- Otázky a diskuse
- Seznam
- Diskuse
Lov na boilies - kdysi vs dnes aneb jak tato kulička změnila váš rybářský život
-Začalo to někde/někdy v Anglii-je druhá polovina minulého století.Tato technika,nástraha/návnada zde dostala zárodek pro lov ryb,převážně pro lov kaprů.Nastražit kuličku boiliesu mimo háček/na vlas bylo u nás tabu.Pak se to časem dostalo k nám,že to taky funguje a s touto nástrahou se vám začínaj,můžou plnit sny,ulovit trofejné ryby-kapra.-U nás v tehdejším Československu lov ryb-kaprů?Bylo:kukuřička,rohlík,kolínka,fazolky,brambory,těstíčko či žížala/jiné,to vše se napíchnuté na kovaný či ocelový drát háček,prostě klasika.Panoval čas,kdy rybářske potřeby jsem kupoval v drogerii...
Zavzpomínejme na ten čas až do dnes,kdy jak a proč byla Vámi zvolena tato technika lovu,bolies jako nástraha,co se vše změnilo v tom našem kapřářském životě "boilísaků"
Jak to tenkrát bylo?Začnu:jsem dítě,máma vaří brynzové halušky-těsto vařené,(směs:mouka,strouhaný brambor,pojivo:vajíčka,dip:brynza,olej:ze špeku či slaniny,sůl)Několik halušek jsem si je z talíře dal do krabičky a vyrazil na řeku.Nastražil na háček a hele první ryba tloušť,vzpomínam...
Začátky s boiliesem jsou u někoho těžké a občas i komické.Zasmějme se společně tomu...
Prosím o respekt a slušnost z řad antikaprařů.Díkes...
Autor diskuse: Arsenal - Profil , 13.7.2012 kaprařina - příhody, kuriozity
- Zobrazit vybrané uživatele.
načítám...
17x v oblíbených a 8x v ignorovaných.
Ivo - Profil | Ne 7.4.2013 8:16:44
Do pravěku kaprařiny
Někdy stačí opravdu jen zdánlivá maličkost a člověk se pak nestačí divit, jak se jeho život pozvolna posouvá poněkud jiným směrem.Zpočátku člověk příliš nevnímá fakt, že ta maličkost může mít přívlastek „osudová“. K tomu dospěje až mnohem později při vzpomínkách či rekapitulacích.
U mne to z hlediska kaprařiny nebylo jiné. Tehdy jsem chodil na ryby s několika kamarády . Lovili jsme na okolních propadlinách ovšem v té době o nějakém cíleném lovu kaprů nemohla být ani řeč.Tehdy se o selektivním lovu kaprů nikde moc nepsalo a k dispozici nebyla ani žádná odborná literatura. Chytali jsme tehdy prostřednictvím krmítek a dvou návazců, tedy tak jako většina rybářů. Do krmítka vnadící směs, na háčky pařenou housku, kolínko nebo doma vyrobené těsto. Pořádný švih, aby to letělo co nejdál,a pak už se jen čekalo, co se bude dít. Chytali jsme cejny ,karase a kapry do padesáti centimetrů. Jakýkoli kapr nad půl metru byl v našich očích pořádný macek,ovšem těchto větších ryb se nám povedlo ulovit jen několik a půlmetrovou hranici překračovaly jen o několik centimetrů.
Brzy jsme přišli na to, že se kapři vyskytují poněkud dál od břehu a že je nutné se do prutů při náhozech pořádně opřít. Naše tehdejší teleskopy však nebyly schopné zvládnout dostatečně dlouhé hody, a tak jsme se začali poohlížet po jiných prutech. Dodnes nezapomenu na své první děličky. Byly to tenké třídílné kaprové speciály od firmy Zepco, které byly tehdejší žhavou novinkou na našem rybářském trhu. Zpočátku jsem k nim choval veliký respekt a bál jsem se naplno využít jejich potenciálu.Teprve po několika zkušebních hodech jsem pochopil, čeho je tento tenký a na první pohled jemný prut schopen. Rozdíl mezi teleskopem a děličkou byl v tu chvíli naprosto zřejmý.V praxi to znamenalo, že jsem již mohl nahazovat své nástrahy na delší vzdálenosti, což se projevilo vyšší frekvencí úlovků. Ovšem velikost kaprů byla pořád řekněme standardní. Zkoušel jsem se svými nástrahami i trochu experimentovat.Kolínka či pařenou housku jsme obaloval ve strouhance, v sušeném mléce nebo ve vanilkovém cukru, ovšem z hlediska velikosti kaprů se nic nezměnilo. Vrcholem mého tehdejšího experimentování bylo, že jsem v hovězím bujónu uvařil kukuřici a v plastové krabičce ji ještě zalil polévkovou lžící maggi. Bral jsem to tehdy jen jako pokus vycházející z okamžitého nápadu a nedělal jsem si přílišné iluze. Druhý den ráno jsem se vypravil na ryby. Na jeden prut jsem nastražil tradiční pařenou housku, na druhý prut dvě zrna nevábně vonící kukuřice ala maggi.
Ten den jsem měl nepochybně velké štěstí. Na pařenou housku obalenou v práškovém jahodovém pudinku jsem chytil několik menších kapříků a na upravenou kukuřici dva kapry, kteří měřili shodně 64 centimetry. Měl jsem nevýslovnou radost. Jednak proto, že jsem si užil souboj s pěknými kapry a navíc mě potěšilo, že má nová nástraha funguje. Už tehdy jsem všechny ryby pouštěl zpět do vody a čím dál intenzivněji jsem vnímal pocit touhy po dalších a dalších záběrech od velkých a ještě větších kaprů. Bylo to jako droga.
Následující týden jsem proseděl na zmíněné propadlině spoustu hodin a krom několika malých kapříků jsem nechytil nic, co by stálo za řeč. Docela studená sprcha a já přitom té kukuřici docela věřil. Míjely další hodiny a dny bez záběru .Já seděl na břehu jako hydrant a uvažoval o tom, jak docílit znovu záběr od pěkného kapra. Snažil jsem se nahazovat co nejdál, měnil jsem nástrahy i vnadící směsi, střídal koncové krmítko s průběžným. A nic. Okolní rybáři sice také nadávali, že to nebere,ale to mi nijak nepomáhalo.V sobotu ráno jsem se rozhodl, že to ještě jednou vyzkouším a dopoledne obětuji kaprům. Tedy lépe řečeno pokusům o jejich ulovení.
Když jsem nakládal do auta rybářské náčiní, tak mi volal můj otec, že má nějaké problémy s autem a jestli bych mu s tím nepomohl. Tak jsem tedy místo na břehu jezera skončil v otcově garáži. Závadu jsem naštěstí rychle odstranil.Dům mých rodičů stojí nedaleko řeky Labe a když už jsem měl s sebou rybářskou výbavu, tak jsem se rozhodl vyzkoušet rybaření pro změnu na tekoucí vodě. Věděl jsem o jedné zátoce, kde je řeka nejširší na celém toku a kde jsme s bráchou chytali v dětství okouny.
Místo na břehu bylo díky hustému porostu stromů , křovin a kopřivové džungli poměrně špatně přístupné a nabízelo skromný prostor tak maximálně pro dva rybáře.
Odnosil jsem všechny věci na břeh a zadíval se na hladinu řeky. V zátoce voda téměř stála a ani v hlavním korytě nebyl proud nikterak silný. Připravil jsem si pruty, rozmíchal krmení a chystal se nahodit. Nepředpokládal jsem , že by ryby mohly být nějak daleko od břehu a tak jsem nehodlal nahazovat příliš daleko. Když jsem se skláněl nad kbelíkem s vnadící směsí, slyšel jsem vyskočit rybu. Podíval jsem se na hladinu a spatřil jsem velký kruh vlnek cca 80 metrů od břehu. Vzápětí vyskočila další ryba, kterou jsem nejen slyšel ,ale i viděl. Netuším, jak jsem se v ten moment tvářil, ale tele vidouc nová vrata nečučelo rozhodně víc vyjeveně. TO, co jsem spatřil, byl kapr jako hrom !!! I na tu vzdálenost bylo zjevné, že se jedná o obrovskou rybu, ačkoli jsem ji viděl jen na zlomek vteřiny. Ještě jsem ani nestačil dozírat a k výskoku se odhodlala další ryba. A taky pořádná. No nazdar. Pocítil jsem v sobě naplno onu pověstnou loveckou nervozitu, kterou nepotlačil ani pasivní rybolov v předešlých dnech. Tehdy jsem ještě neměl o profilech a hloubkách labského dna ani ponětí a jen jsem se domníval, že v místech, kde kapři vyskakovali nad hladinu bude asi pořádná hloubka. Vrtalo mi hlavou, co dělají kapři tak daleko od břehu ? Byla právě polovina srpna, počasí bylo slunečné a já podle dosavadních zkušeností očekával kapry spíš na mělčinách.No jo, na řece to bude asi trochu jiný – řekl jsem si v duchu a uchopil připravený prut. Snažil jsem se krmítko a nastraženou kukuřici nahodit do míst, kde ryby vyskakovaly.Opřel jsem se do prutu a nástraha dopadla přesně tam, kam jsem chtěl. Prut jsem uložil do vidliček a zavěsil swinger. Ačkoli proud nebyl silný, přesto se opíral o vlasec a swingr díky tomu za chvilku vystoupal až těsně pod prut. S lovem na řece jsem neměl žádné zkušenosti , tak jsem tedy zvedl špičku prutu co nejvýš,aby proud působil na co nejkratší část vlasce a povolil brzdu navijáku. Pak jsem rychle připravoval druhý prut. Cítil jsem v sobě ten zvláštní rozpor rozumu a touhy. Touha byla velká. To je jasné. Toužil jsem jednoho z těch obrovských kaprů, co si přede mnou „vyskakovali“ přelstít a ulovit. Rozum však napovídal, že by to musela být nehorázná klika, kdyby se mi to jen tak na náhodu podařilo.
Přesně v momentě, kdy jsme měl v rukou vnadící směs a chystal se jí vmačkat do krmítka, jsem za zády uslyšel ono pověstné vzzzzzzzz. Otočil jsem se a dlouhou vteřinu nechápal , co že se to děje. Špička prutu byla ohnutá a cívka navijáku se rychle protáčela. A to jsem měl nahozeno asi tak deset minut ! Rychle jsem tedy zasekl, ovšem stylem , který bych rozhodně nikomu nedoporučoval.Stylem, který mi již od té doby zůstal,ačkoli jsem se několikrát snažil ho změnit. Stylem, ze kterého některým kolegům kaprařům vstávají vlasy hrůzou na hlavě,ale já jsem si na něj za ta léta zvykl, na pravé ruce mám ještě pořád pět prstů a nezdobí je žádná jizva. Prostě jsem tehdy pravou rukou sevřel prut i s vlascem opouštějícím cívku navijáku a zasekl. Během záseku jsem levou rukou přitáhl brzdu navijáku, ovšem nekompromisní tah ryby mne donutil brzdu znovu trochu uvolnit. Ryba si prvních pět minut dělala co chtěla. Zažil jsem už co dokáže šedesáticentimetrový kapr,ale to ,co jsem měl nyní na prutu, bylo nepoměrně větší. Tím jsem si byl jist.Po dalších pěti minutách jsem začal kapra jakž takž ovládat. Přiznávám, že mi tehdy srdce bušilo jako zvon. V duchu jsem se modlil, abych o rybu nepřišel.Nechtěl jsem udělat nějakou fatální chybu, díky které bych se nedozvěděl, jak je tento kapr veliký. O to mi šlo především.Na navijáku jsem měl pětadvacítku vlasec a bylo mi jasné, že musím rybu zdolávat nanejvýš opatrně. Postupným pumpováním jsem rybu dostával pozvolna ke břehu. V tom si to ryba rozmyslela a rychle nabrala kurs směrem do koryta.Po chvíli se zastavila a naše vzájemné přetahování mohlo pokračovat.Náhle se na břehu objevil můj otec, podotýkám že myslivec a hlavně nerybář. Když mě spatřil, jak stojím na břehu s ohnutým prutem, rozhodl se mi poskytnout odbornou radu: „Povol mu, musíš mu povolit !“ „Jo jasně, já mu povolím a zas ho hodinu neuvidím“, odvětil jsme směrem k otci. V tom se kapr zpola vynořil na hladině. Otci spadla brada a mě se rozklepaly kolena.Byl to obrovský, temně zbarvený lysec, který se elegantně vynořil a zase rychle zmizel pod hladinou. Pak se prudce rozjel podél břehu a v ten moment praskl vlasec. Pocity, které jsem v ten moment vnímal byly hodně smíšené, ovšem převládalo zklamání. A velké.Nic už se nedalo změnit. Ryba byla pryč.
Druhý den ráno jsem v rybářské prodejně koupil nový vlasec. Nejkvalitnější osmadvacítku, kterou tam měli. Uvažoval jsem i o třicítce, ale věděl jsem, že čím použiji silnější vlasec, tím budou mé náhozy kratší. Koupil jsem tedy osmadvacítku, několik sklenic nakládané kukuřice, těžší krmítka a tři kila krmítkové směsi. Přijel jsem k vodě, namíchal krmení do kterého jsem přidal i kukuřici a vyrobil vnadící koule velikosti tenisového míčku. Hodlal jsem je původně prakem nastřílet do míst, kde jsem chtěl lovit, ovšem to jsem se přepočítal. Tak daleko jsem prakem prostě nedostřelil. Všiml jsem si, že asi sto metrů proti proudu pluje na hladině klacek a byl přesně v té vzdálenosti od břehu, kde jsem potřeboval nakrmit. Rychle jsem se vysvlékl do slipů a do igelitové tašky nasypal kukuřici a připravené koule. Tašku jsem uchopil do levé ruky , vlezl do vody a plaval k lovišti. Klacek na hladině mi pomáhal s orientací a za krátko jsme se potkali. To byl přesně ten moment, kdy jsem se rozhodl šlapat vodu a rozházet ve svém okolí nachystané krmení. K žádnému šlapání vody však nedošlo.Jakmile jsem přestal plavat a spustil nohy pod sebe, narazil jsem chodidly na dno. Připouštím, že jsem se docela lekl. Rozhodně jsem nečekal, že v těchto pasážích bude hloubka jeden a půl metru. A v ten moment mi bylo všechno jasné. Tady pode mnou je zřejmě nějaký potopený ostrov či něco podobného. Prostě mělčina a proto jsou kapři právě tady.Mohl jsem tedy pohodlně rozházet krmení v širokém kruhu. Cítil jsem, že dno je poměrně tvrdé a z velké části písčité.Opatrně jsem našlapoval. Rozhodně jsem nestál o to rozříznout si nohu o nějaký ostrý kámen či o eventuelní kousek skla.Když jsem se opatrnou chůzí po dně vzdaloval od břehu, dno pozvolna klesalo do větší hloubky. Obrátil jsem se tedy a šel pomalu směrem ke břehu a situace se znovu opakovala. Bylo tedy zřejmé, že ve vodě je opravdu nějaký zatopený ostrov a pěkně daleko od břehu. Asi deset metrů od zakrmeného místa směrem ke břehu jsem už nestačil. Další indicií bylo umístění velkých červených bójí, které vymezovaly plavební dráhu pro lodě. Od mého břehu byly vzdáleny cca 150 metrů, což naznačovalo, že hlavní koryto řeky je blíže k opačnému břehu, kde také, jak jsem si později všiml ,jezdily nákladní lodě.
Vrátil jsem se na břeh a nahodil. Od třech hodin do osmi jsem měl čtyři záběry, ovšem žádného kapra jsem na břeh nevyndal. Ve dvou případech praskl během zdolávání vlasec těsně nad háčkem a dvakrát se háček zlomil. Tak to už bylo na pováženou.Druhý den jsem si koupil ty nejdražší háčky, které v prodejně měli a navíc cívku pletené šňůry na návazce. Ve dvě hodiny jsem byl u vody. Na navijácích byly nové vlasce, na udici nová krmítka , návazce z pletené šňůry osazené novými ostrými a pevnými háčky. S igelitkou v ruce jsem zaplaval na loviště, nakrmil, vrátil se na břeh a nahodil. To odpoledne jsem zažil svou první kaprařskou nirvánu a nikdy na ty chvíle, které dost změnily můj život nezapomenu. První záběr přišel opět po čtvrté hodině a já asi po deseti minutách podebral kapra o délce 80 centimetrů.Byl to neuvěřitelný a nesmírně vzrušující souboj. A to jak s kaprem ve vodě, tak s fotoaparátem a jeho samospouští na břehu. Během tohoto odpoledne jsem chytil šest kaprů od 70 do 83 cm .Bylo to prostě fascinující a kapraření se mi dostávalo obrazně řečeno pod kůži. Do konce této sezóny jsem ulovil na Labi spoustu velkých kaprů a několik metrových amurů. Paradoxní bylo, že nejmenší ulovený kapr měřil 67 cm.Všechny ryby zabraly na kukuřici s různými příchutěmi a všechny putovaly zpět do rodné řeky.
