Je rybářský řád zakletý myšlením z minulosti ?

24.4.2000 - Michal Kučera

Nová rybářská sezóna, s jejíž počátkem vstoupily v platnost i úpravy rybářského řádu (dále jen RŘ) pro tento rok, je již v plném proudu. Ten kdo doufal, že se něco změní k lepšímu a budou vyřešeny některé problematické vyhlášky a ustanovení, bude nejspíš zklamán. Nikdo asi nečekal přijmutí všech požadavků, které navrhovali rybáři, ale téměř nulová vstřícnost ze strany ČRS překvapila snad i ty největší pesimisty.

    Nepochopitelné je to zvlášť pro to, že současné znění některých pasáží je v přímém rozporu s tím, k čemu by měl RŘ sloužit - tedy k ochraně vod a jejich rybích obyvatel. Mám zde na mysli mimo jiné opětovné nezařazení speciálních saků mezi povolené prostředky k přechovávání ryb. Zeptám se zcela naivně. Zkoušel někdo z ústředí Rybářského svazu, jaký je rozdíl mezi rybou uchovávanou v tomto saku oproti klasickému vezírku, byť s kruhy ?!! Kdyby se tak opravdu náhodou stalo, byl by tento sak v RŘ uveden již dávno a jeho používání doporučeno s deseti vykřičníky.

    Zcela evidentní je nechuť přijímat nové trendy, směry a moderní výrobky vznikající právě v oblasti sportovního lovu ryb. Paradoxní na tom je, že tento vývoj v mnoha ohledech předběhl ideály rybářské etiky a mnozí rybáři se tak díky tomu k rybám i okolnímu prostředí chovají mnohem lépe, než jim předurčují všechny řády a ustanovení. Nemyslím teď jenom zastánce stylu "chyť a pusť", ale i všechny ostatní rybáře, kteří se snaží používat co nejsportovnější a k rybám co nejšetrnější metody lovu a náčiní a příkladným vystupováním při rybolovu vyjadřují svůj pozitivní vztah k přírodě. Přesto, podle hesla - co je nové, to je podezřelé a co je podezřelé, je nejjednodušší zakázat, snaha těchto rybářů přichází vniveč.

   Věřím, že v našich nejvyšších orgánech jsou zkušení znalci chovu ryb, ichtyologové i zasloužilí funkcionáři. Svazové povinnosti však zřejmě většině z nich znemožňují častěji docházet k vodě si zarybařit a vyznat se tak v problematice sportovního rybolovu. Nemohli by jinak vznikat, nebo stále přetrvávat takové neodborné vyhlášky a ustanovení, jejichž uplatnění v praxi je přinejmenším problematické a které daný problém víc komplikují než řeší. Jako příklad uvedu nové ustanovení o povoleném počtu trojháčků u woblerů (např. 11cm model z nejprodávanější řady Rapaly - Floating má 3 trojháčky) nebo o něco starší úpravu lovu na bójku. Balancování mezi zákazem a uznáním tohoto způsobu lovu vyústilo v šílený kompromis, kdy povolená maximální vzdálenost bójky od nastraženého prutu (25m) její použití na většině vod stejně znemožňuje.

   Doporučoval bych proto takovéto úpravy předem konzultovat s odborníky v příslušných odvětvích sportovního rybolovu. Pod slovem odborník by se měl skrývat znalec oboru, aktivní rybář, který se těší důvěře a je známý (např. svou publikační činností) široké rybářské veřejnosti. Pokud je mi známo, oblast muškaření je víc než dobře zastoupena panem Křivancem, ale přizváni by měli být i odborníci na přívlač, plavanou a v poslední době stále populárnější speciální lov trofejních ryb - kaprů, sumců či štik.

    Vrátím se zpět k požadavkům rybářů na úpravu RŘ. Tady musím říci, že ne všechny měly jednoznačnou podporu a ne všechny byly zcela reálné. Osobně si myslím, že např. k lovu na dírkách nemáme vhodné klimatické podmínky a jeho celoplošné povolení by přineslo víc utonulých rybářů než ulovených ryb. Také lov na tři pruty se mi v našich podmínkách zatím jeví jako nereálný. Většina revírů je pod silným rybářským tlakem a dost příznivců Petrova cechu je ostatním i sami sobě nebezpečná i s dvěma pruty. Na některých rozlehlých nádržích či tocích by se o tom však mohlo uvažovat.

    Některé požadavky ale měly mezi rybáři značnou podporu a rozhodně nebyly nereálné. O speciálních sacích jsem mluvil už v úvodu a tak se zmíním alespoň o nejdiskutovanějším požadavku, a to o 24 hodinového lovu. Proč není povolen, nikdo doposavad srozumitelně nevysvětlil a argumenty pro jeho zákaz zapadají spíš do kategorie špatných vtipů - přesto, jak jsem se dočetl, bylo nutné jednat nekompromisně zamítavě. Pokud se tedy argumentuje ztíženou možností kontroly pytláctví za tmy, měl by být zakázán jakýkoli lov po setmění nebo za zhoršených podmínek viditelnosti, neboť z tohoto hlediska není rozdíl mezi jedenáctou hodinou večer a druhou ráno. Slyšel jsem i názory, že ryby by se měly nechat alespoň na ty čtyři noční hodiny v klidu. Autoři tohoto nápadu zřejmě předpokládají, že ryby zároveň se setměním podstupují čištění zubů, oblékají pyžama a ulehají do podvodních loží, než je probudí svítání. Skutečnost je ale taková, že na našich většinou velmi rušných revírech se některé druhy ryb během dne mnohdy ukrývají před okolním ruchem a shánět potravu začínají teprve v noci, kdy u vody panuje klid. A tak jediný argument, proti němuž nelze nic namítat, je pravděpodobné snížení porodnosti v ČR následkem povolení nočního lovu, neboť někteří rybáři by pak trávili nejexponovanější hodiny namísto manželských ložnic na rybách !

