Strana mírného pokroku v mezích zákona - J.Hašek ležící a spící

mlaďoch - Profil | St 20.12.2023 14:18:06

VÁNOČKA, ŠTĚDROVKA, SLADKÝ SYMBOL VÁNOC
Období adventu je spojeno s pečením různých vánoční pochoutek. V kuchyních to voní lineckým, ořechovým, kokosovým a perníkovým těstem. Plechy se plní cukrovím nejrůznějších tvarů - hvězdičkami, zvonky, rohlíčky... neboť již za časů našich předků bylo vánoční pečivo pýchou každé hospodyňky. Královnou těchto pečených dobrot je vánočka, která má s vánocemi spojeno i své pojmenování. Neříká se jí tak ale všude:
V Čechách se ale vedle slova vánočka používalo ještě označení houska (na Kladsku husce). Tento název vznikl tak, že vánočka lidem tvarem a barvou připomínala pečenou husu. Teprve později se tak začala označovat dnešní houska. Na severu Čech vánočce tradičně říkali štědrovnice nebo štědrovka podle Štědrého dne, v jižních Čechách a na Domažlicku calta, přejatým z němčiny. S pojmenováním štědrovnice jsme se mohli kdysi setkat i úplně jinde, na Třebíčsku. Na Litomyšlsku se zase používal výraz pletenice v souvislosti se způsobem přípravy vánočky. Ojediněle bylo v Čechách zaznamenáno i jméno vandrovnice podle toho, že ji dostávali vandrovníci. Ve Slezsku a na Moravě jsme vedle označení vánočka mohli slyšet od nejstarší generace i výrazy štrucle, štrycle a trucle. Velikosti vánoček byly různé, od drobných jako obyčejná houska až po půlmetrové, ba i větší.
Vánoční sladké pečivo z kynutého těsta má v naší zemi dlouhou tradici. Na štědrovečerním stole se vánočka objevovala už před více než pěti sty lety. V domácnostech se vánočka zabydlela v 18. století. Od začátku bylo toto pečivo neodmyslitelně spjato s křesťanským posláním vánočních svátků, podoba zapletené vánočky lidem připomínala narozeného Ježíše zavinutého v povijanu, byla proto symbolem nového života a plodnosti, a tak nesměla chybět na žádném štědrovečerním stole. Navíc se věřilo, že její křížové pletení ochrání lidi u stolu před zlými silami. Vánočky se obvykle pletly z devíti dílů na tři patra: základ tvořil pletenec ze čtyř válečků těsta, na nich je pletenec ze tří, a nakonec ze dvou.
Proplétání cůpků vánočky mělo svůj obřad, neboť má totiž symbolický význam – spodní nejsilnější prameny cůpku představují zemi, slunce, vodu a vzduch. V prostředním cůpku jsou spleteny rozum, vůle a cit. Vrchní dva zapletené prameny symbolizují vědění a lásku.
Největší a nejbohatěji zdobená vánočka byla umístěna na svátečním stole a mohl ji rozkrojit jen hospodář. Na řadu přicházela jako poslední ze sedmi jídel, které se na štědrovečerním stole měly objevit. Díky tomu, že vánočka byla z kynutého těsta, měla symbolizovat rozrůstání majetku a prosperitu. Často tvořila i součást vánoční nadílky, kdy hlavně v chudých horských oblastech to byl dárek vítaný, neboť bílé pečivo, kde se nešetřilo tukem, kvalitní moukou, rozinkami a ořechy, se zde peklo jen vzácně. V hodně nemajetných domácnostech se vánočka dokonce připravovala z bramborového těsta.
Vánoček se peklo několik a pečení podléhalo pravidlům, jejichž praktikování by nám dnes přišlo úsměvné. Hospodyně musela při zadělávání těsta mít na sobě bílou zástěru a na hlavě šátek, a po celou tu dobu nesměla promluvit. Během kynutí těsta nesměly děti skákat, naopak hospodyně měla poskakovat co nejvýš, aby těsto dobře vyběhlo. Při pečení pak musela dávat dobrý pozor, protože pokud těsto nenakynulo, vánočka při pečení praskla nebo se připálila, znamenalo to pro domácnost špatné znamení. . .