Konec podzimu a nadcházející zima byly obdobím shánění nějakých informací o lovu kaprů.Hodně mi pomohly přeložené články z anglických rybářských časopisů. O lovu kaprů na řece tam sice nebyla ani zmínka a veškeré poznatky se týkali pouze lovu kaprů na stojatých vodách.Nicméně jsem se hodně dozvěděl především o boilí, o jeho správné výrobě a předkládání, o taktice lovu a o pomůckách jako je kobra, boilí jehla,bužírka proti zamotání, šokový návazec, odháčkovací matrace a další.Byly to neocenitelné informace, i když jsem v nich zpočátku trochu tápal.Zejména ve statích pojednávajících o výrobě boilí a používaných komponentech. Autoři těchto článků měli za sebou již několik kaprařských sezón, kdežto já byl úplně na začátku. Bylo to obdobné, jako když se žáček druhé třídy jakž takž zvládající dělení a násobení vrhne na rovnici o dvou neznámých.Tehdy bych spíš uvítal nějaké postřehy a doporučení pro začátečníky a pěkně chronologicky seřazené.Ovšem vybírat jsem si nemohl a byl jsem vděčný za to ,co mám. Z jednotlivých článků bylo patrné, že angličtí kapraři mezi sebou hojně komunikují, své poznatky a zkušenosti netají, ale naopak je prostřednictvím rybářských periodik zveřejňují.
První pokusy o domácí výrobu boilí jsem absolvoval hned začátkem následujícího roku. Ne všechny suroviny popsané v anglických článcích byly u nás tehdy k mání a já si musel vystačit se surovinami na trhu dostupnými.Zpočátku jsem měl problémy vytvořit tu správnou konzistenci těstové hmoty. Neznal jsem v té době nikoho, kdo by měl s výrobou boilí nějaké zkušenosti, a tak jsem musel postupovat stylem pokus- omyl. Chybami se člověk učí a časem se mi podařilo změnou dávkování jednotlivých ingrediencí docílit uspokojivé kvality těsta a tím i vyrobených kuliček, kterými jsem zaplnil polovinu mrazícího boxu. Upřímně řečeno, první čtyři várky těsta skončili v odpadkovém koši, protože z nich prostě nebylo možné vyrobit kuličky.Byla to prostě nutná začátečnická daň.
Pozměnil jsem i svou rybářskou výbavu. Přibyly do ní elektronické hlásiče – dnes již legendární Corbasy (musely však projít důkladnou úpravou, aby indikovaly pouze záběr ryby a nikoli dešťové kapky...), kobra vyrobená z novodurové trubky (mám jí mimochodem dodnes)vidličky nahradil stojan na pruty a do bedny na nářadí jsem vměstnal spoustu různých drobností, které lov kaprů usnadňují. Pořídil jsem si i nové pruty . Ty, které jsem dosud používal byly dlouhé 3,9 m a vykazovaly testovací křivku 2,75 lb. Vzhledem k tomu, že jsem lovil na řece a ještě navíc na poněkud nestandardním a atypickém místě , kde bylo nutné nahazovat na delší vzdálenost, než je na řece obvyklé,jsem uvažoval o nových prutech. Volba nakonec padla na dvoudílná třílibrová „efbécéčka“ firmy Sportex. S těmito pruty jsem byl navýsost spokojený stejně jako s novými navijáky Mitchell supercast. V jedné pražské prodejně jsem narazil na vlasce Stroft GTM,o jejichž kvalitě jsem se v budoucnu mnohokrát přesvědčil a kterým jsem prakticky věrný až do dneška.
Na následující sezónu jsem se opravdu mimořádně těšil. To jsem ještě netušil, co všechno mne čeká.
Prvním počinem byla úprava místa, kde jsme chtěl lovit. Rozhodně se mi nechtělo sedět v záplavě kopřiv a bezinkového porostu. Navíc přístupovou cestu ke břehu tvořil příkrý sráz, po kterém ,když zapršelo jsem se jenom obtížně škrábal vzhůru. Když začátkem března slezl sníh a meteorologové slibovali na víkend slunečné počasí, naložil jsem do auta výjimečně lopatu, rýč, hrábě a pilku a vyrazil k vodě. Předpokládal jsem, že to za jeden den zmáknu, ovšem skončil jsem až v neděli večer. Byla to sice fuška,ale s výsledkem jsem byl spokojen. Břeh byl upravený, čistý a stihl jsem ještě vyrobit schody na přístupovém svahu.Snažil jsem se o to, abych do celkového rázu přírody příliš nezasahoval . Tedy žádné řezání větví (s výjimkou těch suchých), žádné kácení stromů či něco podobného.Jenom bezinkové roští a kopřivy vzaly za své.
Dá se tedy říci, že jsem měl již v březnu vše nachystané. Místo k lovu, nástrahy a návnady i samotnou výbavu. Ještě se vrátím k výbavě. Ta tedy obsahovala pruty a navijáky uložené v transportním pouzdru, podběrák, stojan na pruty, hlásiče a swingery, kobru, veliký vezír, sedačku, starý slunečník a bednu na nářadí. Domníval jsem se tehdy, že mám všechno co budu potřebovat. Netušil jsem, jak moc se mýlím .
Na březnové rybářské výstavě jsem se seznámil s Jardou Vítkem. Jarda byl v té době poměrně známý rybář především díky videofilmu Poklad na Labi, který natočil Milan Zelenka. Milan, Jarda a Zdeněk Vašek navíc tvořili Carp team Jizera a jejich popularita mezi rybáři zvolna narůstala. Jarda se mi zmínil o tom, že se asi za měsíc chystá na jednu pískovnu, která je propojená s Labem. Slíbil, že mi zavolá a zval mne,abych se za nimi určitě přijel podívat.
Už od začátku dubna jsem sledoval na teletextu hodnoty průtoku a teploty vody v řece.Když se voda začala oteplovat a čísla označující průtok vody klesat, zajel jsem k vodě. Od bratrance jsem si půjčil starou laminátovou pramici a naházel do vody první dávku krmení. Uvařenou kukuřici smíchanou s krmítkovou směsí a samozřejmě boilí. Neměl jsem ani potuchu o tom, jak velkou dávku mám pro první zákrm použít. Angličané ve svých článcích nabádali spíše k menšímu množství návnady, Jarda zase tvrdil, že na řece je třeba krmit opravdu hodně. Když jsem si vzpomněl na loňskou sezónu, kdy jsem na loviště plaval vždy s igelitkou návnady a záběry jsem měl taky, tak jsem byl trochu v rozpacích. Nakonec jsem se rozhodl to s krmením nepřehánět s tím, že dokrmit mohu vždycky. Naházel jsem do vody tři kila kukuřice a dvě kila boilí. Krmil jsem v poměrně velkém kruhu , neboť jsem loviště neměl nijak označené a mé hody měli přeci jen určitý rozptyl v přesnosti. Dneska už vím, že ta tehdejší první dávka byla opravdu mizivá.
Dvacátého dubna jsem vyrazil časně ráno k vodě. Bylo sice ještě chladno,ale slunce se klubalo zpod mraků a vypadalo to na příjemný jarní den. Marně jsem se snažil krotit svou nedočkavost a hlad po prvních záběrech. Doufal jsem, že spatřím i koncert kapřích výskoků, jak tomu bylo často koncem loňského léta.
Na břehu jsem dlouho váhal nad tím, jaké nástrahy použiju. Boilí jsem chtěl rozhodně vyzkoušet, ale nakonec jsem si netroufl nasadit ho na oba pruty. Loňské zkušenosti s kukuřicí byly výborné a o lovu na boilí jsem toho zatím moc nevěděl. Proto jsem dal na jeden prut své domácí boilí s příchutí jahody a na druhý prut kukuřici. Tu jsem chtěl původně také umístit mimo háček obdobně jako boilí, ale pak jsem nástrahu napíchnul přímo na háček stejně jako v loňském roce. Opět ty kontroverzní pocity. Na jedné straně pokus o jakési novátorství a snaha vyzkoušet novinky v praxi na druhé straně konzervativní pudy vycházející z toho, co před tím docela dobře fungovalo.
Nahodil jsem a krotil bujnou fantazii.Kdepak, žádné zbytečné iluze. Přání sice bývá otcem mnoha myšlenek, ale dokud to nezapípá, tak budu muset trpělivě čekat. Špička prutu se pojednou zachvěla, hlásič nesměle pípnul a já jsem spatřil, jak se vlasec posouvá směrem po proudu. Neklamná známka toho, že osmdesátigramová zátěž prostě nestačí odolávat proudu vody. Musel jsem tedy oba pruty vyndat a na vlasec umístit zátěže s hodnotou 110 gramů. Tehdy mi to připadalo jako poměrně velká porce olova , tedy ve vztahu k mému prutu. Ovšem při nahazování s těmito těžšími zátěžemi jsem zjistil, že prut pracuje daleko lépe nežli s lehčími olovy. Nahazoval jsem táhlým švihem a nechal zátěž letět větším obloukem. Při prvním hodu jsem dokonce nahodil o několik metrů dál, než-li jsem potřeboval. Tedy další důvod pro spokojenost s novými „efbécéčky“.
Ten den jsem ulovil na kukuřici dva velké cejny a jednoho kapra 70 cm. Na boilí jsem neměl záběr. Druhý den se situace s cejny opakovala a opět byla v permanenci pouze kukuřice. Odpoledne jsem ulovil tři kapry okolo 75 cm a byl jsem vcelku spokojený. Jen mi vrtalo hlavou , proč ryby nechtějí mé boilí. Přiznávám, že jsem o jeho účinnosti začal pochybovat. Přesto jsem kobrou nastřílel do vody asi půl kilogramu jahodového boilí a odjel domů. Následující den jsem byl ve své autodílně již v pět hodin ráno a po obědě jsem předal zákazníkovi jeho opravený vůz. Ve dvě hodiny jsem už seděl u nahozených prutů. Záběry přišly opět až po čtvrté hodině. První byl ovšem k mé velké radosti na boilí . Když jsem měl v podběráku odhadem osmikilového šupináče, cítil jsem ten úžasný pocit zadostiučinění. Ulovil jsem pěkného kapra na místě, které jsem si sám našel a ke všemu na vlastnoručně vyrobenou nástrahu.Konečně došlo k tomu, na co jsem se celou zimu tolik těšil.Pochybnosti o účinnosti boilí byly ty tam. V tom zazvonil telefon. Volal mi Jarda Vítek a ptal se, zda už chodím na kapry a co že to na Labi dělá. Popsal jsem mu průběh dvou předchozích dnů s tím, že znovu sedím u vody a doufám v další záběry. Jarda trochu zklamaně podotkl, že na pískovně sedí už deset dní a že nemají zatím ani záběr. Pak se zeptal, zda by za mnou nemohl přijet na mé místo a několik dní tam lovit. Tehdy mne to celkem potěšilo. Jarda byl v té době již mediálně známou kaprařskou ikonou a mne napadlo, že bych se mohl od něho i něčemu přiučit.Proto jsem souhlasil a dohodli jsme se, že přijede již následující den.
Do večera jsem chytil ještě dva pěkné kapry, jednoho na kukuřici, druhého na boilí.
Další den jsem přijel k vodě brzy ráno. Bylo nepravděpodobné, že by toto místo někdo tak časně obsadil. V té době jezdilo na Labe jen minimum rybáře. Ovšem chtěl jsem mít jistotu. Odnosil jsem všechny věci na břeh a začal jsem stavět stojan na pruty. V tom na místě, kde jsem krmil a lovil vyskočil kapr. Neviděl jsem ho. Jen jsem slyšel plácnutí o vodní hladinu a zahlédl vlnky, které se pozvolna ztrácely.Na náspu nade mnou zastavilo auto. Rozhrnulo se křoví a já spatřil Jardu, jak na mne mává a chystá se tou pavučinou křovin sejít dolů na břeh. Vysvětlil jsem mu, že na břeh vede jiná a hlavně schůdnější cesta a popsal jsem mu, kudy má jít. Jarda stál po chvíli vedle mne. „Teda to je fantazie“, řekl Jarda prohlížející si břeh a širokou pasáž řeky, která v těchto místech díky rozlehlé zátoce působila opravdu impozantně. „Víš ,ale je to zvláštní. Já jsem si vloni tenhle úsek projížděl na člunu, ale tohohle místa jsem si nevšimnul. To je mi divný,“ prohodil Jarda. „To jsi ani nemohl. Já jsem tenhle flek teprve letos na jaře udělal“,popisoval jsem Jardovi svou brigádnickou činnost na břehu. „Aha, tak to jo. No nic,já si jdu do auta pro věci“, řekl Jarda . „Tak počkej, já ti pomůžu, ať nemusíš chodit dvakrát“, nabídl jsem Jardovi. Jarda se na mne otočil a pak se trochu zvláštně pousmál. Ten jeho úsměv jsem pochopil až v momentě, když jsme přišli k jeho vozu. Forman byl doslova narvaný věcmi a kromě sedadla řidiče v něm nebylo žádné volné místo. „No nadvakrát bych to fakt asi nepobral,“ řekl s úsměvem Jarda a pak jsme dobrou půlhodiny odnášeli jeho věci na břeh. V ten moment jsem si se svou výbavičkou připadal jako chudý příbuzný. Další dvě hodiny jsme společně budovali tábor a já si pozvolna dělal v duchu seznam věcí, které si budu muset v budoucnu pořídit.A nebylo jich málo. Jarda měl tehdy bivak deštníkového typu Mosella Biwi, polstrované kaprařské lehátko, pevný a stabilní stojan pod pruty Mosella Protective , hlásiče Carpsounder ,nafukovací člun fishunnter 360, echolot, tyčovou bójku, velké prostorné vezíry, měkkou podložku pod kapry, vážící sak, váhu, kempinkovou výbavu a hlavně několik pytlů boilí včetně několika sáčků tehdejší novinky Mosella Protamin. Toto boilí se pak v budoucnu ukázalo jako nesmírně účinné. Škoda, že ho Mosella později přestala vyrábět.
Pak teprve přišla řada debatu o vhodném místu k lovu. Popsal jsem Jardovi své loviště, hloubku vody, charakter dna a jeho vzdálenost od břehu. Jarda pak jen pronesl, že toto místo je na řeku atypické ve všech směrech.Jarda si ještě všechno raději ověřil pomocí echolotu, na horké místo umístil tyčovou bójku a dal mi za pravdu, že to mé vytipované místo je opravdu nejlepší.
Došlo i na konfrontaci našeho náčiní. Jarda si prohlížel mé pruty a pak řekl : „Ty efbécéčka sou fakt výborný. Zubař (myšleno MUDr.Zdeněk Vašek) je má taky, jenom že má třiapůlky (pruty s testovací křivkou 3,5 lb) a koukám, že ty máš trojky. Jak to z nich lítá ?“ Odpověděl jsem, že podle mého názoru naprosto dostatečně a prohlížel jsem si Jardovi pruty. Používal rovněž Sportexy ovšem model High-mod s testovací křivkou 3,5 lb a délkou 3,9 m.
Pak už následovala vlastní příprava loviště. Jarda si přivezl barel partiklové směsy, která obsahovala především vařenou kukuřici, řepku a trochu cizrny. Zhruba pět kilo této směsy nasypal do kbelíku a přidal odhadem pět kilo boilí. Tak to je docela porce, doufám, že víš co děláš-řekl jsem si v duchu a pozoroval svého kolegu, jak rozhazuje celou dávku krmení v okolí tyčové bójky.
Nahodili jsme pruty a rozvinula se debata. Určitě jsme si měli o čem povídat, i když ve většině případů Jarda vyprávěl a já naslouchal. První záběr přišel až k večeru a Jarda chytil na jahodovou Mosellu pětašedesáticentimetrovou parmu !!! Docela neobvyklý úlovek na tuto část řeky. O něco později mi zabral sedmdesáticentimetrový šupináč. Večer jsem ač nerad musel odjet, neboť jsem následující den odjížděl na týdenní dovolenou. Jarda mne v průběhu toho týdne telefonicky informoval o tom, co se na mém fleku děje a prakticky mluvil jenom v číslech. Tedy počet ulovených kaprů, jejich délky a hmotnosti.
Když jsem se vrátil z dovolené, jel jsem se za Jardou podívat. Na břehu už ale nebyl sám. Byl tam s ním Zdeněk Vašek a tehdejší majitel firmy AB Sportex Tonda Bruštík. Seznámil jsem se tedy s dalšími bezvadnými lidmi a k večeru navíc přijel i Milan Zelenka. Milan však nepřijel chytat. Přijel jenom na návštěvu ,ale ne s prázdnou. Přivezl svým kolegům na vyzkoušení nové boilí od firmy Top Secret. První kdo se toho nového boilí s rybí příchutí chopil byl Zdeněk Vašek, který, jak jsem se mohl v budoucnu mnohokrát přesvědčit, často a rád zkoušel nové a nové nástrahy.Experimentování na tomto poli mu bylo a vlastně do dnes je vlastní.
Strávil jsem s touto partou několik báječných dní a dost mne mrzelo, když po týdnu sbalili svůj rybářský ansámbl a odjeli zase na jiný revír. Milan Zelenka připravoval v té době další videofilm o kaprech a na tomto místě natočil opravdu mimořádné záběry.
Díky tomuto místu jsem poznal další báječné lidi, kteří posléze kaprařině naprosto propadli. Byli mezi nimi Stano Rafaj, Láďa Krpeš, Vlasta Vápeník, Pepa Tuček,Jarda Kučera,Petr Lafant a později i mí dlouholetí kolegové a kamarádi Martin Šimek a jeho bratr Tomáš. Pak mi jen tak blesklo hlavou, co všechno má v tom dobrém slova smyslu na svědomí ucpaná tryska v karburátoru otcovy škodovky...
Jezdil jsem i nadále na kapry do labské zátoky, ale už zase sám. Poznal jsem na vlastní kůži, jaké to je, když má člověk vedle sebe na břeku dobrého parťáka, který v případě potřeby pomůže, poradí, vyfotí rybu nebo si spolu jen tak mezi záběry pokecáte.Dobrý parťák mi docela scházel,to nepopírám ,ale neznal jsem ve svém okolí nikoho, kdo by byl stejný blázen do kaprů jako já a s kým bych si navíc i rozuměl. Všechno ale změnila jedna náhoda. Ostatně to náhody dělají.
