Kapra nebo štiku pozná každý rybář. Ale občas se u vody setkáváme s rybáři, jejichž znalost rybích druhů o moc dále nesahá – nemají problém splést si malého amura s tlouštěm, hlavatku s trofejním pstruhem, plotici s ostroretkou nebo ostruchu s ouklejí.
Ve většině případů to nemusí vadit, i když správný rybář by měl mít o rybích druzích v českých revírech lepší přehled. Jenže některé často zaměňované druhy mají stanovenou nejmenší lovnou míru, dobu hájení, nebo jsou zákonem přímo chráněné – a tady už je nutné být při správném určení ryby velmi obezřetný.
Hlaváč černoústý (a jak si ho nesplést s vrankou)
V prvním díle se zaměříme na dvě drobné rybky, se kterými se mnoho rybářů často nesetkává, ale je pravděpodobné, že druhý zmiňovaný druh bude v rybářských médiích skloňován stále častěji.
Hlaváč černoústý je drobná, nepůvodní rybka, ze které nemají čeští rybáři vůbec radost. Jedná se o velmi zvláštní druh, který se ve větším počtu objevuje na našem území až v posledních několika letech. Dostal se do našich revírů pravděpodobně společně s lodní dopravou po Labi a velmi rychle se zde uchytil.
Čím je hlaváč zajímavý?
Na hlaváčovi černoústém najdete hned několik zajímavostí. V první řadě je to rybka, které je úplně jedno, jestli žije ve slané mořské vodě, brakické vodě v deltách řek nebo ve sladké vodě. Ještě před deseti lety byste ho nejčastěji našli v Kaspickém, Severním nebo Černém moři - nyní není potřeba jezdit tak daleko, velmi hojně se vyskytuje na Dyji nebo na Labi mezi Děčínem a hranicí s Německem.
Jeho způsob života je také zajímavý – žije poměrně skrytě, vyhledává skuliny v kamenitém dně, a pohybuje se specifickými přískoky po dně – protože nemá vzduchový měchýř, plavání v otevřené vodě mu příliš nejde. Je to ale velmi agresivní a univerzální lovec – v jeho jídelníčku figuruje nejen vodní hmyz, ale i jikry, a běžně ho ulovíte i na kukuřici nebo pečivo. Na svojí velikost má poměrně velkou tlamku a neváhá sežrat cokoli, co se do ní vejde.
Právě jeho způsob života je něco, co přidělává rybářům vrásky. Vzhledem k jeho skrytému pohybu nemá příliš mnoho přirozených nepřátel, je velmi odolný a v českých podmínkách se velmi rychle a ochotně množí. Jeho apetit je velmi vysoký a v zahraničí decimuje celé populace jiných rybích druhů konzumací jejich jiker.
Jak hlaváče poznáte?
Na první pohled je velmi podobný chráněné vrance obecné a mnoho rybářů je při prvním setkání zaměňuje. Má však několik výrazných rozpoznávacích znaků.
Hlaváč má srostlé břišní ploutve, které tvoří jakýsi terčík, který pomáhá rybě „přisát“ se ke dnu v silnějších proudech.
Na rozdíl od vranky má hlaváč šupiny. Sice malé, ale vranka nemá žádné.
Hlaváč má na první hřbetní ploutvi černou skvrnu. Vranka obecná nemá skvrnu žádnou, vranka pruhoploutvá má skvrny dvě - jednu na začátku, druhou na konci první hřbetní ploutve.
Hlaváč: nepůvodní nebo invazivní druh?
V polovině letošního roku se v některých médiích objevila informace, že EU zařadila hlaváče černoústého na seznam invazních druhů a že pokud ho rybář uloví, nesmí ho do revíru vrátit ani ho použít jako nástražní rybku. Tato informace je po faktické stránce (prozatím) nepravdivá, na seznamu invazních druhů se hlaváč nevyskytuje a je zcela na rybáři, jak s rybkou naloží. Pro inspiraci – hlaváč má vynikající maso připomínající okouna a je velmi vhodný například na grundle.
Probíhající monitoring hlaváče
To, že je invazní hlaváč nebezpečím pro ostatní druhy ryb je díky jeho vysoké rychlosti rozmnožování a odolnosti nepopiratelné. V současnosti probíhá jeho intenzivní monitoring, a velmi rádi bychom všechny rybáře poprosili o zapojení se do tohoto výzkumu našich kolegů z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Příště se podíváme na další dva druhy, které si rybáři často pletou – běžně se vyskytující ouklej obecnou a chráněnou ouklejku pruhovanou.
FishMax.cz – rybářská prodejna v UH
