Mlsní karasi

- Milan Tychler

Když předpověď počasí slibuje jarní den jako malovaný, pak každý rybář, který plánuje – a plánovat se musí, jelikož času je málo –, přemýšlí kam na ně. Já si říkal, že konec března vůbec není špatný na karasy a k rybníku že to mám jen kousek, tak proč na dvě nebo raději na tři hodinky nezaskočit…? Nejdříve je však nutné provést důkladnou přípravu, i když se jedná o rybu tak obyčejnou, jako je karas. Co tedy nachystat?


Karas je milovníkem žížal

Karas rozhodně miluje žížalky, také jen málokdy pohrdne masnými červy a samozřejmě rád mlsá sladká žlutá zrnka měkké kukuřice. To všechno si hezky připravuji a k tomu přihodím do kbelíku s krmením ještě sáček boilií a pár krabiček s menším plovoucím boiliem, protože chci jeden prut nahodit trochu stranou na kapra. Karas je fajn, ale kapr je prostě kapr. Ten umí pořádně zatáhnout za vlasec a člověk chodí k vodě často právě kvůli tomu boji s rybou než pro cokoli jiného.

Do obalu dávám dva feederové pruty, jeden jemnější na karasy a druhý silný na kapry. Počítám, že karasy budu chytat jemněji kousek od břehu a krmítko s větší nástrahou pošlu až k protějšímu břehu k větvím spadlého topolu. Je to oblíbené stanoviště zdejších kaprů. U této překážky se drží kapři po celý rok. Mají to prostě v povaze, postávat u všelijakých větví. Určitě se tam cítí bezpečněji a mají tam rozhodně více klidu, protože na opačné straně rybníka se nechytá. Místo je těžko dosažitelné a já házím skoro na hranici svých možností. Když ale nefouká proti mně nebo ze strany, dá se poslat krmítko s nástrahou hodně blízko k překážce. Uvidíme, bude-li to stačit.


Do kbelíku přihodím nějaké plovky

O kaprech a jejich oblíbených místech už toho bylo napsáno mnoho. Rozhodně souhlasím s tím, že raby se mají aktivně hledat, a jen málokdy házím jen tak nazdařbůh. Vždycky je lepší, když za rozhodnutím, kam poslat krmítko, stojí nějaká myšlenka. Ovšem ani to nezaručí úspěch, protože i když najdete místo, kde ryby jsou – a nezáleží na tom, jsou‑li to kapři, či tak obyčejná ryba, jako je karas – nemáte stále ještě vyhráno. Protože najít ryby je jedna věc a přinutit je sebrat vaši nástrahu je věc úplně jiná. K lovu karasů tedy volím mělčí klidnou zátoku, kde se voda rychle prohřívá, a kapry hodlám zkusit u překážky.


Kapříkům pošlu malého panáčka

V nástrahách mám celkem jasno. Kaprům pošlu do dálky malého panáčka z boilií. Základ bude tvořit šestnáctka boilie. Volím kořeněnou variantu, ale přitom sladce vonící. K tomu klasickou malou žlutou plovku s vůní ananasu. Tohle je má oblíbená varianta, kterou se nerozpakuji použít kdykoli v roce. Připravit nástrahu trvá jen pár vteřin a stejně tak mě příliš nezdrží ani příprava vnadicí směsi do krmítka. I tady sázím na mírně nasládlou směs, ovšem s obsahem krilové moučky, kterou mají kapři hodně rádi a nevyhýbají se jí ani v dost chladné vodě. Ta se teď ale rychle prohřívá a kapry by mohla tato směs hodně zaujmout. Pro jistotu krmítko před nahozením přeliji troškou atraktantu, aby byla vůně krmení ještě silnější a aby tak kapři krmítko a nástrahu co nejrychleji našli.

S prutem na kapry nemám v úmyslu moc experimentovat. Nechám ho prostě ležet na snad správném místě a budu doufat alespoň v jeden záběr. Přišel jsem se hlavně pobavit s karasy. Předpokládám, že budu nahazovat častěji, lépe řečeno hodně často, a proto si také připravuji více krmení. Ovšem v případě krmítka na method feeder to znamená asi tak půl kilogramu směsi. To bude až dost a určitě ještě něco zbyde. Do těchto krmítek se toho moc nevejde, ale tak to má být. Nejde tu o žádné plošné vnadění. Potřebuji jen ryby upozornit na nástrahu. Do krmítka použiji světlou směs vonící po vanilce. Ta mě při lovu karasů nezklamala snad nikdy.


Hned na začátku nasadím to, o čem si myslím, že je nejlepší

Nástraha je jasná. Favoritem je kousek žížalky nastražené pomocí nekonečné zarážky mimo háček na vlasový přívěs. Tohle nastražení ve spojení s krmítkem se mi osvědčilo jednoznačně nejvíc ze všech možných variant nejen při lovu karasů, ale i línů. Vlastně už to ani nijak jinak nedělám.

