Ahoj všem.
Tak jsem vyrazil v úterý na ten úplněk k vodě. Už se nám ty dny bohužel rapidně krátí. Než jsem rozbalil věci, za chvíli bylo po osmé a prakticky tma. Uklidil na břehu, proházel jsem si místo ve vodě trubkou pěti hrstmi koulí masové příchutě, nahodil a pak už se jen kochal. Byla to parádní podívaná, když ta svítící koule vykoukla na lesem. Kaprům při tom nočním světle chutnalo a do půlnoci jsem vytáhl tři krásné ryby. Největší byl tento těžký lysec, jehož proporce jsou parádní. Devadesát osm čísel délky a rovných 23kilo čisté váhy. Svatý Petře a vodo díky. Vím že mně to v dobrém vracíte za ten úklid bince u vody.
Ať se Vám všem daří. Vydra a vlčák Akim.
Letos třetí pokus o sumce dopadl na jedničku. Ve 23,00 hod. přišel záběr, když jsem po chvíli přetahování sumce pod břehem zvedl k hladině a uviděl zlatý tělo, moje radost vyskočila na maximum. Samou radostí ze zlatý ryby jsem zapomněl vyslovit přání. Další skvělá noc u vody.
Druhá výprava na soukromáč v životě, byla to makačka v tom horku, chyceno 34 ryb v podobě jesetra , amura a kapra. Nejvetsi ryby jeseter 120cm a 109cm, amur 99cm( necelych 12kg) a kapr 90cm (necelych 12kg)
Tato parma je jeden z mých nejcennějších úlovků v životě. U nás na malé řece strašně vymizely, nejenom díky lidem a tenkrát i nemoci, ale především díky rybožravým predátorům. Už dlouho jsem sbíral informace kde a kdy se objevují, ale vždy se podle místních chytlo jen pár kusů za celý rok a v malých velikostech. Vyrazil jsem teda na 3 dny i s kameramanem právě do těchto míst. Řekl jsem si, že je budu zkoušet chytat jak na přívlač, tak na feeder. První den jsem se celkem trápil, zkoušel jsem přívlač a jak v ní jsem málo zkušený, tak ne a ne jí chytit. Druhý den jsem se proto rozhodl pro feeder, který je mi mnohem bližší a který chytám skoro celý život. No z chytání parem se stalo spíš chytání kaprů a cejnů v proudu a parmy absolutně nejevily zájem o žádnou mojí nástrahu (rousnice, žížaly, červy, pelety, sýrové peletky). Než se ale setmělo, viděl jsem parmu projet přímo vedle mé montáže a nic... Nastal třetí den a já už ze zoufalosti vymýšlel jak je přesvědčit.. Všiml jsem si za ty dva dny, že na to místo je celkem velký rybářský tlak a ty parmy už budou znát asi všechno. Rozhodl jsem se tedy zjemnit. Vzal jsem si UL prut na přívlač, který běžně používám spíš na pstruhy a na okouny. Na konec jsem dal malou 3cm velikou gumovou rybku. Nahodil jsem proti proudu a gumu jsem jemně nechával splavávat po proudu dolů a vždy kousek popotáhl a pak zase pustil. Hodně často jsem váznul, ale najednou se jedna vázka rozjela a začal souboj! Na ten jemný prut to bylo něco neskutečného a nervy pracovali. Po 5 minutách boje jsem jí konečně dostal z proudu k sobě a skočil jsem do vody a podebral jí :D ten pocit, když už jsem jí měl konečně v podběráku a za sebou 2 dny plné trápení, byl neskutečný.
Pohled do oka Davida Copperfielda. Netuším, jak to dokázal.. navázaná úplná klasika, návazec celou dobu nahoře v karabině 🤔
Tench Special má velkou rezervu. Hezká semi parabola prověřená 5ti záběry, 3 kapři do 12kg venku.
Po pár rybačkách kde sa darili len menšie jalce, prišla konečne ryba, ktorá si to už aj cievku potiahla, udicu ohla a srdce rozbúchala 🙂
Krásna 70cm mrena na smáčika 🙂 Neskôr som zazrel loviacich rybárikov tak pokus o pár foto, pár hodín krčenia sa s foťákom v kriakoch sa vyplatilo a zážitok riadny 🙂
Letošní léto trávím dost času na bellyboatu (1x na loďce). Vrcholem byl pro mě zatím včerejší bolen jako poleno. Několikrát jsem podobné ryby viděl projíždět kolem mě u hladiny nebo lovit u břehů. Vždy jsem to na ně zkoušel házet a vždy bez úspěchu. Včera jsem z propadu na 8 metrech dostal nenápadný kopanec, přisekl jsem a následovalo rodeo na jehož konci jsem si mohl potěžkat nádherně stavěnou rybu, které nechyběla jediná šupina.
Zabodl jsem prst v mapě do pro mě neznámého jezera v Dánsku a rozhodl se, že tam pojedu s otcem zkusit štěstí s kajaky. Nikdy jsem o něm předtím neslyšel, google věděl pramálo, ale já sám sobě vnutil do hlavy, že tam budou velcí dravci. :) Candáta jsem nepotkal, o nádhernou štiku přišel, ale našli jsme naštěstí okouny.. Za 2,5 dne jsme nachytali přes 150 okounů v průměru 30-38 cm. Největší měl 43, přes 40 jich bylo hned několik. Z cesty do neznáma se tím stala úspěšná výprava a jsem moc rád, že jsme o tátou opět něco takového podnikli.
Dnes jsem se vydal zas na mou domovskou říčku říčku
, pěkně probrodit, objevit nová místa dál od bydliště a něco i občas kleplo.
Nejvíc mě ale překvapila krásná ostroretka ..
načítám...
