Touha po nových zkušenostech v lovu kaprů mě letošní léto dovedla na sever naší republiky. Jedná se o revír s extrémně čistou vodou (viditelnost pod hladinu cca 7 m), kde mají kapři velké množství přirozené potravy, jako jsou raci nebo slávky. Od začátku jsem počítal s tím, že tato výprava bude vyžadovat speciální přípravu. Místo na tomto soukromém revíru jsem si rezervoval v březnu. Začalo velké plánování a shánění potřebných informací. Bylo mi jasné, že konkurovat přirozené potravě nebude nejjednodušší, proto jsem přípravě návnad i nástrah věnoval velkou pozornost. Válím si vlastní boilies, na tuto vodu jsem zvolil kořeněné s přídavkem španělského pepře a boilie z rybích mouček zatraktivněné belachanem. Dále jsem si s sebou zabalil 20 kg pelet, 30 kg řepky a 2 kg tygřího ořechu naloženého týden v melase s přídavkem půl kila cukru a pár kapkami NHDC. I ve vybavení jsem udělal jisté změny, jelikož bylo dno poseté slávkami, které jsou opravdu ostré, zvolil jsem šokový návazec o průměru 0,60 mm a délce 20 m. Moje návazce se skládaly z háčku banánkového typu velikosti č. 8 a ztužené šňůrky o nosnosti 25lb. Háček je vyvazovaný přes kroužek a úhlován smršťovací hadičkou pro lepší zachycení v tlamce kapra. Místo olova jsem využíval odpadávací kámen, který jsem připnul do závěsky přes gumičku. Kámen je podle mě na čisté vody vhodnější, protože odpadne starost s maskováním olova.
Po týdnech plánování, příprav a snění o ulovených kaprech přišel den D a já se ocitl 300 km od domova a koukal se na tu nejčistší vodu, kterou jsem kdy v Čechách viděl. Po příjezdu na rezervované místo jsem jen tak „na blind“ nahodil a začal budovat tábor. Když jsem dokončil všechny přípravy, vyjel jsem na vodu s echolotem. Dno do 5 m od břehu klesalo asi do 2 m hloubky, pak během 15m padalo na 6m, pak pozvolna na 30-ti metrech z 8 m na 12 m a najednou během 2 m rychlý spád z 12 m na 18 m hloubky. Maximální hloubka dosahovala 22 metrů. V jaké hloubce tedy začít chytat? Zašel jsem se tedy poradit se správcem. Ten mi poradil, ať chytám v hloubce kolem 6 metrů, že z té teď kapři berou nejvíce. Vzal jsem bójku a opět vyjel na vodu. Na echolotu se mi ukázala pěkná hrana asi na 6,5 metrech, tak jsem nainstaloval bójku a opatrně položil montáž. Kolem jsem rozhodil pár kuliček a zhruba kilo řepky. Všechny 3 pruty jsem pak vyvezl do okolí bójky. Za zmínku ještě stojí jeden okamžik. Parťák, který byl se mnou, se projížděl na člunu a pozoroval dno kolem břehu. Nalevo od našeho krmného místa si všiml jedné hrany a u ní vyplašil hejno krmících se kaprů. To nás samozřejmě navnadilo, takže jsme jednu montáž vyvezli i do tohoto místa. Asi hodinu po zavezení montáží a zakrmení přišel pěkný záběr a s ním i kapr 12 kg. A po něm ještě další dva (7 kg, 14,8 kg).
