Hledání ryb okolo rybníka

7.7.2020 - Milan Tychler

Hledat ryby, to je vždycky složitá věc a upřímně vám řeknu, že pokud je budete hledat tak, že se rozložíte někde na břehu a pak zkoušíte nahazovat daleko, blízko, napravo nebo nalevo, moc toho nenajdete. Abyste dosáhli nějakého alespoň trochu přijatelného výsledku, musíte se zvednout z pohodlného rybářského křesílka a jít se projít okolo vody.

Pozdní jarní měsíce bývají zrádné jako počasí, které v té době vládne. Jeden den svítí sluníčko a peče jako v létě a druhý den ráno se probudíte do zamračené oblohy a teploměr ukazuje sotva pár stupňů nad nulou. S rybami to samozřejmě vždycky hezky cvičí a s úlovky je to jako na houpačce. Jednou nevíte, který prut dřív popadnout, a pak najednou sedíte jako v kině zcela bez záběru. Ryby už se probudily k životu, a protože se jedná o studenokrevné živočichy, hledají kousek toho teplíčka. Rozdíl pouhých dvou stupňů může být zcela stěžejní a rozhodne o tom, kde ryby budou a kde ne. Na velkých plochách to bývá hledání jehly v kupce sena a někdy zcela nemožná věc. Ovšem na menších vodách to může být velmi dobrá zábava, pokud tedy raději nesedíte přikovaní na své stoličce a neházíte, i když bezvýsledně, okolo sebe.

Snad všude se najde nějaká menší voda, ať už rybníček, slepé rameno, malá pískovnička, nebo něco podobného, kde se dá praktikovat lov u břehu s tím, že si nejdřív vytipujete vhodná místa, která si krátce před lovem prokrmíte. Je to taková šoulačka okolo břehu, kterou praktikují především lovci kaprů. Velmi dobře se ale pobavíte i s feederem. Hezké na tom je především to, že můžete k vodě vyrazit jen velmi nalehko bez zbytečných věcí, pouze s jedním prutem a třeba i bez vidliček, ačkoli já je používám, protože je mi líto pokládat prut s navijákem na zem.

Samozřejmě s sebou musíme mít nějakou krabičku s náhradními háčky, několika zátěžemi a dalšími prvky lovné sestavy, kdyby se vám utrhla. Také je potřeba krmení a buď lopatku, nebo prak na dopravení návnad na lovné místo. Já si s sebou beru ještě tu nejobyčejnější rybářskou sedačku, protože razím zásadu, že „vždycky je lepší blbě sedět než pohodlně stát“ nebo dřepět. Ale hlavně ji mám proto, že když klidně sedím, nenadělám na břehu tolik hluku, jako když postávám a přešlapuji.

Můj obvyklý postup při tomto lovu je následující: Nejdřív ze všeho vytáhnu z batohu malý kbelík s drobnými peletami a pomaloučku se sunu okolo vody a hledám ta nejzajímavější místa. Ještě jsem zapomněl říct, že takový lov je ideální ve všední den, a ne o víkendu, kdy je u vody spousta lidí. Případně je třeba vybrat si tu část revíru, kam se kvůli špatné přístupnosti nebo překážkám moc lidí nehrne.

Zajímavá místa jsou pro mě u potopených stromů, u převislých větví, ostrůvků rostlin, dále všelijaké výběžky do vody a podobně. A když se mi nějaké místo zalíbí, neházím tam hned pelety, ale vezmu prut a zkušebně nahodím malé olůvko na loviště, abych zjistil, jaká je tam hloubka. Pak olůvko táhnu pomalu po dně k sobě, čímž získám alespoň rámcovou představu o tom, jak to na dně vypadá. Jestliže táhnu zátěž jako máslem a ještě se k tomu na hladinu rojí chuchvalce bublin, není to nic pro mě. Příliš zabahněná místa nejsou k tomuto lov vhodná. Mnohem lepší je tvrdší dno. Jakmile seznám, že je dno v pořádku a má hloubku alespoň metr, letí hrst pelet do vody a já pokračuji dál. Obvykle si takto připravím pět míst a vrátím se zpět na to první.

Tato příprava nějakou dobu zabere, a tak mohu po návratu v podstatě hned chytat. Jen převážu prut, připravím nástrahy a jdu do toho. Obvykle s sebou vozím jako nástrahy pelety, kukuřici a také rousnice. Jako první zkouším pelety, obyčejně ve velikosti 12–15 mm a podpořené nějakým tekutým atraktantem, aby je ryby co nejrychleji našly. Pokud nemám na peletu delší dobu záběr, zkouším všude osvědčenou kukuřici.

Nenastražuji ji hned na začátku jen z jediného důvodu a tím je to, že o kukuřici se zajímají kromě kaprů také cejni a další mnohem menší kaprovité ryby, o které nemám právě zájem a jejichž zdoláváním bych způsobil na lovišti zbytečný rozruch. Peletu i kukuřici nastražuji samozřejmě mimo háček na vlasový přívěs a používám velmi jednoduchou koncovou sestavu s návazcem v délce mezi 20 a 30 cm z obyčejného vlasce a olůvko zavěšuji do kaprařského klipu.

Pokud selže i kukuřice, vyměním návazec a nastražím rousnici. Tato naprosto obyčejná nástraha snad vždycky zaznamená záběr, ale je třeba počítat stejně jako u kukuřice i s jinými rybami. Pokud vám ale zabere pěkný lín, asi se moc zlobit nebudete.

Vzhledem k tomu, že lovím v drtivém procentu případů velmi blízko břehů, musím se chovat opravdu opatrně a po zdolané rybě přecházím na místo jiné. Tam už nedokrmuji a rovnou chytám. Jednu dobu jsem se ale snažil o lov na takovém místě s krmítky na method feeder. Měl jsem za to, že ryby mou nástrahu najdou ještě rychleji, když bude ležet u hromádky krmení, ale jaksi to k mé spokojenosti úplně nefungovalo a na záběr bylo třeba čekat déle. Snad rybám vadil hluk krmítka.

Pak jsem ale vyzkoušel jinou věc – k háčku jsem začal přidávat porcičku drobných pelet v PVA punčoše, abych co nejvíce eliminoval hluk. K lovu používám delší prut a na mnoha místech nástrahu do vody prakticky jen pokládám. Punčošku s peletami vždycky ještě přeliji nějakým atraktantem a tohle se mi osvědčilo ze všeho nejvíc. Je to sice vzhledem k ceně PVA materiálů maličko dražší varianta, ale když funguje, nebudu se jí bránit. Navíc se jedná jen o pár nahození. Slabinou této sestavy je její lehká zátěž. Aby sestava správně fungovala, chtělo by to zátěž větší, ale vzhledem k hlučnosti ji nechci používat.

Proto se mi zpočátku stávalo, že jsem některé ryby prostě nezasekl. Spoléhal jsem na to, že napnutý vlasec a nástraha umístěná mimo háček obstarají větší díl práce za mě, jenže s lehkou zátěží to tak dokonale nefunguje. Je třeba špičku hlídat a při výraznějším pohybu prostě zaseknout. Pak už je všechno v pořádku a můžete se těšit na pěknou rybu na břehu, pokud se ovšem nepokazí nic jiného.