Když jsem se začátkem léta vracel z ryb , spatřil jsem u silnice nedaleko řeky zaparkovanou škodovku a z míst, kde bych rybáře tedy opravdu nečekal trčely kolmo k nebi dva kaprové pruty. Zastavil jsem a šel se podívat, kdo že to v tom křoví chytá ryby. Na břehu stál rybář přibližně mého věku. Před sebou měl stojan a v něm kaprové pruty. Kobrou právě střílel do vody kuličky boilí a když mne spatřil,strčil rychle ruku se zbytkem kuliček do kapsy. . Zeptal jsem se, jak to bere a on odpověděl, že vůbec a že neměl od rána ani záběr. Lhal tedy docela slušně, protože z jeho podběráku ještě kapala voda , konce rukávů jeho bundy byly vlhké a na plastikové bedně na nářadí měl fotoaparát, kdežto jeho pouzdro viselo přes okraj křesílka. Vše dokreslovala černá látková podložka , ležící na zemi totálně mokrá a v jejím rohu svítila velká kapří šupina.Naprosto jsem chápal, že není ochoten každému na požádání vytrubovat, že našel ideální místo k lovu kaprů a že právě vytáhnul například desetikiláka.Tak jsem tedy opatrně naznačil, že také chytám kapry a že bychom si mohli na toto téma pohovořit. Rybář okamžitě obrátil a debata o kaprech se rozjela na plné obrátky. Tak jsem se tedy seznámil se svým budoucím kolegou Pavlem Semančíkem. Už po čtrnácti dnech jsem spolu vyjeli na první víkendovou výpravu.Během tohoto třídenního lovu jsem chytili spoustu ryb, z toho sedm kaprů nad deset kilogramů .Navíc jsme zjistili,že si na rybách rozumíme a máme si co říct. Že právě prožíváme zlaté časy kaprařiny nám tehdy příliš nedocházelo. Na to jsme přišli až mnohem později.
Pavel na jednu výpravu přinesl přeložený článek z anglického časopisu CARP WORD. Mimo jiné se vněm psalo, že jakýsi slavný kaprař čekal na záběr kapra celých dvanáct dní !Vzhlíželi jsem samozřejmě s úctou k tomuto britskému kolegovi a zejména k jeho bezmezné trpělivosti,ale nějak jsme nedokázali pochopit, že neměl během těch dvanácti dnů ani záběr.Nám se tehdy dařilo na Labi ulovit za víkend v průměru deset až patnáct kaprů a mezi nimi nějakého „náctikiláka“a považovali jsme to za naprosto normální jev. Tedy za stav, o kterém jsme nepředpokládali, že by se měl v budoucnu nějak rapidně měnit. Jenže až ona budoucnost nám ukázala, jak moc se mýlíme.
Nedá mi , abych nesrovnal ty tehdejší kaprařské začátky se současným stavem lovu kaprů u nás v Čechách. Možná by se ten posun od pionýrských dob kapraření do současnosti dal nazvat jedním slovem. Vývoj. Ovšem toto slovo mi nepřipadá zrovna nejvýstižnější. Tedy z hlediska možné paralely tohoto pojmu. Určitým vývojem sice prošlo rybářské náčiní. Na trhu jsou stále nové a dokonalejší pruty,navijáky, hlásiče, extrémně pevné vlasce a pletené šňůry. Do oblasti návnad a nástrah zasahují laboratoře a poznatky z oboru potravinářské chemie .Pomocí echolotu a určitých znalostí a zkušeností můžeme snáze odhalit partie, kde se kapři zdržují, nebo která místa alespoň navštěvují. Jenže ryby tak rapidním vývojem za tu dobu rozhodně neprošly. Pořád mají k dispozici své ploutve , vyvinutou svalovou tkáň , indikační senzorickou postraní čáru a léty vyvinuté obranné reflexy. Na tomto místě nedošlo z hlediska možné evoluce k žádnému posunu. Můžeme se na celý problém podívat i jinak.Když už je řeč o rybářském sportu, můžeme rybáře do určité míry nazvat tvorem, který řečeno sportovní terminologií útočí, kdežto ryba je tvor,která se brání. Rybář má k dispozici stále účinnější prostředky, kdežto ryba je odkázána jen a jen na své reflexy podpořené dosavadními zkušenostmi. Navíc, rybáři jde na břehu více méně o zábavu, kdežto rybě jde o život.Možná se někdo zeptá, proč vlastně tyto řádky píšu. Vysvětlím. U nás jsou totiž rybáři, kterým jsou výše popsané úvahy naprosto jasné a zřejmé. Uvědomují si, že jim rybaření nabízí jistou dávku uvolnění , relaxace či jen naplnění volného času. Chápou, že vrcholem jejich snažení a následného uspokojení je vlastní záběr a následné zdolávání ryby. Chovají se k rybě tak, aby jí v žádném případě neublížili a nepoškozenou ji pustí zpět do revíru.Ostatně posuďte sami. U kterých rybářů naleznete pomůcky, jakými jsou např. odháčkovací podložka, aniseptický roztok, háčky bez zpětného hrotu a pod. ? Jde o to, že mezi kaprařem a rybou vzniká jakési pouto, které by se dalo vyjádřit touhou po opětovných setkáních. A k nim může docházet jen v případě ,že ryba bude do vody vrácena bez jakékoli újmy.
Je totiž ještě jeden důvod, proč píšu tyto řádky a srovnávám současný stav lovu kaprů s dobou před téměř deseti lety. Kapří společenství (mám tím na mysli větší kapry) bylo tehdy daleko početnější, nežli je tomu v současné době. Tehdy na Labi téměř nikdo nechytal,a tak měly tyto velké ryby naprostou pohodu a klid. A že se jim v této řece docela slušně dařilo, o tom svědčí následné úlovky kaprů s hmotností přes dvacet kilogramů . Ostatně i ti v uvozovkách menší kapři okolo patnácti kil byly ve velmi dobré kondici, zvlášť připomenu-li fakt, že jejich životní prostředí nebylo díky nefiltrovaným odpadním stokám vesnic,měst a továren zrovna nejideálnější. Postupem času se však na břehu řeky Labe objevili rybáři, kteří se úvahami nad svým úlovkem příliš nezdržovali. Ryba jako ryba. Malá nebo velká, hlavně že bude v mrazáku. A čím víc,tím líp. A bohužel, těch to rybářů je ve srovnání s kapraři přeci jen víc. A důsledek ? Ten je zřejmý. Velké ryby prostě z řeky Labe postupně mizí a na ty opravdu velké exempláře ,jakými byly například legendárnou Douglas či mnohokrát ulovená Líza , zbyly jenom vzpomínky.
Vím.Čas nejde vrátit zpět. Bohužel. Ale kdyby to přeci jen alespoň jednou šlo, moc bych si přál vrátit se alespoň jednou o deset let zpátky znovu na břeh té rozlehlé zátoky (který je mimochodem znovu zarostlý a přesně v té podobě, jako tehdy, kdy jsem na něj poprvé vkročil)a užít si tam alespoň měsíc pohodového rybaření. Ovšem zázraky se nedějí a ta doba, kdy v řece Labi plula početná hejna nádherných velikých kaprů se už nevrátí. Nikdy. Jediné, co nyní můžeme udělat, je snažit se vehementně chránit ty zbylé velké kapry, kteří v Labi a v našich ostatních vodách ještě žijí.Nesmíme prostě dopustit, aby byly tito trofejní lysci a šupináči hromadně zabíjeni či odváženi do soukromých revírů. Myslím si že je nejvyšší čas uvažovat o ochraně velkých kaprů a to nejen pro nás, ale i pro příští generace. Já chápu, že například dobrá fotka či zdařilé video je jistě dobrou památkou na ulovenou trofejní rybu, ovšem setkání s mohutným kaprem tak říkajíc tváří v tvář se prostě nic nevyrovná.
I.Sláma
Někdy stačí opravdu jen zdánlivá maličkost a člověk se pak nestačí divit, jak se jeho život pozvolna posouvá poněkud jiným směrem.Zpočátku člověk příliš nevnímá fakt, že ta maličkost může mít přívlastek „osudová“. K tomu dospěje až mnohem později při vzpomínkách či rekapitulacích.
U mne to z hlediska kaprařiny nebylo jiné. Tehdy jsem chodil na ryby s několika kamarády . Lovili jsme na okolních propadlinách ovšem v té době o nějakém cíleném lovu kaprů nemohla být ani řeč.Tehdy se o selektivním lovu kaprů nikde moc nepsalo a k dispozici nebyla ani žádná odborná literatura. Chytali jsme tehdy prostřednictvím krmítek a dvou návazců, tedy tak jako většina rybářů. Do krmítka vnadící směs, na háčky pařenou housku, kolínko nebo doma vyrobené těsto. Pořádný švih, aby to letělo co nejdál,a pak už se jen čekalo, co se bude dít. Chytali jsme cejny ,karase a kapry do padesáti centimetrů. Jakýkoli kapr nad půl metru byl v našich očích pořádný macek,ovšem těchto větších ryb se nám povedlo ulovit jen několik a půlmetrovou hranici překračovaly jen o několik centimetrů.
Brzy jsme přišli na to, že se kapři vyskytují poněkud dál od břehu a že je nutné se do prutů při náhozech pořádně opřít. Naše tehdejší teleskopy však nebyly schopné zvládnout dostatečně dlouhé hody, a tak jsme se začali poohlížet po jiných prutech. Dodnes nezapomenu na své první děličky. Byly to tenké třídílné kaprové speciály od firmy Zepco, které byly tehdejší žhavou novinkou na našem rybářském trhu. Zpočátku jsem k nim choval veliký respekt a bál jsem se naplno využít jejich potenciálu.Teprve po několika zkušebních hodech jsem pochopil, čeho je tento tenký a na první pohled jemný prut schopen. Rozdíl mezi teleskopem a děličkou byl v tu chvíli naprosto zřejmý.V praxi to znamenalo, že jsem již mohl nahazovat své nástrahy na delší vzdálenosti, což se projevilo vyšší frekvencí úlovků. Ovšem velikost kaprů byla pořád řekněme standardní. Zkoušel jsem se svými nástrahami i trochu experimentovat.Kolínka či pařenou housku jsme obaloval ve strouhance, v sušeném mléce nebo ve vanilkovém cukru, ovšem z hlediska velikosti kaprů se nic nezměnilo. Vrcholem mého tehdejšího experimentování bylo, že jsem v hovězím bujónu uvařil kukuřici a v plastové krabičce ji ještě zalil polévkovou lžící maggi. Bral jsem to tehdy jen jako pokus vycházející z okamžitého nápadu a nedělal jsem si přílišné iluze. Druhý den ráno jsem se vypravil na ryby. Na jeden prut jsem nastražil tradiční pařenou housku, na druhý prut dvě zrna nevábně vonící kukuřice ala maggi.
Ten den jsem měl nepochybně velké štěstí. Na pařenou housku obalenou v práškovém jahodovém pudinku jsem chytil několik menších kapříků a na upravenou kukuřici dva kapry, kteří měřili shodně 64 centimetry. Měl jsem nevýslovnou radost. Jednak proto, že jsem si užil souboj s pěknými kapry a navíc mě potěšilo, že má nová nástraha funguje. Už tehdy jsem všechny ryby pouštěl zpět do vody a čím dál intenzivněji jsem vnímal pocit touhy po dalších a dalších záběrech od velkých a ještě větších kaprů. Bylo to jako droga.
Následující týden jsem proseděl na zmíněné propadlině spoustu hodin a krom několika malých kapříků jsem nechytil nic, co by stálo za řeč. Docela studená sprcha a já přitom té kukuřici docela věřil. Míjely další hodiny a dny bez záběru .Já seděl na břehu jako hydrant a uvažoval o tom, jak docílit znovu záběr od pěkného kapra. Snažil jsem se nahazovat co nejdál, měnil jsem nástrahy i vnadící směsi, střídal koncové krmítko s průběžným. A nic. Okolní rybáři sice také nadávali, že to nebere,ale to mi nijak nepomáhalo.V sobotu ráno jsem se rozhodl, že to ještě jednou vyzkouším a dopoledne obětuji kaprům. Tedy lépe řečeno pokusům o jejich ulovení.
Když jsem nakládal do auta rybářské náčiní, tak mi volal můj otec, že má nějaké problémy s autem a jestli bych mu s tím nepomohl. Tak jsem tedy místo na břehu jezera skončil v otcově garáži. Závadu jsem naštěstí rychle odstranil.Dům mých rodičů stojí nedaleko řeky Labe a když už jsem měl s sebou rybářskou výbavu, tak jsem se rozhodl vyzkoušet rybaření pro změnu na tekoucí vodě. Věděl jsem o jedné zátoce, kde je řeka nejširší na celém toku a kde jsme s bráchou chytali v dětství okouny.
Místo na břehu bylo díky hustému porostu stromů , křovin a kopřivové džungli poměrně špatně přístupné a nabízelo skromný prostor tak maximálně pro dva rybáře.
Odnosil jsem všechny věci na břeh a zadíval se na hladinu řeky. V zátoce voda téměř stála a ani v hlavním korytě nebyl proud nikterak silný. Připravil jsem si pruty, rozmíchal krmení a chystal se nahodit. Nepředpokládal jsem , že by ryby mohly být nějak daleko od břehu a tak jsem nehodlal nahazovat příliš daleko. Když jsem se skláněl nad kbelíkem s vnadící směsí, slyšel jsem vyskočit rybu. Podíval jsem se na hladinu a spatřil jsem velký kruh vlnek cca 80 metrů od břehu. Vzápětí vyskočila další ryba, kterou jsem nejen slyšel ,ale i viděl. Netuším, jak jsem se v ten moment tvářil, ale tele vidouc nová vrata nečučelo rozhodně víc vyjeveně. TO, co jsem spatřil, byl kapr jako hrom !!! I na tu vzdálenost bylo zjevné, že se jedná o obrovskou rybu, ačkoli jsem ji viděl jen na zlomek vteřiny. Ještě jsem ani nestačil dozírat a k výskoku se odhodlala další ryba. A taky pořádná. No nazdar. Pocítil jsem v sobě naplno onu pověstnou loveckou nervozitu, kterou nepotlačil ani pasivní rybolov v předešlých dnech. Tehdy jsem ještě neměl o profilech a hloubkách labského dna ani ponětí a jen jsem se domníval, že v místech, kde kapři vyskakovali nad hladinu bude asi pořádná hloubka. Vrtalo mi hlavou, co dělají kapři tak daleko od břehu ? Byla právě polovina srpna, počasí bylo slunečné a já podle dosavadních zkušeností očekával kapry spíš na mělčinách.No jo, na řece to bude asi trochu jiný – řekl jsem si v duchu a uchopil připravený prut. Snažil jsem se krmítko a nastraženou kukuřici nahodit do míst, kde ryby vyskakovaly.Opřel jsem se do prutu a nástraha dopadla přesně tam, kam jsem chtěl. Prut jsem uložil do vidliček a zavěsil swinger. Ačkoli proud nebyl silný, přesto se opíral o vlasec a swingr díky tomu za chvilku vystoupal až těsně pod prut. S lovem na řece jsem neměl žádné zkušenosti , tak jsem tedy zvedl špičku prutu co nejvýš,aby proud působil na co nejkratší část vlasce a povolil brzdu navijáku. Pak jsem rychle připravoval druhý prut. Cítil jsem v sobě ten zvláštní rozpor rozumu a touhy. Touha byla velká. To je jasné. Toužil jsem jednoho z těch obrovských kaprů, co si přede mnou „vyskakovali“ přelstít a ulovit. Rozum však napovídal, že by to musela být nehorázná klika, kdyby se mi to jen tak na náhodu podařilo.
Přesně v momentě, kdy jsme měl v rukou vnadící směs a chystal se jí vmačkat do krmítka, jsem za zády uslyšel ono pověstné vzzzzzzzz. Otočil jsem se a dlouhou vteřinu nechápal , co že se to děje. Špička prutu byla ohnutá a cívka navijáku se rychle protáčela. A to jsem měl nahozeno asi tak deset minut ! Rychle jsem tedy zasekl, ovšem stylem , který bych rozhodně nikomu nedoporučoval.Stylem, který mi již od té doby zůstal,ačkoli jsem se několikrát snažil ho změnit. Stylem, ze kterého některým kolegům kaprařům vstávají vlasy hrůzou na hlavě,ale já jsem si na něj za ta léta zvykl, na pravé ruce mám ještě pořád pět prstů a nezdobí je žádná jizva. Prostě jsem tehdy pravou rukou sevřel prut i s vlascem opouštějícím cívku navijáku a zasekl. Během záseku jsem levou rukou přitáhl brzdu navijáku, ovšem nekompromisní tah ryby mne donutil brzdu znovu trochu uvolnit. Ryba si prvních pět minut dělala co chtěla. Zažil jsem už co dokáže šedesáticentimetrový kapr,ale to ,co jsem měl nyní na prutu, bylo nepoměrně větší. Tím jsem si byl jist.Po dalších pěti minutách jsem začal kapra jakž takž ovládat. Přiznávám, že mi tehdy srdce bušilo jako zvon. V duchu jsem se modlil, abych o rybu nepřišel.Nechtěl jsem udělat nějakou fatální chybu, díky které bych se nedozvěděl, jak je tento kapr veliký. O to mi šlo především.Na navijáku jsem měl pětadvacítku vlasec a bylo mi jasné, že musím rybu zdolávat nanejvýš opatrně. Postupným pumpováním jsem rybu dostával pozvolna ke břehu. V tom si to ryba rozmyslela a rychle nabrala kurs směrem do koryta.Po chvíli se zastavila a naše vzájemné přetahování mohlo pokračovat.Náhle se na břehu objevil můj otec, podotýkám že myslivec a hlavně nerybář. Když mě spatřil, jak stojím na břehu s ohnutým prutem, rozhodl se mi poskytnout odbornou radu: „Povol mu, musíš mu povolit !“ „Jo jasně, já mu povolím a zas ho hodinu neuvidím“, odvětil jsme směrem k otci. V tom se kapr zpola vynořil na hladině. Otci spadla brada a mě se rozklepaly kolena.Byl to obrovský, temně zbarvený lysec, který se elegantně vynořil a zase rychle zmizel pod hladinou. Pak se prudce rozjel podél břehu a v ten moment praskl vlasec. Pocity, které jsem v ten moment vnímal byly hodně smíšené, ovšem převládalo zklamání. A velké.Nic už se nedalo změnit. Ryba byla pryč.
