Plotice v obrazech

Naše ryby sice nejsou akvaristické skvosty připomínající pestře zbarvené papoušky, ale přesto jsou krásné a každá, i ta nejmenší rybka, je naprosto jedinečná. Někteří rybáři naprosto přehlížejí ostatní ryby kromě těch, které preferují, a mají problém rozpoznat třeba perlína od plotice nebo ostroretku od podoustve. Rozeznat na obrázku amura od tlouště nebo poznat bolena je pro ně problém. Dokonce jsem zažil, že při poznávání ryb „vyhořeli“ i členové rybářské stráže. Pro mnoho rybářů jsou drobné kaprovité rybky prostě jen bělice. Pro vnímavé rybáře milující svého koníčka je to něco otřesného. Dobrý rybář zná ryby perfektně, dokáže je bezpečně rozlišit a vnímá i to, jak se ryby během roku mění, jak se vybarvují v době tření, jak zblednou, když je kalná voda, znají různobarevné odchylky a nezaskočí je ani žádný kříženec.

Tato skutečnost mě přiměla vzít do ruky fotoaparát a pokusit se představit naše ryby opravdu z blízka. Začnu tou úplně nejobyčejnější a přesto krásnou ploticí obecnou. Nechci se zabývat žádnými encyklopedickými daty. Budou to vždy jen fotografie upozorňující na důležité rozpoznávací znaky. To ostatní si snadno najdete v jiných, dnes už velmi snadno dostupných materiálech, třeba i na stránkách MRKu.


Plotice je hojnou rybou našich vod a dá se lovit celoročně.


Na plotici vás jistě zaujme oranžová rohovka oka. Je to jeden z důležitých rozpoznávacích znaků. Oko ale nemusí mít vždy tuto barvu, osciluje v mnoha odstínech mezi oranžovou až červenou.

Pro plotici je typické střední postavení úst bez vousků. Plotice se často plete s perlínem. Ten má ale ústa horního postavení.


Prsní ploutve plotic bývají šedé. Někdy jsou světlé, jindy tmavší a někdy jen s velmi, ale velmi lehkým nádechem žlutooranžové, který je výraznější ve tření.


Břišní a řitní ploutev je oranžová. Barva může být velmi světlá, ale i hodně výrazná. Záleží na podmínkách, ve kterých plotice žije, a také na stáří jedince. Starší ryby už nebývají tak pestré. V drtivé většině případů se ale jedná o barvu oranžovou, a nikoli sytě červenou jako u perlína.


Ocasní ploutev je šedá s lehkým odstínem oranžové v krajích a u ocasního násadce. Barva šedé kolísá mezi světlejší až tmavou. Je ostře krojená a laloky jsou stejně dlouhé a špičaté.


Hřbetní ploutev je světle šedá se znatelně se rozvětvujícími paprsky, které mohou být u kořene lehce oranžové. Ploutev není vypouklá, ale lehce vpadlá dovnitř.


Vzájemné postavení hřbetní a břišních ploutví je kolmé. Tím také plotici lehko rozlišíte od perlína, který má hřbetní ploutev posunutou vzad.


Barva plotic se mění vlivem prostředí a také s věkem. Mladé ryby jsou stříbrné s lehkým opalizujícím nádechem do modra, někdy i do zelena od boků ke hřbetu. Hřbet je vždy tmavý, a to od světle hnědé až do černé. Šupiny plotic jsou středně velké, nepříliš opadavé. Postranní čára bývá dobře patrná, jednoduchá, kopíruje linii boků.


Starší ryby bývají stříbřité s tmavými hřbety a nepříliš výrazným zabarvením ploutví.