Mýty starých rybářů při lovu candátů

- Jan Molnár

Když mi v dnešní době někdo řekne, že jde na candáty, ihned předpokládám, že jde vláčet. A není divu. V posledních letech se chytání candátů na přívlač opravdu rychle rozvinulo. V podstatě každý, kdo dravce chytá, se alespoň jednoho tohoto „rytíře našich vod“ přelstít na přívlač pokusil. A to i rybáři, do kterých bych to nikdy neřekl. Z vyvláčeného candáta mám také mnohem větší radost, než když ho chytím jiným způsobem. Věřím, že to má většina rybářů podobně. Po vytažení nástrahy nade dno čekáte, až spadne zpátky na ,dno a vtom to přijde! Krátká razantní rána do prutu, která se prostě nikdy neomrzí. Přívlač je také mnohem méně časově náročná. Když máte čas si na dvě hodinky zajít k vodě, není nic jednoduššího než vzít jeden prut, pár nástrah a prostě jít a zkusit nějakého candáta takzvaně „trefit“. Chytání candátů na přívlač se stalo velkým trendem a dnes už tak chytá většina rybářů.



Co ale chytání candátů postaru. Když mě rybáři lovící na přívlač zahlédnou, jak jdu na candáty s rybičkami, začne mnohdy zajímavá debata o tom, jestli je to v dnešní době vůbec etické. Při představě, že vedle mě někdo přijde, nahodí rybičku a já budu svědkem toho, jak si po záběru zapálí cigaretu a chlubí se na celý rybník, že má záběr, rybu pak nechá takzvaně „zažrat“ až do jícnu a teprve po dokouření cigarety se odhodlá rybu seknout, to si pak si pomyslím to samé.

Trávím u vody opravdu spoustu času, téměř každý den. Za tu dobu jsem ohledně candátů vypozoroval zajímavou věc. Rybáři mají někde v podvědomí zakódováno, že při lovu candátů na rybičku nemůže žádný ulovený candát přežít. Proč by nemohl? Samozřejmě že může. Bohužel v minulosti se mezi rybáři podobné hlouposti šířily nezastavitelnou rychlostí. Vyslechl jsem si opravdu absurdní názory. Jeden rybář mi například tvrdil, že podměrečného candáta přitáhne ke břehu a vlasec odstřihne bez ohledu na to, jestli je háček na kraji a jde bez jakékoli újmy vyntáhnout. S údivem jsem se ho zeptal, proč to tak dělá. Odpověděl, že když na candáta sáhne, zaplísní ho a ten uhyne. Samozřejmě je každá ryba více či méně citlivá na manipulaci mimo její přirozené prostředí, rozhodně však nevidím důvod, proč si ruku nenamočit, candáta háčku zbavit a bez problémů ho zase pustit.


Zadní swinger je k vidličce přidělaný stejně jako klasický přední swinger.

Před špičkou prutu kousek polystyrenu a na odklopené cívce zátka od piva… Touto metodou nás učili chytat candáty už naši dědové. Učili nás, že candát je velmi opatrná ryba, rybku uchopí opatrně do tlamy a odjede s ní pryč. V ten okamžik se rybě nesmí vystavit sebemenší odpor, jinak nástrahu vyplivne. Po chvilce se candát zastaví a rybku polyká. Poté se znovu rozjede a v té chvíli by měl přijít zásek. Ano, s tímto postupem je šance na chycení ryby opravdu největší. Bohužel, ne vždy chytíme tak velkou rybu, jak si představujeme. Přesně kvůli tomuto takzvanému „zažírání“ poškodíme spoustu menších ryb, a to nejen candátů. Jistě, pokud si chceme většího candáta přivlastnit, je už celkem jedno, jestli má háček na kraji, nebo ne. Ovšem candátů, kteří měří sotva čtyřicet centimetrů, je velká škoda.


Malého candáta můžete bez problémů pustit.

Jak tomu tedy předejít? Nejdůležitější je správně načasovaný zásek. Po mnoha a mnoha experimentováních se správně načasovaným zásekem, velikostí sousta, velikostí háčku a dalšími detaily jsem došel k jednoznačnému závěru. Candát z 99 % nástrahu nasaje ve vteřině dostatečně hluboko na to, aby bylo možné zaseknout téměř okamžitě. Další čekání je zcela zbytečné. Představte si, že chytáte candáty na přívlač. Je samozřejmé, že při záběru neodklopíte cívku a candáta nenecháte s nástrahou odjet několik metrů. Sekáte okamžitě. Zkuste si tohle uvědomit i při chytání na rybičky a budete mile překvapení. Jestliže vám ryba vymotá několik metrů vlasce z navijáku a vy ji stejně nezaseknete, mohu vás ujistit, že jste neměli záběr od candáta, ale nejspíš od úhoře. Úhoř je v tomto ohledu tak trošku záhadná ryba. Někdy ani nevíte, že se o nástrahu zajímal, a při přehození prutu má háček až v jícnu, jindy s nástrahou peláší klidně dvacet metrů pryč a stejně ho nezaseknete. Při okamžitém zasekávání se občas stane, že nějaký záběr nezaseknete a vytáhnete rybičku pokousanou. Nic si z toho nedělejte. Právě jste měli záběr od malé štiky nebo candáta. V případě většího candáta háček v naprosté většině sedí a jde bez potíží vytáhnout.


Zadní swingery držící vlasce.

Jako signalizátor záběru se dá použít mnoho věcí. Stačí obyčejné čihátko mezi očka prutu, dobře také poslouží čihátko před špičkou prutu. Já jsem si oblíbil elektronické signalizátory záběru, a to nejen kvůli nočnímu chytání, ale proto, že také přes den můžete daleko rychleji na záběry reagovat. Skvělou a účinnou metodou je chytání candátů na feeder, ale o tom si povíme jindy.

