Posledním čtvrtým kolem patnáctého ročníku nejstaršího seriálu kaprařských závodů skončila Carp liga 2014/2015, která se tentokrát konala na revíru MRS Dyje 5, tedy na Novomlýnské nádrži. Hned v úvodu chci vyslovit poděkování Moravskému rybářskému svazu jakožto hospodařící organizaci na této nádherné vodě pod Pálavou a stejně tak patří nemalý dík za vstřícný přístup Povodí Moravy, s. p., za umožnění krátkodobého užívání pozemků v jejich správě.
Celou reportáž rozdělím na dvě části. V první, která bude možná méně zajímavá, bych chtěl ligu a tento ročník rozebrat jako celek. V části druhé vám poodhalím taktiky a strategii týmů.
Začněme tedy první částí.
V každé z mých předešlých reportáží vždy zaznívala obava o šance týmů v závislosti na losu. Los je totiž ve valné většině tím nejzásadnějším a mnohdy se rozhoduje o konečném umístění již takto v prvopočátku závodu. Troufám si tvrdit, že neexistuje voda, kde by měli všichni závodníci stejné šance a kde o celkovém pořadí rozhoduje jen um a zkušenosti soutěžních družstev. Teoreticky by se dal takový závod uspořádat pouze na zastřešené nádrži kruhového tvaru s plochým dnem stejné hloubky, s vodou stejné teploty, bez vlivu faktorů, jako je příkladně vítr. A to ani nemluvím o tom, že už sousedící závodník zásadně ovlivňuje dění ve vašem sektoru. Jednoduše řečeno: závody rozhoduje hlavně los, který zásadně ovlivňuje šance týmů.
Poslední kolo tohoto ročníku bylo oproti předešlým kolům, a zřejmě i oproti závodům předešlých ročníků, jiné. Rovný břeh s obrovskou vodní plochou Novomlýnské nádrže dával velice vyrovnané šance valné většině týmů. Zásadní vliv měly samozřejmě nerovnosti a případné vázky v sektorech, ale i přes tuto skutečnost jsem asi poprvé v závodní kariéře nabyl dojmu, že na této vodě nebudou rozhodovat jen dvě tři „top“ místa, a také to tak nebylo. Vyhrát se dalo ze spousty míst. Navíc jsme k závodu získali asi dva kilometry břehu, což nakonec znamenalo sektory o minimální šířce 90 m. Vytyčovat prostředek jezera a upozorňovat závodníky na házení maximálně do půlky bylo bezpředmětné.
Když už je řeč o házení - dovoluji si upozornit, že závodníci měli stejné podmínky jako jakýkoliv běžný rybář na této nádrži lovící dle bližších podmínek výkonu rybářského práva. Chytalo se pouze v povolenou dobu lovu, která je v tomto období 04-24 hodin. Nepoužívaly se čluny na mapování dna, případně vyvážku návnad a nástrah, o označování lovného místa bójkou ani nemluvě. Jednoduše pouze to, co je povoleno běžně lovícím rybářům.
Na tento poslední závod mé desetileté kariéry jsem se moc těšil a ze svých organizačních počinů ho stavím na místo nejvyšší. Trochu jsem měl obavy z jedné skutečnosti, a to z pořádání tohoto závodu na číslech pod Pavlovem právě v tuto roční dobu. Vystavoval jsem sebe a závodníky velkému riziku obrovského výbuchu. Kdo tuto vodu zná, ví, že podzim je úplně jiná písnička než jaro. Vzhledem ke konci mé kariéry pořadatele a k vstřícnosti Povodí a MRS nebylo na co čekat. Uspořádat závod v tuto dobu jsem riskl a vyplatilo se to.
Týden před závodem jsem rozmisťoval na přístupových místech informační cedule o zákazu lovu z důvodu pořádání ligy a při tom jsem si popovídal s chytajícími rybáři. Jejich informace nebyly moc potěšující. Cejni se třeli pod břehem a kapři nereagovali ani u těch, kdo chytali na feeder. Pár závodníků se vypravilo v předstihu vyzkoušet reakce ryb a až na pár cejnů a nebodovaných kaprů nic zásadního nechytili. Pouze jeden kaprař údajně chytil kapra dlouhého 90 cm ze čtyřsetmetrové vyvážky a hned druhý den byl za lov nonstop „odměněn“ ve dvě v noci odebráním povolenky.