      Ale teď vážně. Omezení doby lovu je nesmyslný přežitek, který sám o sobě nic neřeší. Navíc je i kontraproduktivní, neboť je prokazatelné, že nejvíc se pytlačí tam a tehdy, kde nejsou na blízku rybáři. Nevidím jediný důvod, proč stejně tak, jak byla letos na revírech územního svazu města Prahy zavedena povinnost zapisovat docházky na mimopstruhových vodách, nemohl být 24 hodinový rybolov zkusmo povolen na několika vytipovaných revírech a pak teprve hodnoceno, co to přinese v praxi.

     Je zřejmé, že při řešení takovýchto otázek převažují subjektivní náhledy nad objektivním posouzením problému. A tak stylem já v noci nechytám, proč by měli chytat ostatní vzniká mnoho nesmyslných zákazů. Stejná situace je i na regionální úrovni, kdy na mnoha revírech spravovaných MO ČRS je např. neopodstatněně zakázána přívlač, lov z lodě nebo zavážení. Snad jako pozůstatek bývalých časů se tu vžilo pravidlo, že nejjednodušším řešením problému je něco zakázat, nepovolit - ať už je to logické či nikoli.

   Bylo by možné jmenovat ještě mnoho sporných bodů, ale zabralo by to ještě mnoho stránek a navíc si nemyslím, že by je mohl jeden rybář všechny objektivně zhodnotit. Na druhou stranu by nebylo spravedlivé říci, že některá přijatá ustanovení RŘ z posledních let se zdařila a jejich uplatnění je přínosem. Mezi ně lze určitě zařadit zavedení povinnosti zapisovat ponechání ušlechtilé ryby ihned po ulovení, ustanovení týkající se úklidu místa a v neposlední řadě umožnění dětem do deseti let chytat bez příslušných dokladů na jeden prut dospělého. Na posledním příkladu je jasně vidět, kolik zbytečných potíží může vyřešit jedna promyšlená věta.

   Letošních změn nebylo na celorepublikové úrovni mnoho a tak jen krátce. Asi nejvíce zaujme ustanovení o kontrolních orgánech, kde je uzákoněno oprávnění Rybářské stráže nebo Policie při zjištění přestupku proti RŘ odebrat povolení k rybolovu. Pokud je to směrování ke snaze získat pro porybné statut veřejného činitele, pak myslím, že je to správný krok. Ve stejném odstavci se hovoří i o nutnosti mít na rybářském lístku fotografii k prokázání totožnosti. I toto ustanovení by bylo krokem vpřed, kdyby tento doklad zároveň platil jako průkaz totožnosti. Celé řady rybářů by mohly vyprávět, kolik komplikací jim přineslo neustálé přehazování “občanky” z rybářského ošacení do civilního.

   K některým změnám došlo i ve zvláštních ustanoveních územních svazů. K nejvýraznějším lze určitě zařadit zrušení všeobecného hájení na stojatých vodách JčÚS a ZčÚS. Je to zcela nepochybně pozitivní krok, neboť stávající jarní uzavření stojatých vod nemá (snad až na vyjímky) své opodstatnění. Doufám jen, že se k této iniciativě připojí od příští sezóny i ostatní územní svazy nebo bude uplatněna celosvazově. Nejprogresivnější úpravy vznikly na půdě JčÚS. Jako jediný našel odvahu pojmenovat echolot jako povolenou pomůcku k lovu, čímž předešel mnohým zbytečným komplikacím a jejich vlastníkům i prodejcům se tak značně ulevilo. Stejně chvályhodné je i celoroční hájení ohrožené parmy, zvýšení míry kapra nebo zavedení ročního limitu (1 kus) pro lov vzácné hlavatky. Stálo by určitě za zvážení zavést podobný limit (ca. 3 - 5 kusů) např. pro lov sumců na Orlíku. Do budoucna by to jistě přispělo k ještě větší slávě tohoto revíru.

      A tak závěrem si lze jen přát, aby při projednávání úprav RŘ na další období byla ze strany kompetentních orgánů ČRS projevena větší ochota naslouchat problémům rybářů, snaha neodmítat všechny nové věci bez jejich důkladného prozkoumání a větší vůle hledat řešení namísto neopodstatněných zákazů. Ze strany rybářů pak větší pochopení pro některé nepopulární kroky, které je nutné udělat k dosažení ještě lepšího stavu našich vod. Pokud se to podaří, myslím že spokojenost bude na obou stranách a na moji otázku z nadpisu zůstane pouze záporná odpověď.