Rybaření s wobblery imitujícími hmyz

- Milan Tychler

Když jdu po jakémkoli mostě nebo lávce přes vodu, vždycky se zastavím. Sleduji alespoň chvíli hladinu a pátrám po rybách. Na známých místech už vím, kam mám svou pozornost zaměřit, protože ryby mají vždy svá oblíbená místa. Obyčejně se okolo mostu prohání tloušti a nějaká drobotina. Na větších vodách se ale dají zahlédnout i větší ryby. Někde jsou to boleni, jinde parmy a na velkých řekách postávají za pilíři mostů i kapři. Bývají mezi nimi pořádné kusy a je radost na ně pohledět. Často je tam chodí lidé krmit pečivem.

Vždycky, když se mi takový pohled naskytne, dostanu chuť vyrazit někam na ryby. Je spousta míst, kde se ryby krmí u hladiny, a mě záběr na hladině vždycky fascinuje. Na stojatých vodách rád chytám na hladině amury i kapry a na vodách tekoucích mě nesmírně baví chytat pod hladinou boleny. Ovšem úplně nejraději chytám při hladinovém lovu na maličké plovoucí wobblery představující všelijaké mouchy, včely a další hmyz.


Mám připraveno na tlouště

Není to úplně snadné, protože ryby lovící u hladiny dobře vidí, a pokud se jim na vaší nástraze něco nezdá, ani si jí nevšimnou. Musíte se pak hodně snažit a použít veškeré rybářské umění, abyste s takovou nástrahou dokázali ryby přelstít. Na druhou stranu už se mi mnohokrát stalo, že pěkná ryba zaútočila na nástrahu, kterou jsem prostě jen táhl vodou bez zbytečných parádiček.

Nejčastěji takto lovím tlouště. Někdy jsou divocí, někdy po čertech opatrní a docílit záběru je téměř nemožné. Na hmyzí wobbler rád skočí i okoun a samozřejmě pstruzi. Na své hmyzí potvory, jak jim říkám, jsem dostal i boleny, jeseny, kapry a na ty nejmenší zabírají i perlíni a velké plotice. S těmito nástrahami je skutečně zábava, a pokud jste příznivci lehoučké přívlače, můžete s nimi strávit neuvěřitelně příjemný den.


Tihle z pískovny jsou pořádně mazaní

Nástrahy jsou to malé. Tělíčko obyčejně nepřesahuje délku tří centimetrů a hmotnost je také velmi malá. Některé nástrahy nemají ani gram. Je tedy jasné, že abyste je nahodili na patřičnou vzdálenost, musíte použít odpovídající náčiní. Lehoučký proutek a slabé vlasce jsou v tomto případě naprostou nutností. Jinak to prostě nejde.

Pokud si chcete takový lov vyzkoušet, s výběrem loviště si nemusíte dělat velkou hlavu. Uspět můžete na jakékoli vodě. Já mám rád lov na malých tekoucích vodách, ale klidně budu prohazovat i pobřežní zóny pískoven, rybníků, přehrad a jezer. Tam všude létá hmyz a padá z pobřežní vegetace do vody. Ryby to vědí a čekají. Proto je lov v těsné blízkosti břehu a pod stromy s těmito nástrahami často úspěšný.


Moje oblíbená vosička, nebo spíše sršeň

Kdysi jsem chodil s feederem na jednu pískovnu na kapry. Na té vodě už se padesát let netěží. Není to velká voda a má jen nějaké čtyři hektary. Je tu pár míst, kde jsou břehy hodně vysoké, a když jdete po břehu, máte tudíž velmi dobrý přehled o tom, co se děje na hladině pod vámi. Samozřejmě mi nemohlo uniknout, že se tu čiperně prohání docela slušní tloušti. Jenže tyto ryby jsou mazané a já nevím o nikom, kdo by tu tlouště chytil, ať náhodně, třeba na plavanou, nebo cíleně na přívlač. Stačí rychlejší pohyb a tloušti bleskově mizí v čistých vodách pískovny. Za chvilku se ale vrátí a zase šmejdí za potravou. Kdysi jsem zůstal ležet na břehu a chvíli je pozoroval. Proháněli drobný potěr a pásli po jakémkoli hmyzím soustu. Jakmile něco cvrnklo o hladinu, už tam některý z nich byl a slídil po okolí. Uzrálo ve mě rozhodnutí, že se o některého z nich pokusím.

Lovit ze břehu je tu nemožné. Ryby vás zahlédnou dříve než vy je, ale za nízkého stavu vody se dá slézt k vodě a jít podél břehu. I tak však musíte být velmi opatrní. Štěrk pod nohama chrastí a ryby o vás dobře vědí. Vypozoroval jsem, že nejaktivnější jsou tloušti brzy ráno a za sluníčka. Přes den je můžete také bez problémů vidět, ale to už jsou mnohem mnohem opatrnější. Proto volím pro svůj lov ranní hodiny.