Aktuální podmínky nebyly zrovna příznivé, ale na další víkend bylo hlášeno razantní ochlazení a silný vítr s deštěm a to nás asi zachránilo. Předpověď se vyplnila do posledního detailu a za cenu opravdu malého komfortu na břehu, kde si kluci „hrábli“ na samé dno, kapři ve vodě byli, a ne zrovna malí. O tom ale později…
Klasický závod ligy se chytá nonstop od pátku do neděle, ale pro tento závod jsme dobu lovu prodloužili o den na celkových 58 hodin. Závodníci se postupně sjížděli na místo srazu a pro nečleny MRS bylo nutné zakoupit týdenní povolenky. I proto jsme odsunuli start na čtvrtek 13 hodin.
A teď už přejdeme k samotnému závodu, strategii a taktice týmů a k postřehům, které jsem nasbíral v průběhu závodu.
Taktika a strategie, to jsou dvě kouzelná slovíčka, která se pokusím vysvětlit, protože bez jejich zvládnutí prostě nejde závod vyhrát. Mnozí si to možná ani neuvědomují, ale v těchto dvou slovech se skrývá podstata úspěchu. Ač jsem v tomto závodě vykonával roli nezávodícího rozhodčího, opravdu jsem se hodně zajímal už před závodem o tuto vodu a možné úspěšné strategie.
Strategii už od dob své šermířské kariéry vnímám jako celkový plán boje a taktiku jako prostředek k vítězství, tedy zvolenou techniku. Na závodní kaprařinu se to dá celé převést takto: strategie, tedy zvolení celkového plánu od začátku do konce závodu; a taktika, tedy použité techniky jak závod dochytat úspěšně. Zjišťoval jsem od závodníků, a nejen závodníků naší Carp ligy, jak do závodu půjdou nebo jak na tomto úseku chytat v daném období.
Jedna ze strategií byla tato: Na začátku závodu masivně rozkrmit místo method mixem s přidáním partiklu, jako je pšenice, konopí, řepka, kukuřice, a s menším podílem pelet. Do takto zakrmeného místa by měli najíždět cejni a menší nebodovaní kapři. To je však třeba ignorovat a neustále krmit a přehazovat. Voda typu Nové mlýny v podstatě nejde překrmit. Za cejnem a malým kaprem by měli začít najíždět větší kapři bodovaných velikostí. V té chvíli se změní poměr krmení method mixem ve prospěch menších a větších pelet s přidáním partiklu. Závod se ke konci dochytává na pelety a menší množství boilie, které se neustále v menších dávkách dostřelují raketou na krmné místo.
Druhá strategie, a tu také pár týmu zvolilo, je vypustit method mix a přímé krmení peletou a boiliem. Tato strategie může být extrémně účinná, ale je to náročné na psychiku, když kolem všude chytají a vy jste hodiny bez záběru. Extrémem je použití nástrahy a návnady předmočené ve vodě z jezera, čímž utahujete atraktivitu na minimum a u velkých ryb vyvoláváte dojem krmení, které je bezpečné a ve vodě leží už spoustu hodin.
Já osobně bych závod pojal v duchu první, masivní strategie a spousta týmů to tak také udělala. Jako perličku uvedu, že jeden z týmů zkrmil v prvních čtyřech hodinách 250 kg krmení ve formě method mixu. O to větší bylo moje překvapení, když začali chytat velké kapry váhové kategorie 8-13 kg. A nejednalo se pouze o jeden tým, který začal chytat v podstatě od startu velké kapry. Už před večerem byla pochytána spousta nádherných ryb na různých částech závodního úseku. A ráno po čtvrté hodině se chytil kapr o váze 16,75 kg. V takovou trofej v průběhu závodu jsem ani nedoufal. To však nebylo všechno, ten největší masakr měl teprve přijít.