Druhý den ráno jsem v rybářské prodejně koupil nový vlasec. Nejkvalitnější osmadvacítku, kterou tam měli. Uvažoval jsem i o třicítce, ale věděl jsem, že čím použiji silnější vlasec, tím budou mé náhozy kratší. Koupil jsem tedy osmadvacítku, několik sklenic nakládané kukuřice, těžší krmítka a tři kila krmítkové směsi. Přijel jsem k vodě, namíchal krmení do kterého jsem přidal i kukuřici a vyrobil vnadící koule velikosti tenisového míčku. Hodlal jsem je původně prakem nastřílet do míst, kde jsem chtěl lovit, ovšem to jsem se přepočítal. Tak daleko jsem prakem prostě nedostřelil. Všiml jsem si, že asi sto metrů proti proudu pluje na hladině klacek a byl přesně v té vzdálenosti od břehu, kde jsem potřeboval nakrmit. Rychle jsem se vysvlékl do slipů a do igelitové tašky nasypal kukuřici a připravené koule. Tašku jsem uchopil do levé ruky , vlezl do vody a plaval k lovišti. Klacek na hladině mi pomáhal s orientací a za krátko jsme se potkali. To byl přesně ten moment, kdy jsem se rozhodl šlapat vodu a rozházet ve svém okolí nachystané krmení. K žádnému šlapání vody však nedošlo.Jakmile jsem přestal plavat a spustil nohy pod sebe, narazil jsem chodidly na dno. Připouštím, že jsem se docela lekl. Rozhodně jsem nečekal, že v těchto pasážích bude hloubka jeden a půl metru. A v ten moment mi bylo všechno jasné. Tady pode mnou je zřejmě nějaký potopený ostrov či něco podobného. Prostě mělčina a proto jsou kapři právě tady.Mohl jsem tedy pohodlně rozházet krmení v širokém kruhu. Cítil jsem, že dno je poměrně tvrdé a z velké části písčité.Opatrně jsem našlapoval. Rozhodně jsem nestál o to rozříznout si nohu o nějaký ostrý kámen či o eventuelní kousek skla.Když jsem se opatrnou chůzí po dně vzdaloval od břehu, dno pozvolna klesalo do větší hloubky. Obrátil jsem se tedy a šel pomalu směrem ke břehu a situace se znovu opakovala. Bylo tedy zřejmé, že ve vodě je opravdu nějaký zatopený ostrov a pěkně daleko od břehu. Asi deset metrů od zakrmeného místa směrem ke břehu jsem už nestačil. Další indicií bylo umístění velkých červených bójí, které vymezovaly plavební dráhu pro lodě. Od mého břehu byly vzdáleny cca 150 metrů, což naznačovalo, že hlavní koryto řeky je blíže k opačnému břehu, kde také, jak jsem si později všiml ,jezdily nákladní lodě.
Vrátil jsem se na břeh a nahodil. Od třech hodin do osmi jsem měl čtyři záběry, ovšem žádného kapra jsem na břeh nevyndal. Ve dvou případech praskl během zdolávání vlasec těsně nad háčkem a dvakrát se háček zlomil. Tak to už bylo na pováženou.Druhý den jsem si koupil ty nejdražší háčky, které v prodejně měli a navíc cívku pletené šňůry na návazce. Ve dvě hodiny jsem byl u vody. Na navijácích byly nové vlasce, na udici nová krmítka , návazce z pletené šňůry osazené novými ostrými a pevnými háčky. S igelitkou v ruce jsem zaplaval na loviště, nakrmil, vrátil se na břeh a nahodil. To odpoledne jsem zažil svou první kaprařskou nirvánu a nikdy na ty chvíle, které dost změnily můj život nezapomenu. První záběr přišel opět po čtvrté hodině a já asi po deseti minutách podebral kapra o délce 80 centimetrů.Byl to neuvěřitelný a nesmírně vzrušující souboj. A to jak s kaprem ve vodě, tak s fotoaparátem a jeho samospouští na břehu. Během tohoto odpoledne jsem chytil šest kaprů od 70 do 83 cm .Bylo to prostě fascinující a kapraření se mi dostávalo obrazně řečeno pod kůži. Do konce této sezóny jsem ulovil na Labi spoustu velkých kaprů a několik metrových amurů. Paradoxní bylo, že nejmenší ulovený kapr měřil 67 cm.Všechny ryby zabraly na kukuřici s různými příchutěmi a všechny putovaly zpět do rodné řeky.
Konec podzimu a nadcházející zima byly obdobím shánění nějakých informací o lovu kaprů.Hodně mi pomohly přeložené články z anglických rybářských časopisů. O lovu kaprů na řece tam sice nebyla ani zmínka a veškeré poznatky se týkali pouze lovu kaprů na stojatých vodách.Nicméně jsem se hodně dozvěděl především o boilí, o jeho správné výrobě a předkládání, o taktice lovu a o pomůckách jako je kobra, boilí jehla,bužírka proti zamotání, šokový návazec, odháčkovací matrace a další.Byly to neocenitelné informace, i když jsem v nich zpočátku trochu tápal.Zejména ve statích pojednávajících o výrobě boilí a používaných komponentech. Autoři těchto článků měli za sebou již několik kaprařských sezón, kdežto já byl úplně na začátku. Bylo to obdobné, jako když se žáček druhé třídy jakž takž zvládající dělení a násobení vrhne na rovnici o dvou neznámých.Tehdy bych spíš uvítal nějaké postřehy a doporučení pro začátečníky a pěkně chronologicky seřazené.Ovšem vybírat jsem si nemohl a byl jsem vděčný za to ,co mám. Z jednotlivých článků bylo patrné, že angličtí kapraři mezi sebou hojně komunikují, své poznatky a zkušenosti netají, ale naopak je prostřednictvím rybářských periodik zveřejňují.
První pokusy o domácí výrobu boilí jsem absolvoval hned začátkem následujícího roku. Ne všechny suroviny popsané v anglických článcích byly u nás tehdy k mání a já si musel vystačit se surovinami na trhu dostupnými.Zpočátku jsem měl problémy vytvořit tu správnou konzistenci těstové hmoty. Neznal jsem v té době nikoho, kdo by měl s výrobou boilí nějaké zkušenosti, a tak jsem musel postupovat stylem pokus- omyl. Chybami se člověk učí a časem se mi podařilo změnou dávkování jednotlivých ingrediencí docílit uspokojivé kvality těsta a tím i vyrobených kuliček, kterými jsem zaplnil polovinu mrazícího boxu. Upřímně řečeno, první čtyři várky těsta skončili v odpadkovém koši, protože z nich prostě nebylo možné vyrobit kuličky.Byla to prostě nutná začátečnická daň.
Pozměnil jsem i svou rybářskou výbavu. Přibyly do ní elektronické hlásiče – dnes již legendární Corbasy (musely však projít důkladnou úpravou, aby indikovaly pouze záběr ryby a nikoli dešťové kapky...), kobra vyrobená z novodurové trubky (mám jí mimochodem dodnes)vidličky nahradil stojan na pruty a do bedny na nářadí jsem vměstnal spoustu různých drobností, které lov kaprů usnadňují. Pořídil jsem si i nové pruty . Ty, které jsem dosud používal byly dlouhé 3,9 m a vykazovaly testovací křivku 2,75 lb. Vzhledem k tomu, že jsem lovil na řece a ještě navíc na poněkud nestandardním a atypickém místě , kde bylo nutné nahazovat na delší vzdálenost, než je na řece obvyklé,jsem uvažoval o nových prutech. Volba nakonec padla na dvoudílná třílibrová „efbécéčka“ firmy Sportex. S těmito pruty jsem byl navýsost spokojený stejně jako s novými navijáky Mitchell supercast. V jedné pražské prodejně jsem narazil na vlasce Stroft GTM,o jejichž kvalitě jsem se v budoucnu mnohokrát přesvědčil a kterým jsem prakticky věrný až do dneška.
Na následující sezónu jsem se opravdu mimořádně těšil. To jsem ještě netušil, co všechno mne čeká.
Prvním počinem byla úprava místa, kde jsme chtěl lovit. Rozhodně se mi nechtělo sedět v záplavě kopřiv a bezinkového porostu. Navíc přístupovou cestu ke břehu tvořil příkrý sráz, po kterém ,když zapršelo jsem se jenom obtížně škrábal vzhůru. Když začátkem března slezl sníh a meteorologové slibovali na víkend slunečné počasí, naložil jsem do auta výjimečně lopatu, rýč, hrábě a pilku a vyrazil k vodě. Předpokládal jsem, že to za jeden den zmáknu, ovšem skončil jsem až v neděli večer. Byla to sice fuška,ale s výsledkem jsem byl spokojen. Břeh byl upravený, čistý a stihl jsem ještě vyrobit schody na přístupovém svahu.Snažil jsem se o to, abych do celkového rázu přírody příliš nezasahoval . Tedy žádné řezání větví (s výjimkou těch suchých), žádné kácení stromů či něco podobného.Jenom bezinkové roští a kopřivy vzaly za své.
Dá se tedy říci, že jsem měl již v březnu vše nachystané. Místo k lovu, nástrahy a návnady i samotnou výbavu. Ještě se vrátím k výbavě. Ta tedy obsahovala pruty a navijáky uložené v transportním pouzdru, podběrák, stojan na pruty, hlásiče a swingery, kobru, veliký vezír, sedačku, starý slunečník a bednu na nářadí. Domníval jsem se tehdy, že mám všechno co budu potřebovat. Netušil jsem, jak moc se mýlím .
Na březnové rybářské výstavě jsem se seznámil s Jardou Vítkem. Jarda byl v té době poměrně známý rybář především díky videofilmu Poklad na Labi, který natočil Milan Zelenka. Milan, Jarda a Zdeněk Vašek navíc tvořili Carp team Jizera a jejich popularita mezi rybáři zvolna narůstala. Jarda se mi zmínil o tom, že se asi za měsíc chystá na jednu pískovnu, která je propojená s Labem. Slíbil, že mi zavolá a zval mne,abych se za nimi určitě přijel podívat.
Už od začátku dubna jsem sledoval na teletextu hodnoty průtoku a teploty vody v řece.Když se voda začala oteplovat a čísla označující průtok vody klesat, zajel jsem k vodě. Od bratrance jsem si půjčil starou laminátovou pramici a naházel do vody první dávku krmení. Uvařenou kukuřici smíchanou s krmítkovou směsí a samozřejmě boilí. Neměl jsem ani potuchu o tom, jak velkou dávku mám pro první zákrm použít. Angličané ve svých článcích nabádali spíše k menšímu množství návnady, Jarda zase tvrdil, že na řece je třeba krmit opravdu hodně. Když jsem si vzpomněl na loňskou sezónu, kdy jsem na loviště plaval vždy s igelitkou návnady a záběry jsem měl taky, tak jsem byl trochu v rozpacích. Nakonec jsem se rozhodl to s krmením nepřehánět s tím, že dokrmit mohu vždycky. Naházel jsem do vody tři kila kukuřice a dvě kila boilí. Krmil jsem v poměrně velkém kruhu , neboť jsem loviště neměl nijak označené a mé hody měli přeci jen určitý rozptyl v přesnosti. Dneska už vím, že ta tehdejší první dávka byla opravdu mizivá.
Dvacátého dubna jsem vyrazil časně ráno k vodě. Bylo sice ještě chladno,ale slunce se klubalo zpod mraků a vypadalo to na příjemný jarní den. Marně jsem se snažil krotit svou nedočkavost a hlad po prvních záběrech. Doufal jsem, že spatřím i koncert kapřích výskoků, jak tomu bylo často koncem loňského léta.
Na břehu jsem dlouho váhal nad tím, jaké nástrahy použiju. Boilí jsem chtěl rozhodně vyzkoušet, ale nakonec jsem si netroufl nasadit ho na oba pruty. Loňské zkušenosti s kukuřicí byly výborné a o lovu na boilí jsem toho zatím moc nevěděl. Proto jsem dal na jeden prut své domácí boilí s příchutí jahody a na druhý prut kukuřici. Tu jsem chtěl původně také umístit mimo háček obdobně jako boilí, ale pak jsem nástrahu napíchnul přímo na háček stejně jako v loňském roce. Opět ty kontroverzní pocity. Na jedné straně pokus o jakési novátorství a snaha vyzkoušet novinky v praxi na druhé straně konzervativní pudy vycházející z toho, co před tím docela dobře fungovalo.
Nahodil jsem a krotil bujnou fantazii.Kdepak, žádné zbytečné iluze. Přání sice bývá otcem mnoha myšlenek, ale dokud to nezapípá, tak budu muset trpělivě čekat. Špička prutu se pojednou zachvěla, hlásič nesměle pípnul a já jsem spatřil, jak se vlasec posouvá směrem po proudu. Neklamná známka toho, že osmdesátigramová zátěž prostě nestačí odolávat proudu vody. Musel jsem tedy oba pruty vyndat a na vlasec umístit zátěže s hodnotou 110 gramů. Tehdy mi to připadalo jako poměrně velká porce olova , tedy ve vztahu k mému prutu. Ovšem při nahazování s těmito těžšími zátěžemi jsem zjistil, že prut pracuje daleko lépe nežli s lehčími olovy. Nahazoval jsem táhlým švihem a nechal zátěž letět větším obloukem. Při prvním hodu jsem dokonce nahodil o několik metrů dál, než-li jsem potřeboval. Tedy další důvod pro spokojenost s novými „efbécéčky“.
Ten den jsem ulovil na kukuřici dva velké cejny a jednoho kapra 70 cm. Na boilí jsem neměl záběr. Druhý den se situace s cejny opakovala a opět byla v permanenci pouze kukuřice. Odpoledne jsem ulovil tři kapry okolo 75 cm a byl jsem vcelku spokojený. Jen mi vrtalo hlavou , proč ryby nechtějí mé boilí. Přiznávám, že jsem o jeho účinnosti začal pochybovat. Přesto jsem kobrou nastřílel do vody asi půl kilogramu jahodového boilí a odjel domů. Následující den jsem byl ve své autodílně již v pět hodin ráno a po obědě jsem předal zákazníkovi jeho opravený vůz. Ve dvě hodiny jsem už seděl u nahozených prutů. Záběry přišly opět až po čtvrté hodině. První byl ovšem k mé velké radosti na boilí . Když jsem měl v podběráku odhadem osmikilového šupináče, cítil jsem ten úžasný pocit zadostiučinění. Ulovil jsem pěkného kapra na místě, které jsem si sám našel a ke všemu na vlastnoručně vyrobenou nástrahu.Konečně došlo k tomu, na co jsem se celou zimu tolik těšil.Pochybnosti o účinnosti boilí byly ty tam. V tom zazvonil telefon. Volal mi Jarda Vítek a ptal se, zda už chodím na kapry a co že to na Labi dělá. Popsal jsem mu průběh dvou předchozích dnů s tím, že znovu sedím u vody a doufám v další záběry. Jarda trochu zklamaně podotkl, že na pískovně sedí už deset dní a že nemají zatím ani záběr. Pak se zeptal, zda by za mnou nemohl přijet na mé místo a několik dní tam lovit. Tehdy mne to celkem potěšilo. Jarda byl v té době již mediálně známou kaprařskou ikonou a mne napadlo, že bych se mohl od něho i něčemu přiučit.Proto jsem souhlasil a dohodli jsme se, že přijede již následující den.
Do večera jsem chytil ještě dva pěkné kapry, jednoho na kukuřici, druhého na boilí.
