od ultralehké až po ultratěžkou). V tomto článku se zaměříme na samotné náčiní, které se dnes při lovu na přívlač používá.

Při vláčení je velmi důležité, aby náčiní odpovídalo zvolené technice i cílové rybě a aby byla celá sestava maximálně vyvážená. Pokud například vyrazíme na sumce s jemným prutem určeným na lehkou přívlač, budeme proutek vzhledem k hmotnosti nástrahy neúnosně namáhat, a pokud už velká ryba zabere, udělá nám z prutu velmi rychle třísky. Pokud naopak při lovu s mikrotwistery použijeme příliš těžké a málo citlivé náčiní, neucítíme v ruce dobře chod nástrahy a drobný twister nám nebude ve vodě nikdy správně pracovat.

Vláčecí prut

Prut patří mezi velmi důležité součásti udice pro lov přívlačí. Když dnes vstoupíme do obchodu s rybářskými potřebami, najdeme tam vždy stojany plné vláčecích prutů nejrůznějších kategorií a vlastností. Jak ale mezi nimi vybrat ten pravý?

Ještě před samotnou koupí si především musíme zodpovědět několik důležitých otázek. Na jaké ryby a v jakých velikostech zaměříme svůj zájem? Jaké nástrahy budeme především používat? Na jakém typu vod budeme nejčastěji lovit? Jak moc budeme prut zatěžovat a kolik jsem ochotni a schopni do prutu investovat? Zkrátka při vývěru prutu je nutné vždy dopředu vědět, k jakému sportovnímu účelu ho budeme využívat. Každý vláčkařský prut má totiž své specifické vlastnosti, které odpovídají způsobu lovu, ke kterému je určen.

Důležitými vlastnostmi přívlačového prutu jsou jeho délka a vrhací zátěž - tzv. gramáž či akce (křivka ohybu prutu při zatížení). Důležité také je, zda se rozhodneme pro prut skládací (vláčecí děličky), nebo teleskopický. Teleskopické pruty mají ve spojích více slabých míst a mají také poněkud horší akci. Naproti tomu jsou ovšem skladnější. Univerzální délka vláčecích prutů je 2,10-2,40 m. Kratší pruty používáme při lovu z loďky, na pstruhových vodách a malých zarostlých vodách. Delší pruty jsou vhodné na jemnou přívlač s malými gumovými nástrahami a k lovu na velkých otevřených vodách.

Vrhací zátěže neboli gramáže jsme se dotkli už v předchozím článku, kdy jsme si představovali jednotlivé kategorie moderní přívlače. Jde vlastně o údaj výrobce, který odpovídá doporučenému rozpětí hmotnosti nástrahy pro daný typ prutu. Pokud se například jako vrhací zátěž udává 5-20 g, neměli bychom s tímto prutem lovit na těžké wobblery s agresivním chodem, protože budeme prut příliš namáhat (zejména ve špičce), takže hrozí jeho poškození, případně i zlomení. A opačně - pokud lovíme na řece okounky nebo tlouště na malé gumky s gramovými jigovými hlavičkami, nemůžeme používat pruty s vyšší gramáží, protože pak nikdy nedocílíme potřebné citlivosti. Obecně tedy platí, že čím je gramáž menší, tím je prut jemnější a citlivější, a naopak.

Akce prutu označuje, která část prutu při zdolávání pracuje a nejvíce se ohýbá. Pro přívlač jsou vhodné pruty s akcí A (špičková), při níž při zdolávání ryby pracuje jen horní část prutu u špičky. Pruty s touto akcí umožňují dlouhé a přesné hody a rychlý zásek. Nejsou však úplně dobré pro rybářské začátečníky, neboť při zdolávání nejsou tak poddajné a výpady ryby je třeba tlumit pomocí ruky i brzdy navijáku.

Akce B (semiparabolická) je univerzálnější, umožňuje zdolávat i větší ryby razantněji. Hodí se k lovu s gumovými nástrahami, při nichž chceme, aby nám ryba nástrahu dobře dobrala.

Pruty s akcí C (parabolická), které pracují při zdolávání po celé své délce, nejsou pro přívlač úplně vhodné, mimo jiné kvůli menší přesnosti při nahazování.