Jen jako další z ukázek čtení vody uvedu jiný příklad, jak si připravovat strategii lovu. V příbřežních partiích se na řasou porostlých kamenech v asi pětimetrovém pásu kolem břehu líhnou vodní organismy. Vysledovat to jde ve večerních hodinách, kdy na hladinu nalétávají ptáci. A do tohoto pásu najíždějí i ryby.
Začaly se chytat opravdu velké ryby v podstatě po celé ploše závodního pole. Už v pátek večer bylo bez bodované ryby pouze pět týmů. Opravdu jsem byl překvapený, jaké ryby se chytaly. Zdolávání v těchto podmínkách a ze břehu bylo dost problematické. Týmy ztrácely velké množství ryb kvůli ostrým slávičkám a zřejmě i vlascům a pletenkám, kterých je dno plné. Při záběru bylo nutné co nejrychleji vyběhnout na hráz a rybu držet v co možná nejtupějším úhlu a prostě nepustit. Viděl jsem spoustu jízd, kdy pár vteřin po záseku vlasec splihl do vln jezera a mohl to být klidně monofil průměru 0,40 mm.
Teď si ještě dovolím vsunout jeden postřeh, který je možná teorie, možná realita. Všiml jsem si, že ty týmy, které měly menší množství ryb nebo byly bez záběru, měly stojany postavené skoro na koruně hráze. Od jejich prutů šly vlasce do vody klidně až na vzdálenost 30 metrů. Zatímco týmy, které chytaly celkem pravidelně, měly stojany dole u vody a vlasce se nořily do vln jezera po pár metrech.
Znáte ten zvuk, jak zvoní, až pískají ve větru natažené kmenové vlasce? Vzpomněl jsem si, jak jsme jako děti měli mezi domy z okna do okna natažené nitě a na obou koncích kelímky. Bez potíží jsme spolu takto primitivně telefonovali. Všeobecně se tvrdí, že kapr vnímá zvuk svou postranní čarou velice dobře, a o schopnosti zvuku přenášet se ve vodě na obrovské vzdálenosti není třeba psát. Vítr foukal obrovský a teď uvažte, že tento signál se nese do vody až skoro k olovu. Kolik asi leží vlasce na dně u montáže, když je prut zhruba pět metrů nad hladinou a proti větru se nedá hodit dál než asi sto metrů? Tuto, možná mylnou, teorii jsem řešil s několika týmy a mnohým se to nezdálo jako úplný nesmysl. Pravda je, že pruty umístěné u vody s sebou zase nesou podstatnější riziko kontaktu se slávičkami.
A teď něco málo k montážím… Zaznamenal jsem malé plovoucí nástrahy průměrů do 10 mm s malým PVA plným peletek. Dost týmů také chytalo na panáčka z boilie a plovoucí nástrahy nebo z pelety a plovoucí nástrahy. Hodně záběrů ale prostě přišlo na boilie ze dna o průměrech 16 až 24 mm. Ačkoli se používaly zmíněné malé a atraktivní nástrahy, v první půli závodu se v podstatě nechytil jediný cejn. Vysvětluji si to změnou počasí a zastavením tření. Voda měla 18 stupňů a věřte nebo ne, spousta vytažených kaprů byla vytřená a nesly známky výrazného poškození. Chytily se však i nevytřené jikernačky s obrovskými břichy.
Závod se překlápěl do své druhé půlky a bylo více než evidentní, že boj o první místa bude probíhat až do samotného závěru. Neskutečně se promíchávalo i celkové pořadí v návaznosti na aktuální umístění. Prostě nejlepší závod, jaký jsem kdy zažil, ať jako závodník, nebo jako pořadatel.
