Rybaření na mělčině v noci i ve dne

- Milan Tychler

Většina rybářů se snaží lovit ryby spíše v hloubce, protože jsou přesvědčení o tom, že na mělčinách nemají příliš dobré vyhlídky. Mají prostě nějak zafixováno, že velká ryba rovná se velká hloubka. Jsou proto spokojení tehdy, když nahodí do hlubší vody a pokud možno daleko. Pěkné ryby se však dají chytat i v mělčinách. Ono opravdu není důležité nahodit daleko a do hloubky, ale tam, kde ryby skutečně jsou nebo se tam v určitém období či čase pravidelně objevují.

Lov na mělčinách je samozřejmě spojený s obtížemi, protože ryby zde snáze vyrušíme. Navíc na mnohých vodách se ryby do mělčin odvažují až v noci, protože přes den jsou neustále rušeny. Je ale mnoho vod, kde se dá dobře lovit na mělčině i přes den, ovšem jen málokdo je ochotný lovit v půlmetru vody, protože tomu prostě nevěří.


Nejdřív je třeba prověřit hloubku

Pozdní jarní a letní dny jsou přesně tou dobou, kdy bychom se měli zaměřit právě na mělké oblasti. Já se k nim obracím v dobu, kdy se začnou objevovat kapři a amuři pravidelně na hladině. V tu chvíli je jasné, že jim vyhovuje teplota vody pod hladinou, a pokud se pohybují pod hladinou, jsou stoprocentně i na mělčinách, protože tam je teplota vody podobná, a navíc je tam potrava. Jakmile se objeví ryby na hladině, mnoho rybářů říká, že neberou. Jak by mohly, když jsou u hladiny, kdežto nástrahy rybářů jsou položené na dně?! V tu chvíli se uplatňují takové metody, jako je zig-rig, a také jednoduchý lov na mělčinách.

Spousta rybníků, rybníčků, starých pískoven i přehradních nádrží má mělké zóny a všelijaké zátoky, kde se hloubka vody pohybuje sotva okolo jednoho metru. Mohou to být plochy poměrně rozsáhlé, ale někdy stačí najít i nějaký kout, velký třeba 10 x 10 metrů, a už i to stojí za to se o něj zajímat.


Nejjednodušší způsob je marker nebo splávek

Na jedné z vod, kam chodím, je taková zóna, která má tak dvacet na dvacet. Rybáři chytají všude možně, ale tato část je po celý rok prakticky nedotčená. Je to taková maličká zátoka a není u ní jediné vyšlapané místečko. Časem obrostla houštím a v jedné části navíc leží spadlá olše. Je to místo, kde se ryby od prvních teplých dnů zdržují a vyžene je až podzimní chlad nebo trvalejší špatné počasí. Rybáři k tomuto místu ale pro jeho malou hloubku prostě nemají důvěru. Občas to tu někdo prohodí třpytkou a to je vše. Původně jsem si tu chtěl v houští udělat místečko, ale nakonec jsem to vzdal. Jen bych to místo prozradil. Usazuji se proto vždycky jen co nejblíž, a když to jde, tvářím se, že chytám někde úplně jinde. Rybáři se tomuto místu a jeho okolí celkem vyhýbají, i cestička vede dál od břehu, takže mi to jde celkem snadno.


Teď je třeba nakrmit

Když se letos objevily na hladině první ryby a počasí slibovalo pár pěkných dnů, hned jsem začal plánovat svůj první lov na mělčině. Bude to odpoledne, a pokud to bude přes den dobré, zůstanu ještě trochu déle a zkusím to i za tmy.


Tohle ryby přiláká vždycky

Odpoledne šlapu na místo a první, co dělám, je důkladné proměření hloubky. V nejhlubším místě, kde bych chtěl lovit, je sotva metr. Čím blíže k jakémukoli břehu, tím méně vody. Nemám v úmyslu nabízet své nástrahy nijak hluboko, a proto posouvám krmné místo trochu vlevo, blíž ke břehu. Spokojím se s hloubkou 75 cm. Je to hloubka totožná s vrstvou, v jaké se ryby v současné době pohybují i uprostřed tohoto jezera. Chytat budu asi patnáct metrů od břehu, abych si ryby svou činností zbytečně neplašil, a první, co udělám, je samozřejmě nakrmení. V kbelíku mám směs pelet s kukuřicí zalitou posilovačem CSL. Pro začátek postačí čtyři lopatky.


