Troška chladu za to stojí

15.3.2017 - Milan Tychler

Krátce před koncem roku už to může být s rybařením trošku těžké a dost možná, že na stojatých vodách jsou jedinou možností jen dírky, což každému nevyhovuje. Většina řek ale bývá nezamrzlá a chytat se dá. Ovšem co?

Kapři, o které je největší zájem, už příliš aktivní nejsou, a navíc už je brzy tma, takže když přijdete odpoledne z práce, moc času nezbývá. Ve čtyři je tma jako v ranci a do konce povolené doby lovu tak jako tak moc času nezbývá. Navíc může být i pořádná zima. Podmínky na rybaření skutečně nic moc. A co na to opravdový rybář? Nic. Prostě se sebere a jde na ryby, protože jsou i takové ryby, kvůli kterým ta trocha chladu za to stojí.

Já jsem vždycky v zimě před večerem chytal na řece celkem pěkné tlouště. Přes den klasicky na přívlač, ale se setměním občas posedím u nahozené mrtvé rybky nebo její části. Pod výpustí čistírny odpadních vod se vždycky dá chytit ouklej nebo plotička. Stačí z nich nakrájet malé filety a o nástrahu je postaráno. Stačí jedna dvě rybky. Kamarád si na tuhle dobu vždycky schovává rybky z výlovů. Když nic není, je i rybka z mrazáku dobrá. Většinou má střevličky východní. Jsou rybáři, kteří tvrdí, že tuhle rybku nic nežere, ale je to hloupost. Nachytali jsme na ně spousty ryb, hlavně okouny, candáty a tlouště.

Ve středu kamarád volá, že se dostane z práce o něco dřív a že bychom tedy mohli někam alespoň na chvíli vyrazit. Proč ne? O rybky se starat nemusím, má jich dost. Zbývá tedy jen maličkost – vybrat si to správné místo. Nakonec se rozhodneme pro úsek pod jedním z jezů na řece. Ve dvě hodiny vyrážíme. Kamarád hned sedá k feederu s rybkou, ale já chci ještě hodinku vláčet. Na sezení je času dost. Během té hodinky chytím dva pěkné tlouště a okouna. Kamarád také dostal jednoho tlouště, slušného okouna a malého candáta. Rozhodně se nenudíme. Můj společník sedí zachumlaný do teplé bundy a já popocházím po kousku břehu. Moc se nevzdaluji, ale často měním nástrahy. Možná je to náhoda, ale na každou nástrahu chytím vždycky jenom jednu rybu.

Jakmile se začne smrákat, přimrzá. Už mám ten protivný led v očkách prutu. Nechám toho a připravuji dva feederové pruty. Nic úplně jemného nechystám. Vlasce dvaadvacítky a špičky sice měkké, ale s většími očky. Tloušti si na nějaké návazce z desítky moc nepotrpí, a pokud by vzal filetu lepší candát, byl by fuč na to tata. Tady poučky o zimním jemném lovu neplatí. Nářadí prostě musí být přiměřené a poskytovat záruku, že zaseknutou rybu také zdárně a bez problémů přivedu na břeh. Každý záběr má teď cenu zlata, tak proč si to komplikovat?

Osvětlení špiček řešíme chemickým světlem. Já tyhle věci na svých špičkách nevidím moc rád, ale co sedá dělat. Nějak na ty špičky vidět musím. Snad se nic nezamotá a neuprásknu si špičku při nějakém nahození. Nenahazujeme daleko, jeden prut pod břeh za kamenný zához a jeden doprostřed toku. Čtyři pruty jsou nahozené, snad se tedy ještě dočkáme nějaké slušnější rybky. Zejména větší tloušti mají ve zvyku brát skoro potmě.

U vody je klid. Kromě nás dvou tu není ani noha. Ale v tuhle dobu se není čemu divit. Všední den, chladno, téměř tma. Co by kdo hledal u vody, že? Ovšem jak vidno, vždycky se nějaký ten blázen najde. Vedeme tlumený hovor a ze špiček nespouštíme oči. Záběry na rybku mohou být hodně prudké, ale až příliš často se v zimě stává, že i tloušť si s rybkou jen tak hraje a záběr se projeví sotva znatelným chvěním špičky. Jenže sledovat malé svítící body ve tmě není nic snadného. Za chvíli se vám zdá, že se špička pohybuje, ale je to jen klam. Skutečně nemá cenu sledovat špičku stále, ale spíše ji mít jen v periferním vidění a občas se na ni lépe podívat. Nakonec, co se stane, když vám nějaký ten záběr unikne? Svět se kvůli tomu rozhodně nezhroutí.