Nejproduktivnější dobou se stal příchod noci a brzká rána. Když ve dvanáct hodin v noci závodníci smotávali udice, jezdila jim jedna ryba za druhou a ráno ve čtyři hodiny ani nestíhali dávat swingery na vlasec. Kapři brali okamžitě po nahození. V těchto hodinách se odehrávaly velké úniky v řádech několika desítek přidaných kil. V sobotu začalo dle předpovědi pršet a pršelo celý den. Vítr se hodně zmírnil, což mělo za následek chytání menších kaprů, u některých týmů v poměru 10 : 1 nebodované proti bodovaným. Na úlovkových listech se hromadily ryby od tří do 4,5 kg. I to jsou však cenné ryby a za tu dřinu stojí.
V sobotu večer jsem si sám pro sebe udělal průběžné výsledky na prvních třech místech. V tu chvíli vedl Ešpi s Asou s cca 120 kg, v těsném závěsu byli Nuláci se 110 kg a třetí byl Dan s Marťasem a Kňážkem s 80 kg. Poslední zmiňovaní na průběžném třetím místě ještě přidali nádherného šupináče s váhou 16,85 kg a tuto rybu už se nikomu nepodařilo až do konce závodu překonat.
Před námi byla poslední noc. Zde si zaslouží vyzvednout tým ze slovenského Sportcarpu, tedy Rices, Jozef a Mrázek. V noci vsadili vše na jedinou kartu a mezi 24 h a 01 h do vody nakobrovali a naspombovali velké množství boilií. Stejně tak Pudil a Listoň z LK baits neskutečně zabrali a vlastně jen na boilie nachytali velké množství kaprů. Do poslední chvíle nebylo jasné, kdo vyhraje závod, ani kdo celkový ročník. Všem zmiňovaným dýchali na záda ještě Zdeňa a Radek, a nejen oni. Ryb se chytalo opravdu hodně, byť už spíše menší váhové kategorie.
V neděli v 11 hodin byl tento neopakovatelný závod ukončen. A nyní čtěte dobře! Pochytala se bezmála 1 tuna bodovaných ryb, a to dle rybářského řádu, bez lovu nonstop, bez vyvážky a označování míst. Chytilo se 25 kaprů s váhou přes 10 kg, z toho dvě ryby atakující hranici 17 kg. Další ryby, které stojí za zmínku, měly váhu 16 kg, dvě 15 kg a několik v rozmezí 13-14 kg. Hodně ryb mělo deset až 13 kg. O kaprech s váhou tří až deseti kil se nemá smysl rozepisovat. Za připomenutí by možná stáli jen dva kapři, s mírou kolem metru, kteří se vyřízli před podběrákem. Ti se váhou blížili nejtěžším rybám závodu. Pamatuji si, jak byli kluci zklamaní, jenže zdolávat a podebrat rybu z kamenů v takových vlnách, není vůbec snadné. Spousta závodníků se na kluzkých kamenech potloukla a odvezla si ze závodu pár nepěkných modřin. Počasí bylo extrémní a stejně tak i podmínky, ale na druhou stranu, buďme za ten vítr rádi - jen díky němu se nachytalo tolik úžasných ryb.
V jednu hodinu proběhlo celkové vyhlášení výsledků a tady je máte:
Výsledky čtvrtého kola - Novomlýnská nádrž
1. místo - Mašek, Tomeček, Tomeček - 149,20 kg
2. místo - Pudil, Listoň - 141,48 kg
3. místo - Ešpandr, Dosoudil - 127,64 kg
Nejtěžší ryba závodu – Richter - 16,85 kg
Celkové výsledky 15. ročníku Carp ligy 2014/2015
1. místo - Tóth, Mrázek, Forgač - reprezentace na WCC Francie 2015
2. místo - Podobský, Pospíšil - reprezentace Zemplínská Šírava
3. místo - Horák, Korner, Susekar - reprezentace Balaton, Maďarsko
Závěrem chci poděkovat všem, kdo umožnili závodníkům i mně prožít tyto čtyři neopakovatelné závody. Gratuluji všem vítězům a těm, kdo pojedou reprezentovat Carp club ČR na mezinárodní závody, přeju hodně zdaru a pevné nervy.
Zatím pořád ještě beru tento závod jako svou labutí píseň, ale nikdy neříkej nikdy… :o)
PÁRYSŮV RYBÁŘSKÝ RÁJ