Další den jsem přijel k vodě brzy ráno. Bylo nepravděpodobné, že by toto místo někdo tak časně obsadil. V té době jezdilo na Labe jen minimum rybáře. Ovšem chtěl jsem mít jistotu. Odnosil jsem všechny věci na břeh a začal jsem stavět stojan na pruty. V tom na místě, kde jsem krmil a lovil vyskočil kapr. Neviděl jsem ho. Jen jsem slyšel plácnutí o vodní hladinu a zahlédl vlnky, které se pozvolna ztrácely.Na náspu nade mnou zastavilo auto. Rozhrnulo se křoví a já spatřil Jardu, jak na mne mává a chystá se tou pavučinou křovin sejít dolů na břeh. Vysvětlil jsem mu, že na břeh vede jiná a hlavně schůdnější cesta a popsal jsem mu, kudy má jít. Jarda stál po chvíli vedle mne. „Teda to je fantazie“, řekl Jarda prohlížející si břeh a širokou pasáž řeky, která v těchto místech díky rozlehlé zátoce působila opravdu impozantně. „Víš ,ale je to zvláštní. Já jsem si vloni tenhle úsek projížděl na člunu, ale tohohle místa jsem si nevšimnul. To je mi divný,“ prohodil Jarda. „To jsi ani nemohl. Já jsem tenhle flek teprve letos na jaře udělal“,popisoval jsem Jardovi svou brigádnickou činnost na břehu. „Aha, tak to jo. No nic,já si jdu do auta pro věci“, řekl Jarda . „Tak počkej, já ti pomůžu, ať nemusíš chodit dvakrát“, nabídl jsem Jardovi. Jarda se na mne otočil a pak se trochu zvláštně pousmál. Ten jeho úsměv jsem pochopil až v momentě, když jsme přišli k jeho vozu. Forman byl doslova narvaný věcmi a kromě sedadla řidiče v něm nebylo žádné volné místo. „No nadvakrát bych to fakt asi nepobral,“ řekl s úsměvem Jarda a pak jsme dobrou půlhodiny odnášeli jeho věci na břeh. V ten moment jsem si se svou výbavičkou připadal jako chudý příbuzný. Další dvě hodiny jsme společně budovali tábor a já si pozvolna dělal v duchu seznam věcí, které si budu muset v budoucnu pořídit.A nebylo jich málo. Jarda měl tehdy bivak deštníkového typu Mosella Biwi, polstrované kaprařské lehátko, pevný a stabilní stojan pod pruty Mosella Protective , hlásiče Carpsounder ,nafukovací člun fishunnter 360, echolot, tyčovou bójku, velké prostorné vezíry, měkkou podložku pod kapry, vážící sak, váhu, kempinkovou výbavu a hlavně několik pytlů boilí včetně několika sáčků tehdejší novinky Mosella Protamin. Toto boilí se pak v budoucnu ukázalo jako nesmírně účinné. Škoda, že ho Mosella později přestala vyrábět.
Pak teprve přišla řada debatu o vhodném místu k lovu. Popsal jsem Jardovi své loviště, hloubku vody, charakter dna a jeho vzdálenost od břehu. Jarda pak jen pronesl, že toto místo je na řeku atypické ve všech směrech.Jarda si ještě všechno raději ověřil pomocí echolotu, na horké místo umístil tyčovou bójku a dal mi za pravdu, že to mé vytipované místo je opravdu nejlepší.
Došlo i na konfrontaci našeho náčiní. Jarda si prohlížel mé pruty a pak řekl : „Ty efbécéčka sou fakt výborný. Zubař (myšleno MUDr.Zdeněk Vašek) je má taky, jenom že má třiapůlky (pruty s testovací křivkou 3,5 lb) a koukám, že ty máš trojky. Jak to z nich lítá ?“ Odpověděl jsem, že podle mého názoru naprosto dostatečně a prohlížel jsem si Jardovi pruty. Používal rovněž Sportexy ovšem model High-mod s testovací křivkou 3,5 lb a délkou 3,9 m.
Pak už následovala vlastní příprava loviště. Jarda si přivezl barel partiklové směsy, která obsahovala především vařenou kukuřici, řepku a trochu cizrny. Zhruba pět kilo této směsy nasypal do kbelíku a přidal odhadem pět kilo boilí. Tak to je docela porce, doufám, že víš co děláš-řekl jsem si v duchu a pozoroval svého kolegu, jak rozhazuje celou dávku krmení v okolí tyčové bójky.
Nahodili jsme pruty a rozvinula se debata. Určitě jsme si měli o čem povídat, i když ve většině případů Jarda vyprávěl a já naslouchal. První záběr přišel až k večeru a Jarda chytil na jahodovou Mosellu pětašedesáticentimetrovou parmu !!! Docela neobvyklý úlovek na tuto část řeky. O něco později mi zabral sedmdesáticentimetrový šupináč. Večer jsem ač nerad musel odjet, neboť jsem následující den odjížděl na týdenní dovolenou. Jarda mne v průběhu toho týdne telefonicky informoval o tom, co se na mém fleku děje a prakticky mluvil jenom v číslech. Tedy počet ulovených kaprů, jejich délky a hmotnosti.
Když jsem se vrátil z dovolené, jel jsem se za Jardou podívat. Na břehu už ale nebyl sám. Byl tam s ním Zdeněk Vašek a tehdejší majitel firmy AB Sportex Tonda Bruštík. Seznámil jsem se tedy s dalšími bezvadnými lidmi a k večeru navíc přijel i Milan Zelenka. Milan však nepřijel chytat. Přijel jenom na návštěvu ,ale ne s prázdnou. Přivezl svým kolegům na vyzkoušení nové boilí od firmy Top Secret. První kdo se toho nového boilí s rybí příchutí chopil byl Zdeněk Vašek, který, jak jsem se mohl v budoucnu mnohokrát přesvědčit, často a rád zkoušel nové a nové nástrahy.Experimentování na tomto poli mu bylo a vlastně do dnes je vlastní.
Strávil jsem s touto partou několik báječných dní a dost mne mrzelo, když po týdnu sbalili svůj rybářský ansámbl a odjeli zase na jiný revír. Milan Zelenka připravoval v té době další videofilm o kaprech a na tomto místě natočil opravdu mimořádné záběry.
Díky tomuto místu jsem poznal další báječné lidi, kteří posléze kaprařině naprosto propadli. Byli mezi nimi Stano Rafaj, Láďa Krpeš, Vlasta Vápeník, Pepa Tuček,Jarda Kučera,Petr Lafant a později i mí dlouholetí kolegové a kamarádi Martin Šimek a jeho bratr Tomáš. Pak mi jen tak blesklo hlavou, co všechno má v tom dobrém slova smyslu na svědomí ucpaná tryska v karburátoru otcovy škodovky...
Jezdil jsem i nadále na kapry do labské zátoky, ale už zase sám. Poznal jsem na vlastní kůži, jaké to je, když má člověk vedle sebe na břeku dobrého parťáka, který v případě potřeby pomůže, poradí, vyfotí rybu nebo si spolu jen tak mezi záběry pokecáte.Dobrý parťák mi docela scházel,to nepopírám ,ale neznal jsem ve svém okolí nikoho, kdo by byl stejný blázen do kaprů jako já a s kým bych si navíc i rozuměl. Všechno ale změnila jedna náhoda. Ostatně to náhody dělají.
Když jsem se začátkem léta vracel z ryb , spatřil jsem u silnice nedaleko řeky zaparkovanou škodovku a z míst, kde bych rybáře tedy opravdu nečekal trčely kolmo k nebi dva kaprové pruty. Zastavil jsem a šel se podívat, kdo že to v tom křoví chytá ryby. Na břehu stál rybář přibližně mého věku. Před sebou měl stojan a v něm kaprové pruty. Kobrou právě střílel do vody kuličky boilí a když mne spatřil,strčil rychle ruku se zbytkem kuliček do kapsy. . Zeptal jsem se, jak to bere a on odpověděl, že vůbec a že neměl od rána ani záběr. Lhal tedy docela slušně, protože z jeho podběráku ještě kapala voda , konce rukávů jeho bundy byly vlhké a na plastikové bedně na nářadí měl fotoaparát, kdežto jeho pouzdro viselo přes okraj křesílka. Vše dokreslovala černá látková podložka , ležící na zemi totálně mokrá a v jejím rohu svítila velká kapří šupina.Naprosto jsem chápal, že není ochoten každému na požádání vytrubovat, že našel ideální místo k lovu kaprů a že právě vytáhnul například desetikiláka.Tak jsem tedy opatrně naznačil, že také chytám kapry a že bychom si mohli na toto téma pohovořit. Rybář okamžitě obrátil a debata o kaprech se rozjela na plné obrátky. Tak jsem se tedy seznámil se svým budoucím kolegou Pavlem Semančíkem. Už po čtrnácti dnech jsem spolu vyjeli na první víkendovou výpravu.Během tohoto třídenního lovu jsem chytili spoustu ryb, z toho sedm kaprů nad deset kilogramů .Navíc jsme zjistili,že si na rybách rozumíme a máme si co říct. Že právě prožíváme zlaté časy kaprařiny nám tehdy příliš nedocházelo. Na to jsme přišli až mnohem později.
Pavel na jednu výpravu přinesl přeložený článek z anglického časopisu CARP WORD. Mimo jiné se vněm psalo, že jakýsi slavný kaprař čekal na záběr kapra celých dvanáct dní !Vzhlíželi jsem samozřejmě s úctou k tomuto britskému kolegovi a zejména k jeho bezmezné trpělivosti,ale nějak jsme nedokázali pochopit, že neměl během těch dvanácti dnů ani záběr.Nám se tehdy dařilo na Labi ulovit za víkend v průměru deset až patnáct kaprů a mezi nimi nějakého „náctikiláka“a považovali jsme to za naprosto normální jev. Tedy za stav, o kterém jsme nepředpokládali, že by se měl v budoucnu nějak rapidně měnit. Jenže až ona budoucnost nám ukázala, jak moc se mýlíme.
Nedá mi , abych nesrovnal ty tehdejší kaprařské začátky se současným stavem lovu kaprů u nás v Čechách. Možná by se ten posun od pionýrských dob kapraření do současnosti dal nazvat jedním slovem. Vývoj. Ovšem toto slovo mi nepřipadá zrovna nejvýstižnější. Tedy z hlediska možné paralely tohoto pojmu. Určitým vývojem sice prošlo rybářské náčiní. Na trhu jsou stále nové a dokonalejší pruty,navijáky, hlásiče, extrémně pevné vlasce a pletené šňůry. Do oblasti návnad a nástrah zasahují laboratoře a poznatky z oboru potravinářské chemie .Pomocí echolotu a určitých znalostí a zkušeností můžeme snáze odhalit partie, kde se kapři zdržují, nebo která místa alespoň navštěvují. Jenže ryby tak rapidním vývojem za tu dobu rozhodně neprošly. Pořád mají k dispozici své ploutve , vyvinutou svalovou tkáň , indikační senzorickou postraní čáru a léty vyvinuté obranné reflexy. Na tomto místě nedošlo z hlediska možné evoluce k žádnému posunu. Můžeme se na celý problém podívat i jinak.Když už je řeč o rybářském sportu, můžeme rybáře do určité míry nazvat tvorem, který řečeno sportovní terminologií útočí, kdežto ryba je tvor,která se brání. Rybář má k dispozici stále účinnější prostředky, kdežto ryba je odkázána jen a jen na své reflexy podpořené dosavadními zkušenostmi. Navíc, rybáři jde na břehu více méně o zábavu, kdežto rybě jde o život.Možná se někdo zeptá, proč vlastně tyto řádky píšu. Vysvětlím. U nás jsou totiž rybáři, kterým jsou výše popsané úvahy naprosto jasné a zřejmé. Uvědomují si, že jim rybaření nabízí jistou dávku uvolnění , relaxace či jen naplnění volného času. Chápou, že vrcholem jejich snažení a následného uspokojení je vlastní záběr a následné zdolávání ryby. Chovají se k rybě tak, aby jí v žádném případě neublížili a nepoškozenou ji pustí zpět do revíru.Ostatně posuďte sami. U kterých rybářů naleznete pomůcky, jakými jsou např. odháčkovací podložka, aniseptický roztok, háčky bez zpětného hrotu a pod. ? Jde o to, že mezi kaprařem a rybou vzniká jakési pouto, které by se dalo vyjádřit touhou po opětovných setkáních. A k nim může docházet jen v případě ,že ryba bude do vody vrácena bez jakékoli újmy.
Je totiž ještě jeden důvod, proč píšu tyto řádky a srovnávám současný stav lovu kaprů s dobou před téměř deseti lety. Kapří společenství (mám tím na mysli větší kapry) bylo tehdy daleko početnější, nežli je tomu v současné době. Tehdy na Labi téměř nikdo nechytal,a tak měly tyto velké ryby naprostou pohodu a klid. A že se jim v této řece docela slušně dařilo, o tom svědčí následné úlovky kaprů s hmotností přes dvacet kilogramů . Ostatně i ti v uvozovkách menší kapři okolo patnácti kil byly ve velmi dobré kondici, zvlášť připomenu-li fakt, že jejich životní prostředí nebylo díky nefiltrovaným odpadním stokám vesnic,měst a továren zrovna nejideálnější. Postupem času se však na břehu řeky Labe objevili rybáři, kteří se úvahami nad svým úlovkem příliš nezdržovali. Ryba jako ryba. Malá nebo velká, hlavně že bude v mrazáku. A čím víc,tím líp. A bohužel, těch to rybářů je ve srovnání s kapraři přeci jen víc. A důsledek ? Ten je zřejmý. Velké ryby prostě z řeky Labe postupně mizí a na ty opravdu velké exempláře ,jakými byly například legendárnou Douglas či mnohokrát ulovená Líza , zbyly jenom vzpomínky.
Vím.Čas nejde vrátit zpět. Bohužel. Ale kdyby to přeci jen alespoň jednou šlo, moc bych si přál vrátit se alespoň jednou o deset let zpátky znovu na břeh té rozlehlé zátoky (který je mimochodem znovu zarostlý a přesně v té podobě, jako tehdy, kdy jsem na něj poprvé vkročil)a užít si tam alespoň měsíc pohodového rybaření. Ovšem zázraky se nedějí a ta doba, kdy v řece Labi plula početná hejna nádherných velikých kaprů se už nevrátí. Nikdy. Jediné, co nyní můžeme udělat, je snažit se vehementně chránit ty zbylé velké kapry, kteří v Labi a v našich ostatních vodách ještě žijí.Nesmíme prostě dopustit, aby byly tito trofejní lysci a šupináči hromadně zabíjeni či odváženi do soukromých revírů. Myslím si že je nejvyšší čas uvažovat o ochraně velkých kaprů a to nejen pro nás, ale i pro příští generace. Já chápu, že například dobrá fotka či zdařilé video je jistě dobrou památkou na ulovenou trofejní rybu, ovšem setkání s mohutným kaprem tak říkajíc tváří v tvář se prostě nic nevyrovná.
I.Sláma
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Pá 13.7.2012 9:11:08 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Arsenal - >> Jako zmatenej týnejdžr jsem propadl masivní propagaci kaprokratů a za bojlím viděl všelék. Můj první lov na tuto magickou kuličku probíhal následovně:
Naběhl jsem nepříčetně do nejbližšího rybářskýho krámu. Koupil jsem si první bojlís, který mi přišlo pod ruku. Pelášil jsem domů pro rybářskej vercajk. Nasedl jsem na kolo a rychlostí světla si to řítil k nejbližší vodě. Zde jsem rozdělal prut, navázal háček, olůvko a splávek (ano splávek). Rozdělal jsem pytlík bojlísu. Byl jsem lehce zaskočen skutečností, že bojlís je tvrdší, než jsem si představoval. Zjišťuji, že bojlís nejde napíchnout na háček. Lámu první háček. Navazuji další háček. Tento záhy lámu opět. Navazuji třetí háček. Do bojlísu drátkem od brzd na kole vyšťourám díru. Vítězně zavádím háček do vyšťourané dírky v bojlísu. Nahazuju. Montáž se splávkem dopadá asi dvacet metrů přede mě a bojlís dopadá o dalších deset metrů za. Bojlís očividně spadlo. Celý proces s dlabáním díry opakuji. Nyní po náhozu je již bojlís na háčku. Vyčkávám na mocný záběr. Splávek se občas zhoupne, či potopí, ale já vyčkávám na jízdu přes brzdu (psali to v časáku) Bojlís ve sloupci patrně žádného kapra nepřilákalo, tak po půl hodině měním bojlís za uplácané těsto z HP rybí moučky (drželo na háčku asi tři vteřiny) a bezzáběrový trend pokračuje. Za půl dne jsem nic nechytil, tedy odkládám bojlís a HP rybí moučku doma do kouta, abych se k němu vrátil až za zhruba čtyry roky a to již pod patronátem zkušených kaprařů. Ještě jsem nebyl na magickou kuličku připraven
Naběhl jsem nepříčetně do nejbližšího rybářskýho krámu. Koupil jsem si první bojlís, který mi přišlo pod ruku. Pelášil jsem domů pro rybářskej vercajk. Nasedl jsem na kolo a rychlostí světla si to řítil k nejbližší vodě. Zde jsem rozdělal prut, navázal háček, olůvko a splávek (ano splávek). Rozdělal jsem pytlík bojlísu. Byl jsem lehce zaskočen skutečností, že bojlís je tvrdší, než jsem si představoval. Zjišťuji, že bojlís nejde napíchnout na háček. Lámu první háček. Navazuji další háček. Tento záhy lámu opět. Navazuji třetí háček. Do bojlísu drátkem od brzd na kole vyšťourám díru. Vítězně zavádím háček do vyšťourané dírky v bojlísu. Nahazuju. Montáž se splávkem dopadá asi dvacet metrů přede mě a bojlís dopadá o dalších deset metrů za. Bojlís očividně spadlo. Celý proces s dlabáním díry opakuji. Nyní po náhozu je již bojlís na háčku. Vyčkávám na mocný záběr. Splávek se občas zhoupne, či potopí, ale já vyčkávám na jízdu přes brzdu (psali to v časáku) Bojlís ve sloupci patrně žádného kapra nepřilákalo, tak po půl hodině měním bojlís za uplácané těsto z HP rybí moučky (drželo na háčku asi tři vteřiny) a bezzáběrový trend pokračuje. Za půl dne jsem nic nechytil, tedy odkládám bojlís a HP rybí moučku doma do kouta, abych se k němu vrátil až za zhruba čtyry roky a to již pod patronátem zkušených kaprařů. Ještě jsem nebyl na magickou kuličku připraven
neutral - Profil | Ne 7.4.2013 1:20:42
Arsenal - >> Já poprvé dal boilies pod háček v roce 1990.Byla to kule otcem ze šachty dovežená,z papírového,pomuchlaného,svačinového sáčku s obrovskou nadějí mi do rukou daná...Trčel z ní měděný vázací drátek a konzistenci jsem tehdejšíma,dětskýma očima a čichem odhadoval na petržel+mrkev+kopr.Naše revoluční představy ovšem zdaleka neukojila a tak byla ještě na pár let nahrazena osvědčenou bramborou na tvrdo,pro lov obrovských kaprů (45cm+)
Otázka zní,jak tato metoda lovu změnila můj rybářský život...Uvědomuju si to až poslední roky,je to taková podvědomá obava vždycky na jaře"kolik se těch rychlokvašek zase oběví u vody v biwi"?Kaprařina je dnes těžký byznis a mladí přeskočí plavanou,feeder a rovnou ctí kule a zbytek bordelu co k tomu patří...Každý chce na fotce hledět kapru upřímně do očí,ale kolik lidí na to má opravdu právo...?