• Nelíbí 0
• Líbí3

mlaďoch - Profil | St 20.12.2023 10:23:05

• Nelíbí 0
• Líbí4

mlaďoch - Profil | Út 19.12.2023 13:19:00

jeden3 >>

• Nelíbí 0
• Líbí2

jeden3 - Profil | Út 19.12.2023 12:49:48

mlaďoch >> Hele,ale buďme v klidu
dokud tahle silnice na přiložené fotce neodtaje dříve jak v dubnu,tak jsou to jen klima kecy
a vzrůst teploty se tu opakuje opravdu cyklicky po miliony let
a ted nám doufám ještě snad pár desítek let vydrží to teplo....které průser ještě není, průser bude,až přijde to ochlazení
a měření teplot je brutálně zkreslené - drtivá většina dlouhodobých měřících stanic je ve městech- města rostou,absorbují a akumulují čím dál více tepla a to dělá s tím měřením hotové divy :-)
ANO,JEŠTĚ JE TEPLO, A BUDME VDĚČNÍ,ŽE JE

• Nelíbí 0
• Líbí0

lovec 01 - Profil | Po 18.12.2023 18:34:18 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

..

• Nelíbí 0
• Líbí7

mlaďoch - Profil | Po 18.12.2023 12:06:24 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

RYBA JAKO NEJSTARŠÍ KŘESŤANSKÝ SYMBOL
Křesťanství již více než 2000 let používá rybu jako svůj patrně nejstarší symbol. Proč tomu tak je napovídá i řecké slovo ICHTHYS pro označení ryby a ve spojení s Ježíšem Kristem ho lze vnímat jako kryptogram, neboť jej lze číst jako slovo složené z prvních písmen slovního spojení:
„Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel“.
V řeckém jazyce tedy „Iésus, Christos, Theú Huiós, Sotér“.
Tento symbol krátce, ale jasně popsal Kristovu povahu a nárok na úctu věřících. Ryby byly v evangeliích v symbolickém významu několikrát zmiňovány, včetně skutečnosti, že několik Ježíšových učedníků – apoštolů – bylo rybáři, přičemž jejich pověření se odehrálo slovy:
„Pojďte za mnou a učiním z Vás rybáře lidí“.
Nejdůležitější z Ježíšových učedníků byl apoštol Petr nazývaný „Velký Rybář“. Symbol Ichthys - ryby byl také nalezen v římských katakombách z 1. stol. n. l. Křesťané během pronásledování používali rybu k označení míst svého setkávání nebo k rozlišení přátel od nepřátel. Když potkal křesťan cizince, nakreslil do hlíny či písku jeden z oblouků ryby a pokud cizinec dokreslil druhý, oba věděli, že jsou věřící.
Ryba se také stala spolu s chlebem předmětem Ježíšova zázraku, kdy pár ryb a chlebů rozmnožil do množství, které mohlo nasytit tisíce lidí. Symbol ryby se používá i v moderní době pro označení praktikujícího křesťana a je k vidění například na automobilech.
U nás byla ryba postním jídlem, i proto se při klášterech zakládaly rybníky. Ve středověku musely být ryby pro svou dostupnost i laciné, protože si někde i čeleď dokonce vymiňovala menší podíl ryb ve stravě a možná i proto byla také ryba považována za jídlo chudých, nebo-li obyčejné maso. Slanečci z Pobaltí se dokonce vyváželi daleko do střední Evropy. V 17. století nastal po třicetileté válce úpadek rybnikářství a tím se i snížila dostupnost ryb a ryby se staly pokrmem zámožnějších rodin. Situace se začala měnit v druhé polovině 19. století, kdy se staly ryby dostupnější. Mezi venkovany a nižšími vrstvami obyvatelstva se tato tradice rozšířila až po první světové válce. V pozadí stálo znovu vzmáhající se po dvou stech letech totálního úpadku rybníkářství, schopné produkovat ve větších objemech kapra a dodávat jej na trh v dostupných cenách.

