- Úvod
- Pokec
Můj lov
- Zobrazit vybrané uživatele.
načítám...
0x v oblíbených a 8x v ignorovaných.
VIP Můj lov - nejhezčí fotky úlovků.
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | St 14.6.2023 9:44:31
14.6.2023 - knihkupectví
Ahoj parto, dneska vychází přelomová kniha Rybář Jarmil Koloušek plná dechberoucích povídek od vody, které chytnou za srdíčko.
Jako první samozřejmě s touto informací přicházím do výkladní skříně mrku. Jako první proto, protože můj lov nekastuje rybáře podle jejich zaměření. Je to tu bezpečné místo pro všechny. Kapraři, muškaři, feederaři a další zde nacházejí útočiště a oázu klidu. Všichni se tu mají rádi a jsou si rovni. Pochlubí se svými úlovky, poplácají se vzájemně po zádech a jede se dál. Žádné kastování, jen svoboda a ryby. A tak to má být.
Rybáře spojuje láska k přírodě, rybám a jistě i k dalším věcem, které jsou důležité, ale na jejich vyjmenování není čas.
Vedle přírody a oněm avizovaným dalším věcem, na jejichž vyjmenování není čas nám všem jde u vody taky o úlovek.
Ne každý den je posvícení a ne vždy se zadaří. Teď ale máte možnost si od vody odnést hezký zážitek i když chytnete hovno. Literární zážitek.
A právě onen literární rybářský zážitek máte na dosah. Knihu Rybář Jarmil Koloušek můžete koupit na všech internetech anebo u vašeho knihkupce.
>> Stránka diskuse
Jako první samozřejmě s touto informací přicházím do výkladní skříně mrku. Jako první proto, protože můj lov nekastuje rybáře podle jejich zaměření. Je to tu bezpečné místo pro všechny. Kapraři, muškaři, feederaři a další zde nacházejí útočiště a oázu klidu. Všichni se tu mají rádi a jsou si rovni. Pochlubí se svými úlovky, poplácají se vzájemně po zádech a jede se dál. Žádné kastování, jen svoboda a ryby. A tak to má být.
Rybáře spojuje láska k přírodě, rybám a jistě i k dalším věcem, které jsou důležité, ale na jejich vyjmenování není čas.
Vedle přírody a oněm avizovaným dalším věcem, na jejichž vyjmenování není čas nám všem jde u vody taky o úlovek.
Ne každý den je posvícení a ne vždy se zadaří. Teď ale máte možnost si od vody odnést hezký zážitek i když chytnete hovno. Literární zážitek.
A právě onen literární rybářský zážitek máte na dosah. Knihu Rybář Jarmil Koloušek můžete koupit na všech internetech anebo u vašeho knihkupce.
>> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Út 17.7.2018 22:21:15
17.7.2018 - řeka
Já na sumce moc nejsem. Jasně, takový ty kolem metru na vláčku už docela potahaj a není to nic proti ničemu. Potom ale jednou za čas zabere nesmysl, který prostě jenom jede, prut je ohnutý až v rybářovi a člověk jenom čeká, až povolí šňůra, prut, svěrač, nebo samotný rybář.
Abnormálně a nezvykle dlouhé souboje s rybou nejsou nic pro mě. Nemám zapotřebí si dokazovat, jaký jsem chlapák, že jsem po třech hodinách dotáhl ke břehu něco, co s klidem šlukne jaka na posezení a kdybych chtěl, tak si do toho celej vlezu a mám se dobře.
Prostě sumec na prutu ano, ale v rozumné délce i váze.
No a teď jsem byl na rybách (letos už po čtvrté). Asi po dvou hodinách, kdy jsem loupnul pár malých candátů to přišlo. Napsal bych, že se vázka rozjela, ale ono to jelo rovnou. Tam žádná vázka nebyla. Prostě jsem nahodil a než guma dopadla na dno, tak to prostě jelo.
Ta věc na druhém konci se motala plus minus padesát metrů proti a po proudu, takže jsem tomu dal šanci. Hezky pomaloučku si věc jela u dna doprava, pak se otočila a jela zase doleva. Můj candátí vykoštovák do 35 gramů vydával divné zvuky, ale držel.
Po půl hodině, kdy ta věc pořád jenom jezdila zprava do leva jsem se posadil a přemýšlel, za jak dlouho mi to urazí o šutry. Bylo mi tak nějak jedno, jestli to vytáhnu nebo ne.
Po hodině tomu asi ale došly síly. Přitáhl jsem to ke břehu.
„Ty vole Dominiku, tak na tohle rozhodně sahat nebudu,“ napadlo mě, když se sumec poprvé vyvalil přede mnou na hladině. Představa, že mu dávám ruku do huby, mi přišla absurdní. Větší rybu jsem na vlastní oči nikdy neviděl.
Když se sumec převalil u břehu po druhé, docela vážně jsem si pohrával s myšlenkou, že tu šňůru ustřihnu a pojedu domů, kde budu dělat, že se nic nestalo. Vůbec jsem totiž netušil, co mám dělat. Můj podběrák nepřipadal v úvahu a fakt se mi nechtělo tý věci sahat do huby a střihnout si „sumčí chvat“.
Nakonec jsem si řekl, že pro jednou budu macho muž a sumce vylovím. Nemaje žádnou rukavici, sundal jsem si ponožku, zašel za ním kousek do vody a s bázní mu ho v ponožce uchopil za spodní čelist. V ten moment se sumec začal vzpouzet. Patrně přítomnost mé lehce nakyslé a zatuchlé ponožky v puse u něho vyvolala pocit zoufalství, který hraničil se smutkem a žalem. Velmi rychle jsem mu z posledních sil vyndal háček z huby, prut zahodil kamsi za sebe na šutry a v rychlosti si elegantně sundal druhou botu i s ponožkou, kterou jsem si navlékl na druhou ruku. Nyní měl sumec v hubě dvě mé celodenní zapařené ponožky v hubě. Poznal, že je konec. Že na tohle už nemá a přestal s sebou cukat.
Byl jsem po stehna ve vodě, všude za mnou hradba z kamenů a měl jsem obě ruce v hubě sumce, který je schopen potopit středně velkou pramici. Od hrůzné smrti ve chřtánu obřího monstra mě dělily jen mé nelidsky páchnoucí ponožky nasazené jako rukavice.
Dotáhl jsem sumce ke břehu a udělal si jednu hezkou (hnusnou) fotku. Potom jsem chvíli šaškoval s metrem, ale ani za boha jsem neměl ponětí, jak ho mám změřit. Nešlo to. V jednom člověku rozhodně ne. Alespoň jsem se pokusil o orientační změření. Postavil jsem se na šutr, pevně ho chytil za čelist a vytáhl ho nad vodu. Byl těžkej jako prase. Dokázal jsem ho uzvednout do výšky mých ramen, víc to nešlo. I když jsem ho měl ve výšce mých ramen, sumec pořád nekončil. Jeho konec byl kdesi pod vodou v nedohlednu. Pokud měřím 180 cm, tak ten sumec mohl mít zhruba oněch 180 cm. Nicméně to je třeba brát velmi orientačně.
Navíc ta ryba je fakt děsně těžká. Vůbec jsem ji nemohl unést. Ale to jako že vůbec. Vinu na tom nese jistě nejen samotná váha oné ryby a dlouhé zdolávání, po kterém jsem měl něco jako svalovou horečku, ale jistě i nezřízený životní styl, kouření, alkohol a sedavé zaměstnání.
Není se čemu divit, že osmdesát procent všech lidí v posilovnách tvoří sumcaři. Je to řehole tenhle sport. Vůbec nevím, co na tom ti sumcaři mají. Trvá to děsně dlouho to zdolat. Člověka to stojí síly. Pak to přitáhnete ke břehu, je to velký jak kráva, nejde to kloudně vyfotit, musíte tomu strkat ruce do huby i když instinkt velí, ať se od toho držíte co nejdál, všechno je od slizu a ani se to nedá pořádně změřit, natož zvážit.
Po tomhle martýriu jsem sumce pustil, odbelhal na kámen, sundal si oslizlé ponožky z rukou, kouřil jednu cigaretu za druhou a celý jsem se klepal. Ne však díky adrenalinu, ale vyčerpáním. Kdyby měl ten sumec o deset čísel víc, tak zdolávání nejspíš nepřežiju. Tyhle ryby nejsou pro mě. Zlatý okouni. Zlatý. Ty jsou z vodu jedna dvě a když to má k padesáti, tak je to trofej jak vyšitá.
Hele text je dlouhej jak ten sumec, ale zato je tam to srdíčko a bezprostřední pocity po zdolání a to se cení ne?
>> Stránka diskuse
Abnormálně a nezvykle dlouhé souboje s rybou nejsou nic pro mě. Nemám zapotřebí si dokazovat, jaký jsem chlapák, že jsem po třech hodinách dotáhl ke břehu něco, co s klidem šlukne jaka na posezení a kdybych chtěl, tak si do toho celej vlezu a mám se dobře.