Všechny tyto vlastnosti musíme brát při volbě prutu v potaz, abychom se rozhodli správně. Pokud s přívlačí začínáme, měli bychom dát přednost spíše náčiní univerzálnějšímu a vyhýbat se extrémům i přehnanému experimentování.

Smekací vláčecí naviják

V minulém článku jsme si řekli, že opravdový boom přívlače přišel až s objevem smekacího (nebo též vrhacího) navijáku. Základem přívlače je totiž mít takové náčiní, jaké nám umožní daleké a zároveň přesné hody a jednoduché navíjení vlasce. A k tomu všemu je zapotřebí kvalitní a citlivý naviják. Naviják by měl s rybářským prutem tvořit po všech stránkách funkční a vyvážený celek. Platí to pro všechny způsoby lovu a pro přívlač dvojnásob. Při přívlačí totiž s navijákem a prutem neustále pracujeme, máme je stále v rukou.

Klasický naviják, určený k lovu přívlačí, by tedy měl být dostatečně kvalitní, spolehlivý a odolný, neboť bude během chytání mnohem více zatěžován než například při lovu na plavanou nebo na položenou. Měl by být také dostatečně lehký, neboť každý gram navíc brzy pocítíme v ruce. Celkově by velikost a hmotnost navijáku měly odpovídat vlastnostem prutu a zvolené technice lovu. Je jasné, že navijáky na lehkou přívlač budou menší a jemnější, zato navijáky na středně těžkou a těžkou přívlač budou robustnější, s více převody.

Rybářský naviják prodělal během své evoluce spousty funkčních a designových změn. Dnes existují navijáky s přední nebo zadní brzdou, volnoběžnou a bojovou brzdou a dalšími vymoženostmi. Zda dát přednost přední nebo zadní brzdě a využít i dalších funkčních doplňků, to závisí především na zvyku a preferencích každého vláčkaře.

Multiplikátor

Multiplikátory jsou speciální vláčecí navijáky, které se vyznačují vysokou odolností proti poškození a vnějším vlivům, jako jsou písek, slaná voda apod.

Používají se především k ultratěžké přívlači na moři (při trollingu či pilkrování), uplatnění však mohou nalézt i v našich podmínkách (např. jerkovací multiplikátory). Multiplikátor není na rozdíl od klasického smekacího navijáku umístěn na rukojeti pod prutem, ale z opačné strany nad prutem.

Monofilní vlasec

Vybrat správný vlasec či šňůru je stejně důležité jako umět sáhnout po vhodném typu přívlačového prutu a odpovídajícím navijáku. Vlasec je jakousi prodlouženou rukou rybáře. Zajišťuje přímé spojení mezi lovcem a rybou.

Při přívlači opět velmi záleží na tom, aby byla sestava celkově vyvážená, proto síla a další vlastnosti vlasce musí odpovídat parametrům ostatního náčiní.

K přívlači se používá buď klasický (tzv. monofilní) vlasec, nebo pletená šňůra. Dnes jsou na trhu k mání speciální přívlačové vlasce o různých vlastnostech, síle i barevném provedení. Existuje několik základních vlastností a požadavků, které jsou na rybářské vlasce kladeny. Patří mezi ně zejména pevnost v tahu a uzlu, průtažnost, viditelnost, paměť, životnost a zvolená povrchová úprava, určující míru tření vlasce mezi očky prutů. Kritériem, které je pro mladého začínajícího rybáře jistě také velmi důležité, je i cena výrobku.

Vlasec určený k přívlači by měl být obecně kvalitní, s vysokou životností a odolností vůči tření, neboť bude při lovu neustále pracovat. Měl by být pevný zejména v mokrém uzlu (ve vodě) a měl by mít menší průtažnost. Klasické monofilní vlasce se dnes při přívlači používají zejména k lovu menších ryb (lehkou a ultralehkou přívlačí), zatímco při lovu větších dravců začínají hrát prim pletené šňůry.