• Nelíbí 0
• Líbí3

lovec 01 - Profil | Pá 15.12.2023 14:28:04 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

🤔

• Nelíbí 0
• Líbí3

mlaďoch - Profil | St 13.12.2023 14:11:10 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

www.ceskezvyky.cz
- 13. prosinec v pražském Klementinu: minimum – 18,3 °C (r. 1808), denní průměr 1,3 °C (od r. 1961), maximum 14,3 °C (r. 2000).
- Lidová rčení: Padl ji do očí – všimla si ho. Sypat někomu písek do očí – klamat, obelhávat někoho. Chodí zamža oči – stydí se. Vyšlápnout slepákovi oči – šlápnout do lejna.
- Pranostiky: Den svaté Lucie je opředen různými pověrami a tradicemi spjatými s milostnou magií a čarováním.
- Dnes má svátek Lucie, ženský tvar k Lucius, pochází od slova lux světlo, význam jména je tedy světlý, zářící, podobný význam má české Jasna s variantou Jasněna.
- Dnes se připomíná sv. Lucie. Patronka nevidomých a postižených onemocněním očí, sklářů, sklenářů, švadlen, ale i Syrakus a Benátek. Pocházela ze Syrakus. Proti její vůli ji rodiče zaslíbili bohatému mladému pohanovi. Matka, až po svém uzdravení na přímluvu sv. Agáty, se smířila s přáním Lucie, která chtěla žít v celibátním zasvěcení Kristu. Snoubenec ale nesouhlasil. Za Diokleciánova pronásledování ji udal jako . . .

• Nelíbí 0
• Líbí5

jeden3 - Profil | Út 12.12.2023 22:02:27

jak jistě víme z TV ...pořádají se honyna ty , co si dovolí doma upéct cukroví a nabídnout ho z úplatu na internetu..ještě se státní zpráva chlubí, jak po tom jde......
můžete jen prodat cukroví sousedům, kolegům, rodině atd..nesmíte ale inzerovat nikde ,ani na internetu

to bychom ale nesměli být Češi,abychom opět s brusele šikanou nevyjebali :-))) toto je prkticky právně nenapadnutelnéí:-)))) viz obrázek

• Nelíbí 0
• Líbí2

jeden3 - Profil | Út 12.12.2023 12:45:32

něco statistik od našich západních spojenců :-)
impozantní je umístění Tesly- jako největšího křápu německého trhu :-)

• Nelíbí 0
• Líbí1

mlaďoch - Profil | Út 12.12.2023 6:38:21 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

LUCKY, BÍLE ODĚNÉ ŽENY VYMETALY TMU A PŘINÁŠELY SVĚTLO, LIDOVÁ TRADICE
Ještě před první světovou válkou bývaly obchůzky Lucie neodmyslitelnou součástí předvánoční atmosféry na českých, moravských a slezských vesnicích. Byl to jeden z nejkrásnějších svátků před Vánocemi. Někde si dokonce tento svátek oblíbili více než den svatého Mikuláše. Možná to bylo i tím, že velkým úkolem svaté Lucie bylo vymetat tmu a přinášet světlo.
Lucky byly po Barborkách další bytosti, které chodívaly strašit dům od domu. Chodívaly 12. prosince za soumraku a byly zahaleny v bílé barvě čistoty, nevinnosti, ale také smrti. Postavy těchto démonických žen, které zosobňovaly duchy ženských prapředků mají se svatou Lucií společné především jméno. V každém kraji vypadají Lucky trochu jinak, nejčastěji chodily zahaleny v plachetce a ojediněle hlavně na Táborsku s maskou a s velkým zobákem, kterým bylo možno i klapat. Zobák symbolizuje očištění či odseknutí člověka od všeho starého, zlého, temného a nežádoucího. Někdy, ale ke strašení dobře postačil jen pomoučený obličej a když během návštěvy Lucky mlčely a všechno předváděly jen pantomimou o to víc se jich děti a dospělí báli.
Ve staveních kontrolovaly, jestli se nepřede len nebo nedere peří, protože na den Lucie platil přísný zákaz předení a draní. Když některou hospodyni při této práci přistihly, peří rozfoukaly a kužel s přízí si odnesly. Lucky také zjišťovaly, jak je domácnost uklizená anebo samy také napodobovaly různé domácí práce, ometaly, bílily stěny, drhly podlahy, nebo rozdělávaly oheň. Tento úklid, tak jako bílý šat či zobáky symbolizovaly očistu od všeho starého a nepotřebného.
Úmysly Lucek nebyly vždy tak čisté jak jejich bílé šaty, nosily totiž veliké nože a hrozily dětem, které se na štědrý den nepostí, že jim rozpářou bříška a naplní kroupami. Ale naopak ty děti, které se uměly hezky pomodlit, obdarovávaly. Někde však s nimi chodily i další masky: poustevník, kominík, řezník, cikánská rodina.
Místy bývaly ženy během obchůzky počastovány přípitkem a v mnoha domácnostech bylo pro ně přichystáno pohoštění. Obchůzka se často odehrávala podle následujícího scénáře: Během zpěvu první části písně lucky zahájily činnost (úklid domu a holení mužů), následoval přípitek, případně malé pohoštění. Zazněla druhá část písně, na rozloučenou, pak se hospodáři poděkovalo za pohostinnost. Přípitek utvrzoval vztah mezi domácím a hostem. Odmítnutí bylo společensky nepřípustné, mohlo to být považováno za porušení pravidla, tudíž jistou odcizenost. Stejně jako je slušností nabízené zkonzumovat, opak znamená daru si nevážit. Přípitek také symbolizoval požehnání do nového roku. Lucky si s hostiteli připíjely na zdraví a opětné shledání. Tam, kde se zdržely u prostřené tabule, bývalo veselo. Vyprávěly se veselé příhody, vtip střídal vtip, celé posezení se neslo v žertovné a veselé náladě.
Na Hané chodila večer před sv. Lucií po domech veselá či spíše dovádivá dívka, která měla v ruce vařečku a tenčím koncem bodala po zádech každého, kdo se k ní přiblížil, nebo ho naopak plácala silnějším plochým koncem. Zaměřila se na dospělé . . .