Prostě sumec na prutu ano, ale v rozumné délce i váze.
No a teď jsem byl na rybách (letos už po čtvrté). Asi po dvou hodinách, kdy jsem loupnul pár malých candátů to přišlo. Napsal bych, že se vázka rozjela, ale ono to jelo rovnou. Tam žádná vázka nebyla. Prostě jsem nahodil a než guma dopadla na dno, tak to prostě jelo.
Ta věc na druhém konci se motala plus minus padesát metrů proti a po proudu, takže jsem tomu dal šanci. Hezky pomaloučku si věc jela u dna doprava, pak se otočila a jela zase doleva. Můj candátí vykoštovák do 35 gramů vydával divné zvuky, ale držel.
Po půl hodině, kdy ta věc pořád jenom jezdila zprava do leva jsem se posadil a přemýšlel, za jak dlouho mi to urazí o šutry. Bylo mi tak nějak jedno, jestli to vytáhnu nebo ne.
Po hodině tomu asi ale došly síly. Přitáhl jsem to ke břehu.
„Ty vole Dominiku, tak na tohle rozhodně sahat nebudu,“ napadlo mě, když se sumec poprvé vyvalil přede mnou na hladině. Představa, že mu dávám ruku do huby, mi přišla absurdní. Větší rybu jsem na vlastní oči nikdy neviděl.
Když se sumec převalil u břehu po druhé, docela vážně jsem si pohrával s myšlenkou, že tu šňůru ustřihnu a pojedu domů, kde budu dělat, že se nic nestalo. Vůbec jsem totiž netušil, co mám dělat. Můj podběrák nepřipadal v úvahu a fakt se mi nechtělo tý věci sahat do huby a střihnout si „sumčí chvat“.
Nakonec jsem si řekl, že pro jednou budu macho muž a sumce vylovím. Nemaje žádnou rukavici, sundal jsem si ponožku, zašel za ním kousek do vody a s bázní mu ho v ponožce uchopil za spodní čelist. V ten moment se sumec začal vzpouzet. Patrně přítomnost mé lehce nakyslé a zatuchlé ponožky v puse u něho vyvolala pocit zoufalství, který hraničil se smutkem a žalem. Velmi rychle jsem mu z posledních sil vyndal háček z huby, prut zahodil kamsi za sebe na šutry a v rychlosti si elegantně sundal druhou botu i s ponožkou, kterou jsem si navlékl na druhou ruku. Nyní měl sumec v hubě dvě mé celodenní zapařené ponožky v hubě. Poznal, že je konec. Že na tohle už nemá a přestal s sebou cukat.
Byl jsem po stehna ve vodě, všude za mnou hradba z kamenů a měl jsem obě ruce v hubě sumce, který je schopen potopit středně velkou pramici. Od hrůzné smrti ve chřtánu obřího monstra mě dělily jen mé nelidsky páchnoucí ponožky nasazené jako rukavice.
Dotáhl jsem sumce ke břehu a udělal si jednu hezkou (hnusnou) fotku. Potom jsem chvíli šaškoval s metrem, ale ani za boha jsem neměl ponětí, jak ho mám změřit. Nešlo to. V jednom člověku rozhodně ne. Alespoň jsem se pokusil o orientační změření. Postavil jsem se na šutr, pevně ho chytil za čelist a vytáhl ho nad vodu. Byl těžkej jako prase. Dokázal jsem ho uzvednout do výšky mých ramen, víc to nešlo. I když jsem ho měl ve výšce mých ramen, sumec pořád nekončil. Jeho konec byl kdesi pod vodou v nedohlednu. Pokud měřím 180 cm, tak ten sumec mohl mít zhruba oněch 180 cm. Nicméně to je třeba brát velmi orientačně.
Navíc ta ryba je fakt děsně těžká. Vůbec jsem ji nemohl unést. Ale to jako že vůbec. Vinu na tom nese jistě nejen samotná váha oné ryby a dlouhé zdolávání, po kterém jsem měl něco jako svalovou horečku, ale jistě i nezřízený životní styl, kouření, alkohol a sedavé zaměstnání.
Není se čemu divit, že osmdesát procent všech lidí v posilovnách tvoří sumcaři. Je to řehole tenhle sport. Vůbec nevím, co na tom ti sumcaři mají. Trvá to děsně dlouho to zdolat. Člověka to stojí síly. Pak to přitáhnete ke břehu, je to velký jak kráva, nejde to kloudně vyfotit, musíte tomu strkat ruce do huby i když instinkt velí, ať se od toho držíte co nejdál, všechno je od slizu a ani se to nedá pořádně změřit, natož zvážit.
Po tomhle martýriu jsem sumce pustil, odbelhal na kámen, sundal si oslizlé ponožky z rukou, kouřil jednu cigaretu za druhou a celý jsem se klepal. Ne však díky adrenalinu, ale vyčerpáním. Kdyby měl ten sumec o deset čísel víc, tak zdolávání nejspíš nepřežiju. Tyhle ryby nejsou pro mě. Zlatý okouni. Zlatý. Ty jsou z vodu jedna dvě a když to má k padesáti, tak je to trofej jak vyšitá.
Hele text je dlouhej jak ten sumec, ale zato je tam to srdíčko a bezprostřední pocity po zdolání a to se cení ne?
>> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Po 9.7.2018 17:34:49
8.7.2018 - řeka
Stručně:
Byl jsem na rybách. Chytil jsem candáta. Candát byl docela velký. Bylo to fajn.
Barvitě:
Mohlo být něco před polednem. Ranní opar nad řekou se rozestoupil a paprsky slunce se opíraly do vodní hladiny. Vzpomínám si, že tenkrát foukal mírný vítr. Na rozeklaném stromě na břehu seděl havran a upřeně hleděl kamsi před sebe.
V dáli se ozval nářek ženy a hluk sirén proťal vzduch. Potom najednou všechno stichlo. Vítr ustal. Vedl jsem svou nástrahu těsně nade dnem a v ten okamžik jsem pocítil, že nástraha ztěžkla. „To je divné, Dominiku. Takto by to být nemělo,“ problesklo mi hlavou, načež jsem instinktivně zasekl. Byl tam. Ryba si brala metry šňůry a mířila po proudu k naplaveným větvím. Mohutně jsem se opřel do prutu a mravenčí prací navijákem jsem si bral svět své ztracené metry šňůry.
Po několika minutovém souboji, kdy do poslední chvíle nebylo jisté, kdo vyhraje a kdo bude poražený, se candát vyvalil na hladině. Podlomila se mi kolena i zdraví (takový to, jak má někdo podlomené zdraví. Tak to byl ten moment, kdy se mi podlomilo. Když máte podlomené zdraví, tak musí být nějaký konkrétní okamžik, kdy se podlomilo) avšak jsa zkušený, nezaváhal jsem ani vteřinu a candáta podebral.
Rybářsky:
Chytil jsem tak velkého candáta, že kdybych ho držel v náruči, neotočím se s ním ve výtahu a ani neprojdu futrama dveří.
Moderně:
Lol twl přišlo céčko jako kráva. Omg. Projel jsem ho filtrama a poustnul hned na instáč.
Jako ze středověku:
Na rybách na štípaný proutek jsem chytil candáta a dýmějový mor. Jelikož to byl revír vrchního vikáře, čeká mě na náměstí lámání v kole.
Aktuálně:
Tento candát je kampaň a navíc ten candát není plagiát. Neopisoval jsem. Jenom jsem zapomněl přidat pár citací.
Latinsky:
(latinsky neumím)
Poeticky:
Chytil jsem candáta
Byl jako pantáta
Byl jako dárek, co mi byl dán
Byl jako o futra v krajkovém prádle opřený dán (to není absolutní rým)
Jako idiot:
Chytil jsem candáta. Hell yeahhh
>> Stránka diskuse
Byl jsem na rybách. Chytil jsem candáta. Candát byl docela velký. Bylo to fajn.
Barvitě:
Mohlo být něco před polednem. Ranní opar nad řekou se rozestoupil a paprsky slunce se opíraly do vodní hladiny. Vzpomínám si, že tenkrát foukal mírný vítr. Na rozeklaném stromě na břehu seděl havran a upřeně hleděl kamsi před sebe.
V dáli se ozval nářek ženy a hluk sirén proťal vzduch. Potom najednou všechno stichlo. Vítr ustal. Vedl jsem svou nástrahu těsně nade dnem a v ten okamžik jsem pocítil, že nástraha ztěžkla. „To je divné, Dominiku. Takto by to být nemělo,“ problesklo mi hlavou, načež jsem instinktivně zasekl. Byl tam. Ryba si brala metry šňůry a mířila po proudu k naplaveným větvím. Mohutně jsem se opřel do prutu a mravenčí prací navijákem jsem si bral svět své ztracené metry šňůry.