Moje sebevědomí postupně stoupalo, myslel jsem si, že to bude těžší chytat na tak čisté vodě. Brzy jsem se však měl o zrádnosti revíru přesvědčit. V noci jsem chytil dalšího kapra (10 kg) a ráno svého prvního jesetera. A pak jako když utne. Ryby se přestaly na naší straně ukazovat a teplota vzduchu rostla a rostla, mohlo být kolem 30 stupňů Celsia. Na levou stranu přijel další rybář, takže jsem musel pruty z té skvělé hrany, kde jsme viděli hejno kaprů stáhnout. Pípáky utichly na 24 hodin. Byl jsem bezradný, ještě když jsem zjistil, že na protější straně vytáhli během několika hodin asi 20 kaprů, z toho 3 nad 20 kg. Když jsem se jel podívat k bójce, koukal jsem do vody a viděl jsem na dno. Tam jen leželo naše boilies a hromádky z pelet netknuté. Přestal jsem krmit, nemělo cenu házet do vody obrovské množství pelet a boilies, když na naší straně kapři vůbec nebyli. Vyzkoušel jsem jednu montáž odvést stranou od krmného místa, jako návnadu jsem zvolil tygří ořech. Kolem jsem rozhodil taky trochu tygřáku. Další neúspěch. Vzal jsem si tedy k ruce knížku o kaprech a začetl se do kapitoly o lovu kaprů na extrémně čistých vodách. 1. rada – snažit se co nejvíce maskovat montáž a vlasec. Takže jsem využil zadního olova, abych vlasec táhl po dně a nepřekážel rybám. Vyplatilo se…další jízda a s ní i můj osobní váhový rekord. Zdolal jsem kapra 15,3 kg a 90 cm. Myslel jsem, že se štěstí obrátilo, ale neobrátilo. Opět jsem četl. 2. rada – zakalení vody. Nahrabal jsem si tedy zeminu, do které jsem nalil trochu lososového oleje a vody, tím vzniklo bahýnko. Z něj jsem udělal koule, do kterých jsem vmáčkl boilies a několik pelet. Ty jsem naházel do vody kolem bójky – nezabralo to. Vyzkoušel jsem tedy vyvážet do různých hloubek 3 m, 6,5 m, 18 m. Nic nepomáhalo. Pořád bylo ticho a vedro. Další čekání a přemýšlení. Co mám udělat, aby se pípáky rozezněly? Co dělám špatně?
Najednou z ničeho nic další záběr, naskočit na loď a hurá za ním. Zdolávání ze člunu na průzračné vodě je nádhera. Vidíte kapra, jak bojuje, jak se snaží schovávat pod člun, jak vypouští bubliny. Četl jsem o tomto tématu několik článků, ale nedokázal jsem si to představit. Každému doporučuji, aby si to zkusil a zažil to vzrušení, kdy máte rybu skoro na dosah, vidíte ji, ale ještě pořád se může něco zvrátit a ona neskončí ve vašem podběráku. Kapra se mi podařilo zdolat a nálada se opět trošku pozvedla, ještě když jsem viděl, jak se naši sousedé na pravé straně balí. Tím se nám otevřela možnost vyvážet některé z montáží téměř na druhou stranu rybníka k pláži, kde se sem tam nějaký kapr ukázal (vzdálenost cca 300 m). Ihned po tom, co si sousedé odnesli poslední věci, naskočil jsem do člunu, vzal montáž a jel k pláži. Vzal jsem s sebou jen hrstku boilies a pelet na zakrmení. Byla to moje poslední možnost, jelikož byl předposlední den výpravy. Teď už jsem mohl zase jen čekat. Námaha se vyplatila. Z pláže přišli během 8 hodin tři nádherní kapři od 10 do 15 kg. Bohužel se přiblížil den odjezdu. A začalo pršet. Poslední den ráno jsem prut zavezl až k pláži. V dešti se mi takovou dálku na člunu nechtělo, ale touha po kaprech byla silnější. Když jsem prut zavezl, začal jsem pomalu balit. Uši jsem měl pořád nastražené, zda neuslyším ten slastný zvuk mého pípáku. Jediné, co jsem však slyšel, bylo bubnování deště o hladinu, které neustále zesilovalo. A byl to jediný zvuk, který jsem do doby, než jsem sbalil všechny věci, slyšel. Nandal jsem věci do člunu a se smíšenými pocity z celého týdne pádloval k autu.
Po skvostném začátku a vzestupu přišel rychlý pád. Ve dnech, kdy ryby nebraly, jsem si myslel, že tato výprava nestojí za nic. Když se však podívám zpětně, byla to jedna z nejzajímavějších a nejpoučnějších výprav. Za týden se mi podařilo zdolat 11 kaprů, jednoho jesetera a dva záběry jsem bohužel neproměnil. Zvedl jsem si 2x váhový osobní rekord. Rád bych se sem podíval i příští rok a zkusil vyzrát na některého z velikánů tohoto revíru. Ale kdo ví, kam mě kapři příští rok zavedou?
www.chytil.cz