Tiše klábosíme a probíráme, co slina na jazyk přinese. Dáme si doušek teplého čaje a netrpělivý kamarád nástrahu dvakrát přehodí. Zdá se, že se mu to vyplatilo, protože má záběr. Viděl jsem ho, protože jsem se zrovna díval jeho směrem a tohle se nedalo přehlédnout. Špička se trošku pohnula a vzápětí se ohnula snad půlka prutu. To byl pořádný záběr! Kamarád sekne a vodí rybu. Oba jsme zvědaví, co to bude.

Ryba se brání celkem rozhodně, ale ne dlouho. V tlumeném světle čelovky se za chvíli objeví docela pěkný tloušť. To je dobrý začátek. Nestačím si rybu ani pořádně prohlédnout a zasekávám také. Záběr je hodně podobný, ale tohle tloušť rozhodně nebude – ryba se brání mnohem tvrději a déle. Mou mrtvou rybku popadla parma. Je i není to překvapení. Parma často zabere na mrtvou rybku, dokonce i vláčenou nástrahu nebo kousek rybího masa, ale teď jsme s ní moc nepočítali. Vlastně ani nevím proč. V tomto úseku parmy vždycky byly a ještě minulý týden jsem se s nimi pěkně pobavil. Sice přes den, ale záběr parmy potmě se vyloučit nedá.

S kamarádem vždycky tak trochu soutěžíme a v tuhle chvíli by se dalo říct, že je to jedna:jedna. Jenže parma je přece jen něco jiného než tloušť, a tak jsem získal malé plus navíc. Ovšem je jen takové pomyslné a bereme to s úsměvem.

Trochu jsme si umáčeli ruce, je na ně chladno, proto je schováváme do kapes. Ne však na dlouho, protože kamarád má další záběr na prut umístěný u břehu. Ryba jde z vody celkem lehce. Vede ji rovnou do podběráku. Tak copak to máme? A je to rybka, která se nechytá každý den – mník jednovousý. I tomuhle mrňouskovi trčí z brady malá nepřehlédnutelná anténka, jasný rozpoznávací znak naší jediné treskovité ryby. Jinak vypadá mník hodně podobně jako malý sumec. Splést si je ale nemůžete – už jen to mramorování na mníkovi! Je mourovatý jako kocour.

Dva:jedna. Ale i to se brzy mění – už mám také záběr. Jakmile přivedu rybu do podběráku, bude vyrovnáno.

A vyrovnáno je doslova, protože mám také mníka. I ten můj zabral u břehu. Pro mníka je typické, že se zdržuje spíše u všelijakých překážek než na volné vodě, ale chytil jsem ho i na rovné písčité pláni. Když jsou mníci při chuti, slídí úplně všude. Byla doba, kdy byl mník hojný téměř všude, a pak doba, kdy byla tato ryba na vymření. Nechytíte ho všude, ale když se nachomýtnete v tu správnou dobu tam, kde mníci jsou, může se vám podařit nejen mníka chytit, ale máte dokonce šanci i na nějaký lepší kousek. Ovšem je tu jeden zádrhel.

Podle vyhlášky 395/1992 Sb. je mník vedený v kategorii ohrožených druhů a je chráněný. Přesto má určenou minimální lovnou délku i dobu hájení. Platí tedy, že mníka si rybář může ponechat pouze na revírech, kterým byla udělena výjimka a byla výslovně uvedena v soupisu revírů. Těch samozřejmě není mnoho, a pokud byste chtěli mníka lovit, je třeba si tuto skutečnost dobře ověřit, protože jinak musí být s mníkem zacházeno jako s chráněnou rybou.

Tento můj mník je poslední rybou dnešního dne, protože čas lovu vypršel. Klidně bychom mohli zůstat déle, ale doba lovu prostě končí. Tak jako tak jsme spokojení. Tloušti, okouni, parma, mníci… Nebyla to chudá rybařina a slušně jsme se bavili.

Teď přes Vánoce si dáme chvíli pauzu, ale doufám, že mezi svátky se k vodě alespoň na chvíli podívám. Na Silvestra s kamarády zavřeme vodu a hned po něm ji zase otevřeme a jedeme dál. Má sezóna nikdy nekončí…