• Nelíbí 0
• Líbí4

lovec 01 - Profil | Ne 10.12.2023 10:41:32 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

🤔

• Nelíbí 0
• Líbí5

mlaďoch - Profil | Pá 8.12.2023 14:50:15 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

RORÁTY NEBOLI JITŘNÍ
Roráty neboli jitřní, jsou prastaré adventní zpívané ranní mše k poctě Panny Marie (missae votivae solemmis), které se konávaly každý den po dobu celého adventního období ke slávě i chvále Bohorodičky. Mše bývá také nazývána "andělskou", protože se při ní předčítá z evangelia o andělu, který Panně Marii zvěstoval narození Ježíše.
Jejich návštěva patřila k předvánoční poezii venkova. Probíhaly v brzkých ranních hodinách a mnohde se konaly jen za svitu svící. Ty vyvolávaly v prosincových tmavých, studených a předvánočních ránech jedinečnou atmosféru. V rorátech se právě setkává symbolika ranní dlouhé prosincové tmy a světel svící, které symbolizují příchod Světla světa – Ježíše Krista. Zdánlivě neporazitelná moc tmy je tak postupně prozařována drobnými a šířícími se světélky, které ohlašují konec vlády tmy.
Název „roráty“ je odvozen od vstupního zpěvu (Introitus) čtvrté neděle adventní, který začíná slovy: "Rorate coeli desuper..." - "Rosu nám dejte nebesa, dejte nám spasitele...“ Kořeny adventní rorátní mše spadají do doby Karla IV., který zavedl tradici pravidelných ranních mariánských votivních mší, které se konaly po celý rok. Vývoj rorátů dosáhl svého vrcholu v 16. století, kdy se liturgický text překládal do češtiny a podkládal sylabicky chorálním melodiím, v nichž odstraněny byly bohaté skupiny tónů, zpívané na jednu slabiku. Tak zjednodušený chorál s textem v řeči mateřské přestal býti zpěvem kněží a stal se majetkem literátských bratrstev. V současné době jsou roráty zařazovány pouze ke konci adventního období.
Z dobových záznamů:
V Hradci Králové „Zvonili po celý advent před 7 hodinou na večer celou čtvrt hodinu zvoncem na rathousu (radnici), což na pokoj zvonění nazývali, by měšťanstvo časně utichnouc, k ranní pobožnosti tím schopnější a ochotnější bylo. Pak čtvrt hodiny po vyzvánění v 5 hod. ráno rorátní zpěvy byly prozpěvovány každodenně v hojném počtu od literátův". (r. 1587)
V jiných městech svolával literáty zvon již kolem hodiny čtvrté, aby se bez rozdílu dostavili do kostela, kde zpívali roráty od 5—6 hod., někde už od půl páté hod. Členům literátských bratřin za zpěv rorátů se dostávalo i peněžitých příspěvků. Zpěv rorátů byl rozšířen po celých Čechách, hlavně ve městech.
Roráty byly komponovány způsobem, kterému se říká tropování. Při tropování se postupovalo následujícím způsobem: na určitou melodii gregoriánského chorálu se narouboval český text, poté se chorál na vhodném místě rozdělil a vložila se do něj samostatná píseň, která dále rozvíjela v chorálu nastolené téma. Chorály pak zpívala již zmíněná literátská bratrstva z kůru, při zpěvu písní se připojoval zpaměti i lid. Nebo účastníci mše používají tzv. rorátník: jde o specializovaný liturgický zpěvník obsahující hudební repertoár pro roráty, jde o specifickou českou záležitost, která nemá jinde v Evropě obdoby.
Česká hudební tradice se může pochlubit výjimečným počtem kvalitních adventních písní a roráty jsou naprosto jedinečnou hudebně liturgickou formou, která je . . .