Po několika minutovém souboji, kdy do poslední chvíle nebylo jisté, kdo vyhraje a kdo bude poražený, se candát vyvalil na hladině. Podlomila se mi kolena i zdraví (takový to, jak má někdo podlomené zdraví. Tak to byl ten moment, kdy se mi podlomilo. Když máte podlomené zdraví, tak musí být nějaký konkrétní okamžik, kdy se podlomilo) avšak jsa zkušený, nezaváhal jsem ani vteřinu a candáta podebral.
Rybářsky:
Chytil jsem tak velkého candáta, že kdybych ho držel v náruči, neotočím se s ním ve výtahu a ani neprojdu futrama dveří.
Moderně:
Lol twl přišlo céčko jako kráva. Omg. Projel jsem ho filtrama a poustnul hned na instáč.
Jako ze středověku:
Na rybách na štípaný proutek jsem chytil candáta a dýmějový mor. Jelikož to byl revír vrchního vikáře, čeká mě na náměstí lámání v kole.
Aktuálně:
Tento candát je kampaň a navíc ten candát není plagiát. Neopisoval jsem. Jenom jsem zapomněl přidat pár citací.
Latinsky:
(latinsky neumím)
Poeticky:
Chytil jsem candáta
Byl jako pantáta
Byl jako dárek, co mi byl dán
Byl jako o futra v krajkovém prádle opřený dán (to není absolutní rým)
Jako idiot:
Chytil jsem candáta. Hell yeahhh
>> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Čt 5.10.2017 18:35:38
5.10.2017 - MO ČR
Tak se to stalo. Přišel ten den, který přijít musel. Roky dřiny, odříkání, podbízení se a dělání nečistých věcí, věcí, na které by člověk raději zapomněl, přineslo své ovoce. Konečně jsem uvláčel candáta přes osmdesát.
Vzpomínám si, jako by to bylo včera, když jsem dneska dopoledne ucítil v ruce ono pověstné kopnutí do prutu. Inu, co si budeme nalhávat, bylo to krásné a nezapomenutelné. Nějak takhle jsem si to vždycky představoval. Chyběla už jen mexická vlna, která bude jistě příště. Mírnou kaňkou na celém záběru byla absence „a vázka se rozjela,“ Nevadí. Třeba se vázka rozjede příště.
Dnešní den se zapíše do dějin nejen rybolovu, ale do dějin samotných. Tento candát není odměnou jenom pro mě, ale pro vás všechny. Pro všechny lidi dobré vůle. Já ty candáty přes osmdesát nechytám pro sebe.
Zdolávání nebylo nikterak dlouhé, ale tah, váha a signifikantní cukání hlavou, dávalo tušit, že je to tam. Mraky se rozestoupily, vysvitlo sluníčko, v dáli třikrát zařehtal pižmoň a nad hlavou mi prolétla holubička. Na obzoru vyšla duha, hladina se začeřila a já jsem podebral svého největšího candáta. Nezapomenutelný zážitek.
Jsem velmi vděčen za tohoto candáta. Přinám se, že jsem to nečekal. Se skromností mi vlastní se domnívám, že tu jsou i jiní, lepší, kteří si candáta zaslouží snad ještě o trošku víc než já. Nicméně i tak děkuji za příležitost.
Chtěl bych při této příležitosti poděkovat své rodině. Mé mámě, mému tátovi, kteří mně dobře vychovali. Bez nich bych nebyl tam, kde dnes jsem. Tedy doma na gauči, kde píšu svůj zážitek z ulovení candáta.
Dále bych chtěl poděkovat všem svým fanoušků, že mi drželi palečky a posílali mi hlasy. Dokázali jsme to. Tenhle candát je pro vás.
Taky nesmím zapomínat na svou múzu, která mě vždy inspiruje k ulovení candáta přes osmdesát. Nebudu jmenovat, ale ona ví, o kom je řeč.
Jakmile jsem candáta podebral, podlomila se mi kolena. Respektive jsem si je tak trochu násilím podlomil, protože kdykoliv někdo chytne velikou rybu, podlamují se mu kolena. Mě to samovolně nešlo, tak jsem si musel k podlomení dopomoci.
Ihned jsem tuto radostnou událost volal manželce. Říkám ji: „Miláčku, je to tady. Teď už bude dobře. Od teď bude všechno jinak. Od teď se nám povede lépe“ Potom jsme si společně poplakali.
Pak už jenom pár fotek a candát majestátně odplul zpět do vody. Silný, zážitek. Silný. Ještě teď, když si na to vzpomenu, derou se mi slzy do očí. Musím si dát šálek dobrého thé.
Jo a byl jsem tam sám, tak je fotka na hovno. Ta krev není candáta, ale moje.
>> Stránka diskuse
Vzpomínám si, jako by to bylo včera, když jsem dneska dopoledne ucítil v ruce ono pověstné kopnutí do prutu. Inu, co si budeme nalhávat, bylo to krásné a nezapomenutelné. Nějak takhle jsem si to vždycky představoval. Chyběla už jen mexická vlna, která bude jistě příště. Mírnou kaňkou na celém záběru byla absence „a vázka se rozjela,“ Nevadí. Třeba se vázka rozjede příště.
Dnešní den se zapíše do dějin nejen rybolovu, ale do dějin samotných. Tento candát není odměnou jenom pro mě, ale pro vás všechny. Pro všechny lidi dobré vůle. Já ty candáty přes osmdesát nechytám pro sebe.
Zdolávání nebylo nikterak dlouhé, ale tah, váha a signifikantní cukání hlavou, dávalo tušit, že je to tam. Mraky se rozestoupily, vysvitlo sluníčko, v dáli třikrát zařehtal pižmoň a nad hlavou mi prolétla holubička. Na obzoru vyšla duha, hladina se začeřila a já jsem podebral svého největšího candáta. Nezapomenutelný zážitek.
Jsem velmi vděčen za tohoto candáta. Přinám se, že jsem to nečekal. Se skromností mi vlastní se domnívám, že tu jsou i jiní, lepší, kteří si candáta zaslouží snad ještě o trošku víc než já. Nicméně i tak děkuji za příležitost.
Chtěl bych při této příležitosti poděkovat své rodině. Mé mámě, mému tátovi, kteří mně dobře vychovali. Bez nich bych nebyl tam, kde dnes jsem. Tedy doma na gauči, kde píšu svůj zážitek z ulovení candáta.
Dále bych chtěl poděkovat všem svým fanoušků, že mi drželi palečky a posílali mi hlasy. Dokázali jsme to. Tenhle candát je pro vás.
Taky nesmím zapomínat na svou múzu, která mě vždy inspiruje k ulovení candáta přes osmdesát. Nebudu jmenovat, ale ona ví, o kom je řeč.
Jakmile jsem candáta podebral, podlomila se mi kolena. Respektive jsem si je tak trochu násilím podlomil, protože kdykoliv někdo chytne velikou rybu, podlamují se mu kolena. Mě to samovolně nešlo, tak jsem si musel k podlomení dopomoci.
Ihned jsem tuto radostnou událost volal manželce. Říkám ji: „Miláčku, je to tady. Teď už bude dobře. Od teď bude všechno jinak. Od teď se nám povede lépe“ Potom jsme si společně poplakali.
Pak už jenom pár fotek a candát majestátně odplul zpět do vody. Silný, zážitek. Silný. Ještě teď, když si na to vzpomenu, derou se mi slzy do očí. Musím si dát šálek dobrého thé.
Jo a byl jsem tam sám, tak je fotka na hovno. Ta krev není candáta, ale moje.
>> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Čt 11.8.2016 17:56:33
11.8.2016 - stoják
Ráno jsem se vzbudil, odchrchlal si, protáhnul se, odplivl si na podlahu, utřel podlahu, bo plivat po podlaze nesmím (manželka říkala), utřel ospalek a rozespale se podíval z okna a nasál vzduch. „Dominiku, dneska jo. Dneska se bude vypružovat, dneska to půjde“ prohodil jsem tak nějak jakože podle počasí a vydýchaného smradu v ložnici poznám, že budou brát, rychle vyžehlil manželce blůzku do práce (jsem hausfrau), umyl nádobí, utřel prach v obýváků, nakrmil rybičky, odsál si mléko, udělal vlasy a vyrazil jsem.
Na místě jsem zaryl paty do písku, lehce si podřepnul a připraven v ideální vypružovací pozici, začal házet. Po necelých třech hodinách, přišel záběr. Jako být tři hodiny v podřepu, to jednomu vyraší na nohách parádní křečáky, ale je třeba být připraven.
A já připraven byl. Vypružil jsem solidní sto devítku.
Takovou tu hezkou fotku, jak se dělá se štikama, že ji lovec narve jednu ruku po žábry a druhou ji ocas přitáhne k foťáku jsem nedělal, ač jsem k tomu byl vybízen. Od tý její tlamy jsem se držel instinktivně co nejdál. Takže aspoň po kaprařsku (bez vykloněné hlavy alá nemám krční obratle)
>> Stránka diskuse
Na místě jsem zaryl paty do písku, lehce si podřepnul a připraven v ideální vypružovací pozici, začal házet. Po necelých třech hodinách, přišel záběr. Jako být tři hodiny v podřepu, to jednomu vyraší na nohách parádní křečáky, ale je třeba být připraven.