Trochu nezvyklé, ale funguje to skvěle

Mám v úmyslu se především bavit, a tak připravuji dva proutky, jeden na položenou a jeden se splávkem. Na položenou budu chytat s trochu selektivnější nástrahou, což je v mém podání obvykle peleta kombinovaná s  kouskem plovoucího boilie, a pod splávek půjde kukuřice nebo rohlíček. Tady není moc plotic ani cejnů, spíše větší karasi, a tak to není velký problém. Jinde bych to musel řešit jinak, protože neustálé zdolávání malých ryb bych si na tak mělkém lovišti dovolit nemohl. To bych si větší ryby určitě vyhnal. Po nějaké půlhodince příprav konečně nahazuji. Mírný teplý větřík pofukuje směrem do zátoky, což není špatné, a ještě lepší je, že široko daleko nikdo není. Rybáři se začnou scházet až tak okolo čtvrté, takže mám před sebou ještě víc než dvě hodinky klidu.


Karasů jsou tu spousty

První záběr přichází velmi rychle a je to samozřejmě na rohlík. Splávek bez varování skočí pod vodu a míří rovnou k potopeným větvím. Musím se do proutku skutečně opřít, abych rybu podržel před překážkou, a daří se mi to. Otáčím ji na volnou vodu a za chvíli je v podběráku šupináč dlouhý tak pětačtyřicet. Hezký kapřík na začátek. Pouštím ho, a než nahodím, letí do vody malá lopatka krmení. Na splávek jsem očekával něco menšího, ale kapřík samozřejmě nevadí. Než se dá do pohybu vlasec na druhém prutu, chytím pět celkem pěkných karasů.


Línek je vždy vítaný host

Ryba, která zabrala na kombinovanou nástrahu, kupodivu nemíří do větví, ale na volnou vodu. Plave pomalu, rozvážně a vůbec nespěchá. Trochu tedy přidržím vlasec, ale to jsem si dal! Rybu jako by šídlem píchl. Hned tah povoluji a nechávám ji chvíli jet, než zase maličko přitvrdím. Teď už se poddává a víc vzdoruje, až když ji mám pod nohama. Klidně jezdí zprava doleva, a když už toho má dost, nechá se v klidu podebrat. Hezký kapřík okolo šedesáti centimetrů. Tak honem zase maličko dokrmit, protože ryby tu evidentně jsou.


První kapr je tady

Pár následujících hodin už chytám jen karasy a menší kapříky, zhruba okolo míry, a jednoho línka. Všechny záběry mám na splávek. Těžko říct, co je příčinou. Možná jsem větší ryby vyplašil, možná tu nejsou. Mezitím přišlo několik rybářů, všichni jsou na protější straně, ale moc pozornosti jim nevěnuji. Abych místo uklidnil, stahuji splávek a prut převazuji také na položenou a stražím na něj rovněž peletu s plovkou. Za chvíli se bude stmívat a já chci být připravený na noční lov.

Někteří rybáři odešli, dva přišli a také se chystají na noční lov. Jednoho z nich znám. Ten sem přišel na úhoře. S prvními teplými dny po nich vždycky jde a tohle je jeho oblíbené místo. Měl bych to také zkusit, ale dnes ne. Dnes mě zajímají jiné ryby. Klidně sedím, a než padne úplná tma, mám dva záběry. Jedna ryba mi padá krátce po záběru, ale druhou úspěšně zdolávám. Je to zase taková ta klasická pěkně stavěná šedesátka. Když rybu pouštím, něco se děje na druhém prutu. Vlasec se jemně napíná a zase povoluje. Pak klesne signalizátor asi o dvacet centimetrů a zase pomaloučku stoupá. Přiseknu a následuje blesková jízda. Naštěstí míří ryba na volnou vodu. Nedá moc práce ji zdolat. Patří přesně do kategorie těch předešlých.


Mělčiny jsou prima

Pro dnešek končím. Pobavil jsem se skvěle, a přestože mnoho mých kolegů tvrdí, že ryby neberou, já jsem spokojený. Nakonec ale musím uznat, že mají pravdu. Neberou. V tento čas a na této vodě skutečně na hloubce neberou.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (4 reakce)

Přečteno: 7 635x
Průměrná známka: 1.03