Kolotoč na rybníce

- Milan Tychler

Je spousta malých stojatých vod, které se dají téměř přehodit a v podstatě nenabízejí žádná zajímavá místa, protože na nich zcela chybí zlomy dna, nemají žádný spadlý strom ani místa s vodní vegetací. Dno je prostě rovné jako vana a všude je stejný nános sedimentu.

Takto hodnotí spousta rybářů většinu malých rybníčků, které znají, a proto nijak neřeší volbu místa, když si k nim jdou zachytat. Jakmile přijdou na břeh, prostě si sednou buď na nějaké své oblíbené místečko, na kterém se cítí dobře, anebo co nejblíže k autu, aby nemuseli jít na opačný konec. Vždyť kam by se měli vláčet se svými věcmi, když skoro všude mohou nahodit? Kdybych si dal záležet, dokázal bych na mnohých také pokrýt velkou plochu svými hody, ale nedělám to. Proč? Je to jednoduché - protože k tomu mám hned několik pádných důvodů.


Máme spousty pěkných malých vod

Tak za prvé, obvykle na takové vodě nejsem sám a nemám rád, když někdo z protějšího břehu nahazuje směrem ke mně tak, že mě na břehu div nezabije. Proto to nedělám ani já a udržuji si jakousi osobní zónu, kterou dopřávám i ostatním. Za druhé, tím, že bych házel někam k druhé straně v úmyslu lovit ryby, které se tam mohou ukrývat třeba proto, že jsou u mého břehu rušeny, se připravuji o možnost lovit velmi přesně na místě, kde mohu i velmi přesně a tiše krmit. Za třetí, používám na malých vodách bez vázek dost jemné náčiní, které mi sice nedovoluje daleko házet, ale zase mohu používat jemné vlasce a návazce, čímž docílím většího množství záběrů. No a v neposlední řadě je dobré vědět, že i na malých vodách se ryby také stěhují z místa na místo a že i na malých vodách se vyplácí místa střídat, střídat i rybolovné techniky a ryby hledat...

Když nemáte moc času, ale přesto vám nějaké ty tři čtyři hodinky na ryby po práci zbudou, asi nechcete vždycky skoro půlku tohoto vzácného času strávit v autě cestou na nějaké zajímavé loviště. Vezmete tedy za vděk třeba tím rybníčkem za humny, kde také můžete pokoušet své štěstí. Nejsou tam sice hejna velkých kaprů a ještě větších amurů, dokonce se říká, že tam není nic, ale ona se tam vždycky nějaká lepší ryba najde, tak proč to nezkusit…? Nakonec, dobře se dá pobavit i s menšími rybami, a o to přece jde.


Pobavit se můžeme i s menšími rybami

Docela mě překvapuje, že tu ve čtyři odpoledne nikdo není. Až na to, že trošku víc fouká, je venku docela fajn a větřík není úplně studený. Na této vodě mohu považovat za štěstí, když jsem tu sám, a proto hodlám situace náležitě využít. Určitě by bylo fajn sednout si tamhle vpravo pod vyšší břeh, kde bych byl dobře chráněný před větrem, ale něco mi říká, že nebude špatné sednout si přesně na opačnou stranu proti větru.

Výhodu lovu proti větru používám vždycky, když to jde a je to vhodné. Ryby se často zdržují na návětrné straně, protože jim to přináší výhody v podobě většího množství potravy, případně prokysličenější vody. Evidentně to funguje v teplých obdobích roku. V zimě nemá lov proti větru smysl. Stojím přesně uprostřed dvou míst a mohu se rozhodnout. Vpravo pohodlí, vlevo trošku větru.

Zvuk přijíždějícího auta mi oznamuje, že už tu nebudu sám. V duchu jsem se rozhodl, a tak pouštím vše z rukou a beru z auta ještě jednu mikinu. Kolegové rybáři - jsou dva - bez rozmýšlení upalují do závětří. Fajn. Nechám se trochu vyfoukat, ale věřím tomu. Dopadlo to dobře. Pomocí lehkého feederového proutku chytám několik menších kapříků a dva celkem slušné kusy. Kolegové naproti jen pár cejnů a jednoho karasa. A to chytají dohromady na čtyři pruty a já na jeden!
Plovátko mi pomůže uskutečnit můj záměr

A další příklad z této vody: Je skutečně vedro a ryby moc neberou. Motají se u hladiny a není snadné je přimět k záběru. Tady na rybníce drtivá většina rybářů chytá prostě na těžko. Nahodí dva pruty, obvykle s krmítkem, pod ně zavěsí policajty a čekají, až se některý z nich pohne. Jenže se neděje nic.