A já připraven byl. Vypružil jsem solidní sto devítku.
Takovou tu hezkou fotku, jak se dělá se štikama, že ji lovec narve jednu ruku po žábry a druhou ji ocas přitáhne k foťáku jsem nedělal, ač jsem k tomu byl vybízen. Od tý její tlamy jsem se držel instinktivně co nejdál. Takže aspoň po kaprařsku (bez vykloněné hlavy alá nemám krční obratle)
>> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Pá 17.6.2016 12:15:59
17.6.2016 - řeka
No, tak já jsem teda taky zahájil. Zahájení bylo úžasné, hebké a krásné. Ráno u vody byla koncentrace vláčkařů na metr čtvereční takřka dechberoucí. Na vzdálenost natažené paže jsem měl z každé strany jednoho srdcaře a několik dokonce čekalo v záloze za námi, kdyby někdo třeba umřel, že by ho hned nahradili. Ačkoliv byl celý břeh obsypaný klucima s vidinou uvláčení sumce, nikdo nic nechytl. Kupodivu ani já a to jsem sumce uvláčet nechtěl. Odpoledne na stojáku žádný vláčkař nebyl, bo by je tam kapraři nepustili a já zahájil výstavním okounkem cca 15cm
Dneska jedeme s manželkou na romantický víkend, který jsem ji dal k narozeninám. Jsem holt romantická duše se srdíčkem na dlani. Až pozdě jsem si uvědomil, že je termín den po zahájení dravců. Zkoušel jsem romantický zájezd s manželkou vyšmelit zpět za nějakou blyštivou cetku a nebo vášnivý sex. Smála se.
Tak jsem aspoň na chvilku před odjezdem zaskočil k řeče. Nikdo tam nebyl, chytil jsem za hodinu a půl asi dvacet ryb ve složení candát, tloušť, sumec a počet záběrů se s mým blížícím odchodem nijak nezmenšoval. Bralo to neuvěřitelně. Napadlo mě, že se rozvedu, žádný romantický víkend, nic takového a budu už do konce života stát tady na místě a vláčet, ale to by bylo asi krátkozraké. V nejlepším jsem to zabalil a jel domů vstříc romantickému víkendu. Při příchodu domů mi manželka oznámila, že „má své dny“, takže perfektní. Na romantickém víkendu si budeme tak akorát povídat a luštit křížovky. Příště musím podobné romantické víkendy lépe načasovat. Třeba na únor.
>> Stránka diskuse
Dneska jedeme s manželkou na romantický víkend, který jsem ji dal k narozeninám. Jsem holt romantická duše se srdíčkem na dlani. Až pozdě jsem si uvědomil, že je termín den po zahájení dravců. Zkoušel jsem romantický zájezd s manželkou vyšmelit zpět za nějakou blyštivou cetku a nebo vášnivý sex. Smála se.
Tak jsem aspoň na chvilku před odjezdem zaskočil k řeče. Nikdo tam nebyl, chytil jsem za hodinu a půl asi dvacet ryb ve složení candát, tloušť, sumec a počet záběrů se s mým blížícím odchodem nijak nezmenšoval. Bralo to neuvěřitelně. Napadlo mě, že se rozvedu, žádný romantický víkend, nic takového a budu už do konce života stát tady na místě a vláčet, ale to by bylo asi krátkozraké. V nejlepším jsem to zabalil a jel domů vstříc romantickému víkendu. Při příchodu domů mi manželka oznámila, že „má své dny“, takže perfektní. Na romantickém víkendu si budeme tak akorát povídat a luštit křížovky. Příště musím podobné romantické víkendy lépe načasovat. Třeba na únor.
>> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Út 5.4.2016 17:42:09
5.4.2016 - kanál Labe-Dunaj-Odra
Tak už i já jsem zahájil. Zjistil jsem, že zahajovat v dubnu je o dost lepší, než zahajovat v lednu jako jsem to dělal minulé roky. Je tepleji. Není sníh (ono vlastně ani lednu už nebývá sníh – zasraní imigranti. Tahají sem islám, choroby a teplo), příroda se probouzí a dokonce, když jedu na ryby, tak nastartuju auto. Navíc v lednu, pokud se zadaří, tak to je o plotičkách dlaňové velikosti. Letos jsem se poprvé na zahájení dostal přes sedm pětek. Samý hájený ryby. Pokud bych zahájil v květnu, tak bych chytil parmu metr pade. Ponaučení pro příští rok. >> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Po 3.8.2015 8:37:32
2.8.2015 - řeka
Už od zahájení paběrkuju na řece s vidinou velkého candáta. Okouny jsem uložil k ledu a dřu a dřu. Přišla spousta tloušťů, hodně bolenů a pár malých candátů. Říkal jsem si: „Dominiku, neboj, ono se to zlomí. Máš drive, máš to srdíčko a jenom nemáš štěstíčko. Neměj strach ty kluku ušatá, ono to půjde. Jen dři. No a ono se to nakonec zlomilo. Tři candáti z rána z toho jeden velmi fešácký a asi pět dalších kopanců do prutu, které jsem mazácky nezaseknul. Bylo to příjemné, vlahé, romantické, hebké a přínosné ráno. >> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Čt 11.6.2015 23:12:36
11.6.2015 - řeka
Ještě letos naposled před zahájením dravců jsem byl provětrat feeder. No a bylo to konečně velký. Během zdolávání mi křuplo v zádech, takže jsem se začal svíjet bolestí a nakonec jsem zdolával vleže na zádech. MB chvilku pobíhal zmateně po břehu s podběrákem, načež po mém mohutném křupnutí a následném nelidském svíjení propukl v hysterický smích a po zbytek zdolávání byl nepoužitelný. Marně jsem na něho křičel, ať mi na chvíli podrží prut, že mám záda v hajzlu. On se válel po zemi a smál se. Nakonec se smíchy i gentlemensky připomočil, což samozřejmě popřel, ale decentní mokrá skvrnka na jeho kalhotách mluvila v jeho neprospěch.
Štika se musí vypružit, kapr vylehnout a parma holt vykřupnout.
Z výrazu lovce je jasně vidět ten vnitřní boj, který svádí na pomezí radosti a bolesti. >> Stránka diskuse
Štika se musí vypružit, kapr vylehnout a parma holt vykřupnout.
Z výrazu lovce je jasně vidět ten vnitřní boj, který svádí na pomezí radosti a bolesti. >> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Čt 23.4.2015 15:06:03
22.4.2015 - Labe
Tak s mladým poprvé na rybách, jelikož je potřeba předat to know how nové generaci. Nová generace chvíli pozorně naslouchala mému vášnivému vyprávění, jak se to dělá a kde se rybičky skrývají, načež nová generace začala házet šutry do vody a rozsypala mi červy. Nová generace posléze začala skákat na místě, zakopla a začala řvát. Když mi nová generace hodila do vody podběrák, bylo na čase, aby nová generace šla domu se napapat a doma již do odvolání setrvala. >> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Po 22.12.2014 13:48:38
21.12.2014 - Vánoční
Včera proběhl velmi příjemný a inspirativní adventní lov. Vánoce byly všude ve vzduchu a atmosféra byla více než sváteční. Během brození se vánočním bahnem, které bylo naděleno od Ježíška všude kolem vody a prýštících vánočních kapek deště, jenž se tříštily o můj větrem v síle uragánu ošlehaný obličej, jsem se několikrát nechal strhnout atmosférou a prozpěvoval koledy. Po kouzelném rybolovu jsem zapadnul autem do vánočního bahna a čekaje na Santa Clause, který by mě vytáhl svým sobím spřežením, jsem si lil olovo a naděloval sám sobě hezké dárečky.
Jinak k lovu. Lov byl taktéž vydařený. Podařilo se mi hned několik osobáčků:
- Největší adventní okoun
- Následně ještě větší adventní okoun
- Největší okoun v prosinci
- Největší okoun před Vánoci
- Okoun s nejhezčím zadním pruhem
- Největší okoun za tmy
- Největší okoun ulovený na zelenobílé kopyto
- Největší okoun, kterého jsem ulovil, aniž bych při záseku měl nohy u sebe.
Advent a Vánoce jsou holt dobou zázraků, hezkých a kouzelných chvil a dobré vůle.
>> Stránka diskuse
Jinak k lovu. Lov byl taktéž vydařený. Podařilo se mi hned několik osobáčků:
- Největší adventní okoun
- Následně ještě větší adventní okoun
- Největší okoun v prosinci
- Největší okoun před Vánoci
- Okoun s nejhezčím zadním pruhem
- Největší okoun za tmy
- Největší okoun ulovený na zelenobílé kopyto
- Největší okoun, kterého jsem ulovil, aniž bych při záseku měl nohy u sebe.
Advent a Vánoce jsou holt dobou zázraků, hezkých a kouzelných chvil a dobré vůle.
>> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Po 25.8.2014 12:21:14
24.8.2014 - Pod Jezevčí skálou
O víkendu jsem byl na okounech. Záběrů méně, velikostně byli okouni větší. Rozhodl jsem se tedy, že tentokrát selfie dělat nebudu a raději se nechám vyfotit od opodál sedícím (ležícím) kaprařem, ať mám taky nějakou hezkou fotku do rodinného alba. Inu ulovil jsem okouna, vzal jsem ho a zašel za kaprařem:
Já: „Dobrý den. Mohl byste mě prosím vyfotit s okounem?“
Kaprař: „Určitě (Celý se rozzářil), polož ho tady na podložku a já ho poleju vodou“
Já: „To asi není potřeba. Jenom si tady vemte můj telefon a rychle nás cvakněte“
Kaprař: „Bude lepší, když ho položíš na podložku. Já ho trošku poleju, ať se víc leskne“
Já: „Hmm“ (položil jsem tedy nesmyslně okouna na podložku)
Kaprař: Vzal obří kýbl, nabral do něj vodu a celej ten kýbl vylil na okouna: „Tak a je to“
Já: „Hmm“
Kaprař: „Tak a teď ho zvážíme“
Já: „To není potřeba. Chtěl bych jenom jednu fotku“
Kaprař: „Ale takovej pěknej je potřeba zvážit“ (přitáhnul váhu)
Já: „No, tak když myslíte“
Kaprař: „Hele i s podložkou váží okoun čtyři kila. Takže dobrý ne?“
Já: „Super, už mě vyfotíte?“
Kaprař: „No hele a nechceš si s ním vlízt do vody? To by byly hezký fotky“
Já: „Nechci. Prosím, už mě vyfoťte“
Kaprař: „Tak ho vezmi a pojď támhle před ten strom. To bude hezká fotka“
Já: „A nestačilo by, kdybyste mě vyfotil tady?“
Kaprař: „Nesmysl, u toho stromu je dobrý světlo“
Já: „Hmm“ (beru okouna a táhnu se s ním asi sto metrů od místa)
Kaprař: „Hele, teď si klekni, natáhni ruce a okouna si polož na klouby prstů, tak aby nebyly vidět prsty)
Já: „To je dobrý“
Kaprař: „Hele a kdybys trošku zaklonil hlavu do zadu. A dívej se jakoby z vrchu z dálky na okouna“
Já: Praská mi za krkem, mám křeč v zátylku a brní mě dlaně: „Takhle“?
Kaprař: „Super. A ještě schovej ty prsty, ať nejsou vidět“
Já: „Jak jako mám schovat prsty?“
Kaprař: „Ohni je v kloubech a vykruť je směrem nahoru“
Já: „To je dobrý, už mě prosím vyfoťte“
Kaprař: „Ale tak ten okoun bude vypadat větší. Ty nechceš, aby byl na fotce větší?“
Já: „Mě je to jedno. Bolí mě za krkem. Už budete fotit?“
Kaprař: „Ještě se trochu usměj. Ne ale moc. Usměj se tak nějak napůl. Jako, že máš z okouna radost, ale zároveň musíš ukázat, že takovýhle chytáš obden“
Já: „Hmm“
Kaprař: Začne zběsile fotit
Já: „Děkuju“
Kaprař: „Hele a ještě uděláme fotku ve vodě, jak ho pouštíš“
Já: „To není potřeba“
Kaprař: „Ale jo, bude to hezká fotka“
Já: „Vrátíte mi už ten mobil?“
Kaprař: Hele, ještě ho pojď položit zpátky na podložku, abychom ho mohli ošetřit“
Já: „hmm“ (odevzdaně pokládám vyřízenýho okouna na podložku)
Kaprař: „Hele, ještě ho radši polijeme“ (chrstnul na něj další galon vody) a namažu mu trochu ranku desinfekcí“
Já: „A ten mobil mi vrátíte?“
Kaprař: Úplně zbytečně namazal okounovi tlamku (jistě jste si všimli, že okoun má oproti kaprovi tlamu jenom takovou, aby se neřeklo. Takovou blánu. Následně ho ještě polil znova kýblem s vodou: „Tak a teď ho vezmi a šetrně ho pusť“
Já: Šetrně ho pouštím.
Kaprař mě nakonec vyfotil, jak ho šetrně pouštím a mobil mi vrátil. Následně nabyl dojmu, že jsme se stali přátelé, takže po celý zbytek mého rybolovu za mnou stál a měl tendence se se mnou bavit. Jím vybraná témata typu K70, sakování kaprů, masaři a bůstry mě vůbec nezajímala, takže jsem se po pár desítkách minut sebral a odešel.
>> Stránka diskuse
Já: „Dobrý den. Mohl byste mě prosím vyfotit s okounem?“
Kaprař: „Určitě (Celý se rozzářil), polož ho tady na podložku a já ho poleju vodou“
Já: „To asi není potřeba. Jenom si tady vemte můj telefon a rychle nás cvakněte“
Kaprař: „Bude lepší, když ho položíš na podložku. Já ho trošku poleju, ať se víc leskne“
Já: „Hmm“ (položil jsem tedy nesmyslně okouna na podložku)
Kaprař: Vzal obří kýbl, nabral do něj vodu a celej ten kýbl vylil na okouna: „Tak a je to“
Já: „Hmm“
Kaprař: „Tak a teď ho zvážíme“
Já: „To není potřeba. Chtěl bych jenom jednu fotku“
Kaprař: „Ale takovej pěknej je potřeba zvážit“ (přitáhnul váhu)
Já: „No, tak když myslíte“
Kaprař: „Hele i s podložkou váží okoun čtyři kila. Takže dobrý ne?“
Já: „Super, už mě vyfotíte?“
Kaprař: „No hele a nechceš si s ním vlízt do vody? To by byly hezký fotky“
Já: „Nechci. Prosím, už mě vyfoťte“
Kaprař: „Tak ho vezmi a pojď támhle před ten strom. To bude hezká fotka“
Já: „A nestačilo by, kdybyste mě vyfotil tady?“
Kaprař: „Nesmysl, u toho stromu je dobrý světlo“
Já: „Hmm“ (beru okouna a táhnu se s ním asi sto metrů od místa)
Kaprař: „Hele, teď si klekni, natáhni ruce a okouna si polož na klouby prstů, tak aby nebyly vidět prsty)
Já: „To je dobrý“
Kaprař: „Hele a kdybys trošku zaklonil hlavu do zadu. A dívej se jakoby z vrchu z dálky na okouna“
Já: Praská mi za krkem, mám křeč v zátylku a brní mě dlaně: „Takhle“?
Kaprař: „Super. A ještě schovej ty prsty, ať nejsou vidět“
Já: „Jak jako mám schovat prsty?“
Kaprař: „Ohni je v kloubech a vykruť je směrem nahoru“
Já: „To je dobrý, už mě prosím vyfoťte“
Kaprař: „Ale tak ten okoun bude vypadat větší. Ty nechceš, aby byl na fotce větší?“
Já: „Mě je to jedno. Bolí mě za krkem. Už budete fotit?“
Kaprař: „Ještě se trochu usměj. Ne ale moc. Usměj se tak nějak napůl. Jako, že máš z okouna radost, ale zároveň musíš ukázat, že takovýhle chytáš obden“
Já: „Hmm“
Kaprař: Začne zběsile fotit
Já: „Děkuju“
Kaprař: „Hele a ještě uděláme fotku ve vodě, jak ho pouštíš“
Já: „To není potřeba“
Kaprař: „Ale jo, bude to hezká fotka“
Já: „Vrátíte mi už ten mobil?“
Kaprař: Hele, ještě ho pojď položit zpátky na podložku, abychom ho mohli ošetřit“
Já: „hmm“ (odevzdaně pokládám vyřízenýho okouna na podložku)
Kaprař: „Hele, ještě ho radši polijeme“ (chrstnul na něj další galon vody) a namažu mu trochu ranku desinfekcí“
Já: „A ten mobil mi vrátíte?“
Kaprař: Úplně zbytečně namazal okounovi tlamku (jistě jste si všimli, že okoun má oproti kaprovi tlamu jenom takovou, aby se neřeklo. Takovou blánu. Následně ho ještě polil znova kýblem s vodou: „Tak a teď ho vezmi a šetrně ho pusť“
Já: Šetrně ho pouštím.
Kaprař mě nakonec vyfotil, jak ho šetrně pouštím a mobil mi vrátil. Následně nabyl dojmu, že jsme se stali přátelé, takže po celý zbytek mého rybolovu za mnou stál a měl tendence se se mnou bavit. Jím vybraná témata typu K70, sakování kaprů, masaři a bůstry mě vůbec nezajímala, takže jsem se po pár desítkách minut sebral a odešel.
>> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Po 18.8.2014 11:59:43
17.8.2014 - kapří tajemství
O víkednu jsem si loupnul okounolov a při té příležitosti jsem si střihnul selfie s okounem Ondřejem >> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Po 30.6.2014 8:39:28
28.6.2014 - východní Čechy
Měla to být událost tohoto roku. Měli jsme zastínit samotná oblaka a plivnout Bohovi přímo do tváře. Hovořím o několik měsíců plánované výpravě na candáty. MB již od konce minulého roku formou mravenčí práce sháněl informace o nejlepší lokalitě na candáty, jakou svět doposud spatřil. Vyzvídal, kde se dalo, vnucoval se do přízně nepříznivých osob zcela přípustným způsobem, klamal tělem, vytvářel spekulace a zapojil i celou rodinu. Dvakrát týdně jezdil na místo pouze s dalekohledem a malým zápisníčkem, kam si psal poznámky o různých změnách a o svých pocitech. Veškeré jeho úsilí vykulminovalo tento víkend, kdy byl naplánován velkolepý lov majestátních candátů.
I já jsem se nechal strhnout vlnou laciné MB propagandy o tutovém candátím fleku a již od zimy nedočkavě vyhlížel, kdy se to zahájení lovu dravců ráčí dostavit. Za nemalou částku jsem získal několik tutových nástrah na candáty (dobrovolně jsem se nechal natáhnout, jelikož tolik peněz ty gumový a plastový nesmysly stát nemůžou) a zjišťoval, jak vlastně fungují.
A pak to přišlo. Nastal den, kdy se řeka zakalí krví. Den, kdy vstoupím do učebnic (třeba fyziky nebo účetnictví. To je šumák) a kdy pokořím několikrát rekord v počtu, velikosti váze i barvě candátů.
Odjezd byl naplánován na čtvrtou odpoledne, ale já jsem beztak nemohl dospat a vstával ve tři ráno a zasněně koukal z okna na východ slunce (který přišel až za hodinu a půl, takže jsem hoďku a půl čuměl do tmy). Kolem desáté jsem se z nedočkavosti poblil. V jednu volal MB a ptal se mě, jestli jsem se taky z nedočkavosti poblil a že už to nemůže vydržet.
Plni nadšení a pozitivní nálady jsme vyrazili s hodinovým předstihem. Cestou jsme si pobrukovali veselé písně a luskali do rytmu. Vzdálenost šedesáti kilometrů a hodina cesty nám přišla jako věčnost. Na místě jsme nasáli atmosféru hlubokým nádechem a já jsem se jal zapsat docházku. Zalistoval jsem rybářským řádem, abych zapsal číslo revíru, ale nějak jsem jej nemohl dohledat. Připsal jsem to svému nadšení, takže jsem skočil k nedaleké ceduli, kde bylo číslo napsané. Samotné číslo mi na první pohled přišlo zvláštní a pokusil jsem se jej zkontrolovat ve svém soupisu revírů. Tam jsem ho nenašel, tedy věc se měla tak, že nejsme na území východočeského svazu. Jakožto majitelé východočeské povolenky jsme byly tak nějak najednou ze hry venku. Aby si čtenář mohl udělat obrázek o svěží a sluníčkové atmosféře, přikládám autentický přepis rozhovoru:
Já: „Hele, vole, co je tohle za číslo revíru“
MB: „Já nevím, támhle máš ceduli, tak se jdi podívat“
Já: (jdu se podívat a zanedlouho přicházím zpět) „Hele, vole, to číslo je nějaký divný. Jak se to tady vůbec jmenuje“
MB: „No jsme v (cenzurováno z důvodu zachování tajemství ohledně rybářského revíru, kde chytat nemůžeme)“
Já: „Hele, ty vole, (povšimněte si mé obšírné a bohaté slovní zásoby ústního projevu). Já to tady v řádu vůbec nemám. My jsme, ty vole, ve středočeským. Ty jseš fakt hovado.
MB: „hmmm“
Já: „No, hmm nám moc nepomůže. Jsme v prdeli a můžeme jet akorát domů“
MB: (smutně sklopí hlavu a začíná fňukat)
Já: „Hlavně, že sem jezdíš dvakrát týdně zapisovat si svoje postřehy do toho tvýho přihřátýho zápisníčku s beruškou, ale nejseš schopnej zjistit, jakej to je revír“
MB: „Zápisníček není teplouškej“
Já: „No nic už teď nezmůžem. Jedeme jinam. Dneska prostě candáta chytím.
A jelo se jinam. Jeli jsme zpět do východních Čech na místo, kde jsme v minulosti chytili tři candáty. Jakmile jsme dorazili na místo, MB zjistil, že si doma zapomněl vestičku, kde má veškerý nástrahy a proto musíme pro ní domů (a to jsem se nezmínil o tom, že jsme se už jednou vraceli asi deset kiláků zpátky pro jeho klobouček)
Doma si tedy MB vzal svou vestičku a jelo se. Nejeli jsme na revír, kde jsme v minulosti chytli tři candáty, jelikož ten byl už moc daleko, takže jsme jeli na bližší revír, kde jsme chytili jednoho candáta a doufali, že tam ještě je. Je to místo velmi komplikované, neboť se musí zabrodit na hranu a házet to pod nohy.
Po příjezdu na revír, jsem objevil, že jsem si zapomněl broďáky. To už jsme usoudili, že se vracet nebudem (MB prohlašoval, že jsem zapomnětlivý trumbera, tak jsem ho vztekle kopnul do holeně) a zajedeme tedy na nedaleký revír, kde jsme viděli jednou chytit candáta naproti sedícím rybářem.
Na nedalekém revíru probíhala svatba a vožralý ženich nám zrovna kroužil nahatý na místě, kde jsme chtěli chytat. Naplácat lofasem přes ksicht od rozjíveného ženicha se nám tak úplně nechtělo, tedy jsme sklopili hlavy a jelo se na okouny.
Candáti prostě nebyli, nejsou a nebudou. Aspoň, že okouni jsou držáci a i to smrdělo padesátkou
>> Stránka diskuse
I já jsem se nechal strhnout vlnou laciné MB propagandy o tutovém candátím fleku a již od zimy nedočkavě vyhlížel, kdy se to zahájení lovu dravců ráčí dostavit. Za nemalou částku jsem získal několik tutových nástrah na candáty (dobrovolně jsem se nechal natáhnout, jelikož tolik peněz ty gumový a plastový nesmysly stát nemůžou) a zjišťoval, jak vlastně fungují.
A pak to přišlo. Nastal den, kdy se řeka zakalí krví. Den, kdy vstoupím do učebnic (třeba fyziky nebo účetnictví. To je šumák) a kdy pokořím několikrát rekord v počtu, velikosti váze i barvě candátů.
Odjezd byl naplánován na čtvrtou odpoledne, ale já jsem beztak nemohl dospat a vstával ve tři ráno a zasněně koukal z okna na východ slunce (který přišel až za hodinu a půl, takže jsem hoďku a půl čuměl do tmy). Kolem desáté jsem se z nedočkavosti poblil. V jednu volal MB a ptal se mě, jestli jsem se taky z nedočkavosti poblil a že už to nemůže vydržet.
Plni nadšení a pozitivní nálady jsme vyrazili s hodinovým předstihem. Cestou jsme si pobrukovali veselé písně a luskali do rytmu. Vzdálenost šedesáti kilometrů a hodina cesty nám přišla jako věčnost. Na místě jsme nasáli atmosféru hlubokým nádechem a já jsem se jal zapsat docházku. Zalistoval jsem rybářským řádem, abych zapsal číslo revíru, ale nějak jsem jej nemohl dohledat. Připsal jsem to svému nadšení, takže jsem skočil k nedaleké ceduli, kde bylo číslo napsané. Samotné číslo mi na první pohled přišlo zvláštní a pokusil jsem se jej zkontrolovat ve svém soupisu revírů. Tam jsem ho nenašel, tedy věc se měla tak, že nejsme na území východočeského svazu. Jakožto majitelé východočeské povolenky jsme byly tak nějak najednou ze hry venku. Aby si čtenář mohl udělat obrázek o svěží a sluníčkové atmosféře, přikládám autentický přepis rozhovoru:
Já: „Hele, vole, co je tohle za číslo revíru“
MB: „Já nevím, támhle máš ceduli, tak se jdi podívat“
Já: (jdu se podívat a zanedlouho přicházím zpět) „Hele, vole, to číslo je nějaký divný. Jak se to tady vůbec jmenuje“
MB: „No jsme v (cenzurováno z důvodu zachování tajemství ohledně rybářského revíru, kde chytat nemůžeme)“
Já: „Hele, ty vole, (povšimněte si mé obšírné a bohaté slovní zásoby ústního projevu). Já to tady v řádu vůbec nemám. My jsme, ty vole, ve středočeským. Ty jseš fakt hovado.
MB: „hmmm“
Já: „No, hmm nám moc nepomůže. Jsme v prdeli a můžeme jet akorát domů“
MB: (smutně sklopí hlavu a začíná fňukat)
Já: „Hlavně, že sem jezdíš dvakrát týdně zapisovat si svoje postřehy do toho tvýho přihřátýho zápisníčku s beruškou, ale nejseš schopnej zjistit, jakej to je revír“
MB: „Zápisníček není teplouškej“
Já: „No nic už teď nezmůžem. Jedeme jinam. Dneska prostě candáta chytím.
