Dokud ho neutrhnu aneb rybaření s tupým háčkem

- Milan Tychler

Čas od času zaznamenám nějakou diskusi o háčcích. Probírají se v ní tvary, značky, většinou to, jak se pokazila kvalita, a také se čas od času někdo zeptá, zda je dobré háčky dobrušovat, anebo je lepší je prostě zahodit a uvázat si nový.

Názory se samozřejmě různí, ale většinou se diskutující a rádci kloní k tomu, že háčky nebrousí a mění je za nové. Dělal jsem to také tak, ale pak jsem si pořídil několik brousků a háčky měním méně často než dřív. Často totiž stačí ostří jen trochu poopravit a háček je v pořádku.


Ostrost háčku často rozhodne o tom, zda rybu chytíte, nebo ne

Kdysi jsme s háčky doopravdy chytali až do té doby, dokud jsme ho někde neutrhli. Někteří rybáři to tak dělají dodnes. Zčásti to bylo z šetrnosti a zčásti i z určité nevědomosti a také proto, že jsme před lety nepoužívali metody nastražení nástrah mimo háček. Proto i s háčkem, který nebyl jako jehla, se dalo docela dobře zaseknout. On i docela tupý háček vjede do rybí tlamy, nebo třeba i do prstu, jedna dvě, když se s vlascem pořádně cukne. Ovšem i v případě, že dáváte nástrahy přímo na háček, je ostrost háčku třeba pravidelně kontrolovat. Když nastražujete těsto nebo třeba pečivo či zrnka měkké kukuřice, tupého háčku si ani hned nevšimnete. Když ale napichujete masné červy, poznáte hned, jak háček drhne. Když lovíte někde na štěrkovém dně nebo mezi kameny nebo zaseknete rybu do tvrdého, může být háček tupý i po několika málo nahozeních.


Brousky používám na poopravení hrotu

Všiml jsem si toho už jako malý kluk, když jsem chytával se splávkem v řece Moravici. Mou velmi častou nástrahou totiž byly larvy chrostíků. Ti měli kůžičku jemnější než masní červi a tupý háček je prostě trhal. Už tenkrát jsem proto nosil v brašně jemný karborundový brousek, se kterým jsem špičku háčku opravoval, a háčky jsem měl hezky zapíchané v korkové zátce, abych jejich hroty ochránil. Tenkrát nepřicházelo v úvahu, že bych háček prostě vyhodil. Později, když už nebylo tak obtížné háčky shánět, už jsem malé háčky nebrousil. Malý brousek se ale objevil v mé výbavě znovu ve chvíli, kdy jsem začal závodit, protože když šlo o čas, jemné poopravení špičky bylo vždycky rychlejší než výměna návazce.

Malé háčky z tenkého drátu se samozřejmě otupí snadněji než háčky velké a pravda je, že jsem u nich ostří nikdy tak bedlivě nehlídal. Tedy až do té doby, než jsme začali chytat s nástrahami umístěnými mimo háček. Při tomto způsobu lovu je totiž ostrý háček velmi důležitou, ne-li tou nejdůležitější součástí lovné sestavy vůbec. Pokud se volný háček sám přímo nepřilepí k rybí tlamě, pak nezaseknete. Pokud tedy ryba nenasaje nástrahu s velkou důvěrou.


Tyto háčky musí přímo lepit

Jen málokdy můžete pozorovat kapry při tom, jak se krmí. Kdysi panoval takový názor, že v podstatě každý kapr, který nasaje nástrahu umístěnou mimo háček, je vlastně chycený. Ale není to tak. Na internetu si můžete najít množství videí, která ukazují opak. Ani když ryba opakovaně nasaje nástrahu, nemusí to znamenat, že ji chytíte, a dokonce ani nemusíte zaznamenat záběr. Příčin může být více, ale jednou z nich, a podle mě velmi důležitou, je právě ostrost háčku.

Mít háčky naprosto perfektní mě ale nenaučil lov se splávkem, se kterým jsem jako kluk začínal, nýbrž přívlač, když mi pstruzi z tupých trojháčků padali, a vše dovršil lov kaprů na boilie a samozřejmě i feeder. Kamarádi, kteří se zabývali lovem velkých kaprů dříve než já, mi vždycky říkali, že je při takovém lovu výhodnější používat velké zátěže, protože ty přidrží háček v kapřím pysku snadněji. Rozhodně je v tom kus pravdy, ale já nemám příliš velké zátěže moc rád, a už vůbec ne při lovu s feederovými pruty, protože pak mi kvůli velké zátěži a menším háčkům ryby dost padaly. Proto jsem se vždycky víc než na hmotnost zátěže soustředil na to, abych měl koncovou sestavu co nejchytlavější a háček prostě dokonalý, i když je to trochu složitější než dát prostě do klipu pořádné olovo. Těžké je pak problém, který někteří rybáři řeší použitím takového, jaké po zaseknutí z klipu vypadne. To mi ale nepřipadá jako příliš šťastné řešení.