I okouni si dají říct

Sotva se rozbřeskne, jsem na nohou a spěchám k vodě. Nemám to daleko a je všední den, což je dobře, protože mě nebude nikdo rušit. Tedy doufám. A skutečně – u vody nikdo není. Kapraři mají dnes pauzu. Rychle popadám proutek, krabičku s nástrahami a hurá k vodě. Na příhodném místě slézám ze břehu dolů. Od místa, kde hodlám lovit, jsem nějakých padesát metrů. Šourám se krůček za krůčkem. Držím se u břehu, aby ryby nemohly tak snadno zahlédnout mou siluetu, a držím se při zemi. Chvíli trvá, než se dostanu tam, kam chci, ale tady se nemůže hledět na čas. Na prvním místě je opatrnost, jinak lov skončí ještě dříve, než začal.


Na tak malou nástrahu je třeba jemné náčiní

Nahazuji vkleče. Z tohoto úhlu nevidím, jestli tu ryby vůbec jsou, a tak chytám naslepo, ale to je jedno. Nejdříve vedu nástrahu co nejblíže u břehu. Vedu ji hodně pomalu a mírně s ní chvěji. Okolo ní se rozbíhají malé kroužky. Vedení musí být velmi jemné. Divoké zmítání nástrahy by tlouště zcela jistě vyplašilo. Nástraha se musí chovat jako hmyz, který spadl do vody a snaží se buď vzlétnout nebo se dohrabat ke břehu.


Ve vodě se s nimi musí pracovat jemně

Na první pokus se nic neděje, ale zahlédl jsem, jak se tři metry od břehu vydula voda a pak se tam objevil malý vír od ocasní ploutve. Nějaká ryba něco sebrala na hladině. Druhý hod směřuji do těch míst. Nástraha ťukla o hladinu. Rovnám vlasec, a jakmile nástrahou pohnu, přichází záběr. Nic divokého. Nejdříve se vyduje voda za nástrahou a pak nástraha jednoduše s tichoučkým srknutím mizí. Přiseknu a nastává tanec. Teď už mohu klidně vstát, protože jestli tu byly i další ryby, jsou už jistě v trapu. Proutek se ohýbá a ryba hledá záchranu v hlubší vodě. Dno tu poměrně strmě padá do čtyř metrů. Nechám rybu, ať přes brzdu jede. Ono, s tenkým vlascem si také člověk o mnoho více ani dovolit nemůže. Když prstem na cívce ruchu zvýším tlak, ozve se ryba na konci vlasce vzteklým škubnutím. Nicméně pomalu a jistě ji táhnu zpět k sobě. Pomalu, nespěchám.

Už vidím v čisté vodě dlouhé válcovité tělo tlouště. Jeho ploutve svítí čistou červení a zlaté šupiny na bocích jsou v tmavém rámu jako zrcátka. Pěkná, zdravá ryba. Nástrahu má zaseknutou v koutku velkých úst. Teď táhne stranou a snaží se unikat podél břehu. Jen klidně držím proutek a kontroluji situaci. Tady nejsou žádné překážky a ryba by mi mohla uniknout jen tak, že by si vytrhla háček z tlamy. To se samozřejmě může stát. Nástraha je malá a stejně tak i trojháček na ní. Navíc nemá protihroty. Kdyby tloušť, tak jak to oni umí, udělal v hlubší vodě rychlý kotrmelec, mohl by se nástrahy snadno zbavit. Proto ho nechci nijak provokovat a počínám si tak klidně, jak to jen jde.


Tloušti šmejdí u břehu

Přitáhnu tlouště pod nohy na mělčinu. Jakmile se dotkne břichem dna, položí se rezignovaně na bok a klidně leží. V rychlosti k němu přiložím proutek, na kterém mám značky, a zjišťuji, že má šestačtyřicet centimetrů. Není to žádný rekord. Chytil už jsem větší tlouště, ale na této vodě je to ryba hodně cenná, protože se neloví snadno. Beru do prstů nástrahu a ta vypadne tloušti z tlamy téměř sama. Kdybych tuhle rybu utrhl, stačilo by jí jediné škubnutí hlavou, aby se nástrahy zbavila. Beru tlouště do rukou a kousek popojdu, abych ho dostal do hlubší vody. Odplouvá pomalu a rozvážně do hlubiny a možná přemýšlí o tom, co se to vlastně stalo. Přecházím na jiné místo, kde chytám jednoho menšího tlouště, a pak už nic. Tloušti mi dali pro ten den sbohem.

Stejným způsobem jsem na pískovně chytal ještě několikrát a dostal na různých místech dva krásné kusy. Pak už jsem je ale až do konce roku ani nezahlédl. Na podzim jsem na hmyzí potvůrky pochytal hromady okounů, na řece jsem se také pěkně zabavil, ale skutečnou výzvou je pro mě stále voda stojatá. Uvidíme, jestli budu mít letos štěstí i na větší kus. Oni tu jsou.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (8 reakcí)

Přečteno: 4 370x
Průměrná známka: 1.04