A jelo se jinam. Jeli jsme zpět do východních Čech na místo, kde jsme v minulosti chytili tři candáty. Jakmile jsme dorazili na místo, MB zjistil, že si doma zapomněl vestičku, kde má veškerý nástrahy a proto musíme pro ní domů (a to jsem se nezmínil o tom, že jsme se už jednou vraceli asi deset kiláků zpátky pro jeho klobouček)
Doma si tedy MB vzal svou vestičku a jelo se. Nejeli jsme na revír, kde jsme v minulosti chytli tři candáty, jelikož ten byl už moc daleko, takže jsme jeli na bližší revír, kde jsme chytili jednoho candáta a doufali, že tam ještě je. Je to místo velmi komplikované, neboť se musí zabrodit na hranu a házet to pod nohy.
Po příjezdu na revír, jsem objevil, že jsem si zapomněl broďáky. To už jsme usoudili, že se vracet nebudem (MB prohlašoval, že jsem zapomnětlivý trumbera, tak jsem ho vztekle kopnul do holeně) a zajedeme tedy na nedaleký revír, kde jsme viděli jednou chytit candáta naproti sedícím rybářem.
Na nedalekém revíru probíhala svatba a vožralý ženich nám zrovna kroužil nahatý na místě, kde jsme chtěli chytat. Naplácat lofasem přes ksicht od rozjíveného ženicha se nám tak úplně nechtělo, tedy jsme sklopili hlavy a jelo se na okouny.
Candáti prostě nebyli, nejsou a nebudou. Aspoň, že okouni jsou držáci a i to smrdělo padesátkou
>> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Po 12.5.2014 12:59:20
12.5.2014 - řeka
Ráno jsem odložil dítě a mohl jsem konečně vyrazit na ryby a bylo to příjemné až hebké. Spousty záběrů, hezká atmosféra, ptáčci švitořili, voda hučela, sluníčko vycházelo, luna svítila, krůpěje rosy se skvěly na travinách a šarlat vlčích máků až přecházel zrak.
Záběry posléze ustaly a byl klid. Jelikož ale změna místa, ryba jistá, změnil jsem místo a sv. Petr mi přihrál to pravé rybářské štěstíčko. Chvíli jsem sice chytil maximálně tu rýmu (prostor pro obdivný smích nad důmyslným a běžným rybářským humorem), když tu náhle se vázka rozjela. Zásek seděl. Naviják hrčel. Ruce se třásly. Vlasec zpíval vě větru. Nakonci jsem ho podebral, opatrně položil na podložku, potřel klinikem (tento jsem mu jemně vmasíroval hlavně do slabin a ochablý partií) a jelikož já ryby pouštím (ryba na háčku nepatří do sáčku a taky co nepustíš, to příště nechytíš), sumce jsem za salvy potlesku přítomných diváků pustil zpět. Není lepšího pocitu, než dát rybě svobodu. Dávat rybě svobodu je přesně to, co si EU přeje a je to cesta, kterou by se měl vidat každý správný rybář. Na konec snad ještě podotknu, že noční rybolov není zločin a slovutným zahýkáním "Petrův zdar" končím tento můj report. >> Stránka diskuse
Záběry posléze ustaly a byl klid. Jelikož ale změna místa, ryba jistá, změnil jsem místo a sv. Petr mi přihrál to pravé rybářské štěstíčko. Chvíli jsem sice chytil maximálně tu rýmu (prostor pro obdivný smích nad důmyslným a běžným rybářským humorem), když tu náhle se vázka rozjela. Zásek seděl. Naviják hrčel. Ruce se třásly. Vlasec zpíval vě větru. Nakonci jsem ho podebral, opatrně položil na podložku, potřel klinikem (tento jsem mu jemně vmasíroval hlavně do slabin a ochablý partií) a jelikož já ryby pouštím (ryba na háčku nepatří do sáčku a taky co nepustíš, to příště nechytíš), sumce jsem za salvy potlesku přítomných diváků pustil zpět. Není lepšího pocitu, než dát rybě svobodu. Dávat rybě svobodu je přesně to, co si EU přeje a je to cesta, kterou by se měl vidat každý správný rybář. Na konec snad ještě podotknu, že noční rybolov není zločin a slovutným zahýkáním "Petrův zdar" končím tento můj report. >> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Út 19.11.2013 14:02:04
19.11.2013 - otevřený
Už to konečně začíná. 10 okounů a dvě štiky. Při příchodu k vodě mi opodál stojící kaprař zahlásil, ač jsem byl v broďákách s vláčákem a očividně sem byl vláčet, že kapři nejdou, ať to ani nezkouším. Kaprař byl zjevně přetažený popřípadě se stal z nedostatků záběrů vyšinutým a proto vzal klacek a dvě hodiny s ním mlátil o strom.
Rybičkář lovící o místo vedle kosil jednoho malého okounka za druhým a házel je do kyblíčku. Svěřil se mi se lstí a vylepšovákem, že když okouny vyvrhne a vydloube jim oči, že si jich do 7kg může vzít víc. Inu milý pán. Laťka byla nastavena velmi vysoko a v této atmosféře nešlo jinak, než jednu štiku zabít. Oči jsem jí nevydloubával, jelikož přes sedm kilo neměla. >> Stránka diskuse
Rybičkář lovící o místo vedle kosil jednoho malého okounka za druhým a házel je do kyblíčku. Svěřil se mi se lstí a vylepšovákem, že když okouny vyvrhne a vydloube jim oči, že si jich do 7kg může vzít víc. Inu milý pán. Laťka byla nastavena velmi vysoko a v této atmosféře nešlo jinak, než jednu štiku zabít. Oči jsem jí nevydloubával, jelikož přes sedm kilo neměla. >> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Po 4.11.2013 17:21:41
3.11.2013 - obyčejný revír
Včera jsem letos poprvé odcházel od vody s pocitem, že jsem si dobře zavláčel. Všechno pak bylo hezké a hebké >> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Po 16.9.2013 14:49:18
16.9.2013 - jinde
Po dlouhé době u vody a hnedle mám spousty hezkých vzpomínek. Hned po příjezdu k vodě sem z první za hlasitého kvílení vyběhl z auta do přilehlého remízku, kde za zvuku cvrlikání cvrčků, štěbetání vrabců, švitoření pěnkav, hýkání sov a pod rouškou jitřní mlhy, v níž se skvěla krůpěj rosy na pastelových listech stromoví, jsem se nehorázně vysral. Po vykonání ranní krásy jsem se musel vytřít prázdnou krabičkou od nástrah, jelikož nic papírového jsem po ruce neměl a listy ze stromoví pokrytou krůpějemi rosy měly příliš malou plochu.
Při příchodu k vodě jsem cítil úspěch a začal jsem prohazovat příbřežní partie. Napravo sedící sumcař sleš kaprař měl však na můj úspěch jiný názor. Asi dvousetkilový bodrý muž, který měl rakovinu krku a který od Ježíška k Vánocům dostane slavíka, zavezl svou bojku podél poloviny břehu přes mé místo, což jsem kvitoval s velkým povděkem. Jelikož měl v očích smrt s výrazem masového vraha, bál sem se mu cokoliv říct. Navíc se mu kolem tripodu motal lítý bišonek a bodrý muž vypadal, že by se nebál ho použít. O souboj s bišonkem jsem příliš nestál. Aby mi to nebylo tak úplně líto, tak nalevo ode mě zase bivakoval kaprař v mikině LKbaits, co střílel vzduchovkou do vody. Očividně jsme se dneska u vody sešla bezva parta. Asi po hodině marného lovu se z levé strany ozval řev hlásiče, který neutichal. Sumcař v pravo se k ničemu neměl, jelikož chrchlal hleny do kyblíku a ani bišonek nevypadal, že by se jal sjednat pořádek, musel jsem zjistit sám, co se děje. Věc se měla tak, že kaprař v LK mikině vlevo ode mě chrápal v LK bivaku, zatímco jeho LK hlásič kvílel jak o život a LK kapr na konci LK montáže si to štrádoval kamsi za obzor. Vzbudil jsem tedy kapraře, že má záběr a jel jinam, jelikož tohle bylo celý zabitý. Jinde jsem si nakonec slušně zachytal okouni a malý štiky.