• Nelíbí 0
• Líbí3

mlaďoch - Profil | Čt 7.12.2023 11:22:20

ZAPOMENUTÉ POSTAVY ADVENTU - AMBROŽ HONÍ DĚTI (7.12.)
Během adventu se po vesnicích nedržela tradice obchůzek jen s Barborkami a Mikulášem, ale tyto tradiční postavy doplňovaly i tajemné a hrozivé bytosti. Jednou z nich byl Ambrož, který pouhý den po Mikuláši proháněl děti.
V místech, kde býval kostel zasvěcen sv. Ambrožovi (je patronem včelařů) a je jedním ze čtyř velikých latinských učitelů církevních, bývalo zvykem, že Ambrož honil děti kolem kostela.
Vpředvečer nebo přímo o jeho svátku se za soumraku u kostela objevila tajuplná postava. Hlavu kryla černá, homolovitá, šikmo seříznutá čáka (čepice) s připjatým týlem, který zakrýval obličej. Na sobě měla dlouhou bílou košili a na rukou navlečené bílé kapsáře, rukavice. V pravé ruce držela koště polepené bílým papírem s dlouhou násadou a v levé ruce měla uzlíček s cukrovinkami. Jakmile se Ambrož objevil, začaly na něj děti hrdinsky pokřikovat. Ambrož jim hrozil výpraskem, začal je hned honit a občas, jako by náhodou ztratil nějakou sladkost, jako lákadlo na děti. Dítě muselo být velmi ostražité, jakmile se totiž sehnulo, aby sebralo cukroví ze země byl u něj okamžitě Ambrož a metličkou, koštětem ho „vyplatil“ a ještě k tomu doplnil nějaké úsloví, které mělo dítě doprovázet životem. Tradice Ambrože, byly dodržovány . . .

• Nelíbí 0
• Líbí3

mlaďoch - Profil | Čt 7.12.2023 6:58:26 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

- 7. prosinec v pražském Klementinu: minimum – 20,9 °C (r. 1875), denní průměr 2 °C (od r. 1961), maximum 16,0 °C (r. 1868).
- Lidová rčení: Ten má prach v nose – je úskočný, záludný.
- Pranostiky: „O sv. Ambrožu ucpi v sednici každou díru“. Tak je třeba prohlédnout dveře a okna, vzít těsnění a zjistit, kudy nám fouká do bytu či domu. Ještě, že to nemusíme dělat jako naši předkové – suchým mechem!
- Svátek má Ambrož a Benjamín. Ambrož bývá spojován se slovem "ambrosiao", tedy božský či nesmrtelný. Benjamín je ze spojení ben-já-mín, čili milovaný syn nebo syn pravice.
- Dnes se připomíná sv. Ambrož, patron včelařů, kameníků, Milána a Lombardie. Atributem tohoto světce je úl, metla, bič, nebo důtky, kniha, kosti, včely.
Narodil se kolem r. 339 v Trevíru jako syn velitele císařské gardy. Vystudoval v Římě řečnictví a práva. Když ho povinnosti úřadu konzula zavedly z Uyrie do Milána, byl tam nečekaně zvolen biskupem města a 7. 12. 374 vysvěcen. Zasloužil se o velké změny v církevním zpěvu, zavedl například střídavý zpěv dvou sborů. Hájil čistotu pravé víry proti ariánům a s odvahou se stavěl i proti zneužívání císařské moci. Byl výmluvným kazatelem, jeho výmluvnost byla podle legendy předobrazena rojem včel, který se na něm prý usadil, když byl malým chlapcem. Včely měl i na ústech, aniž mu uškodily. Později si prý vysloužil titul doktora s medovým jazykem. Skutečnost je ta, že ke slabým a kajícníkům byl velmi laskavý, vynikal srdečností i soucítěním. Zemřel o velikonocích v r. 397. Stal se teologickou autoritou pro celý středověk.