U anglických kolegů jsem viděl speciální zadní swingery, které používají k lovu štik a úhořů. Řekl jsem si, že bych mohl zkusit vyrobit něco podobného na candáty. Výsledkem je, že teď už nepoužívám nic jiného. Díky těmto swingerům dokážete zaznamenat sebemenší pohyby a včas na ně reagovat. I při odklopené cívce je vlasec zafixovaný, tudíž za větrného počasí nebo při velkých vlnách se vlasec neodvíjí samovolně z cívky. Také při chytání s živou rybičkou rybka nedělá tolik planých záběrů. V kombinaci s hlásiči se mi tyto swingery osvědčily nejlépe. Můžete si je jen s použitím několika věcí vyrobit i vy sami doma. Postačí vám tělísko z obyčejného vahadlového swingeru, kousek bužírky, lepidlo a čihátko zakončené kuličkovým systémem. Konec originálního swingeru se odštípne. Do poloviny bužírky (přibližně 5 cm dlouhé) se navlékne a přilepí zadní drátek čihátka. Poté se z druhé strany navlékne bužírka na tělísko swingeru a opět přilepí. Jednoduché, ale funkční.


Kuličkový systém s nastavitelnou tuhostí klipu zaručuje vysmeknutí vlasce téměř bez odporu.

Dalším důležitým aspektem při úspěšném lovu candátů je volba nástrahy. Candát nevyhledává zdaleka jenom malé rybičky, jak jsem si dříve myslel. Neodradí ho ani rybka odpovídající jedné třetině jeho velikosti. Velký candát už vyhledává převážně právě větší rybky. Většinou nastražuji na jeden prut celou větší mrtvou rybku a na druhý část rybky. Co se množství týče, nachytal jsem nejvíce candátů právě na část rybky, konkrétně na ocásek. Je to zvláštní. Pruty jsou nahozeny pár metrů od sebe a téměř pokaždé přichází záběry nejdříve na část rybky. Vysvětloval jsem si to vždycky tím, že část rybky vydává daleko větší pachovou stoupu kvůli seříznutí a narušení struktury masa. Jistý si tím ale opravdu nejsem. Velmi dobře se mi osvědčilo také nastražit filet z rybky.



Na druhou stranu ale také platí, že když hejno candátů začne opravdu lovit, je jim úplně jedno, co sežerou. Když přijde záběr, je velmi pravděpodobné, že bude každou chvíli záběr i na druhý prut. Pokud záběry delší dobu nepřicházejí, vyplácí se nástrahu nadipovat například v lososovém oleji. Tím se pachová stopa mnohonásobně zvýší a ryby tak nástrahu rychleji zaznamenají. Někdo také nástrahy vycpává polystyrénem nebo nafoukne injekční stříkačkou, aby stouply na délku návazce do sloupce. V tomto ohledu jsem nikdy rozdíl nepoznal a záběrů jsem měl vždy víc přímo ze dna.


Větší jednoháček je pro okamžitý zásek nutnost.

Na chytání candátů tímto způsobem jsem si oblíbil pruty 11 ft/1,25lb. Rybu si na nich krásně užijete. Není potřeba vymýšlet žádné zbytečně komplikované montáže. Nejúčinnější je podle mého názoru klasická průběžná monáž. Kmenový vlasec používám silný 0,20 až 0,25 mm. Hodně lidí si myslí, že při lovu candátů se musí používat velmi lehké zátěže. Mohu vás ujistit, že candátovi vůbec nevadí padesátigramové olovo. Na některých revírech je potřeba nahazovat dost daleko na ta pravá „candátí“ místa, tam je pak použití těžších zátěží na místě. Většinou ale nepoužívám více než dvacet gramů. Jako návazec používám fluorokarbon o průměru 0,25 až 0,35 mm. Kdyby nehrozil záběr od štiky, volil bych možná ještě slabší průměry. S tímto průměrem se ale přece jen snižuje šance, že mi štika návazec ukousne. Návazce nedělám delší než padesát centimetrů. Ani při opakovaně neúspěšných zásecích návazec neprodlužuji, ale spíš o nějakou tu vteřinu při dalším záběru počkám. Při používání delších návazců může candát nástrahu nasát, aniž byste o tom věděli. A to už může pro candáta znamenat konec. Vždy používám jednoháčky! Řídím se heslem: lepší použít větší jednoháček než jakýkoli trojháček nebo dvojháček.


Rána mám nejraději.

Další zajímavostí při lovu candátů je volba místa a denní doba. Jako každá dravá ryba, i candát má rád terénní nerovnosti, hrany, zlomy a padlé stromy a podobně. Paradoxně jsem ale nejvíce candátů nachytal na místech s naprosto rovným dnem, kde bych si ani nepomyslel, že se můžou zdržovat. I v pravé poledne jsem na candáty narazil v půlmetrové hloubce, kde bych je očekával převážně za tmy. Chce to tedy zkoušet a přemýšlet i o jiných místech, než jaká se zdají být na první pohled nejlepší. Taková jsou zároveň nejvíc prochytávaná.

Candáti jsou nejaktivnější večer a v noci. Výborná k lovu jsou ale také rána. U vody je klid a candáti berou víc než dobře. Nejlepší bývá první hodina, ky je možné chytat. Další šance poté přichází okolo deváté hodiny. Není ale výjimkou, že zažijete candátí šílenství odpoledne v největších vedrech. Jak už to v rybařině bývá, největší zážitky a překvapení nastávají ve chvílích, když to nejméně čekáte.

Autor: Jan Molnár - ®

Diskuse k článku (16 reakcí)

Přečteno: 22 276x
Průměrná známka: 1.2