Otázka zní,jak tato metoda lovu změnila můj rybářský život...Uvědomuju si to až poslední roky,je to taková podvědomá obava vždycky na jaře"kolik se těch rychlokvašek zase oběví u vody v biwi"?Kaprařina je dnes těžký byznis a mladí přeskočí plavanou,feeder a rovnou ctí kule a zbytek bordelu co k tomu patří...Každý chce na fotce hledět kapru upřímně do očí,ale kolik lidí na to má opravdu právo...?
pepa-č - Profil | Pá 13.7.2012 9:54:07 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
já jsem jeden z prvních lidí co u nás chytali na bojlíz.
bez keců.
ještě za komunistů mi pan Los (Los Cormoran), toho času můj soused, věnoval bez bližšího vysvětlení balíček podivných kuliček z NSR.
Nikdo nevěděl, co to je. o chytání na vlas neměl nikdo ani potuchy.
vrtal jsem tajemný kuličky nebozískem, aby se vůbec daly nějak provlíknout na háček.
házet je do vody jako návnadu? ani nápad, bo jich mám jen pytlík a jiný už nikdy nebude, bo jsou z NSR. takže šetřit.
Pak zplesnivěly a já je vyhodil.
Tak jsem se stal nevědomky pionýrem boilíz v ČSSR.
A naštěstí tím jsem také skončil a záchránil sám sebe před tou strašlivou mozky vymývající komerční mašinérií v kterou se stala wostrá a moderní kaprařina s bivakama, porušováním všeho, bordelem všude, ožralými hovady, co si myslí, že můřou chytat ryby i když spí, grilují, nebo jdou na houby, dresy cárptýmů, ochranou kaprů, kterých je všude jak nasráno, K70 debilitou, zbožstěním nepůvodní ryby, která mění revíry na blátivé hnojáky, vytlačuje normální ryby, povinným CaR, oplakáváním ponechaných kaprů, kšeftováním s majitely soukromáků, prostituováním ryb (údajně kámošů) na těhle půjčovnách, sakováním za účelem mediální masturbace na stránkách Kapřího světa nebo ML a dalšíma zhovadilostma, které se souhrně nazývají moderní kaprařina
bez keců.
ještě za komunistů mi pan Los (Los Cormoran), toho času můj soused, věnoval bez bližšího vysvětlení balíček podivných kuliček z NSR.
Nikdo nevěděl, co to je. o chytání na vlas neměl nikdo ani potuchy.
vrtal jsem tajemný kuličky nebozískem, aby se vůbec daly nějak provlíknout na háček.
házet je do vody jako návnadu? ani nápad, bo jich mám jen pytlík a jiný už nikdy nebude, bo jsou z NSR. takže šetřit.
Pak zplesnivěly a já je vyhodil.
Tak jsem se stal nevědomky pionýrem boilíz v ČSSR.
A naštěstí tím jsem také skončil a záchránil sám sebe před tou strašlivou mozky vymývající komerční mašinérií v kterou se stala wostrá a moderní kaprařina s bivakama, porušováním všeho, bordelem všude, ožralými hovady, co si myslí, že můřou chytat ryby i když spí, grilují, nebo jdou na houby, dresy cárptýmů, ochranou kaprů, kterých je všude jak nasráno, K70 debilitou, zbožstěním nepůvodní ryby, která mění revíry na blátivé hnojáky, vytlačuje normální ryby, povinným CaR, oplakáváním ponechaných kaprů, kšeftováním s majitely soukromáků, prostituováním ryb (údajně kámošů) na těhle půjčovnách, sakováním za účelem mediální masturbace na stránkách Kapřího světa nebo ML a dalšíma zhovadilostma, které se souhrně nazývají moderní kaprařina
SlavnýLovecPampalini - Profil | Ne 7.4.2013 0:00:58
nofish >> já tenkrát hrozně žral videa od milana zelenky, jednou jsem si u dědy vymodlil aby jsme jeli na Rozkoš, tenkrát jsem připravil specialitu kukuřičnej šrot se strouhankou a do toho vařenou kukuřici, bylo toho asi tak deset hrstí(děda se bral za hlavu kolik peněz jsme za to vyhodili) on nikdy nechytal s krmítkem, vždy měl jenom dva návazce připevněné dvojitým omotem a leukoplastí a koncové olovo, na háček dával brambor a rohlík a hlavě aby na 2/0 háčku nekoulala špička :-) ale pro tentokrát jsem mu navázal krmítko a musel mu ho plnit protože nechtěl bejt špinavej od šrotu kterym(podle něj) se stejnak jenom krměj malý ryby, já jako zběhlejší v lovu úhořů jsem chytal na jeho druhej prut na průběžný olovo a čekal na hady... chytali jsme v kempu a vedle nás byla už nějaká parta rybářů co měli člun(nehledě na zákaz vyvážky), stojany, pípáky, dělené pruty... nahodili jsme a čekali na záběr, tenkrát jsme chytili hodně velkejch cejnů a asi 6 mírovejch kaprů(ale nevzali jsme si je, protože děda nechtěl v tom vedru aby mu v autě cestou domů zasmrádly) čas od času nám přes vlasce přejel někdo od vedle na člunu a 500m daleko pustil svoji montáž... tenkrát jsme se divili že když to vozí tak daleko a nemají ani záběr, ale pak měli záběr a zdolávání trvalo asi půl hodiny, po čtvrt hodině po zdolání přijelo auto a z ní vyskočil fotograf aby udělal fotografii do místních novin a napsal hlavně tam i jméno šťastného lovce, potom auto odjelo a my šli na výzvědi, jak velkej je a na co zabral... kapr měl 96cm a byl to lysec - nádherná ryba a lovci nám dali i hrst halibut pelet na který zabral.. no šli jsme zase chytat, vedle nás pořád hrálo rádio, rybáři na sebe řvali, alkohol tekl proudem, občas do vody přiletěla prázdná flaška, v podvečer jsem šel nahodit žížalu na úhoře a co nevidím ve vodě, veliký plynový měchýř čerstvě vykuchané ryby a kousek vedle pohozená mohutná hlava toho krásného lysce, stejnej rámus pokračoval i přes noc... tenkrát jsem měl velmi smíšené pocity, později jsme zjistili že kapr šel do udírny a nebyl dobrej, tak ho dali slepicím..., v novinách jsme ho za pár dní uviděli i se štastlivcem, jaký to rozdíl když jsem na vltavě šel chytat s tichým člověkem který potichounku šel ve 4hodiny ráno k řece, nahodil pruty, dokrmil kobrou ke každému prutu pár koulí a vysvětloval mi jak se chytají velcí kapři v maďarsku, ukazoval mi malé kaprové háčky na které chytal, podložku kterou jsem tehdy neznal, stejně tak pva materiál(to byl tehdy velkej objev pro mě), velkej podběrák, baitrunnerové navijáky a tiše mi povídal co je pro lov velkých ryb důležitý, tehdy mi říkal: chce to hlavně klid, pak najít dobrý místo pro ryby a dobrou návnadu a velkou trpělivost, když přišli okolo rybáři tak se sbalil a šel se věnovat rodině(byli tam na dovolený) a večer zas nakrmil a ráno jsme zas šli chytat... jó tenkrát mě lov kaprů fakt chytil za pačesy ale díky němu jsem se naučil i jak na velký boleny, jak na mazaný štiky, jak chytit velkýho okouna, takhle jsem poznal ryby :-)
voz - Profil | So 6.4.2013 21:46:31
Už jsem to tu kdysi psal. Vynález koulí pod háčkem byl nejdůležitější objev v lovu kaprů !
Nástraha musí být pod háčkem a mít bezpodmínečně tvar koule.
Kapr je totiž geneticky předurčen ke žraní kulatého bojlízu !
Podívejte se mu někdy na otevřenou tlamu zepředu. Ta díra je jaká???? Přece kulatá!!!!
A velikost od antiperle až po pinpongáč podle rozměrů vysněného ploutvouna.
Jiný tvar potravy mu vždy dělá problém při polykání.
Nástraha musí být pod háčkem a mít bezpodmínečně tvar koule.
Kapr je totiž geneticky předurčen ke žraní kulatého bojlízu !
Podívejte se mu někdy na otevřenou tlamu zepředu. Ta díra je jaká???? Přece kulatá!!!!
A velikost od antiperle až po pinpongáč podle rozměrů vysněného ploutvouna.
Jiný tvar potravy mu vždy dělá problém při polykání.
Jiří Š. - Profil | Pá 13.7.2012 9:14:43 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Arsenal - >> Mé rybářské začátky se psali někde okolo roku 2000 kdy mi bylo 6 let a děda mě začal brávat na kapry. Já jsem chytal na malý proutek plotičky a děda vedle na brambor kapř. Můj první kapř měřil celých 36cm a vytáhnul jsem ho na polévkovou kuličku, ale to už jsem měl svou povolenku a byl jsem ve 3. třídě. Je to s podivem ale moje první ryba na mou povolenku byl krásnej lín 38cm, takového jsem už nikdy nechytil. Do 12 let jsem se s boiliem nesetkal. Lovili jsme na kukuřičný šrot se strouhankou, páternosterová montáž s dvěma návazci přidělanými leukoplastí, 30g podomácku dělané olovo, od dědy z práce vyražené předšpičkové gumičky, háčky velikost 1, vlasec 0,28mm, nástraha cokoliv co bylo na břehu a u babičky v kuchyni. Pak jsem narazil v obchodě na velké voňavé kuličky. Bylo mi řečeno, že budu potřebovat i speciální návazec s bezuzlovým vázáním a tak jsem si dva koupil. U vody klasika: neúspěšné pokusy o napíchnutí.. kupodivu se mi to povedlo napíchnout na háček, ale po 2 hodinách bez záběru jsem se na to vykašlal a hodil tam žížalu. Boilies tak v garáži tvrdlo dobrý rok a půl(myslím že to tehdy byl TandemBaits jahoda - taková ta 50/50 sójovka) než se mi poštěstilo jet na prázdniny kamarádem na Kořensko. Vzal jsem tehdy ten pytlík, že to tam vyházím. Když jsem vyzkoušeli snad všechny nástrahy bez jediného záběru. Navázal kamarád pod hák to betonový boilie na ten můj kupovanej návazec. Boilie jehlu jsme neměli a tak nás zachránila prošívací jehla na štiky. 4 hodiny bez záběru na žádnej z prutů. A najednou bum a kamarád táhne kapříka 55cm. My štěstím bez sebe(první ryba za x dní). Druhý den jsme si přivstali na čtvrtou a šli chytat, v 10 hodin jsem šel připravit toho kapra k obědu, kamarád měl hlídat pruty, ale odešel a tak po 10 minutách jsem slyšel jak z protějšího břehu řvou chlapi že mám záběr. Běžel jsem k prutům (půlka cívky vymotaná), táhnu těžkou rybu doufajíc že má aspoň 50cm. K mému údivu u břehu vidím obra (odhadoval jsem ho tehdy že má metr, ale dnes bych řekl že měl těch 85... to už se nedozvím), "tak velký podběrák nemáme" řekl jsem.. kamarád, který přiběhl: "já pro něj skočím"... ryba to ale vyřešila za nás a vyřízla se.. hold to by byla první ryba na boilie!!!, Bylo mi tehdy 12let a asi jsem byl příliš mladý na to abych přelstil takového obra. Dnes už vymýšlím svoje směsi, zkouším různé taktiky, novoty, bezuzlové vázní už taky umim :-)) Ale i přes to všechno je můj nej kapr 62cm, taky kůli tomu že u nás není voda s takovýmito rybami(nebo spíš je jich tam málo nebo žádné), občas se chytí jednou za rok jeden kapr nad 8kg a navíc jezdím chytat jenom na pár hodin... V poslední době se mi zalíbil feeder(kvuli MRKfilmům samozřejmě :-) a taky, že se u nás nevyplatí čekat pouze na bigkapř ) takže pro mě zase začíná nové období.
arnošt - Profil | So 6.4.2013 22:41:59
nofish >> Ale je... :)) Vůbec bych se nedivil,kdyby za tím nickem byl schovanej nějakej proslulej šprýmař...;-)
ivco4 - Profil | So 6.4.2013 21:26:06
TeaPack >> Sa nehanbiš ukazovat takuto masiarsku fotku....humus najhrubsieho zrna...nieje sa cim chvalit,tomu ver!!!!!!!
barny - Profil | Ne 30.12.2012 21:52:52 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Nečetl jsem niže napsané příspěvky,ale boilies mi dal jiný pohled na rybačku hlavně finančně .Ale stojí to zato když po dvou dnech tě probudí rozječený zvuk pod prutem a pak ten tah ryby ,která stojí zato.Tohle nám všecko bere ta po..sr..aná zima:-(
Ondřej Macků-Maca - Profil | Ne 30.12.2012 14:16:09 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Paranoidní Schizofre - Profil | Pá 13.7.2012 10:34:42 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
lov na boiles změnil můj rybářský život možná více než komukoliv jinému.....
díky této hypermoderní, megaúčiné, bezkonkurenční metodě jsem přestal chytat ryby na více než deset let, zbavil se pijonýrského náčiní a užíval si hříchy mládí..... ničeho nelituji neb je evidentntí že jsem prakticky o nic nepřišel, a je až s podivem že ve mě tato metoda i po letech, kdy už jsem se k rybařině vrátil stále vyvolává nechutenství, zášť a pohrdání..... ruku na srdce i já podlehl reklamní masáži a obstaral trojděličky s óbrnavijáky, a sem tam zkouším na kapra nalíčit, ovšem pokud již stražím magickou kouli (dominuje kuku nebo rohlíkáč) je montáž vždy pevně spojena s krmítkem, věrným a dnes nepopulárním společníkem, tudíž spojuji výhody klasické srkačky leč s jedním háčkem a nástrahou podle typu na či mimo háček.....
pro shrnutí - lov na boiles je podle mě velmi pasivní, fádní a velmi selektivní rybolovná metoda, jež lovícího okrádá o spoustu pěkných rybích druhů, které se snadno nechají lovit pomocí běžných nástrah...
ps: tepelně upravenou (vařenou) nástrahu jsme úspěšně používali dávno před příchodem legendami opředeného boiles viz : kolínko v strouhance, br.knedlík, odpalované těsto apod.
díky této hypermoderní, megaúčiné, bezkonkurenční metodě jsem přestal chytat ryby na více než deset let, zbavil se pijonýrského náčiní a užíval si hříchy mládí..... ničeho nelituji neb je evidentntí že jsem prakticky o nic nepřišel, a je až s podivem že ve mě tato metoda i po letech, kdy už jsem se k rybařině vrátil stále vyvolává nechutenství, zášť a pohrdání..... ruku na srdce i já podlehl reklamní masáži a obstaral trojděličky s óbrnavijáky, a sem tam zkouším na kapra nalíčit, ovšem pokud již stražím magickou kouli (dominuje kuku nebo rohlíkáč) je montáž vždy pevně spojena s krmítkem, věrným a dnes nepopulárním společníkem, tudíž spojuji výhody klasické srkačky leč s jedním háčkem a nástrahou podle typu na či mimo háček.....
pro shrnutí - lov na boiles je podle mě velmi pasivní, fádní a velmi selektivní rybolovná metoda, jež lovícího okrádá o spoustu pěkných rybích druhů, které se snadno nechají lovit pomocí běžných nástrah...
ps: tepelně upravenou (vařenou) nástrahu jsme úspěšně používali dávno před příchodem legendami opředeného boiles viz : kolínko v strouhance, br.knedlík, odpalované těsto apod.
nofish - Profil | So 6.4.2013 23:15:39
milankocian >> zachytám si a odnesu si kus masa, když chci. Optimální stav.
Principielně je ta "láska k rybám, to zychytání-si" jen naivní omluva pro to, že rybám bezdůvodně člověk ubližuje. Baví se trápením jiného tvora. Jak se s tím vyrovná, je každého věc. On se na sebe musí umět v klidu podívat....ostatní ať si říkají co chctějí.
Principielně je ta "láska k rybám, to zychytání-si" jen naivní omluva pro to, že rybám bezdůvodně člověk ubližuje. Baví se trápením jiného tvora. Jak se s tím vyrovná, je každého věc. On se na sebe musí umět v klidu podívat....ostatní ať si říkají co chctějí.
arnošt - Profil | So 6.4.2013 22:56:30
Wamp >> Je pravda,že Netipova aktivita tady v poslední době nějak záhadně vázne... ;-) Takže kdoví... :)
nofish - Profil | So 6.4.2013 22:44:55
arnošt >> ať si je :-) Ono to občas chce trošku provětrat ty reklamou poblázněné letargiké nervy a odumírající mozkové závity :-)
arnošt - Profil | So 6.4.2013 22:36:36
TeaPack >> Tady vůbec nejde o to,že si vezmeš kapra,ale kde je jich povoleno brát pět denně?
jaryn82 - Profil | So 6.4.2013 22:22:33
Arsenal - >> Boillies je super ale otázka je zda to pomohlo něčemu a nebo zda to v čechách jen zničilo vody.Všude už jsou zákazi všeho a spousta kaprů se převezla na soukromáky.Ale jinak je to asi revoluční nástraha.