Jak by také mohlo, když jsou všechny ryby ve sloupci a na hladině? Neberou dokonce ani brzy ráno, ani večer. Už pár dnů mohu kapry pozorovat, jak se potloukají pod hladinou. Zdálo by se, že se motají jen tak bezcílně sem a tam, jenže to není tak docela pravda. Respektive se to netýká úplně všech ryb. Některé ryby skutečně jen apaticky stojí, ale jiné celkem aktivně popojíždí a občas něco seberou z hladiny. Hodně aktivních ryb vidím docela blízko břehu na druhé straně rybníka. Bylo by ideální nahodit k nim odsud, ale to je pro lehkou nástrahu příliš daleko. Musím se k nim opatrně přiblížit ze strany a pak uvidím.


Malý balíček poletí dál a přesněji

V podřepu střílím prakem na hladinu pár plovoucích pelet. Rukou bych to nedokázal a ještě bych riskoval, že ryby vyplaším. I tak je to problém, protože pelety jsou příliš lehké. Dám jich tedy vždy několik do PVA punčošky a takový balíček pak už letí mnohem dál a přesněji. PVA se v teplé vodě rychle rozpustí a pelety jsou volné. Střílím za ryby a velmi mírný vánek nese pelety k nim. Za balíčky letí i maličké plovátko s nástrahou. Výsledek? Pěkný kapr a jeden menší amur z hladiny. Zbytek rybníka bez záběru...

V chladnějším období bývají ryby rozptýlenější a dají se docela dobře stáhnout pomocí krmení. Problém je v tom, že se o to pokouší většina přítomných rybářů, což má za následek pouze jedno - u krmení zůstávají drobnější ryby a ty větší se stěhují do klidu. Také by rády urvaly svůj díl z krmení, ale hluk jim vadí. Potravu proto obvykle přijímají jen tam, kde se krmí šetrně a bez hluku, nebo se osmělí až ve chvíli, kdy je na místě už nějakou dobu klid. Záběry lepších ryb často přichází až ke konci vycházky na místě, kde jste jednorázově nakrmili a pak už jste ryby nerušili.

Já, když přijdu k rybníčku, kde je mnoho rybářů, kteří každou chvíli nahazují, stěhuji se vždycky co nejdál od nich. Najdu si to nejklidnější a nejvzdálenější místečko od nejbližšího z nich a je mi jedno, kde to je. Třeba lezu vysokou trávou nebo někde do křoví. Stačí mi jeden proutek, prak a plechovka kukuřice. Někdy chytám se splávkem, někdy s lehkým feederovým prutem bez krmítka, jen s malou zátěží. Vše podřídím tomu, abych byl naprosto tichý a nenápadný. Nenahazuji daleko. Malým prakem na červy střílím drobná zrnka kukuřice do vzdálenosti maximálně deseti metrů, avšak obvykle ne dál než do sedmi metrů. Pokud je tam hloubka okolo metru, metru a půl, je to naprosto dostačující. Maximální hloubka tohoto i jiných malých rybníčků jen zřídka překračuje dva a půl metru, a pokud není skutečně chladno, není důvod hledat hlubší místa.


Zalezu tak, že mě není ani vidět

Velmi důležité je i na malých vodách sledovat takové věci, jako jsou výskoky ryb nad hladinu, vystupující bublinky a vůbec jakékoli další indicie momentálního výskytu ryb. Dalekohled je v tomto ohledu velmi dobrým pomocníkem. Jsem přesvědčený o tom, že na malých vodách si prostě nic nevysedíte, a lovit na nich v silnější konkurenci rybářů je dost složité, zvláště pokud vám jde o větší ryby. Může se zdát, že na malé vodě musí ryby dříve či později najít vaši nástrahu, ale ono to funguje na malých vodách stejně jako na vodách velkých - po většinu času jsou ryby soustředěny jen někde a zbytek plochy je prostě prázdný. Ryby se chovají velmi racionálně a hledají potravu na klidném místě. Určitě je nepřilákáte hlukem a určitě nepřiplují z opačného konce rybníka, kde něco mají, jen proto, že jste přišli k vodě. Zrovna tak nebudou hledat potravu na dně, když jim to právě vyhovuje na hladině.

I na těch nejmenších vodách je nutné ryby hledat podle momentálních podmínek, a když vůbec nic neprozrazuje přítomnost ryb, vždycky se snažím umístit své nástrahy na rozdílná místa. Nahodím třeba jeden prut dál a jeden blíž, nebo jeden blízko ke břehu. Svůj čas se u vody snažím skutečně využít, a ne ho jen tak zbůhdarma prosedět...

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (0 reakcí)

Přečteno: 6 190x
Průměrná známka: 1.05