• Nelíbí 0
• Líbí2

jeden3 - Profil | St 6.12.2023 6:24:14

není čertík jako čertík

• Nelíbí 0
• Líbí1

mlaďoch - Profil | St 6.12.2023 4:11:22

Včera z Vidlákova. Moderně se chovají i čerti, pro pekelnyho vládce potah spoustou koní pod kapotou malotraktoru

• Nelíbí 0
• Líbí0

mlaďoch - Profil | Út 5.12.2023 13:41:28

PROČ CHODÍ MIKULÁŠ O DEN DŘÍVE?
Na první pohled nám divné nepřipadne, že Mikuláš má svátek 6. prosince, ale trojice nadpozemských bytostí navštěvuje děti už den předem, kdy slaví svátek Jitka.
Zdálo by se logické, že nový den začíná východem Slunce. Tak v minulosti počítali například planetní hodiny. "I když podle jistého moudrého rabína nezačíná den tehdy, když na dálku rozpoznáš ovci od psa, ale když hledíš do tváře nějakého člověka a spatříš v ní svého bratra nebo sestru. Až do této chvíle je u nás noc.“
Nakonec vše může mít původ podle židovského počítání dne. Ve vyprávění o stvoření se v Bibli píše: "Byl večer a bylo jitro, den první... Byl večer a bylo jitro den druhý." Tak tomu je den za dnem po celou dobu stvoření. . .
Stejně logické ovšem je, že západem Slunce den končí, a tedy začíná nový. Určování začátku dne podle východu či západu Slunce má jistou nevýhodu. Na rovníku sice Slunce vychází i zapadá (přibližně) stále ve stejnou dobu, ale směrem k pólům se značně zvětšuje závislost na ročním období. Lidem pak trvalo několik desítek let, než si na nový čas zvykli.
Důkazem, že to tak všechno bylo, je pražský Staroměstský orloj. Ten měřil a dosud měří čas staročeský, ale je to za cenu velkého počtu složitých soukolí regulujících nestejné délky hodin v různých měsících: Na desce astrolábu jsou nakresleny zcela jiné časové údaje a to čáry planetních hodin, kdy den . . .

• Nelíbí 0
• Líbí2

mlaďoch - Profil | Út 5.12.2023 11:31:22 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