Wamp - Profil | So 6.4.2013 22:21:26
TeaPack >> nejen ryby, ale i svou základní školu by si měl přehodnotit...
nofish - Profil | So 6.4.2013 21:46:51
lada78 >> to neváhej. Kámoši jsou tu od toho aby se píchali hákama do huby, trápili a suchu, ohrožoval se jejich život a pak se pustili. Kamoši se nežerou. Žerou se kdyžtak jiné ryby :-)))
Mimochodem, k tématu. Na boilies se chytá pořás stejně. Trošku se zlepšila výbava, ale princip je pořád stejný. Ryba vezme do huby kuličku co vydrží dlouho pod vodou a malé ryby ji nedostanou do huby. Píchne se. Snaží se zdrhnout. Zapíchne si hák do huby ještě víc. Takhle to bylo vymyšleno a tak to funguje dodnes.
Mimochodem, k tématu. Na boilies se chytá pořás stejně. Trošku se zlepšila výbava, ale princip je pořád stejný. Ryba vezme do huby kuličku co vydrží dlouho pod vodou a malé ryby ji nedostanou do huby. Píchne se. Snaží se zdrhnout. Zapíchne si hák do huby ještě víc. Takhle to bylo vymyšleno a tak to funguje dodnes.
nofish - Profil | So 6.4.2013 21:41:52
milankocian >> ti kapři jsou furt stejně blbí a furt žerou rohlík, žížalu a kukuřici...
F.T.M. - Profil | So 6.4.2013 21:35:03
Kluci, když se mu kouknete na kartu, tak zjistíte, že je z jinýho gangu.
Azeal - Profil | So 6.4.2013 21:32:52
TeaPack >> s tym sa chvalis? ukaz nieco lepsie nez zabitych zopar nasadakov...nejaku naozajstne rybu , nie taketo zaby...vela ludi uz pochopilo, ze rybarina nie je zdroj obzivy...a ryba je zivy tvor, ku ktoremu payri aj trocha ucty...s touto fotkou sa mozes chvalit pri pive u ludi co by zobrali z vody aj skeble...
TOPR - Profil | Ne 30.12.2012 16:43:41 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Je to už 18 roků kdy jsem ušoulal svoje první kuličky a pořádný návazec dle rad velkého přítele Mušováka Dědka a vzhledem k dostatku informací jsem slavil úspěch hned od prvopočátku.Moc rád na tu dobu vzpomínám.První vaření se odehrálo doma v zimním čase kdy byla nuda a dal jsem kuličky usušit k topení na noviny netušíc jak moc to bude chutnat psům,tak mi nic nezbylo a mohl jsem začít znovu-)Pak to konečně přišlo.Na jaře jsem poctivě předkrmoval asi týden a první chytačka byla jak ve snu.Na revíru kde jsem do té doby měl největšího kapra 50 cm jsem hned první den chytil čtyři kapry od 60 - 70 cm a už se to se mnou vezlo -)Totálně jsem tomu propadl a dokonce jsem to jeden čas dotáhl až na rozvodové řízení.Naštěstí jsem se zpamatoval,rodinu si udržel a kaprařina je mím super koněm ale už v mezích rozumu.Dokonce jsem časem zpracoval i manželku k občasným výletům k vodě.
nofish - Profil | Ne 30.12.2012 15:51:49
Boili-co? ... Co to je? Ke mě to ještě ani nedorazilo. Kromě nějakých "tvrdých medovek" na cejny :-) Změna života se holt nestala. Země se pořád točí a ryby pořád žerou i rohlík :-)
P!F - Profil | Pá 13.7.2012 12:05:38
Tato gulicka zmenila moj zivot zasadne. Odkedy som ochutnal prvu, zacal som na sebe pozorovat zmeny. Najprv som prestal fajcit a pit. Potom som postupne zacal prechadzat na cisto gulickovu stravu. Zacal som spavat na podlozke. Pijem uz iba klinik. Aktualne uz cim viac casu travim pod vodou. Celkom nedavno som si len tak na skusku vrazil do huby long shank, len tak aby som vedel ake to je. Nechavam si rast fuzy a celkovo sa pripravujem na opustenie tohoto hnusneho sveta ludi.
FOUSATEJ HAT - Profil | Pá 13.7.2012 11:14:31 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Paranoidní Schizofre >> Nechci vypadat jako kverulant, ale podle toho co máš v kartě, tak když si začal rybařit, tak už tu boilies frčelo, ale jinač s tebou svim způsobem souhlasím. Aprařina je "trochu míň akční", což mě právě vyhovuje. Ale jsou chvíle kdy se člověk u toho nadře jako mezek. Mám tento způsob lovu rád, stejně jako plavačku feder a nebo vláčku.
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Pá 13.7.2012 9:39:17
Arsenal >> Já nevím, proč mě maj všichni za antikapraře. Já jsem v první řadě kaprařolog. Býval jsem i wostrej a moderní kaprař. Frčel jsem na tripodech, mám bivak, echolot, swingery, flajzary, podložku, plovák na podběrák a dokonce jsem měl i klinik.
deni 79 - Profil | Ne 7.4.2013 9:08:26
Ivo >> ja to rikam furt,zacni znova publikovat sve clanky. Mas uplne jiny a hlavne poutavy styl....
Dulf - Profil | Ne 7.4.2013 8:14:32
Arsenal - >> lov na koule,či jinou nástrahu danou mimo, mám rád stále,ale čím dál víc se vracím k lovu na splávek na který nedám dopustit.Už jako kluk jsem si s nim moc užíval a nic se na tom nezměnilo.
Magič - Profil | Ne 7.4.2013 1:53:05
neutral >> Stručně a přesně napsáno.Plně souhlasím.Mám dva syny a představa, že by narvaly prut do stojanu s pípákama,aniž by poznaly kouzlo splávku, jak klouže při záběru po vodě, nebo náraz policajta do prutu, mě přímo děsí.
TeaPack - Profil | So 6.4.2013 23:49:33
Carpper >> a my se známe že mě soudíš???koukám pražák všechno zná všude byl od všeho má klíče
nofish - Profil | So 6.4.2013 23:21:11
SlavnýLovecPampalini >> ten feeder a koule, nebo peleta na druhém, to je paráda co? Taky jsem pro tenhle "styl" :-)
Říkám pořád, na rybařině jsou nejlepší ty začátky. Tys je zažil a víš sám, kolik to bylo srandy, pokusů a tak. S koulema tuplem, informací moc nebylo. Alespoň za mě.
A pak něco vysvětluj někomu kdo vlezl na mrk, nakoupil cajk podle toho co mu na mrku poradili, se za zimu "naučil" to co ty třeba za deset, dvacet let. A bude ti kázat.... To myšlení je trošku jiné.... Pak se nedivím, že se to tu furt hádá....
edit: Mimochodem. Ty hony na vysazené ryby a tak... To je prostě povahou národa, ale taky podle mě teda, hospodařením svazu. Nasypat- vychytat. Tak lidi chytají dokud je co... "vražedná" kombinace, to jo.
Říkám pořád, na rybařině jsou nejlepší ty začátky. Tys je zažil a víš sám, kolik to bylo srandy, pokusů a tak. S koulema tuplem, informací moc nebylo. Alespoň za mě.
A pak něco vysvětluj někomu kdo vlezl na mrk, nakoupil cajk podle toho co mu na mrku poradili, se za zimu "naučil" to co ty třeba za deset, dvacet let. A bude ti kázat.... To myšlení je trošku jiné.... Pak se nedivím, že se to tu furt hádá....
edit: Mimochodem. Ty hony na vysazené ryby a tak... To je prostě povahou národa, ale taky podle mě teda, hospodařením svazu. Nasypat- vychytat. Tak lidi chytají dokud je co... "vražedná" kombinace, to jo.
retardovaný mates - Profil | So 6.4.2013 23:13:13
To je tedy diskuze. Já očekával že zde najdu nějaký zaručený recept jak dostanu velkou hroudu kapřího masa do udírny a tady se řeší obcování s kaprem. Hnus, rychle odsud pryč.
Rybovrah 1 - Profil | So 6.4.2013 23:03:57
mannnik >> Co to plácáš ty nešťastníku, tebe poutá ke kaprovi nějaká láska? Ty jsi navíc ještě zoofil? To je nechutné!
Wamp - Profil | So 6.4.2013 23:03:28
konecne si se trefil do spravneho "i" - gratulace, aspon nejaky uspech... (-:
mannnik - Profil | So 6.4.2013 22:55:08
TeaPack >> Jsem názoru, že lov na boilies se stal pro spoustu rybářů skoro jejich "životním stylem" a z velké části láskou ke kaprovi vyznávají styl chyť a pusť, proto bych uvážil
, zda umístím fotku s chycenými 14 kapry do této diskuze;-)
, zda umístím fotku s chycenými 14 kapry do této diskuze;-)
Wamp - Profil | So 6.4.2013 22:53:25
arnošt >> nedá mi to... Hned s prvním příspěvkem onoho diskutera jsem psal, že tomu nevěřím, že je to provokace nebo není duševně zdravý...
S počtem a obsahem příspěvků si tím začínám být čím dál tím vice jistý a neodpustím si tipnout., že je to NETIPA v převleku za BLBA... (-:
S počtem a obsahem příspěvků si tím začínám být čím dál tím vice jistý a neodpustím si tipnout., že je to NETIPA v převleku za BLBA... (-:
TeaPack - Profil | So 6.4.2013 22:51:33
Rybovrah 1 >> ja si z toho nic nedělá to jsou takový borci že seděj doma a ja sem na rybach a už to nebude kam dávat.......
Rybovrah 1 - Profil | So 6.4.2013 22:47:54
TeaPack >> Z těch reakcí si nic nedělej. Je to o tom že většina "kaprařů specialistů" jsou tzv. hošani(páni co mají rádi pány) a ty jsou jak známo značně přecitlivělí. Jinak hezká fotečka, slušnej výřad.
neutral - Profil | So 6.4.2013 22:45:40
TeaPack >> jak taký blb jak ty,může chytit za víkend tolik ryb? :))Ťápeš máču,chceš byt akorát zajímavý...:)
mannnik - Profil | So 6.4.2013 22:37:08
TeaPack >> A cos čekal, že tě tady bude někdo za tu fotku chlácholit? Nejdřív zkus předvídat, dělá to člověka moudřejším!
machacek.pepa - Profil | So 6.4.2013 22:32:33
TeaPack >> ne, toho, že tě někdo praští lopatou po kebuli aby se ti usadila na správný místo :-)
machacek.pepa - Profil | So 6.4.2013 22:27:48
TeaPack >> kdyby ses nestyděl za svoje chování a své postoje, tak si vyplníš profilovou kartu hrdino, jenže to bych se potom být tebou bál vyjít z baráku
Wamp - Profil | So 6.4.2013 22:27:20
milankocian >> se mnou určitě ne já končím, na konverzaci s lidoopem nemám...
TeaPack - Profil | So 6.4.2013 22:23:47
milankocian: Ne ty po kom jdeš to že si vezmu pár kaprů za víkend neznamená že se tu do mě budeš navážet.Mluví z vás akorát zavist škoda že je český národ plný zavistivců
TeaPack - Profil | So 6.4.2013 22:21:14
a vy tim pouštěním těm rybám pomáháte jsou akorát cely odřeny maj propíchaný huby od háčků.to já když ho chytnu tak už se trápit nemusí
TeaPack - Profil | So 6.4.2013 22:19:07
Za prví já osobně ryby nejím mám je pro pár známích a mam na dvoře slepice ty je uplně zbožnujou.
Za druhé nevím jestli u nás svaz vysazuje kapry kolem 50 m nejvetší měl 70CM
za třetí proč by mě měli sebrat povolenku když jsem měl většinu zapsanou a vy slavní kapraři můžete porušovat řád viz chytání přez noc zavážení a podobně?Proč bych teda nemohl já.
Tak to v přírodě chodí je to ulpně obyčejný potravinový řetězec žralok tě taky sežere a nikdo ho za to nesoudí.
Za druhé nevím jestli u nás svaz vysazuje kapry kolem 50 m nejvetší měl 70CM
za třetí proč by mě měli sebrat povolenku když jsem měl většinu zapsanou a vy slavní kapraři můžete porušovat řád viz chytání přez noc zavážení a podobně?Proč bych teda nemohl já.
Tak to v přírodě chodí je to ulpně obyčejný potravinový řetězec žralok tě taky sežere a nikdo ho za to nesoudí.
SlavnýLovecPampalini - Profil | So 6.4.2013 21:52:39
voz >> možná až zjistíš jakej má tvar tvůj řitní otvor dojdeš taky k zajímavým závěrům :-)
F.T.M. - Profil | So 6.4.2013 21:41:35
milankocian >> To spíš chodí po západu slunce na chovňák , páč jsou jak ze stejnýho gangu :-))))
SlavnýLovecPampalini - Profil | So 6.4.2013 21:36:36
TeaPack >> ty jo seš fakt hrubej člověče teď si to krutopřísně nandal všem kaprařům :-)
milankocian - Profil | So 6.4.2013 21:30:13
Uvidí zda na severní moravě kapři vůbec vezmou boilie, měl jsem pět let přestávku a tedka jsem obnovil výbavu a papíry. Vyzkouším a uvidím, každopádně je to rapidní změna oproti cca 10 letem možná víc, tipuju.
agig - Profil | So 5.1.2013 21:09:55 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Kocháč - Profil | Ne 30.12.2012 15:48:09 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Arsenal - >> Jako kluk jsem chodil na Jevišovku a Nedveku spíš chytat jelce, stačil rohlík, kobylky, rousnice a třešně. Potom přišla adolescentní přestávka, na kterou navazovala kapela. K rybařině jsem se vrátil až v roce 2000 a první zkušenost s boilies jsem měl až tak 2002. Tenkrát byl v obchodech asi jen Zelenka a Tešínský. První koule co jsem koupil byly Aminobentos. Vyrazil jsem k vodě pln očekávání, koupil si podle rad z článku i PVA nit a pár kuliček přidal k montáži. No a ono po dvou hodinách nic, tak jsem se vrátil ke krmítku a potom feedru a rok jsem vláčel. Kaprařinu jsem začal žrát vlastně až tak v roce 2004 možná až 2005. Ale od té doby to je kůň a přes to, že jsem si pohrával chvilku s muškařinou, tak kaprařina pořád vede.
Prostě ten soumrak v přírodě u kávy a cigaretky, to je pecka :o)))
Prostě ten soumrak v přírodě u kávy a cigaretky, to je pecka :o)))
AxA - Profil | Ne 30.12.2012 15:09:04 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Lovit na boilies jsem začal v roce 1994, když už jsem předtím asi rok studoval různou literaturu. Návazce jsem tvořil na háčcích s lopatkou. Koupil jsem si dle rady prodavače speciální vlasec na "vlas" cena za 10m 150,- Kč. Postupoval jsem následovně kuličku jsem navlékl krejčovskou jehlou na vlasec (tenký a drahý) zajistil párátkem a udělal pod lopatkou klasický uzel. Potom jsem udělal návazec z 0,30 mm vlasce (uzel na lopatku, tím byl zajištěn vlas proti sesmeknutí) na konci s obratlíkem. Nad návazec jsem dal krmítko ( vyrobeno z brčka a ocel. drátu). Zbytek byl 80g teleskop DAM a naviják DAM. Kuličky se u nás prodávali žluté (vanilka) a červené (jahoda), cena 3,- Kč za kus. Nahodil jsem a zázrak se nekonal. Kuličky jsem samozřejmě sušil, aby vydržely co nejdéle. Od každé příchutě jsem měl 10 ks. Metodou zkoušek a omylů jsem se lety dopracoval ke slušným úlovkům. Dnes jinak než na pelety nebo kuličky nechytám a to i na feeder.
Suly - Profil | Ne 30.12.2012 13:41:04 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Začátky s boilie se odehrávali vždy podle stejného scénáře. Koupit pytlík a hotovej návazec s mega hákem, jet k vodě, nahodit jedno kam, přikobrovat pár kuliček, počkat tak hodinku(na kolínka a kuku, byl záběr vždy poměrně rychle, cejni i kapři), po tý hoďce vytáhnout. Říct si že jsou to koule pěkně k hovnu a ještě drahý. Pak nezbývalo nic jiného než skoro celý pytlík nakobrovat do vody když už se na ně nedá chytat(to bylo alespoň zábavné) a jet otrávenej domu. Sjížďět v tý době Mrk, tak si ještě zanadávám na internetu jaký prodávaj firmy jako Richworth, Tandem Baits, Lastia šmejdy na který to nebere. A tak nějak do dneška spousta lidí postupuje při "testování" boilie a pak tady hodnotí různé výrobce.
kosvi - Profil | Ne 30.12.2012 12:51:52 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
xxlrybář - Profil | So 14.7.2012 18:52:45 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Arsenal - >> Hojky, mě je těch 13 a chodim na řeku ,,bojlís,, si vyrábim z toho co mámě seberu z kuchyně, nikdy neni moc ráda třeba dneska chtěla k obědu dělat obalovanej sýr ale nebyla strouhanka :D a nedávno sem si vzal půl plata vajček tak skučela že nemuže dělat vajčka ale už si to rači kontroluje :D
medvěd - Profil | Pá 13.7.2012 20:13:18
mě docela zásadně.Pár vod jsem kvůli bivakům,bordelu na břehu a neustálemu kvílení pípáků přestal na některé dříve oblíbené vody jezdit
NICKLOTERS - Profil | Pá 13.7.2012 14:47:21
Arsenal >> Máš samozřejmě pravdu....Na rybařině je krásné to že si můžeš vybrat...rybolovných technik je spousta a roční období jsou čtyři..........to je strašná inspirace...Znám kluky ale kteří šahnou už jen po koulích a nemaj doma nic nežli výbavu na tento lov.A to já nevím zase jestli zrovna je dobré soustředit se jen na jednu rybolovnou techniku.I když dnes na boilís můžeš lovit po celý rok................Chyběla by mě ta rozmanitost a ta všestranná romantika............Vyrazit si jen tak s jedným proutkem na plavanou a s lehkým batůžkem kolem vody.Prochytávat ouplavy....Nebo si jít pěkně zavláčet a prochytávat spousty míst............A ten boilís je jenotvárnej..........jen koule jsou vždy jinné................Tohle mě oni můžou závidět......Výprava s boilísem je jako vojenský přesun..............včetně všeho materialu...a když to nebere tak je v prde.......Já ale můžu změnit nástrahu,návnadu a velmi rychle se přesunout z jednoho místa na druhé...............Je to o tom jak to každý z nás vidí...