Pletené šňůry

Moderní pletené šňůry se začaly objevovat na trhu začátkem 90. let 20. století. Původně se jednalo především o sumcové šňůry. Druhou generaci těchto šňůr již představovaly tenčí pletené šňůry vhodné k přívlači. Moderní pletené šňůry přinesly do světa rybařiny doslova revoluci a staly se velkým rybářským hitem. Při lovu přívlačí se nejvíce projevily jejich revoluční vlastnosti - téměř nulová průtažnost a vysoká pevnost.

Vzhledem ke své minimální průtažnosti nám dávají možnost cítit pohyb nástrahy. I malé ťuknutí ryby je hned znát na prutu. Mnohé jemné záběry, které jsme dříve propásli, se najednou stávají zřetelnými. To je důležité zejména v obdobích, kdy ryby berou velmi opatrně a spíše jen lehce ochutnávají nástrahu, než aby se na ni razantně vrhaly, nebo při lovu ve velkých hloubkách a na dlouhou vzdálenost.

Rozdíl mezi vlascem a šňůrou je také patrný při srovnání jejich pevnosti. Šňůra má oproti vlasci mnohonásobně vyšší pevnost, což dovoluje používat při stejném způsobu lovu mnohem tenčí šňůry. To pak umožňuje delší hody, zvyšuje přirozené chování nástrahy a celkově zlepšuje komfort našeho lovu. Výhodou pletenek je také jejich vyšší životnost. Nevýhodou mnohých pletených šňůr oproti vlascům může být zase horší potápivost či větší viditelnost ve vodě. „Pletenky“ jsou také méně odolné vůči nečistotám a více se špiní. Některé pletené šňůry mohou při delším používání přijít o povrchovou úpravu, načež se začnou třepit - při navíjení pak charakteristicky šustí. V neposlední řadě musíme zmínit i to, že pletené šňůry jsou oproti klasickým vlascům výrazně dražší.

Pletené šňůry jsou dnes neodmyslitelnou součástí výbavy zejména při lovu těžkou přívlačí (sumcová přívlač). Při lovu středně těžkou přívlačí (což je nejuniverzálnější způsob) záleží zejména na preferencích a zkušenostech každého rybáře. Z pohledu začínajícího rybáře hovoří ve prospěch klasických vlasců především jejich nižší cena, ale také to, že lov s nimi je o něco jednodušší a nevyžaduje takové zkušenosti. Rybář, který s lovem teprve začíná, by si tedy asi měl nejprve osvojit chytání s klasickými vlasci a až následně svou výbavu rozšířit i o pletené šňůry.

Vláčecí bižuterie

Při lovu přívlačí je kromě prutu s navijákem, vlasce a nástrah důležitou součástí udice také drobné rybářské vybavení, jako je obratlík s karabinkou, lanko apod. Souhrnně tuto část výbavy nazýváme vláčecí bižuterií.

Lanko

Používá se jako návazec, používaný zejména při lovu štik jako ochrana před jejími ostrými zuby, které dokážou i silný vlasec nebo pletenku přeříznout. Lanka se vyrábějí z různých materiálů (oceli, kevlaru, wolframového vlákna apod.). Jejich délka se pohybuje většinou mezi 20 až 40 cm. Důležité je, aby lanko nebylo příliš viditelné a co nejméně ovlivňovalo přirozený chod nástrahy.

Systémek k lovu s mrtvou rybkou

Kromě umělých nástrah lze vláčet i s mrtvou nástražní rybkou. Ta se při lovu přívlačí nastražuje buď klasicky na jednoháček v hlavové částí, nebo se k nastražení používá různých koncových montáží, tvořených většinou dvěma trojháčky, za použití dalších doplňků, např. lanka, tenkého ocelového drátku, obratlíku, bročku apod. Někteří rybáři používají různé víceháčkové montáže i při lovu s většími umělými nástrahami.

Obratlík s karabinkou

Nástraha se při přívlači může navazovat přímo na kmenový vlasec či šňůru, většinou se však pro uchopení nástrahy používá obratlík s karabinkou. Tento doplněk především chrání vlasec před poškozením (kroucením) a zároveň umožňuje rychlejší výměnu nástrah.

Text: Tomáš Lotocki
Foto: autor, Milan Rozsypal