>> Stránka diskuse
Při příchodu k vodě jsem cítil úspěch a začal jsem prohazovat příbřežní partie. Napravo sedící sumcař sleš kaprař měl však na můj úspěch jiný názor. Asi dvousetkilový bodrý muž, který měl rakovinu krku a který od Ježíška k Vánocům dostane slavíka, zavezl svou bojku podél poloviny břehu přes mé místo, což jsem kvitoval s velkým povděkem. Jelikož měl v očích smrt s výrazem masového vraha, bál sem se mu cokoliv říct. Navíc se mu kolem tripodu motal lítý bišonek a bodrý muž vypadal, že by se nebál ho použít. O souboj s bišonkem jsem příliš nestál. Aby mi to nebylo tak úplně líto, tak nalevo ode mě zase bivakoval kaprař v mikině LKbaits, co střílel vzduchovkou do vody. Očividně jsme se dneska u vody sešla bezva parta. Asi po hodině marného lovu se z levé strany ozval řev hlásiče, který neutichal. Sumcař v pravo se k ničemu neměl, jelikož chrchlal hleny do kyblíku a ani bišonek nevypadal, že by se jal sjednat pořádek, musel jsem zjistit sám, co se děje. Věc se měla tak, že kaprař v LK mikině vlevo ode mě chrápal v LK bivaku, zatímco jeho LK hlásič kvílel jak o život a LK kapr na konci LK montáže si to štrádoval kamsi za obzor. Vzbudil jsem tedy kapraře, že má záběr a jel jinam, jelikož tohle bylo celý zabitý. Jinde jsem si nakonec slušně zachytal okouni a malý štiky.
>> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Út 3.9.2013 15:57:04
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Čt 15.8.2013 10:01:01
14.8.2013 - pstruhová mimopstruhovka
Byl jsem na sumcích, žádnýho sem nechytil. Byl jsem na parmách, žádnou jsem nechytil. Byl jsem na okounech, žádného jsem nechytil. Byl jsem na candátech, žádného jsem nechytil. Byl sem na štikách, žádnou jsem nechytil. Byl jsem na bolenech a nějaký jsem chytil, ale bolen je podryba a debil, takže jako bych nic nechytil. Tloušť coby dravec je tak akorát pro smích, takže mi zbyli hrouzci a lososovitý ryby. Hrouzky kosej závodníci. Jelikož závodník nejsem, hrouzka si nezasloužím a proto jsem se vydal na lososovitý ryby typu losos, hlavatka a tajmen. Nakonec brali jenom potočáci a to docela i slušný, až jsem se divil, že v takovým množství v dnešní těžké době můžu existovat. Příště půjdu znovu >> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Pá 9.8.2013 19:57:02
9.8.2013 - Mumuland
Hrozně paběrkuju poslední dobou (tento rok). Kudy chodím, tudy nic nechytám. Občas se zadaří s malým okounkem, ale to jen vyjímečně. Dneska jsem i přes skutečnost, že nic nechytnu zašel k vodě a uvláčel jsem na tygří kopyto hezkého jelce jesena (viz foto). Sumec ani candát tradičně nic >> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Čt 18.7.2013 16:09:58
včera - Okounov
Letošní sezona dravců je jedno velké zklamání a bída. Nebál bych se sáhnout ke slovům jako ostuda nebo blamáž. Od zahájení paběrkuju o pár chcípácích. Včera aspoň něco ještě před rozedněním. Jakmile se rozednilo, byl jsem tam šest hodin úplně zbytečnej. Zlatí kapři. Zlatí. Tam si člověk zaveze k bojce a spí a chlastá dokud není záběr. On ten záběr jednou přijde. >> Stránka diskuse
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Po 17.6.2013 9:03:28
včera - tak všude možně po okolí
Ač z důvodu toho, že 16. června připadalo na neděli a 15. června je zase svátek upálení Jana Žižky a tedy se lov dravců zcela vyjímečně letos zahajoval už 14. června, já jsem bohužel zahájil až včera, jelikož v pátek ani v sobotu jsem nestíhal.
Střihnul jsem si klasický zahájení dvacet hodin vláčení v kuse a bylo to bezva. Všecny ryby jsem chytil od čtyř ráno do osmy ráno a tedy zbylých šestnáct hodin jsem tam byl, jak my čtveráci a šprýmaři rádi říkáme, na hovno.
Co se mi nedostávalo na počtu ryb, doháněl jsem úžehem a únavou. Kolem osmé hodiny večer jsem začínal mít ze sluníčka halucinace a snědl jsem alobal, jelikož byl cítit šunkou.
Co se týče ryb, tak jakmile jsem vytěžil candátí stanoviště, vypružil jsem pár štik a loupnul pár okounů, z nichž jeden byl slušnější a zbylí byli neslušní, neměl jsem úderem osmé hodiny už ani záběr a to je pak hodně fajn >> Stránka diskuse
Střihnul jsem si klasický zahájení dvacet hodin vláčení v kuse a bylo to bezva. Všecny ryby jsem chytil od čtyř ráno do osmy ráno a tedy zbylých šestnáct hodin jsem tam byl, jak my čtveráci a šprýmaři rádi říkáme, na hovno.
Co se mi nedostávalo na počtu ryb, doháněl jsem úžehem a únavou. Kolem osmé hodiny večer jsem začínal mít ze sluníčka halucinace a snědl jsem alobal, jelikož byl cítit šunkou.
Co se týče ryb, tak jakmile jsem vytěžil candátí stanoviště, vypružil jsem pár štik a loupnul pár okounů, z nichž jeden byl slušnější a zbylí byli neslušní, neměl jsem úderem osmé hodiny už ani záběr a to je pak hodně fajn >> Stránka diskuse
Červené karty: mekvak, Dalimil, start1406, hadman1, ajsa, mazak, Saxafon, BLACKHAMER, jarysek120, t1ran, gunč, KiKSo1, smellslike, Rybovrah 1, Karlosak, bigfatcatfish, šmudla007, TomH, tupac, Gorylix, Fredex, Heineken***, Heineken*****, Hein*eken, SKFishing, masák11111, ryby-zabiju, Masařmasařů, carp1990, HameB01, Hazz, Pazz, Lojzakk, mickyracers, Malanchoe, Lostoros, kkt, RYBOVRAH FOREVER, Nornik-K, OtaLakatos, nornik-l, nornik-m, nornik-o, VlasLakatos, HugoStiglitz, Akéla, nornik-y, loupeznik007, Bugun, Had.
Živě na MRK.cz
Kde to žije - všechna témata
PáČerné stavby u novomlýnské nádrže mají lidé zbourat (Bleskovka) 30
PáFrantiškův rybník jak to tam jde 22
PáDynamický vývoj řeky Moravy (Bleskovka) 1
PáKleště na O kroužky 17
Pámaximální velikost prahu v potoce bez nutnosti povolení 5
PáLepší prut na těžší přívlač 709
PáLegislativa - rybářský zákon, prováděcí vyhlášky, RŘ, BP, RS... 205
PáRybáři a vinařství 202
PáRyby se mi po chvilce vypnou, co dělám špatně? 71
PáPruty Hearty Rise 275
PáSolar titanium swinger 675
PáDěti a rybáři společně oživili řeku Bílinu novými obyvateli (Bleskovka) 5
PáJaký máte názor na Westin Prut W3 StreetStick 2nd 7'1" 2,13m M 2-10g 2 díly, případně w2 0
PáÚhyn kaprů v rybníku 1,5ha 45
ČtFeeder vs. picker 15
Co je nového - všeobecné
PáBleskovka: Světové šampionáty v muškaření na jihočeských vodách - hájení revírů a pozvánka
ČtBleskovka: Černé stavby u novomlýnské nádrže mají lidé zbourat
PoBleskovka: V JAR proběhl 45. kongres C.I.P.S.
. . . Video: Zimní feeder - mražení červi a lisovaný rohlík
. . . Článek: Rybář Jarmil Koloušek a MRK.cz - ukázka z knihy Netipy + soutěž
. . . Článek: Polední ryby nejsou náhoda
. . . Miničlánek: Závěr sezóny s osobákem
. . . Recenze: Nabíjecí čelovka Fenix HM65R
. . . Miničlánek: Karas obecný - pomozte najít lokality
Akční nabídky
Delphin krmítko Method QUIXZa 46 Kč
Špičkové method feederové krmítko, navržené vývojovým týmem značky Delphin. Už na první pohled se vyznačuje specifickým tvarem žeber, díky kterému krmivo během nahazování výborné drží na krmítku a po dopadu na dno se snáze uvolňuje.
Nash křeslo Low Moon Chair | SLEVA 46%Za 1.899 Kč
Využijte luxusní akce na jedno z neoblíbenějších a nejpohodlnějších křesel od značky Nash. Akce platí pouze do vyprodání zásob.
Oznámení - obecné
Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.
Kalendář akcí - obecné
27.4.OBSAZENO !!!! Jarní rybářské...
27.4.Jarní rybářské závody Víceměřice...
27.4.Přísnotické jarní závody
27.4.Rybářské závody DOMAŽLICE 2024
27.4.rybářské závody Trojice Jaroměř
27.4.Rybářské závody na rybních pod...
27.4.Rybářské závody v Horním...
28.4.O putovní pohár MO ČRS Příbram -...
28.4.Rybářské závody Čelákovy -...
1.5.Rybářské závody Lažínky 2024
Doporučujeme prodejnu
FishMax.cz – rybářská prodejna v UH
Uherské Hradiště, Třída Maršála Malinovského 884