Arsenal - Profil | Pá 13.7.2012 14:08:52
NICKLOTERS >> Nikdy není problém nandat brko jako splávek,uvařit pár brambor a jít k vodě.Nemám v tom problém.Ke klasice a v retru se často vracím a nelituji toho,že tímto spůsobem ztrácim čas za čas s chytáním koulís.
Záleží jen na nás,jak tu rybařinu bere... :-)
Záleží jen na nás,jak tu rybařinu bere... :-)
NICKLOTERS - Profil | Pá 13.7.2012 13:46:48 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Arsenal - >> Já jsem se tomu strašně dlouhou dobu všemožně bránil...pořád jsem se držel starejch metod chytání,,,,a měl jsem docela i dost dobrý ůspěchy.....na odbrždíno.. nástrahu vykrajovanou brambůrku.....a kaprů pěknejch bylo dost.....Jenže jsem byl z naší party už poslední kdo se držel železné košile......A tak přišel den D a já pomalu tiše splynul s davem a boilísárna mě semlela s ostatníma .....Dnes už to je dobrejch patnáct let co chytám s boilísem a na pelety .....Ale až tak ůplně jsem tomu nepropadl...Nezapomínám na klasiku.....Občas rád vybočím a vzkutku rád si jdu zachytat normálním způsobem na žížalku nebo brambůrku........Ale je pravda a musím to bohužel i když se mi to nechce přiznat že pokud jedu na delší výpravu s boilísem tak jsem nikdy na klasiku nechytnul tolik ryb a to pěkných během několika málo dnů..............Je to něco za něco...........Jsem rád že tu jsou obě možnosti...
Arsenal - Profil | Pá 13.7.2012 13:16:15
Ivo >> Ale bylo to lepší,hodně tajenek,věci neokokané,nevyzkoušené,pořád nad hlavou bublina a v ní " ? " ,tajenka v nedohlednu,například.Ta doba byla zajímavá.Dnes se to už točí dokola,vidím v tom stereotyp.Někdo to tak asi chápe.Ale kdo si vaří boilís doma,pořád je co vymýšlet a vyhne se tomu.Přidám toho a toho a už to je něco jiné,možná lepší nebo horší.
Prostě holá fantazie...
Prostě holá fantazie...
milin - Profil | Pá 13.7.2012 12:01:06 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Arsenal - >> Ahoj. Já jsem začal v roce 2000, když jsme s dvěma kámošema a s holkama jeli na Lipno. My, že budem chytat a holky obrážet památky. Měli jsme všechno načtené, nastudované, hlavně kluci, já jsem si pro jistotu vezl takovou tu skleničku maďarské kukuřice naložené v nějakým chlastu a ze začátku na ni chytal. Ten boilies byla myslím taky jahoda od Top Secretu.
Půjčili jsme si loďku , nakrmili partiklem, přesně podle knížky Chytání velkých kaprů - Andy Little.
Vytvořili " koberec a nahodili. Já zbabělec na kuku. První den klukům nic a já malýho kapříka.
Takže jsem se jim smál, přiznávám :-)) Jenže pak to začlo chodit i klukům a kapři tenkrát pro nás obrovští ( asi kolem 60 cm )
Takže jsem si převázal taky na boilies a už to jelo.
Druhý boilies byla nějaká ryba, už nevím od koho. Ale byla na šutr tvrdá a já starý skeptik, tomu samozřejmě opět nevěřil. Ale už jsem do toho šel a chytala taky.
To už bylo na našim oblíbeným Donbase. Tenkrát ještě svazovým.
Od té doby se mi to drží a doufám, že hned tak nepustí. Ale už to dávno beru trochu jinak a s nadhledem.
Půjčili jsme si loďku , nakrmili partiklem, přesně podle knížky Chytání velkých kaprů - Andy Little.
Vytvořili " koberec a nahodili. Já zbabělec na kuku. První den klukům nic a já malýho kapříka.
Takže jsem se jim smál, přiznávám :-)) Jenže pak to začlo chodit i klukům a kapři tenkrát pro nás obrovští ( asi kolem 60 cm )
Takže jsem si převázal taky na boilies a už to jelo.
Druhý boilies byla nějaká ryba, už nevím od koho. Ale byla na šutr tvrdá a já starý skeptik, tomu samozřejmě opět nevěřil. Ale už jsem do toho šel a chytala taky.
To už bylo na našim oblíbeným Donbase. Tenkrát ještě svazovým.
Od té doby se mi to drží a doufám, že hned tak nepustí. Ale už to dávno beru trochu jinak a s nadhledem.
šmudla007 - Profil | Pá 13.7.2012 11:55:41 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Co si pamatuji tak cca rok 1993-5 jsem podle článku v rybářství zašel do obchůdku a koupil si dva pytlíky(s cca patnácti kuličkami) plovoucí a potápivé bojlíz vanilka a růžový. Zkoušel jsem to na zabahněném pstruhovém rybníku kde bylo mraky plotic, tloušti a v životě jsem tam kapra nechytnul doufajíc v selektivnost a odolnost bojlísu vůči mikroplotičkám. Tehdá jsem ještě kupoval jedno 5ti kilové balení pšeničného šrotu na celý rok do krmítka.. Tož podle návodu na obalu jsem nějak zpachťařil navléknutí na vlas, zarážka z párátka, obyčejně to navázat na háček s lopatkou a frrrr hodit do doprostřed rybníka v srpnovém pařáku .. no jistě že mi to ani nepopotáhnulo a sáček jsem cca po šesti letech vyhodil z krabice rybářské veteše.
Ke kaprařům(WaM) jako takových chovám zvláště hlubokou osobní zášť(vadí mi projevy životního cyklu kaprařů) , jinak kapra mám rád.
Nový pokusy s kuličkama jsem prováděl loňskou sezónu s motivací konečně lapnout velekapra do udírny. Patřičně našprtán informacemi z nepřátelského tábora se mi na druhé vycházce na jeden prut věnovaný experimentu oběsil konečně první kapr( měl plných 37cm- nejmenší kterého jsem za dlouhou dobu chytnul), montáž klasiké krmítko, PVAčkem několik peletek a kuliček, trochu zakrmit.
První opravdový úspěch na bojlíz přišel ke konci těžby násadáků(angličák + kukuřice/rohlík), kdy jsem měl pěkně rozkrmený flek a občas přihodil hrstku kuliček. V den Dé mi na prut s angličákem s malým bojlíz(12mm sweetcorn) zabraly tři kapři(35 47 a 52cm) , dalšího pěkného kapra jsem lupnul na již inovovanou montáž napevno se samosekem a 4mi zrnky kuku mimo háček a zároveň jsem byl zklamán změnou zdolávávání(kdy jsem daného 55cm kapra vysmýknul na 0,30mm vlasec z vody jako plotici. Jelikož u nás v rybníku máme velkých kaprů spočítáno na prstech jedné ruky tak mne honba za K70 do udírny docela i přešla a nechám to na náhodu.
Lovím letos již docela často s kukuřicí mimo háček, povedl se i úspěch na peletky.
Takže shrnuto kaprařina přispěla k rozšíření pestrosti mého loveckého repertoáru, za což jí patří dík při mojí oblíbené činnosti odkaprovávání našich vod.
Doufám, že se někdy doučkám i oněch zatracených otravných 50-65cm cejnů, a další trofejní plevele(tloušťi 50+ ..) která wostré kapraře obtěžuje při jejich honbě za nejtluščím kaprem planety.
Ke kaprařům(WaM) jako takových chovám zvláště hlubokou osobní zášť(vadí mi projevy životního cyklu kaprařů) , jinak kapra mám rád.
Nový pokusy s kuličkama jsem prováděl loňskou sezónu s motivací konečně lapnout velekapra do udírny. Patřičně našprtán informacemi z nepřátelského tábora se mi na druhé vycházce na jeden prut věnovaný experimentu oběsil konečně první kapr( měl plných 37cm- nejmenší kterého jsem za dlouhou dobu chytnul), montáž klasiké krmítko, PVAčkem několik peletek a kuliček, trochu zakrmit.
První opravdový úspěch na bojlíz přišel ke konci těžby násadáků(angličák + kukuřice/rohlík), kdy jsem měl pěkně rozkrmený flek a občas přihodil hrstku kuliček. V den Dé mi na prut s angličákem s malým bojlíz(12mm sweetcorn) zabraly tři kapři(35 47 a 52cm) , dalšího pěkného kapra jsem lupnul na již inovovanou montáž napevno se samosekem a 4mi zrnky kuku mimo háček a zároveň jsem byl zklamán změnou zdolávávání(kdy jsem daného 55cm kapra vysmýknul na 0,30mm vlasec z vody jako plotici. Jelikož u nás v rybníku máme velkých kaprů spočítáno na prstech jedné ruky tak mne honba za K70 do udírny docela i přešla a nechám to na náhodu.
Lovím letos již docela často s kukuřicí mimo háček, povedl se i úspěch na peletky.
Takže shrnuto kaprařina přispěla k rozšíření pestrosti mého loveckého repertoáru, za což jí patří dík při mojí oblíbené činnosti odkaprovávání našich vod.
Doufám, že se někdy doučkám i oněch zatracených otravných 50-65cm cejnů, a další trofejní plevele(tloušťi 50+ ..) která wostré kapraře obtěžuje při jejich honbě za nejtluščím kaprem planety.
Ivo - Profil | Pá 13.7.2012 10:34:28 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Ty začátky byly většinou spojeny se stylem pokus/omyl. V té době bylo minimum informací o lovu velkých kaprů a já jsem osobně zpočátku příliš nevěřil něčemu, co je kulaté, tvrdé, páchne to a nelogicky to visí pod háčkem ..:-) Posléze se však projevila funkčnost této metody a na ty kaprařské začátky dodnes rád vzpomínám.
PaJaS - Profil | Pá 13.7.2012 10:25:56 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
S boilie jsem se poprvé setkal, když mi bylo asi 12 let. Tenkrát táta někde sehnal úplně jednoduchý popis složení směsi a protože před námi byla 14ti denní rybářská dovolená, na kterou jeli 2 rodiny, začalo velký koulení. Všechno hezky ručo fučo, "kuličky" + / - aspoň trochu stejně velký a kulatý a nezapomenout udělat dírku párátkem :-) Výsledkem byl asi 25 kg pytel žlutých a hnědých kuliček, který byly po uvaření a usušení tvrdý jak šutr. O nějaký vlasový metodě jsme věděli úplný prd, takže dostat je na háček nebo je k němu aspoň přidělat byl nadlidský výkon. U vody po cca týdnu vnazení začaly přicházet první záběry. Rána do prutu, zásek a většinou nic. Naučili se nám na to tloušti, kterých jsme ve finále i pár pochytali (většina kolem 40cm), kapr se na břeh nepodíval ani jeden. To byla na delší dobu moje první a zároveň taky poslední zkušenost s boilie. Pak jsem po něm začal opět pošilhávat, když jsem si koupil auto a mohl jezdit na ryby kam se mi a kdy se mi jen zachtělo. Informací už bylo povícero, tuhle na mě koukal z obrázku megakapr, támhle na mě koukal z obrázku megakapr a to by bylo, aby se na mě nepodíval i v reálu. Asi nemá význam se nějak moc rozepisovat ... úspěchy nevalné nebo spíš žádné, žádnej megakapr se nekonal a časem (spíš hodně rychle) mě to přestalo bavit. Další pokus přišel loni, tak trochu věčnej začátečník :-) Informací je ještě víc, megakaprů na obrázcích taky, výsledky stále nic moc, každopádně už na to mam úplně jinej pohled než dřív a jestli má jednou ten velkej kapr přijít, tak přijde. O to větší z něj budu mít radost.
Arsenal - Profil | Pá 13.7.2012 10:19:09
pepa-č >> Ten posl.odstavec,nedá mi reagovat.Musím říct,že máš pravdu.Tak to posl.dobou chodí a mně to taky vadí.Po krátky době jsem toho zanechal.Vyzkoušel,zažil neoslnilo mne to a hlavně už to nedělám a dělat nebudu.Technika lov na boilies nemůže za to,že někdo dělá to či ono atd jak píšeš.Hážeš všechny do jedného pytle.Dvě špičky vyčihlé z rákosu,sám,o mně neslyšíš,nevidíš.Pokud mne zaregistruješ a přijdeš na pokec,nepostavím se ti zády.
Tak beru já a vím že nejsem sám.
Tak beru já a vím že nejsem sám.
Netipa - poslední hrdina MRKu - Profil | Pá 13.7.2012 9:54:27
Arsenal >> Kaprařologie je věda o kaprařině. V podstatě se zajímám o kaprařinu po stránce spíš teoretický a hlavně filosofický.
Je potřeba vytvořit protipól té marketingové masáži a dopomoct těm zmatenějším si udělat vlastní názor a chytit se za hlavu. Kaprařina i kapraři musí být pod dohledem, musí je někdo korigovat, jinak úplně zvlčí
Je potřeba vytvořit protipól té marketingové masáži a dopomoct těm zmatenějším si udělat vlastní názor a chytit se za hlavu. Kaprařina i kapraři musí být pod dohledem, musí je někdo korigovat, jinak úplně zvlčí
PYTLAKS - Profil | Pá 13.7.2012 9:07:51
Červené karty: TeaPack
Čtenáři této diskuse také sledují
Carpkillerův lexikon montáží ...968
Filmy o kaprech na dlouhé zimní večery1423
Krátkodobá kaprařina x7086
Které Shimano Big Baitrunner LC - staré nebo nové????614
Boilie z Decatlonu4025
Shimano Big Baitrunner XT-A LC570
CcMoore a vše kolem něj3383
Dyje 5, 6, 7 - Mušov a Nové Mlýny - diskuse52696
United Kingdom Style!14262
Starbaits boilies krmenie1736
Živě na MRK.cz
Kde to žije - kaprařina
14:47Pruty Free Spirit - CTX vs. New E-Class 195
14:14Fanclub značky Shimano 10774
13:40Dalešice ?? 7419
13:23Servis shimano a náhradné diely 5
12:49Kyjský rybník, Džbán 49330
12:29Fox - není to předražené? 740
11:31Dolní Benešov 1523
9:33Solar titanium swinger 735
9:00Jakou návazcovou šňůrku 5
8:18Pevná montáž na kapry, rada 3
NeFlacarp - vše kolem značky 198
NeBMC FISHING GAME WINTER LUH Napajedla 1017
NeSportex competition nebo Greys gt2 44
SoPoložená, navazec s olovem, prosím o radu 20
SoFilmy o kaprech na dlouhé zimní večery 1423
Co je nového - kaprařina + obecné
10:26Bleskovka: Nahazování přes 2 pruty povoleno - severní Morava již nepovažuje pomocný prut za vyvážení nástrah
NeBleskovka: Vyšla nová kniha Řeka zázraků
PáBleskovka: Ryby mohou být závislé na antidepresivech a drogách, které se dostanou do vody. Mění jejich chování
. . . Článek: Rybář Jarmil Koloušek a MRK.cz - ukázka z knihy Netipy + soutěž
. . . Článek: Polední ryby nejsou náhoda
. . . Miničlánek: Závěr sezóny s osobákem
. . . Recenze: Nabíjecí čelovka Fenix HM65R
. . . Miničlánek: Karas obecný - pomozte najít lokality
. . . Video: Měření hloubky ze břehu
Akční nabídky
CHYTIL nové feederové směsiZa 99 Kč
FEEDER MIX - nová řada vnadících směsí v 5ti příchutích. Obsahují 10% drobných pelet s kukuřičnými vločkami. RIVER / DARK / SPICY / YELLOW / RED / 1 kg. NOVINKA na www.chytil.cz
Vlasec Fox Exocet Fluoro Orange Mono 1000mZa 440 Kč
Nízký průměr a poddajnost je ideální pro nahazování na velké vzdálenosti. Vysoce viditelná fluoro oranžová barva je nepřehlédnutelná jak v noci, tak i ve dne
Oznámení - kaprařina
Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.
Kalendář akcí - kaprařina
17.6.4 volná místa - CCAM Brodský...
19.6.Tešetická 66ka o 100...
20.6.Jednotlivci Tylovský rybník 10...
20.6.!!! uvolnilo se jedno...
20.6.friendly alko cup 2024 -...
21.6.SFCC Jezero Velká kopa 50h odhoz...
21.6.RCO cup Bohušice 21-23.6.2024
21.6.Obsazeno-Stonařovská padesátka...
21.6.2 volná místa CCAM Hruškov léto...
22.6.CT RETRO-OBSAZENO rybářské...
Doporučujeme e-shop
www.chytil.cz
Firma Chytil byla založena v roce 2000 a od té doby vyrábí nejrůznější návnady a nástrahy pro lov nejen kaprovitých ryb....