Konečně jsou nástrahy ve vodě. Uvelebím se v křesílku a očekávám rychlý záběr na prut nastražený na karasa. Je jich tu skutečně dost a neměl by to být problém. Bohužel, i po půl hodině jen čekám a čekám. Ani po několika přehozeních se špička feederového prutu nemá k tomu, aby se pohnula. Zkouším tedy masné červy. Měním návazec a na háček napichuji pěkný čiperně se svíjející chumel červíků. Jediné, čeho se dočkám, je prudké trhnutí špičkou a pak už nic. Když nástrahu vytáhnu, vidím, že jsou dva červíci pomačkaní. Asi nějaká menší rybka. Zkouším to dál, ale voda je dnes jako zakletá. Je sice hezky, ale ryby jako by tu ani nebyly. Že se neozývají kapři, to je celkem normální, ale karasi…?


Plovka se ukázala jako nejlepší

Zrovna když zvažuji co dál a pomalu se chystám vyměnit červy za kukuřici, bleskově se ohne špička vedlejšího prutu, kde je nastražené boilie na kapra. Je to rána! Popadnu rychle prut v očekávání slušnější ryby, jenže okamžitě poznám, že tohle kapr nebude. A pokud ano, pak hodně malý. Rychle táhnu rybu k sobě. Pár metrů od břehu už ji zvedám k hladině a je to karas. Je zvláštní, že se vrhnul na tak velkou nástrahu, ale to se stává. Ne však v době, kdy pohrdají všemi oblíbenými pochoutkami! Zbavím karasa háčku a neporušenou nástrahu posílám po doplnění krmítka návnadou zase zpět. Do mělké zátoky posílám zrnko kukuřice a vanilkovou směs v krmítku měním za tu, kterou nabízím kaprům. Snad tato změna konečně přinese nějaký výsledek.

Bohužel. Vše zůstává při starém… O kukuřici není zájem. Zato na panáčka mám další záběr a zase je to karas. To už je k hlubšímu zamyšlení. Jak to tedy je? Jsou karasi tam pod stromem a mělká zátoka je prázdná, anebo je to jen nástrahou? No, není nic jednoduššího než si to ověřit. Panáček letí zase zpět a kukuřici měním za menší plovku vyváženou tak, aby se vznášela na úrovni krmítka, a do krmítka dávám znovu světlou vanilku. Na záběr čekám tak tři minutky. Špička se lehce zachvěje a pak se krásně a táhle ohne. Záběr přímo učebnicový! Zvednu prut a ryba na konci vlasce se ozve pěkným zacukáním. Pomalu ji vedu k sobě. Na jemném náčiní u břehu dokonce i trošku zabojuje a měkký proutek hezky ohne. Je to slušný karas. Konečně!


Karasi byli ochotní vzít i velikost 14 mm

Doplňuji krmítko a posílám ho zase zpět. Nepoškozenou nástrahu nechám tak, jak je. Čekám, čekám a čekám, ale opět se neděje nic. Oba pruty teď mlčí. Už jsem myslel, že je záhada vyřešená, a najednou další studená sprcha… Stahuji krmítko zpátky. Možná se to zamotalo. Už z dálky ale vidím, že je návazec v pořádku. Jenže když mám krmítko s návazcem v ruce, vidím, že je tu přece jen chyba – z návazce spadl malý broček, který držel nástrahu u dna. Plovka tedy stála nad krmítkem a to se karasům moc nelíbilo. Myslím, že tohle je ten problém. Mockrát jsem si ověřil, že záběry přichází na nástrahy sice plovoucí, ale upoutané u dna. Ty, které jsou výš, zůstávají absolutně nepovšimnuté. Přidávám broček a záběr je tu natotata. Pak už chytám jednoho pěkného karasa za druhým a dovolím si i experimentovat s barvami a velikostmi nástrah.

Verdikt je jednoduchý. Karasům je úplně jedno, jestli je plovka žlutá nebo bílá a jakou má vůni. Jen se musí správně prezentovat. Nemají problém popadnout ani velikost 14 mm a to už není pro karasa malá nástraha.


Na závěr přišel ještě pěkný kapr

Když se vrátím k žížale, nemám ani ťuk, a tak opravdu musím říct, že tohle se mi v životě nestalo. No, všechno je jednou poprvé a je to další zkušenost, která říká, že ani přirozená nástraha nemusí být někdy ta nejlepší, i když bych byl rád, aby to tak prostě a jednoduše fungovalo. Také se ukázalo, že co špatně začíná, nemusí špatně končit, a jako třešnička na dortu ještě přišel kapr zpod větví, v což jsem už vůbec nedoufal…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (16 reakcí)

Přečteno: 6 296x
Průměrná známka: 1.13