Háček s komolým ostřím se tak snadno neotupí

Na trhu je spousta háčků na kapry. Někteří rybáři mají své oblíbené a prakticky je nemění, jiní stále hledají a stále nejsou spokojení. Abych pravdu řekl, já háčky také příliš neměním a proč taky, když s nimi nemám problém. Jsou háčky, které se vám po vytažení z krabičky budou přímo lepit na prsty, jiné tolik ne, ale jejich ostří zase bude odolnější vůči otupení, jelikož trochu víc komolé, a ne jehlové. Nevím, jestli jsem to správně nazval, ale snad si rozumíme. Takové háčky se v podstatě nedají dobře dobrousit. Byla by to přímo hodinářská práce. A proto i já takový háček, když se opravdu otupí, raději vyměním. Pokud se ovšem nerozhodnu přebrousit ho na „jehlu“. Párkrát jsem to zkusil a docela se to povedlo. Rychlejší je však samozřejmě vyměnit návazec. Tedy, máte-li ho připravený. Háčky s jehlovým ostřím jsou fajn, ale jsou náchylnější na otupení. Proto ostrost kontroluji před každým novým nahozením a po chycení každé ryby. Mám-li pochybnosti, pár tahů jemným diamantovým nebo karborundovým brouskem to obvykle spraví.

Obecně ale mohu říct, že mnoho rybářů to neřeší a o své háčky se prakticky nestará. Hovořím tu o „běžných“ rybářích, nikoli o specialistech na lov kaprů, kteří mají myslím v této věci celkem jasno. Ti po lovu kaprů nechávají své návazce s háčky na prutech a prostě je po lovu strčí do obalu a hotovo. Přitom by stačilo na hrot háčku třeba navléknout kousek bužírky nebo gumovou zarážku „myší bobek“, které by hrot bez problémů ochránily. Brousek v jejich výbavě nenajdete. Často se pak stává, že tupý háček se správně nezapíchne a ryba po záběru z háčku spadne. Rybáři potom hledají příčinu všude možně, hlavně v tom, že ryby berou opatrně, ale že mohou mít tupý háček, to je vůbec nenapadne. Raději budou převazovat sestavy a vymýšlet všelicos jiného, než by se podívali na háček. Hledají složitosti a přitom je příčina celkem banální. Já kontroluji háček okamžitě, a teprve když seznám, že je v pořádku, hledám příčiny i jinde. Často je příčinou i jen to, že je potřeba háček o maličko větší.


Tento typ ostří je náchylnější na poškození

Chytal jsem kapry v Moravě a už druhá ryba mi z háčku hned po zaseknutí spadla. Vždycky to byla parádní jízda, ale jakmile jsem zvedl prut z vidliček, vždycky jsem rybu na prutu jen na vteřinku pocítil, a byla pryč. Hned napoprvé kontroluji háček – je v pořádku. Taková věc se může stát, ale když už je to podruhé, někde je rozhodně chyba. Proto hned nenahazuji. V zásobníku najdu stejný návazec, ale s maličko větším háčkem stejného tvaru. Ostří se zdá být v pořádku, když se na něj podívám, ale když po něm přejedu prstem z obou stran, řekl bych, že na jedné straně maličko drhne. Beru tedy na pomoc sklo a opravdu je to tak: stačí však jen jediné pohlazení jemným brouskem a je to v pořádku. Nahodím a čekám sotva dvacet minut, než se špička prutu mohutně ukloní a ryba zase jede. Používám zátěž o hmotnosti 40 g, a tak nespoléhám na to, že už háček pevně vězí v rybím pysku a zlehka přiseknu. Odpovědí je jen ohnutý prut a cvrkot brzdy navijáku. Tentokrát už kapr neunikl…

Na ostrost háčků je třeba si dávat pozor hlavně tam, kde je tvrdé dno, tedy většinou v řekách. Na rybnících, kde se loví spíše v nánosech jemných sedimentů, situace tak kritická není. Rozhodně má ale smysl po lovu návazce z prutů sejmou a uložit je do zásobníku nebo hroty háčků vhodným způsobem ochránit. Chybu dělají i ti, kdo háčky po nákupu prostě volně sesypou do krabičky, kde se háčky mohou volně pohybovat. To už je lepší nechat je v původním balení. Kvalitní háčky jsou dnes balené v krabičkách, kde je každý háček samostatně, což je ideální. Lze teké využít magnetickou krabičku, ve které se háčky nemohou pohybovat. Možností, jak ochránit hroty háčků je spousta, a přesto stále u vody vidím rybáře, jak vybalují prut a háček mají zeseknutý v obalu. Přitom je to tak jednoduché.


Takhle vypadá ideální ochrana háčků

Přes to všechno se vždycky najde někdo, kdo řekne, že nebrousí. Já to vidím tak, že maličko poškozené ostří napravil lze, ale udělat z úplně špatného háčku, tedy tupého, stejně dobrý jako nový, to dost dobře nejde. A nebo jen velmi krátce. Takové ostří se otupí ještě rychleji než to původní, a navíc udělat dobré ostří se neobejde bez kvalitních nástrojů, svěráčku, lupy a pevné ruky. Vždycky bude na každém, jak se k tomu postaví. Někdo to řeší tak, jiný onak. Ve finále pak jde o to, jak jste s čím spokojení, jaký máte pocit a zda tomu, co děláte, skutečně věříte…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (4 reakce)

Přečteno: 7 892x
Průměrná známka: 1.21