O STAROPRAŽSKÝCH VÁNOCÍCH - BLÍŽÍ SE MIKULÁŠ, SCHOVEJTE KOČKY
Vmýšlím se v některý ten starý prosinec před padesáti, pětapadesáti lety (1875). Je už týden po svaté Kateřině, v adventu, schyluje se ke svátému Mikuláši. V kostelích vyzpěvují za časného, tmavého jitra roráty. Zbožné paničky a babičky v průvodu dětí a vnuček, zahaleny v dlouhé „viklery“ a s kapyžony na hlavách spěchají do chrámů páně. Na rukou visí mošny, kabelky, v nich je ukryt zpěvník rorátový a voskový sloupek. Paničky jsou obuty v bytelné bačkory liberecké s dobrými podešvy koženými, ale jejich kroky nedusají. Tlumí je sníh v noci napadlý, který vrže a skřípá pod nohama a jiskří se ve mdlé záři posledních nočních svítilen plynových. Z kostelů zaznívají velebné, dunivé zvuky varhan.
Rozbřeskuje se, Praha se probouzí. Skupiny kolísajících starých metařů objevují se v ulicích, aby zametli Prahu. Ale vysoká vrstva sněhu jest nad jejich síly. Slabé ruce mávají košťaty a shrabovačkami, jen aby jakž takž utvořily přechody na křižovatkách, z chodníku na chodník. Jízdní dráha zůstává nedotčena. Zato z domů se rojí domovníci, aby odmetli sníh s chodníků, na jejichž okrajích vznikají učiněné okopy sněhové.
Nejhorlivěji se zametá na Uhelném trhu i na Vaječném a dále v Rytířské ulici, ale tam nečekají na metaře a jejich nedostatečné výkony. Tam zametají ženy i muži, kterým záleží na tom, aby neseděli celý den ve sněhu a aby jejich krámky byly přístupny divákům a kupcům. To jsou podnikatelé, drobní živnostníčkové, jimž kyne tržba, výdělek, živobytí. Vždyť je za několik dní 6. prosince, svátek štědrého světce, období papírových Mikulášů, chlupatých čertů a švestkových kominíků.
V ten čas, od svaté Kateřiny počínajíc, všechny majetnice koček — a zvláště černých bedlivě opatrují své miláčky a nespouštějí z nich oka. V ten čas mívaly pražské kočky domácí vězení, zvláště černé, protože jejich kožešina se výborně hodila na výrobu mikulášských čertů. A přes to mnohá Micinka, mnohý Mourek, kteří ještě dopoledne mlsně chlemtali v teplé světnici mlíčko z misek, do večera zmizeli a již nikdy se k své paní nevrátili. Kdosi z domácnosti nechal neopatrně pootevřené dveře, kočička vyběhla, a ach! Na kterého z těch zlořečených čertů padl tvůj hebký kožíšek! A kdo snědl pečeni z tebe! Marný žal, nikdo neodpovídal.
Náruče mikulášských metel se stuhami z hedvábného papíru, pozlátkem postříkaných, svítí na krámcích červenou barvou. Všudy jsou vyloženi husaři a panenky, ošatky ořechů pozlátkem polepených, a ti švestkoví kominíci. Dávno jsem jich neviděl, těchto černých panáčků, vyrobených z lesklých, sušených a lepkavých švestek, s bílou papírovou čepičkou na hlavě, s žebříkem na ramenou. Snad je surovina drahá, snad se ze všech švestek . . .

• Nelíbí 0
• Líbí3

mlaďoch - Profil | Po 4.12.2023 11:10:08 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

- 3. prosinec v pražském Klementinu: minimum – 14,4 °C (r. 1855), denní průměr 2,4 °C (od r. 1961), maximum 14,3 (r. 1779).
- Lidová rčení: Je posraný od much – Je pihovatý. Mít v hlavě mouchy – míti mrzuté, bláznivé myšlenky. I mouchy se děsil – býti velmi bláznivý.
- Dnes má svátek Svatoslav, první část jména je praslovanské "svet" s původním významem silný, dnes svatý; druhá část "slav" slavný, význam je tedy silou slavný.
- Dnes se připomíná sv. František Xaverský, patron Indie, námořníků, cestovního ruchu.
Pocházel ze španělské Navarry. Mládí prožil v období politických bojů o nezávislost, za kterých padl i rodný hrad. Při studiích v Paříži se seznámil s Petrem Faberem a s Ignácem z Loyoly, kteří se v r. 1534 při zakládání řádu jezuitů stali i jeho spolubratry. Od r. 1537 byl knězem a od r. 1541 horlivě a úspěšně hlásal evangelium v Indii, na Ceylonu, na Molukách a v Japonsku.
Někdy je považován za jednoho z nejvýznamnějších katolických misionářů všech dob. Byl také zakladatelem jezuitských zámořských misií a prvním misionářem z řad jezuitů. Jsou mu zasvěceny stovky kostelů, zpravidla se jedná o kostely založené jezuitským řádem. Zemřel v roce 1552, ve 46 letech, při cestě do Číny, na ostrově Sancianu.

• Nelíbí 0
• Líbí1

Červené karty: Pietromarconi